Římský klub - Jak zachránit svět

Mirko Raduševič 

16. září 2016

Římský klub publikace září 2016

Významný světový Think Tank Římský klub vydává, jak je jeho tradicí, opět po letech zásadní knihu. Jako vždy se jedná o doporučující radikální posun v řešení světových problémů. Tentokrát hlavní doporučení zní: Svět by měl zpomalit ekonomický růst na pouhé jedno procento a podporovat politiku jednoho dítěte.

Římský klub se skládá z osobností, „které sdílejí zájem o budoucnost lidstva a usilují o stírání rozdílů. Členy jsou významní vědci, ekonomové, podnikatelé, vysocí úředníci a bývalí šéfové vlád celého světa. Spekuluje se, že Václav Havel byl také jeho členem. Současnými členy klubu jsou například americký ekonom Joseph Stiglitz, bývalý ministerský předseda Indie Mammohan Singh, Liz Mohnová (vdova po největším německém vydavateli Bertelsmannovi) nebo německý vědec a politik Ernst Ulrich von Weizsäcker. Klub usiluje o porozumění globálním výzvám, kterým musí lidstvo čelit a navrhuje řešení (více ). Významná kniha klubu je kniha „Umění vládnout" (The Capacity to Govern), která analyzuje současné vlády světa a považuje je za zastaralé. Navrhuje změny v hodnotách, strukturách, personálním obsazení, požaduje porozumění ze strany veřejnosti a připravit politickou kulturu pro správu nových radikálních výzev 21.století.

Neoliberální vymývání mozků

Nová kniha pod názvem „Reinventing Prosperity. Managing Economic Growth to Reduce Unemployment, Inequality, and Climate Change“ (Obnova prosperity. Řízení ekonomického růstu ke snížení nezaměstnanosti, nerovnosti a změně klimatu) , na kterou navazuje díl s požadavky nazvaný „Jedno procento růstu a dost“ (One percent growth is enoug) byla představena toto úterý v Berlíně. Jejími autory jsou Jorgen Randers a generální ředitel klubu Graeme Maxton, kteří tvrdí, že po třiceti letech globalizace a růstu, došlo k zhoršení situace a svět se stal neradostným místem k životu. Miliony lidí přišlo o práci a začaly se rozevírat „nůžky“ mezi chudými a bohatými.

Autoři dále tvrdí, že současný ekonomický systém ve svém vývoji směřuje do beznaděje, kdy již není možná sociální a ekologická náprava věcí. Stávající konvenční řešení opírající se o výběr daní z majetku, které by mělo například podpořit budování infrastruktury nebo podnikání, nemůže zajistit změnu klimatu ani vymizení sociální nerovnosti a snížení nezaměstnanosti.

Existuje jedna možnost – nekonvenční – posun paradigmatu. Ekonomický systém, který se dal cestou většího a většího růstu, není řešením. Naopak je příčinou problémů. Graeme Maxton tvrdí, že hlavní vinou je dodržování neoliberálních pravidel, která nám jen vymývají mozek. Tím se staví proti ekonomické teorii související s „liberalizací“ politiky – privatizace, deregulace trhů, volného obchodu a snížení vládních výdajů na podporu soukromého sektoru. Odpůrci neoliberální teorie poukazují na skutečnost, že ekonomické aktivity a laxní státní regulace vedou k vážným dopadům na životní prostředí a také vedou k nadměrnému využívání omezených přírodních zdrojů ve světě.

Nekonvenční změnu autoři nové knihy Římského klubu zkonkretizovali do souhrnu požadavků, který nazvali „Jedno procento růstu a dost“.

Ne však všechna autory navrhovaná opatření jsou nová a revoluční. Žádají například zvýšení důchodového věku na 70 let, zvýšení spotřební daně a univerzální základní příjem pro všechny. Ale určité návrhy jsou skutečně radiální a nové, jako je politika jednoho dítěte (!) nebo delší placená dovolená. Níže uvádíme třináct hlavních bodů Římského klubu.

Požadavky Římského klubu na radikální změnu

1. Ekologické stimulační balíčky – větší financování nebo použití daní k zabránění změn klimatu

2. Zvýšení daní na fosilní paliva – jako je uhlí, za účelem podpory alternativní energie

3. Během ekologické transformace subvencovat profese přecházející na ekologickou formu

4. Reforma daňového systému: snížení daní z práce, naopak zvýšení daní ze spotřeby surovin. Například zdražení letenek a vytápění

5. Drastické zvýšení dědické daně za účelem snížení nerovnosti ve společnosti a zvětšení zisku státu

6. Prodloužení doby dovolené, aby pracující měli více volného času a ke zlepšení harmonizace práce

7. Povinný minimální základní příjem, především pro potřebné: starší občany, nemocné a nezaměstnané

8. Zvýšení odchodu do důchodu na sedmdesát let, aby lidé byli co nejdelší dobu schopní se sami o sebe postarat

9. Zvýšení daní pro bohaté a společnosti za účelem spravedlivějšího rozdělení zisku, zejména s ohledem na robotizaci

10. Politika jednoho dítěte k snížení počtu obyvatel Země

11. Zavést novou definici „placené práce“, která by v sobě zahrnovala také starost o členy rodiny

12. Posílení odborů za účelem zvýšení mezd a snížení nezaměstnanosti

13. Omezení obchodu v lokalitách, kde dochází k ohrožení pracovních míst.

 Literární noviny