Rudá armáda ve Smolensku - Židovský Nový rok 5704 – Slovo k antisemitům

29. září 1943

Sovětská vojska dobyla Smolenska. O důležitosti tohoto úspěchu vám nemusím povídat. Vzpomínám si, krátce po tom, když Hitler vtrhl do Ruska, vykládal mi americký přítel o rozhovoru s jedním slavným nacistickým generálem, který mu řekl: „My světu ukážeme, jak to měl dělat Napoleon.“ A dnes jsou skopčáci za Smolenskem. Tak jako z Ruska, budou vyhnáni ze všech okupovaných zemí. A dnes můžeme říci Schickelgrubrovi, který se opírá o groteskně zbankrotělého Mussoliniho: „Kam´s to, hlupáku, lezl a až kam tě německý národ následoval?“ Tolik o Smolensku.

Dobytím Foggie spojeneckými vojsky stává se Balkán a střední Evropa lehko dosažitelným cílem našich letadel. I to je dalekosáhlý a význačný úspěch.

Včera jsme vzpomínali na sv. Václava a na Mnichov. Les extrémes se touchent. Dnes je třeba vzpomenout na židovský Nový rok. Začínají rok 5704. V Americe, Anglii, Rusku, Palestině jsou židé v synagogách a modlí se za ty nejubožejší z ubohých, kterým němečtí barbaři synagogy zbořili a miliony vyvraždili. Židé ve svých bohatých dějinách mnoho zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu židů poučila, kam vede antisemitismus. A chtěl bych vám dnes říci, že německý antisemitismus byl a je jen začátkem a prvním výrazem německé chuti po vládnutí a vyhubení jiných. Stejně jako my, ani židé nemohou volně žít v totalitámím režimu. Každá diktatura je zbabělá a obrátí se proti nim. Němci ve svém zbabělém zpátečnictví vrhli se ke své nesmrtelné hanbě nejdřív na židy - na ty nejslabší. Ale, jak jsme se poučili - ukrutně poučili - po židech přišli na řadu sociální demokraté, kněží, vzdělanci, a když si to Hitler vyřídil s těmi zastánci svobody a pokroku v Německu, vrhl se na nás, na Poláky, Belgičany, Holanďany, Nory, Francouze, Jihoslovany, Řeky a Rusy. Antisemitismem to začalo a světovou válkou to končí. To si musíme dnes dobře uvědomit.

U nás taky Němci chtěli vyvolat antisemitismus. Od roku 1918 jsem hodně cestoval a za těch 25 let mluvil se státníky, politiky, vědátory, spisovateli a umělci. Někteří z nich o nás právě mnoho nevěděli, ale, kdykoli přišla řeč na nás, říkali: Vy jste velká země, máte demokracii a svobodu a nemáte antisemitismus. A nebyli to jen židé, co mně toto říkali. Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k židům, a my jsme se chovali slušně. Je také pravda, že se někteří židé nechovali dobře. Chodili po pražských kavárnách a němčili i po roku 1933. Ale dostali tak za vyučenou, že po válce těžko se najde československý žid, který by tyto chyby opakoval. Ale ovšem znali jsme také mnoho, velmi mnoho slušných; pořádných, věrných, skromných židů, legionářů i Sokolů, a ti patřili mezi nás jako naši. Mnoho jich je v naší armádě v Anglii i Rusku.

My hledíme do budoucnosti a proto si s vámi dnes chci zopakovat, že antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení nej větší vlastní pohany. A my Čechoslováci ze všech zkušeností této hrozné války musíme si uvědomit, že pro nás, malý národ v sousedství Německa, antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad. Pro nás to znamená, že nejdřív přijdou na řadu židé a pak my. Židé jsou na tom dnes nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete. Musíte mít pochopení pro jejich slabosti, a jestli snad některý z těch vyděděných, zmatených a vyděšených chudáků si ještě dnes zaněmčí, domnívaje se, že se snad přece jen zachrání, vysvětlete si to spíše jako projev úplné bezmocnosti, v níž se tonoucí chytá stébla nebo břitvy. Ale také nezapomínejte, že leckterý pan rada nebo továrník u nás za těch pět let se také slušně naučil německy.

A vám, bratislavským gangsteříkům a quislingovským nedochůdčatům říkám: Styďte se, že se našli Slováci, kteří chtěli napodobit Hitlera a posílat židy na smrt do Polska. Je to jedna ze zajímavých anomalií ironického osudu, že od nás, z kdysi volného a demokratického Československa, utíkají židé do Maďarska, aby se před Machovými gardistickými lajdáky zachránili v zemi, v které antisemitismus nacházel vždy úrodnou půdu.

Po válce budeme všichni chudí a židé teprve. Budou začínat znovu, pokud vůbec uniknou Hitlerovu šílenství. A chtěl bych, abychom po válce mohli našim dětem a celému světu říci, že jsme ze svých sil židům pomáhali a že jsme i v této německé hrůze zůstali slušnými lidmi. Vím, že se mnou souhlasíte a že to budete dělat. Pán Bůh vám v tom pomáhej.

Dobrou noc a židům lepší nový rok!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 261-263

reprint vydání z roku 1948