Reportáž Pavla Poláka

 Jak český korespondent hodnotí spor v sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL)

Pavel Polak (37) je nekonvenční současník. Jako nový německý korespondent Českého rozhlasu šel v roce 2014 z Hřenska na česko-německých hranicích do Berlína. Když však dojde na sudetoněmecké téma, jde Polák, který studoval i ve spolkovém hlavním městě a v Heidelbergu, také ve starých stopách. Nedávno se v komentáři zabýval kritiky změny stanov, kterou prosazují vedoucí představitelé SL v Mnichově. Příspěvek dává nahlédnout do myšlení rozšířeného v České republice, které bývalé německé občany striktně třídí podle dobré a zlé.

Pavel Polák tvrdí: "Je důležité zdůraznit, že drtivá většina členů SL je pro usmíření. A kdo je proti změně stanov? Jedná se o ultrakonzervativce, až po hnědé z Witiko-Bundu, s pozoruhodně selektivním smyslem pro dějiny. A ti se nechtějí principiálně vzdát, pro ně je restituce majetku posvátným právem, ačkoli sami dobře vědí, že je to jen zbožné přání."

Tak jednoduché je to z pohledu českého pozorovatele SL, pokud jde o rozdíly mezi sudetskými Němci, ve vztahu ke změně účelu sdružení ve stanovách. U nás „je tomu věnována větší pozornost, protože - jednoduše řečeno - jde německé domečky“. Pochopitelně se v komentáři Bernd Posselt dostal od tématu poměrně dobře pryč. Polák citoval z dřívějšího rozhlasového rozhovoru s mluvčím SL: Požadavek „znovuzískání vlasti“ byl zahrnut do spolkových stanov v roce 1950, dnes zatěžuje vzájemné vztahů, které již neodpovídají mrazivým poválečným časům.

Pak se korespondent věnoval novější sudetoněmecko-české minulosti: "Posselt vedl reformní kurz nejméně deset let. Určitě nejen z čistého idealismu, ale také z politického pragmatismu. Snaha o vzájemné smíření je ve skutečnosti jediný možný způsob, jak může SL postupovat v případě, že nechce skončit v politické izolaci jako folklórní skupina s ubývajícím počtem členů s průměrným věkem 70+, která si jednou nebo dvakrát za rok oblékne historické kroje. „Nejpozději od roku 1997, kdy Německo a Česká republika podepsaly Česko-německou deklaraci, bylo naprosto jasné, že Berlín se nebude angažovat ve věci majetkových nároků sudetských Němců“, pokračuje Polak se zjevnou spokojeností. "O dva roky později to doslovně potvrdil kancléř Gerhard Schröder tehdejšímu premiérovi Zemanovi. Vzhledem k tomu, že byli neúspěšní doma, snažilo se 90 sudetských Němců prosadit své požadavka v zahraničí u Evropského soudního dvora ve Štrasburku.  Ten v roce 2005 odmítl jejich žalobu proti České republice."

Korespondent by však neměl motivy, které stojí za změnou stanov, hodnotit chybně. 

Řekl, že pozměňovací návrhy byly "politickým gestem vstřícnosti". Praha reagovala účastí členů vlády, místopředsedy Pavla Bělobrádka a ministra kultury Daniela Hermana na Sudetoněmeckém dni.

(fac), Sudetenpost, 7.9. 2017, str. 4

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf