Rok po útoku na Pearl Harbour

 – Sovětská ofensiva – Očekávané nesnáze v Tunisu – Česká mládež na nucené práce do Německa – Hitlerovy pogromy – Protest spojeneckých vlád

9. prosince 1942

Před rokem jsem byl v Americe. Loupežný a zlodějský útok na Pearl Harbour otřásl Amerikou a vzápětí vstoupila také velká demokracie do války po vašem boku. To, co Amerika za rok vykonala ve výrobě letadel, lodí, munice, a její ohromné dodávky potravin do celého světa změnily zcela válečnou perspektivu. Americký lid vykonal více za ten jeden rok než sám věřil, že vykonat může. Blahopřejeme americkým bratřím k tomuto velkému výkonu a děkujeme jim za něj. Pamatujete se, jak hned po vstupu Ameriky do války Hitler kokrhal, že Amerika přišla pozdě, že věc spojenecká už je ztracena. Dnes Hitler spíše připomíná navlhlou slepici než bojovného kohouta, ačkoliv klofat bude ještě, a to dost nepříjemně. A dnes je to Hitler a jeho plesnivý šakal Mussolini, kteří se důkladně opozdili. Amerika, Rusko a Spojené národy denně nabývají sil, síla Osy inklusive Japonska upadá. Ode dneška za rok to všechno bude nad slunce jasnější i těm, kteří dnes ještě tvrdošíjně nechtějí vidět pravdu.

Před rokem také začala sovětská ofensiva, a to 6. prosince, Schickelgruber sám musel přiznat, že se situace německé armády loni přiblížila katastrofě. Letos ruská ofensiva začala o tři neděle dříve a má rychlejší a strategicky ještě mnohem důležitější vývoj a spád, než měla loni. Přenechávám Adolfovi Hroznému, aby nám řekl, čemu se přibližuje situace německé armády v Rusku letos.

V Tunisu spojenci narazili na očekávané obtíže. Bylo na bíle dni, že Hitler a Rommel udělají všechno, aby trochu svého afrického prestiže zachránili. Boje jsou těžké, německá letiště blízká, takže postup se zpomalil. Ale jen dočasně, Američané a Angličané stahují své síly ke konečnému nárazu, kterým jednou provždy skopčáky odafričtí, a pak přijde na řadu Itálie, jak jsem vám posledně řekl. Situace spojenců je nezměněně dobrá.

Předešlý týden hlásilo jakési quislinče v pražském rozhlase mobilisaci několika ročníků české mládeže, které budou posílány na otrockou práci do Německa. Nikdo z těchto chudáků neví, kam bude poslán, a není jist svým životem. Slyším, že mnohé pracovní sbory pracují na samé frontě a že cizí dočasní otroci jsou posílání do bombardovaných měst. Vím velmi dobře, jak je těžké, abyste se, chlapci, vyhnuli gestapácké honičce, ale, bude-li to jen trochu možné, ulejte se a hleďte zůstat doma. V Německu z vás ovšem velký užitek mít nebudou, čím více vás tam navezou, tím větší počet nepřátel budou mít ve vlastních řadách. Dobře jim tak.

A teď slovo o nejnovější fázi tak zvané židovské otázky. Hitlerovo protižidovské šílenství stoupá úměrně s blížící se porážkou. Mám zaručené zprávy o strašných masakrech. Češi a Slováci musí učinit všechno, co je v jejich moci, aby usnadnili život svých židovských spoluobčanů.

Opakuji: S vývojem války můžete být spokojeni. Jsme v poslední fázi. Bude to fáze velmi obtížná, ale přečkáme ji jako jsme přečkali to peklo do dneška. Dobrou noc a nezapomeňte, co jsem vám řekl o židech. Víte dobře, že jsem ani slovem nepřeháněl.

A teraz zase slovo k vám, bratia Slováci. Vaša smiešna vláda má tu drzosť sa vychlúbať, ako dobré vyriešila židovskú otázku. Dokonca sa u vás nachádzaju sádzači a redaktori, ktorí uveřejňuj ú v novinách nejapné vylúhané články, ako spokojné si slovenskí židia žijú v polských ghetách. Je to do neba volajúci odporný cynizmus. Varujem slávnostne každého Slováka, ktorý túto zvieraciu mentalitu podporuje a pomáhá našich židovských spoluobčanov posielať na istú smrť. Je i rad Slovákov, to jest akoby-Slovákov, ktorí sa na úkor týchto nevinných mučedníkov obohatili, nasťahovali sa do ich domov a žijú z ukradnutého majetku. Dokonca maďarský fémista a gestapák Tuka hovořil o tom nedávno v Žiline. Varoval týchto zlodejov, že by to s ich nakradnutými majetkami nedopadlo dobré, keby to spojenci vyhráli, a vyzýval ich k tukovsko-slovenskému vlastenectvu, to jest k ďalšiemu lúpeniu a vraždeniu. Toto Tukovo varovanie je pravdivé, lebo spojenci zvíťazia a zloději budú potrestaní podľa vojnového práva. Na lúpenie za bitvy je trest smrti. Zdá sa, že miliony židov budú vyvražděné. Viete, že som vždy odsudzoval antisemitizmus. Ale dnes i akýkolvek náznak antisemitizmu, vtedy keď táto malá, mizivá, mrznúca, umierajúca, zhanobená menšina vydaná je na pospas nemeckým antikristom, v týchto časoch je i náznak antisemitizmu dokazom hanobnej a odpomej zbabělosti. Ak je pravdivé to, čo Hitler hovořil, že velký nemecký národ bojí sa ešte dnes zbývajúcich židov, je to veru hrozné vysvedčenie teutonským walhallistom. A keď tento zločinný sadizmus je napodobňovaný luďmi, ktorí sa vydávajú za Slovákov a dokonca za křesťanských alebo katolických Slovákov, znamená to ortiel, ktorý si sami nad sebou tí dotyční vyslovujú.

Vo Francúzsku začali nedávno s hroznými židovskými represálami. Brali deti rodičom i trojročné. A tu bol to práve katolický klérus, ktorý sa týchto ubožiakov ujal. Židovské decká uschoval po klášteroch i v kosteloch a urobil všetko, aby táto honba nebola spojená s menom křesťanského Francúza. To isté je dnes i vašou povinnosťou, Slováci, a niektorí, ktorým už dnes ide o čumák, by sa mohli ešte zachránit’, keby dokázali, že sa snažili pomocť z ubohých najúbožejším.

Spojenecké vlády s hrózou protestujú proti neslúchaným protižidovským zverstvám posledných niekolkých týždňov. Apelujem na rytierskosť slovenského ľudu. Nechcem pripustiť, že by bolo možné, aby Jánošíkov ľud ubijal bezbranných, úbohých, opuštěných a pohaněných. Tí, čo dnes vydávajú bezbrané obete do rúk silných gestapáckých vrahov, poskvrňujú čistý tatranský štít a to im nemóžeme a nechceme odpustiť. Divíte sa, hádám, prečo som tak prísny. Nenávidím surovú zbabelosť a hrozím sa, ak si spomeniem, že ľud, z ktorého pochádza mój otec, i keď len nepatrne, týmto zverstvám pomáha.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 210 -213

reprint vydání z roku 1948