Rozmanitost jako bohatství

Katalánská krize

Poslanec Bernd Posselt pro sudetoněmeckou etnickou skupinu

…Historické rány, zvláště pokud nejsou vyléčeny láskou a úsilím, mohou po celé generace krvácet. Katastrofální politické chyby 18. a 19. století a francouzské éry vedly ke vzniku separatistického hnutí v 21. století, ke kterému by při demokratické decentralizaci Španělska nedošlo. Totéž platí pro tvrdohlavou centralistickou show v Madridu.

Již před deseti lety se osoby odpovědné v Madridu a Barceloně začaly zabývat federálním řešením. To se nezdařilo pro emotivní detaily, zejména pokud jde o otázku, zda jsou Katalánci „národ“ nebo ne. Jedná se o koncept národa.

Hrabě Richard Coudenhove-Kalergi, zakladatel Panevropské unie, nositel sudetoněmecké Karlovy ceny, který pocházel z Čech, vždy zdůrazňoval mutabilitu národního konceptu, který je, stejně jako všechny lidské výtvory, umělý. Ačkoli má určitý význam jako "říše ducha", není pokrevní komunitou, jak tvrdí nacionalisté. Stejně jako byly stát a náboženství jednoho dne odděleny, dnešní Evropa musí oddělit stát a národ. Bez ohledu na rozmanitost regionů a etnických skupin zdůraznil žák Coudenhoveho Franz Josef Strauss, že národy se svým budováním identity se mohou stát pouze základním materiálem Evropy.

Otto von Habsburg, dědic císařské ideje pro Evropu, nadnárodního právního společenství národů a etnik, států a regionů, měl na mysli zejména společnou střechu a posílení malých součástí, pro přežití a zachování domova.

Všichni kritizovali centralistickou koncepci národních států, vystiženou heslem "Evropa národů" a popírali potřebu jak nadnárodních struktur, tak nezávislých pocitový jednotek.

Federalisté by měli respektovat tradice a pomáhat rozvíjet koncept víceúrovňové konstrukce.  Pro Evropany teď přichází čas, kdy se Evropa může stát národní myšlenkou.

Velká část Evropského parlamentu, Rady EU a Komise jsou od federalistických přístupů stále daleko. Je to důvod pro nacionalisty a euroskeptiky všech druhů, aby se jako děti děsili na zdi namalovaného superstátu? Jistě ne! Zde je třeba se naučit rozlišovat mezi jablky a hruškami. Jako federalisté by měli respektovat tradice a koncept vícestupňové struktury, v níž je například úroveň federálního Španělska mezi úrovní Regionů na straně jedné a EU na straně druhé.  EU je politicky pouze politické společenství, až do vytvoření skutečné Evropské ústavy. Koneckonců Lisabonská smlouva poprvé hovoří o Evropě občanů, regionů a menšin.

Je důležité pokračovat touto cestou. Více než 50 milionů občanů EU patří k tradičním menšinám, a nikoli k tzv. státním národům. Zájem o decentralizaci a historické regiony zasáhl všechny členské státy, dokonce i Francii. Znovu a znovu se v těchto oblastech objevují pozitivní zprávy, které se na rozdíl od eskalace v Katalánsku nevyskytují v titulcích. V Alsasku a ve Štrasburku jako evropských městech od července existují cedule ve francouzštině, němčině a alsasštině, jako „Strasbourg - Štrasburk - Strossburi“.

Ze Slovenska se v dnešní době objevily zprávy, že obce na jihu země, kde žijí mnozí lidé maďarského mateřského jazyka, jsou dnes označeny slovensky a maďarsky. Důležitost této skutečnosti lze ocenit pouze tehdy, když si uvědomíme, že před několika lety byl přijat oficiálně stále platný jazykový zákon, přičemž bylo zakázáno používání maďarštiny v médiích, školách a na ulici, maďarština byla zcela vysídlena mimo veřejné prostory.

Evropským bohatstvím je regionální a jazyková rozmanitost. Pouze v případě, že Rada a Komise ji zabezpečí legálně a udržitelným způsobem, spíše než jako v Katalánsku, a v případě, že Evropané pocítí pestrost své společné kultury jako sílu a ne jako hrozbu, bude regionální, nebo nacionální separatismus definitivně ukončen.

Sudetendeutsche Zeitung, 20.10.2017, str. 1, 4

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf