Rozbíječi alias sjednotitelé aneb nevolitelní kandidáti na presidenta

Od přímé volby pana presidenta Zemana různí medialisté, analytikové a politologové, jakož i mnoho politiků tvrdí národu donekonečna tu nejohranější politickou mantru pod sluncem. Zní:

"President Zeman rozděluje národ".

Odkdy přišli tito "hlasatelé jediné posvátné pravdy" na tento "epochální objev"? Od doby, co propadl kandidát na presidenta občan kníže. Tehdy volba většiny národa republiky rozlítila příslušníky "knížeelit" do ruda. Nikdy volbu národa neuznali a jejich reakce nabíraly různé podoby - od lamentací až po výlevy sprostoty a fašistického vzteku. 

Za všechny připomenu jen výrok pana režiséra M. o "národu nevolníků, který vždycky zradí". Takže my volitelé presidenta Zemana, jsme ti "nevolníci", my jsme ta "paneláková luza", jak nás nazývali zástupci tzv. celebrit... Představitelé tzv. celebrit ukázali své mínění o národu tehdy v celé nahotě. Kdybych chtěl být hodně škodolibý, citoval bych Generalissima Stalina, jenž v té věci by patrně  poznamenal : "Odhalili svá imperialistická ledví", není -liž pravda?

Jen málo opozičních představitelů volby presidenta Zemana se dokázalo postavit k realitě čelem a říci - národ si zvolil. Nikoli - většina odpůrců by nejraději "vyměnila celý národ", či minimálně jeho drtivou většinu. 

Jednou z manter pomluv presidenta Zemana se stalo právě konstatování, které tuším ministr Pospíšil vtělil do přívlastku "president Rozdělitel". Větší nonsens aby občan vskutku pohledal.

Kdopak to neustále rozděloval národ od samého počátku sametového garniturního převratu, nazvaného  absolutně nesprávně "revolucí"? Byl to pan president Zeman? Opak je pravdou.

Národ rozdělila sama instalace polistopadového novorežimu, který od počátku reprezentoval president Havel. Právě on odstartoval svými názorovými kotrmelci (nezavedení kapitalismu, neúčast v NATO,zachování sociálních jistot a další nesplněné sliby) rozdělení národa na v zásadě dva nepřátelské tábory - na tábor exponentů a tábor oponentů polistopadového režimu.
Prvotní euforie sametového převratu rychle vymizela u většiny,která nebyla ani rehabilitována, ani nadána privileji popřevratové tzv.elity, která si po Občanském forů usurpovala nejen formální moc, ale především obrovské majetky a hospodářské pozice. Z rovnostářské společnosti, kde až na jisté excesy úzkých skupin nomenklatury, byli téměř všichni v relativně stejném sociálním a hospodářském statu, se obratem převratu stala kastovní, doslova třídní společnost, jejíž majetkové, společenské a mocenské nůžky se rozevřely do propastné šíře.

To byl celý a neměnný výsledek všech těch "reforem", počínaje kuponovkou a konče církevními restuticemi. Výsledek přinášející Bakaly, Kožené, knížata a hrabata, církevní preláty  církví, tuneláře a manažery, strategické partnery, neziskovky, a lupiče všeho typu.

Společnost se za čtvrtstoletí z relativně homogenní sociální entity přeměnila na entitu kastovní, na entitu antagonisticky třídní, na entitu nepřátelských táborů různých tříd a vrstev. Sociologové a profesoři,odpracovávající si své novorežimní pozice, tuto tisíckrát prokázanou realitu obcházejí více méně neúspěšně tvrzením o tzv. "střední třídě", kterou vyhlašují za "sůl země". A přitom vládnoucí třídy činí vše proto, aby  ve skutečnosti tento neoproletariát a maloburžoasii, vyssávali jak jim jen situace dovolí. V našich podmínkách je celá teorie "střední třídy" nonsens převzatý mechanicky z anglosaských poměrů, pro uklidňování mas a pro lichocení před volbami, kdy jsou velmi potřebné hlasy neoproletářů a živnostníků maloburžoasie. 

( Malý exkurs: Nicneříkající pojem "podnikatel" se stal doslova hanlivým pojmem, na rozdíl od starých poctivých termínů "továrník" nebo "živnostník", "malorolník", "statkář",které přesně označovaly sociální a majetkový status, zatímco "podnikatel" neoznačuje vůbec žádný status! Prvorepubliková správná terminologie nahrazena eufemismem zakrývajícím i podvodníky, šarlatány a lupiče. Totéž se má s u nás idiotským termínem "farmář", který zakryl starého poctivého "malorolníka" nebo "statkáře".)

To je podstata "rozdělení národa", který se u nás už téměř nesmí nazývat národem  - a to pro

politicko korektní blbost ztotožnění pojmu národa s jakýmsi šovinismem či nacionalismem - bezmála hitlerovským.

Toto potvrzuje i zatvrzelé odmítání pojmu národa ve stávající ústavě, což v poslední době navrhl osvícený ústavní právník JUDr.Gerloch. Jeho snahy ovšem narážejí jako hrách na stěnu mocensko politického užitečného idiotismu našich  jistých předáků.

Z tohoto titulu prvním manifestním rozdělitelem národa se nestal občan Zeman, nýbrž občan kníže, ve veřejné předvolební debatě před miliony televizních diváků republiky, na téma dekretů presidenta republiky a Národního shromáždění, zvaných nepravdivě "Benešovy dekrety". Všichni máme v dobré paměti hroznou urážku presidenta Beneše, kterou pronesl občan kníže na jeho adresu, když prohlásil, že by dnes byl pan president Edvard Beneš poslán do Haagu za odsun československých Němců. Takže pan president Zeman tehdy nelhal, jak nepravdivě tvrdili jeho odpůrci, nýbrž nepravdy se dopustil občan kníže!

Nepravda občana knížete spočívala především ve vylhané pozici presidenta Beneše v historických reáliích odsunu a dekretálního práva republiky. 

Občan kníže účelově zamlčel nejen rozhodnutí antifašistických velmoci v Postupimi, trestajících velezrádce a vlastizrádce států s německými a maďarskými menšinami v Polsku, Maďarsku, ČSR a Jugoslavii, která se vtělila u nás do presidentských dekretů,a v Jugoslávii do dekretů AVNOJ. 

Občan kníže dále veřejnosti, která již dávno zapomněla na historii poválečné republiky, zamlčel Pařížskou reparační dohodu, které je ČSR a její nástupník ČR dodnes platným signatářem, že žádný konfiskovaný německý majetek se nesmí vrátit zpět do německých rukou!

Tolik k excesu občana knížete (občanem je u nás, knížetem podle tamních regulí v zahraničí) v hodnocení presidenta Beneše, kterého národ nazval presidentem Budovatelem, a který se ze zákona zasloužil o stát. Jeho hanobitelé mu nesahají ani po kotníky, o to více se jej neúspěšně snaží okopávat, což dnes dospělo  například k páně Hermanovým excesům o odsunu, dekretech a blábolům o jakýchsi etnických čistkách.

Nyní se vše opakuje o spirálu výše s novými kandidaturami na presidenta republiky. Opět přicházejí kandidáti a slibují, že "nebudou rozdělovat, nýbrž sjednocovat všechen lid" v opozici proti prý rozděliteli presidentu Zemanovi. Ó tempora, ó mores! zakřičel by antický senátor.

Na scéně jsou opět profesní bláboly o "sjednocování" nesjednotitelných!

Dokud nebudou splněny alespoň základní předpoklady pro sjednocení národa  na bázi přijatelných parametrů sociálních, hospodářských a politických, nemůže být o dalším sjednocování celého národa vůbec řeč! Toho si musejí být vzdělaní kandidáti velmi dobře vědomi. A proto jejich tvrzení o jakémsi "sjednocování lidu", kdy oni sami vystupují v pozici jakýchsi "přátel lidu" (oni sami se pojmu "národ" většinou vyhýbají jako dýmějovému moru) působí jen jako jakýsi předvolební slib, kterým nezarmoutíš.

Takže ani pan Horáček, ani pan akademik Drahoš, ani nikdo z dalších kandidátů proti panu Zemanovi nemůže splnit požadavky, které doposud splňoval v reprezentaci republiky pan president Zeman.

Tvrzení těchto kandidátů, plná otrocké vstřícnosti k EU, k NATO,k bundeswehru, k sudetským infiltracím, k plnění oktrojírky  migrantské kolonizace, k přijetí pro většinu národa záhubného eura, atd. nejsou naprosto zárukou toho, co národ požaduje po prvním muži států - obranu suverenity, hospodářskou diverzitu a flexibilitu na vše strany, sociální stabilizaci, atd.

Je nám líto, ale pro vlastence republiky jsou takoví kandidáti, ať přicházejí odkudkoli a směřují kamkoli, jen ne k zájmu republiky, prostě nevolitelní. Nevíme, koho národ ve většině zvolí - ale s kandidátem si zvolí i další cestu republiky - buďto ke hroucení státu, nebo k rozkvětu.

President naší republiky by neměl být ani Napoleonem, ani monarchou Franzjosefem nové doby, ani bomberem humanity, ani Háchou unie.

Měl by mít na paměti vzory TGM, dr.Beneše a  gen.Svobody. Pak může být dobrým kormidelníkem státu.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I