Oběti v Rumunsku – Řecko se drží – Kus anglické demokracie

4. prosince 1940

Dnes je třeba vzpomenouti na oběti Osové zpustlosti v zemi našich spojenců, v Rumunsku. Čtrnáct dnů po Antonescově podpisu, přivázavším Rumunsko k Ose, rozbujel v míře přehrozné nový pořádek v rumunské části Evropy. Hanebné, zbabělé vraždění, jehož se dopustili a ještě dopouštějí rumunští hitlerčíci, musilo jistě autora těchto politických method nadchnout. Téměř jej překonali Železní gardisté. Nás, civilisované Evropany, naplňuje hnusem, odporem a odhodláním ještě zvýšeným dieser Neuordnung Europas ein Ende zu mache“.  Vzpomeňte, milí moji, se mnou na naše zavražděné přátele. Slavný vlastenec, vědátor, profesor Jorga, bývalý ministerský předseda a přítel našeho národa, je mezi oběťmi německo-rumunsko-italské spodiny. Budiž mu země lehká! Příští generace jeho milovaných Rumunů bude zase svobodná a černé a hnědé košile, Železné gardy a různě oblečená, vzájemně se podporující a doplňující společenstva gangsterů budou jen hroznou vzpomínkou.

Řekové se dále činí. Očitý svědek a vojenský znalec dobytí Podgradce přičítá řecké úspěchy lepší morálce, organisací a strategii. Italská armáda nemá podle něho patřičného nadšení a dokonce zajatci fašistické milice si stěžují, že byli Římem oklamáni. Očekávali brzké lehoučké vítězství a řecká armáda byla jim líčena jako zcela neschopná a operetní - no a teď je z toho velmi dramatická opera. Nemysleme si, že Řekové jsou již trvalými vítězi - mají nedostatek válečného materiálu a Mussolini jistě se pokusí se svou mnohem početnější a přípravou i výzbrojí mnohem mohutnější armádou odčinit hanbu, kterou sám sobě udělal. A ostuda je to veliká.

A malé Řecko bude jistě vystaveno italskému, ba možno i německému protiútoku. Ať už se situace vyvine jakkoliv, jisto je, že Řecko napsalo do svých hrdinných dějin jednu z nejslavnějších stránek.

Ve zdejších kruzích se vypravuje tato anekdota: Italský voják utíkaje dohonil zajíce a odkopl ho s cesty se slovy: „Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš, a cestu nech volnou těm, kteří skutečně umějí utíkat.“ A teď ne anekdota: Známý nacista Funk v článku, v němž rozebírá německo-italskou hospodářskou spolupráci, přiznává, že Itálie je poněkud pasivní ve svém přínosu a dodává doslovně: „To je však kompensováno tím, že Němci budou v Itálii cestovat a Taliáni jezdit do Německa na práci.“ Tak to maií čemokošiláči dobré!

Tuhle byl anglický král v Coventry, kde českoslovenští vojáci pomáhali odklizovat pozůstatky německé kultury. Všiml si jednoho z našich hochů, spustil naň anglicky a pak francouzský. Náš mládenec nebyl zrovna významný polyglot, ale dohovořili se a teprve za chvíli si kluk uvědomil, že mluví s anglickým králem. Proč to vykládám? Představte si, že by Hitler šel inšpicírovat na frontu nebo za frontu (to asi spíš). To by napřed jely stovky gestapáků a SS a SA a hnědokošiláčů, takže by každý voják v okruhu mnoha kilometrů věděl přesně, kdo přijíždí. Anglický král přijel nenápadně, skromně, jak se na krále patří. Šel si pohovořit s občany, kteří byli ze svých domků vypumováni - no a tak se tam také připletl Václav Čecháček a popovídal si mírně s králem. To holt je demokracie, na rozdíl od vřeštícího, totalitárního pretoriánství. A tahle demokratická parta to vyhraje.

Přeji vám dobrou noc. Vzpomeňte na naše zavražděné nununské přátele a miliony slušných, utlačených Rumunů.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 79-80

reprint vydání z roku 1948