Rudá armáda na našich hranicích

 – Počátek nové svobody

12. dubna 1944

Už zase odjíždím do Ameriky. Věřte mi, stokrát raději bych jel do Prahy — ale i toho se dočkám, dá-li Pán Bůh zdraví.

Už je to pět let, co k vám periodicky mluvím, a vlastně vždy na totéž thema. Tuhle na Bílou sobotu jsem byl sám u moře, když přišla zpráva o definitivním začátku vašeho i našeho vzkříšení. Čekal jsem dlouho, velmi dlouho a vděčně žehnám ruským bohatýrům, kteří neodvratně utahují smyčku na sípavém hrdle Hitlerově.

Jako vy všichni, mám rád náš „Kde domov můj“, ale teď musíme zpívat jinak. Musíme si ku příkladu dočasně vypůjčit slovinskou hymnu: „Naprej zastava slavě, na boj junaška kri - za blagor očetnjave - naj puška govori.“

Na Podkarpatsku nejlépe přivítáte sovětské osvoboditele, stanete-li se hned bez váhání jejich spolubojovníky. Teď nastává doba Nikoly Šuhaje, na Slovensku doba Jánošíkova a v českých zemích doba blanických rytířů, ne v brněních a na koních, ale v továrních blůzách, ošoupaných sáčkách, na železnicích, v továrnách a mostech. Svobodu svoji vykupujeme krví našich svátých mučedníků a vykoupíme krví těch našich mužů, kteří společně s Rusy umřou za to, aby vaše děcka mohla vyrůst v klidu, pořádku a pokoji.

Ohlásím se vám z Ameriky. Mám plnou důvěru, že teď, v této nejosudovější chvíli, vykonáte to, co je vaší nejsvětější povinností. A opakuji:

Naprej zastava slavě

na boj junaška kri,

za blagor očetnjave

naj puška govori.

A možno i vzpomenout na hymnu bulharskou, toho příštího, svobodného Bulharska, která začíná; Šumí Marica pokrvavená... A až všichni svoji povinnost vykonáme, pak se zase vrátíme ke krásnému obsahu naší hymny a zahrajeme si Smetanovu „Vltavu“. Dnes je třeba hrát „Tábor“ a „Blaník“. Dobrou noc!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 274-275

reprint vydání z roku 1948