Rudá armáda přináší svobodu Karpatské Ukrajině

– Delegace Slovenské národní rady v Londýně – U našich vojáků na západní frontě

19. října 1944

Mluvím dnes v dvojí funkci: jako ministr zahraničí a ministr národní obrany. Moje první a krásná povinnost je poděkovat velkému státníku a vojevůdci Josefu Stalinovi, znamenitému ministru zahraničních věcí Molotovovi, sovětské vládě a velkolepé Rudé armádě, kteří včera bohatýrskými činy přivodili tu velkou skutečnost, po které všichni Čechoslováci tak dlouho toužili. Karpatští Ukrajinci vítají radostně slovanské osvoboditele. Karpatští Ukrajinci mohou dnes směle a radostně hledět vstříc lepší budoucnosti. Ze srdce děkuji a žehnám sovětským osvoboditelům.

Víte, že zde máme návštěvu ze Slovenska, nad kterou by nemohlo být vítanější. Členové Slovenské národní rady přišli k nám, aby si o všech věcech pohovořili, aby nám referovali o tom, co vykonali, konají a ještě hodlají konat, a aby nám dali příležitost říci jim, co jsme my Londýnští dělali. Rozhovory jsou vedeny v přátelské důvěřivosti a budou mít zdárný výsledek. Vy na Slovensku si snad ani nemůžete představit, jaká to byla radost potřást ruku těm, kteří ještě před několika dny byli mezi vámi. Na mne, který nejšťastnější chvíle svého života strávil na Slovensku, působí přítomnost zástupců Slovenské národní rady obzvláště hojivě. Vláda československá v Londýně a Národní rada slovenská pracují a budou pracovat, jak se sluší a patří na rovnocenné bojovníky za obnovení slušné, národnostně spravedlivé, sociálně progresivní Československé republiky. Jsem trochu pověrčivý a když naši slovenští bratři přijeli, viděl jsem v tom dobré omen pro budoucnost, a hle, sotva jsme se přivítali, už Horthyovo zpuchřelé Maďarsko mizí v propadlišti svých vlastních hříchů a Sovětští se blíží k Budapešti a k Vídni. A sotva jsme vzali tuto dobrou zvěst na vědomí, přichází všemi východními karpatskými průsmyky kýžené osvobození.

Ale to není všechno. Včera jsem se vrátil ze západní fronty, kde jsem navštívil všechny bojové posice, které tam drží - a dobře drží - naše československá jednotka. Počasí bylo pramizemé, ale z očí našich hochů svítilo slunce svobody. Obzvláště mne těší, že je mohu dnes s dobrým svědomím velmi pochválit. Čekali čtyři dlouhé roky na tuto příležitost, aby na Němce promluvili tou jedinou řečí, které skopčáci rozumějí. A byl jsem s nimi, když ten rozhovor vedli děly, kulomety a minomety. Měli jsme také ztráty, ale ne velké, a ubezpečuji vás, že Němci měli větší. Jedné důležité posici velel starý rotmistr, zkušený, klidný český člověk. Nejmladší z jeho vojáků je sedmnáctiletý Slovák. Tak mně to připadalo jako táta se synem. Velcí spojenci, po jejichž boku naši bojují, neskrblili chválou nad bojovou zdatností, nad inteligencí a disciplinou československých vojáků. Opakuji, že jsem byl velmi spokojen a že hlášení, které jsem po svém zájezdu učinil vrchnímu veliteli Dr Benešovi, ho srdečně potěšilo. Našim slovenským hostům jsem také o naší západní frontě referoval.

Dnes si můžem hlasitě říci: Osvobození a vysvobození se přiblížilo, je takřka na dosah ruky. Jsem vděčen, že jsem se dožil těchto velkých historických chvil.

Zatím co vám hlásím tyto veliké události, Hunové organisují tak zvaný Volkssturm pod velením vraha Himmlera. Bedřich Veliký, Clausewitz a Moltke se jistě obracejí v hrobě. Ta tam je hrdá pruská armáda - Volkssturm, to je doznání porážky. Včera večer vyhrávali v Berlíně Wacht am Rhein. - Ano, Wacht am Rhein, ale anglická, americká a československá. Dobrou noc!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 289-290

reprint vydání z roku 1948