RPG hry Merkelové. Proč jsou v EU nespokojeni s vůdcovstvím Berlína

Xenija Melnikova

2.6.2016

Mnohé země dříve vyžadovaly posílit postavení Berlína, nyní reptají proti jeho rozhodnutí. Otázkou je, s čím nejsou členové EU spokojeni, a zda existuje alternativa k německé dominanci.

Noviny Financial Times upozorňují, že v poslední době jsou členové EU k politice Berlína ostražití a že jedním z hlavních problémů je to, že je Německo příliš silné a ostatní země EU příliš slabé. Paříž i Londýn, donedávna Berlínu rovnocenné, své postavení vůči němu vzdaly. Francii trýzní vnitřní problémy a Velká Británie má určitou snahu EU opustit. Berlín se stal politickým hlavním městem Evropy a odsunul do pozadí nejen Paříž a Londýn, ale i Brusel.

Krize, sankce a ukázkový výprask

Možnost Berlína tvrdě prosazovat svá rozhodnutí se partnerům v EU názorně ukázala v době kyperské finanční krize. Tehdy Německo donutilo Kypr zcela změnit svůj hospodářský model, mnozí to nazvali výprask. Merkelová se předvedla jako neústupný vůdce SRN i v době řecké krize. Ona a němečtí bankéři dokázali zlomit odpor premiéra Tsiprase a vnutit mu svou vůli.

Země Jižní Evropy se špatnými hospodářskými poměry pozorovaly, co se děje, a obávaly se, že mohou dopadnout stejně. Berlínský diktát, vyžadující od oslabených Jižanů utáhnout si opasky, vyvolává mezi nimi stále silnější podráždění. Země jako Řecko nebo Maďarsko by dávno rušily omezující opatření, jsou však příliš slabé na to, aby se mohly Berlínu vzepřít. Přitom jsou jednostranným německým vůdcovstvím rozhořčeny i země, které tradičně Berlín podporují. Ministr zahraničních věcí Lucemburska Jean Asselborn nedávno uvedl: „Německo nemůže samo rozhodovat, jaký ekonomický model si zvolí ostatní země EU.“

Mnohé země EU jsou přesvědčeny, že Německo vede unii nikoliv pro kolektivní zájem evropské rodiny, ale výhradně pro zájmy SRN, zejména německého byznysu. Berlín uměle podporuje slabé euro a režim tvrdé ekonomiky v Řecku, ale členství Athén v EU udržuje. Je to výhodné pro exportní německou ekonomiku. Dalším příkladem je postoj Německa k TTIP. Berlín v rámci EU tuto dohodu protlačuje, neboť vyhovuje zájmům německého byznysu, zaměřeného na severoamerické trhy. Francii a Itálii dohoda nevyhovuje.

Migrační odezva

Pro pochopení podstaty situace s běženci je třeba si uvědomit, že se Německo nachází v centru Evropy. Podle existujících pravidel jsou běženci a migranti problémem pro zemi vstupu. Tam se musí vláda zabývat otázkami jejich statusu, atd. Prosazováním politiky otevřených dveří Berlín počítal s tím, že z chaotického Blízkého východu budou utíkat nejen nevzdělaní uchazeči o lepší život, kteří budou v EU dostávat podporu, ale i kvalifikovaní zástupci střední třídy. Chudí migranti budou přijíždět přes Středozemní moře do Řecka a Itálie, ale ti bohatší se budou dopravovat letadly přímo do Německa. Znamená to, že Německo slízne smetanu (i když ne tak docela) a problematická část zůstane na krku ostatním evropským státům.

Berlín mnohokrát vyhlásil, že migranti jsou problém všech a tedy musí část břemene nést i ti, kterým není politika otevřených dveří po chuti. K tomu byl vypracován plán kvót. Toto řešení nebylo přijato jednomyslně, ale většinou hlasů, a členské země EU z východní a střední Evropy se vzbouřily a odmítly kvóty plnit. Některé země EU navíc posílily pohraniční kontroly a tak zpochybnily základní princip evropské integrace – svobodu pohybu. Vina za to se přikládá Berlínu.

Nepřesvědčivý, ale bezalternativní vůdce

Dříve byla SRN v postavení hospodářské lokomotivy EU a nyní na sebe musela vzít i politické vedení. V něm se necítí příliš jistě. Po dvou světových válkách bylo Německo zbaveno politických ambicí celosvětového rozměru. Dlouho se jelo podle vzorce: Paříž – politický vůdce Evropy, Berlín – vůdce hospodářský. Jenže dnes se Francie nedokáže vypořádat ani se svými vlastními problémy, natož s evropskými. Německo přebralo i vedení politické.

Němci nemají vůdcovskou obratnost, nějak se bojí, čehož podstata tkví v jejich neblahých historických zkušenostech. Jakékoliv snahy o hegemonii povedou v EU ke konfliktům, což bude vyvolávat další odpor ostatních zemí a povede to k rozhoupání celého evropského systému. Jeden z názorů odborníků je takový, že se Němci cítí nepohodlně, asi by dominantní být nechtěli. Momentální ambice Berlína vzbuzují v Evropě již pozapomenuté obavy.

Nehledě na všechno, co zde bylo řečeno, nejsou k německé dominanci žádné alternativy. Vedoucí postavení Berlína je způsobeno objektivními příčinami – ekonomickou silou SRN a absencí konkurentů. Dokud se situace nezmění (a předpoklady k tomu zatím nejsou), bude se postavení Německa, jakožto evropského hegemona, pouze upevňovat.

Převzato z Lenta.ru

https://lenta.ru/articles/2016/06/02/german_leadership/

outsidermedia.cz