Dmitrij Něrsesov
Vztahy mezi Ruskem a Íránem nikdy nebyly hladké a jednoznačné. Pracovat s jednou z nejstarších civilizací, která hrála globální roli ve světové politice ještě za doby starověkého Řecka, není jednoduché. Írán má vlastní zájmy, které nejsou často totožné s ruskými a Teherán bude vždy jednat podle svých vlastních zájmů.
Nedávné jednání mezi ruským prezidentem a prezidentem Íránu při jeho návštěvě v Moskvě již při uvítacích projevech ukázalo specifika přístupů obou státníků. Putin, krom jiného, poukázal na nejméně 500 let diplomatické spolupráce. Rúhání byl v odpovědi mnohem zdrženlivější, když promluvil o tři a půl roku trvajících diplomatických vztazích: „Za posledních 3,5 roku se vztahy mezi oběma zeměmi krok za krokem vyvíjely pozitivně. Není to naše první setkání a když se podívám zpět na to, jaké jsme měli úspěchy po každém setkání, vidím značné pokroky.“
Ty 3,5 roku, to je doba Rúháního prezidentství. Nové prezidentské volby zažije letos v květnu a není jisté, že bude opět zvolen. Proto se zřejmě v projevu neoháněl staletími, ale soustředil se na konkrétní krátké období, což mluví o mnohém. Třeba jen o tom, že podle něho je současný vztah mezi Ruskem a Íránem zcela jeho věcí a že se po volbách může vše změnit. Naznačeno jemně.
Podle informací se jednalo o ropě a plynu, atomové energetice, transportních a logistických koridorech a vzájemném obchodu. V těchto otázkách se země dohodly.
V mezinárodně-politickém bloku se jednalo o boji s terorismem, o Sýrii, Afghánistánu, Kaspiku a Zakavkazí. Tady bylo shody mnohem méně, bylo více rozdílů ve formulacích. K boji s terorismem se vyjádřil Putin: „Považujeme za důležité nadále upevňovat spolupráci v boji s mezinárodním terorismem. Rusko a Írán své kroky k likvidaci IS a an-Nusrá koordinují a napomáhají k urovnání situace v Sýrii.“ Slova Rúháního: „Posuzovali jsme obavu ohledně Sýrie a Jemenu a dalších zemí v regionu a také spolupráci ohledně boje s terorismem. Tento boj bude pokračovat až do ukončení teroristických akcí v celé oblasti.“
Rozdíl je v tom, že ruský vůdce postavil jasné hranice a cíle – IS, an-Nusrá. Íránský vůdce mluví také o Jemenu a dalších zemích regionu a hlavně vyzývá Rusko, aby pokračovalo v boji „do ukončení“ teroristických akcí v celé oblasti. Odkaz na další země může naznačovat Izrael a Saúdskou Arábii, které Teherán obviňuje z terorismu. Mohlo by to znamenat, že chce Rusko zatáhnout do realizování vlastní strategie, když se Moskva přidržuje jiných, mnohem jasnějších konečných cílů.
Íránci mají očividnou snahu navnadit Rusko: těsně před návštěvou Rúháního uvedl íránský ministr zahraničí Zaríf, že v případě nutnosti může Rusko využít íránské vojenské základny pro boj s teroristy v Sýrii. Tento slib má vymazat nepříjemný dojem po události s leteckou základnou v Hamadánu. Za aktivizace akcí USA v Sýrii a počátku závodu mezi konkurenty v obsazení hlavního města teroristů Rakky i dalších strategicky důležitých bodů je tento Zarífův návrh lákavý. Musí se ale očekávat, že Írán si stanoví podmínky pro využívání základen ruským letectvem. Může například žádat odsouhlasení cílů útoku. To by zbavilo ruské vojáky samostatnosti a v případě, že přání Íránců, co a kdy by mělo být bombardováno, nebylo splněno, došlo by ke skandálu a ruské letectvo by muselo základnu opustit.
Záležitost Zakavkazska. Vladimir Putin ve svém projevu toto území nepřipomněl. Avšak Rúhání promluvil o přípravě druhé třístranné schůzky Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu. Je to důležitý detail vzhledem k Arménii a Náhornímu Karabachu. Putin si o uvedeném trojúhelníku nepřeje hovořit už jen kvůli Arménii. Jerevan je velmi nervózní ze všeho, o čem si myslí, že by to mohlo narušit územní rovnováhu ve prospěch Baku. Nervozita se silně násobí právě nyní před referendem o reformě ústavy země. A právě proto o tom Rúhání hovořil. Zřejmě by mu vyhovovalo, aby Arménie podezřívala Moskvu z dvojí hry. Teherán by se potom mohl postavit do role „silného přítele“, ochotného pomoci Arménům ve věci bezpečnosti i v ekonomice a nahradit zde Rusko.
Uvedené příklady mohou dostatečně ilustrovat složité jednání s Íránci. Příklady jsou zřejmé na první pohled, ale dá se předpokládat, že podobných rozdílů v cílech, postojích a pohledech je mezi Ruskem a Íránem mnohem víc. Neznamená to však, že se vztahy mezi nimi nemohou rozvíjet. Čím bude ruský přístup střízlivější a pragmatičtější, tím bude více naděje na úspěšnou a vzájemně výhodnou dlouhodobou spolupráci. Hlavní je – neopájet se iluzemi.
Převzato z Pravda.ru
30. března 2017
Zajoch
outsidermedia.cz