Ptali jsme se pana L. Zaorálka, ministra zahraničních věcí, a MZV ČR odpovídá
Pan
PhDr. Lubomír Zaorálek,
16.11.2017
Věc: Dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění
Pane ministře,
dovolím si přejit bez dalšího rovnou k věci.
I.
Počátkem června roku 2016 vystoupil v Berlínském Institutu pro evropskou politiku Michael Roth, německý Staatsminister, náměstek ministra zahraničí SRN pro Evropu, který v části svého vystoupení, jež se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě", zcela otevřeně, bez jakýchkoliv rozpaků mírně či více překvapeným Evropanům sděluje, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“.
Současně bez jakéhokoliv upejpání se vypořádal s jedním z nejdůležitějších principů mezinárodního práva - se zásadou nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státům. Pro EU tento princip samovolně ruší. Pan státní ministr autoritativně prohlašuje: „...klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí...“ (Z článku „Konečně už to řekli nahlas“, https://www.klaus.cz/clanky/3942 , 8.6.2016)
Po několika měsících poté B. Posselt začal nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt. Radiožurnál, rozhovor Pavla Poláka , http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878 )
Dotazy I :
1. Proč MZV ČR neprotestovalo proti nově definované roli Německa v Evropě, jež požaduje pro Německo vůdčí roli v Evropě?
2. Proč MZV ČR neprotestovalo proti výroku B. Posselta o tom, že Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě?
3. Proč MZV ČR neprotestovalo proti výroku M. Rotha o tom, že zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státem se ruší a v EU neplatí?
4. Proč MZV ČR včas a plně neinformovalo o těchto důležitých skutečnostech naší veřejnost?
II.
Nové pohledy Německa na sebe, svou politiku, úlohu v Evropě a jiné státy (které v souvislosti s postupujícím procesem transformace EU ve federaci se mají stát zeměmi) jsme pocítili na své vlastní kůži již i v dřívější době. Že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) sní celá desetiletí o přímých jednáním s českou vládou, mnozí z nás ví již dávno. Dlouho se to nedařilo. Až opakovaně v tomto smyslu u české vlády intervenoval Horst Seehofer, předseda bavorském zemské vlády. A když ani to nepomohlo, aby se ledy hnuly, v r. 2012 při své několika hodinové návštěvě Prahy zasáhla ve prospěch „sudetských Němců“ sama kancléřka A. Merkelová přímo při jednání s P. Nečasem, tehdejším předsedou vlády ČR. A věci se začaly odvíjet v souladu s uvedeným přáním SL Po několika měsících, v únoru 2013, se objevil český premiér včele státní delegace v Mnichově. Promluvil před bavorským zemským sněmem tak, že sklidil i aplaus přítomných ve stoje. Doma ohlas jeho projevu byl samozřejmě opačný.
O tom, co probíhalo na čs.-německé politické scéně za kulisami jsme se nedozvěděli z českých médií, žádný český investigativní novinář nám tyto novinky nesdělil. MZV ČR mlčelo jako zařezané. Na sjezdu SL v r. 2012 o tomto zlomu mluvil B. Posselt. „Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63. sjezdu SL v r. 2012)
Jak vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost“, který byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, 18.03.2016, na str. 1 a 3, pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení mezi oběma zeměmi“.
Dotazy II:
I. Proč MZV ČR proti hrubému a naprosto nepřípustnému zasahování do našich vnitřních záležitostí neprotestovalo za použití odpovídajících diplomatických prostředků?
2. Proč MZV ČR neinformovalo českou veřejnost o opakovaném vměšování se do našich vnitřních záležitostí Německem a jeho federálními či zemskými ústavními činiteli?
3. Mohl byste mi, pane ministře, prosím, vysvětlit výše uvedená slova H. Seehofera o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, tedy mezi Bavorskem a Českem, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy sudeti, mají tvořit jeho základ? Bavorsko je jednou ze spolkových zemí. ČR je státem. Proč však o nás mluví pan H. Seehofer jako o druhé zemi?
III.
Vláda Petra Nečase se v očích české veřejnosti neudržitelně zkompromitovala nejen svými sudetomilnými a germanofilními postupy, které byly v hrubém rozporu s našimi národními a státními zájmy, ale také i přijetím zákona o církevních restitucích. Premiér Nečas rezignoval a s ním padla i jeho vláda. V následné vládě v čele s B. Sobotkou jste byl i vy. Zastával jste funkci ministra zahraničních věcí.
Neuplynula ani delší doba od nástupu sobotkovské vlády a již B. Posselt se nechal na veřejnosti slyšet, že nová vláda, tedy ta vaše, začala tam, měl zřejmě na mysli její vztahy k tzv. sudetoněmeckému landsmanšaftu a k Německu, kde ta stará skončila. Jinými slovy jste šli ve šlépějích nečasovské vlády. Vyhlášení tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN bylo toho potvrzením. Jednání vlády premiéra B. Sobotky je však skandální i dalšími skutečnostmi. Byl to B. Sobotka, který při jedné interpelaci v září r.- 2015 básnil o tom, jak SL je k nám vstřícný, vzdal se, říkal premiér, práva na vlast a na odškodnění. Několikrát jsem mu psal, že uvedená novelizace stanov SL nebyla schválena, tudíž platí stanovy SL v původním znění, tedy ty staré. Přesvědčoval nás, že v listopadu 2015 vše bude pozitivně vyřešeno a nebylo a dosud není. Teprve po roce snažení, nám doznal, že stanovy SL jsou beze změn. Na veřejnost tato důležitá informace však zřejmě nepronikla. Některá média ještě drží představu o vstřícnosti SL, který novelizoval své stanovy. A zřekl se práva na vlast, na odškodnění či majetkové restituce, tedy zřekl se práv, která ve skutečnosti nikdy neměl a nemá ani dnes.
Došli jste též k prvním přímým jednáním mezi čs. vládní delegací a představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu. Jednání probíhala v Mnichově a jeho blízkém okolí. Opět jsme se téměř nic nedozvěděli o závěrech těchto jednání, o sledovaných cílech.
ČSSD ve volební kampani do Poslanecké sněmovny PČR neříkala voličům nic o tom, že bude provádět silně proněmeckou a prosudetskou politiku. Neměla tudíž mandát tuto politiku uskutečňovat a přesto navazovala v tomto směru na nečasovskou politiku.
Dotazy III:
1. Jaké síly působily na zahraniční politiku vlády premiéra B. Sobotky, aby prováděla výrazně proněmeckou a prosudetskou politiku?
2. Proč premiér Sobotka v čele vládní delegace přímo jednal s představiteli tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), když jde o subjekt, který nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu? Partnerem vlády ČR jsou německé federální orgány. Kdo nese za toto jednání odpovědnost?
3. Proč česká veřejnost o obsahu těchto jednáních nebyla včasně a plně informovaná? Kdo je odpovědný za tento hrubý informační nedostatek?
4. Proč MZV ČR opakovaně podle potřeby neříká, že např. tzv. práva landsmanů na původní vlast, právo na odškodnění či restituci majetku, o kterých neustále mluví, jsou pouze jejich konstruktem, který je v rozporu s mezinárodním právem? Proč neřekne, že hry sudetů na novelizaci stanov nemají žádné právní důsledky? Nikdo se nemůže vzdát práv, které neměl, nemá.
5. Proč MZV ČR mlčelo k výrokům pana B. Sobotky, že sudeti nejsou žádnými pohrobky nacistů a že jsou našimi spojenci, když důkazy svědčí proti těmto výrokům? Stačí se podívat na signatáře základních dokumentů SL. Lehce zjistíme, že řada z nich byla nacisty. Opak spojenectví dokazují i jednotlivé body platného programu SL.
IV
Považuji za nutné souhrnně uvést některé důležité skutečností, které vrhají pronikavé světlo poznání na současnou situaci našeho národa a státnosti a na česko-„sudeto“-německé vztahy. Několikrát jste se sám, ostatně jako i několik „našich" politiků vyjádřil, že česko-německé vztahy jsou tak dobré, jako nikdy jindy před tím nebyly. Tak jak je to ve skutečnosti?
Již dříve jsem Vám poslal několik citací nepřátelských, lživých, protičeských výroků činitelů tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) i některých bavorských politiků, především bavorského premiéra H. Seehofera. Od té doby však nepřátelské protičeské útoky v „sudetoněmeckých médiích", v projevech představitelů SL dále pokračují. Jsme líčení jako zločinci, kteří se dopustili válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy. Benešovy dekrety, nikoliv správně dekrety prezidenta republiky, jsou zločinné, rasistické. Při údajném vyhánění německého obyvatelstva z Československa jsme se dopustili vlastně největší poválečné etnické čistky, při níž jsme uplatňovali princip kolektivní viny. Při přesídlení německého obyvatelstva jsme zavraždili údajně minimálně 225 tisíc lidí, dřívější údaje mluví dokonce i o 240 tisících Němců, které jsme měli vyvraždit.
Samostatnou kapitolou je tvrzení vedení SL, že jsme vyháněné Němce nejdříve naháněli na nucené práce a pak je oloupili o jejich majetek. Další tvrzení, že SL se vzdal práva na vlast a na odškodnění či majetkové restituce novelizací stanov, patří rovněž do oblasti bájí a pohádek. Stanovy i program SL platí v původním znění a nikoliv v novelizovaném. Sám B. Posselt, přestože na jedné straně „novelizuje stanovy“, na straně druhé pak slibuje, že odškodnění bude, a budou i restituce. Na tento fakt jsem též upozorňoval, ale bylo to, jako kdybych házel hrách na stěnu. Je logické, že nikdo se nemůže vzdát práv, která neměl a ani nemá, tedy ani sudeti nemohou tak učinit.
V jednotlivých místech v republice, jejichž počet stoupá, jsou odhalovány i pomníky na památku námi údajně vyvražděných Němců. Jeden z posledních je nově vybudován v Přerově. Zvěčňuje památku na 267 karpatských Němců, které jsme několik týdnů po válce údajně zavraždili. Věci jdou již tak daleko, že někde jsou mezi naše tzv. oběti počítáni i esesmani, gestapáci a členové či funkcionáři NSDAP či jiných zločineckých nacistických organizací. Pomníky se tak vztyčují i na jejich památku.
Je politováníhodné, že někteří „čeští“ veřejní činitelé přebírají sudeťáckou terminologii, od vyhnání, přes zločiny, jichž jsme se měli údajně dopustit, dále mluví o etnických čistkách a o kolektivní vině. Dokonce říkají, že naši předkové se vůči Němcům dopustili trestných činů, že naši dědečkové a babičky bydlí v domech, které patří vyhnaným Němcům. Při tom všem jím jaksi uniká souvislost mezi historickými příčinami a jejich nutnými důsledky, mezi mezinárodním právem a jejich bajkami. Tito pánové, s některými z nich sedíte stále ještě ve vládě, stejně tak jako SL, začínají vesměs své líčení minulosti rokem 1945. Vědecká krajská knihovna v Liberci vybavila výstavu o osudech Němců na Liberecku a okolí fotografiemi, přestože věděla, že jde o výstavu z let 1945-1968, která může být zneužita líčením Němců jako obětí. A také asi tak vše dopadlo. O životě německého obyvatelstva z let 1938 až do roku 1945 výstava samozřejmě nic neřekla. A tak návštěvníci si odnášejí deformované pohledy na minulost, v náš neprospěch. Akce hledání německých stop na řadě míst v republice či německých kořenů probíhá již delší dobu. Zpravidla nejde o historickou pravdu, spíše o opak, např. v Liberci, Poběžovicích, Kučerově, Brně, Trutnově.
Naši diplomaté sedí na mnohých akcí SL a poslouchají a poslouchají, jací my jsme to vlastně zločinci, a mlčí. A kdo mlčí, souhlasí. Mlčí i Ministerstvo zahraničních věcí ČR, ač jsme ho opakovaně žádali, aby použilo odpovídajících diplomatických prostředků k zastavení této lživé protičeské kampaně. Odpověděli jste mi asi v tom smyslu, že nic takového MZV ČR dělat nebude a také neudělalo. Takovéto zlé a lživé protičeské útoky jste omlouvali tím, že jde o předvolební akce, zaměřené na získání hlasů voličů. Pokud by to byla pravda, pak by volby v Německu, zvláště pak v Bavorsku, by se musely konat několikrát do roka. A to se nekonají. Prostě lež má krátké nohy.
Položme si nyní otázku, kam toto vše, o čem píši, může v budoucnosti vést? O naší minulosti mluví velmi silně a naléhavě SL. Má k tomu prostředky. MZV ČR mlčí, Vy mlčíte. Pokud nějaký český vlastenecký subjekt odpoví na protičeské útoky SL, jeho působení je zpravidla velmi omezené jeho prostředky. Česká média hlavního proudu víceméně přebírají „sudetoněmecké" vidění našich dějin. Ve škole je tomu obdobně, pokud učitelé se této tématice sami výslovně nevyhýbají. A tak již řadu let lživý protičeský pohled SL je šířen v hlavách našich dětí i nás samých koordinovaným úsilím uvedených subjektů. Pokud si toto neuvědomíte a nezačnete diplomaticky pracovat, uvádět u nás i v zahraničí polopravdy či dokonce lži na pravou míru, pak naše české objektivní chápání dějin, které vychází ze závěrů zejména Postupimské konference, Pařížské dohody o reparacích a z mezinárodního práva, bude časem odcházet do zapomnění, kdežto to „sudetoněmecké" bude i naše veřejnost v běhu dalších let stále více přejímat, podobně tom u bude v zahraničí. Vašim pouhým sledováním, mlčením a někdy i určitou podporou bájných stanovisek landsmanů napomáháte, ač je to v rozporu s Vašimi ústavními povinnostmi, k šíření falešného dějinného obrazu o nás, našich předcích, o Československé republice. Domnívám se, že MZV ČR v minulosti a současnosti přispívá, třeba i mlčením, ke snaze landsmanů vykreslit nás jako zločince a je samé, jako naši oběť.
Kam až to dále může vést? Srbsko je následnickým státem Jugoslávie, která byla jedním ze signatárních států pařížské reparační komise. Ve válce padlo na 1,5 milionu Jugoslávců, škody válečné byly obrovské. Pokud vím, žádné reparace od Německa Srbsko neobdrželo. Na druhé straně německá menšina v Jugoslávii také zradila a přešla na stranu německých okupantů. Proto měla ruce zbrocené jugoslávskou krví. A dnes? Srbsko, samozřejmě pod tlakem určitých zahraničních sil, přijalo zákony, které umožňuji Němcům, dříve žijícím v Jugoslávii, či jejich potomkům, vyplácet odškodnění a dokonce v určitých případech restituovat jejich majetek. Maďarsko též přijalo zákony, jež přinášejí bývalé německé menšině v Maďarsku možnost získat určité odškodnění. V. Orbán se dokonce vyjádřil o přesídlení Němců z Maďarska jako o zločinu. A po něčem podobném šilhají i tzv. sudetští Němci. Pracují k tomu. B. Posselt řekl, že všechny potřebné směry jsou nastaveny a že náhrady škod a restituce budou. Jednáním s bavorskou vládou se vláda ČR pozemšťuje a jednáním se SL, který nemá žádnou mezinárodněprávní subjektivitu, spolkovatí. S vašim mlčenlivým souhlasem. Jak je to možné, když jste jako ústavní činitel sliboval věrnost ČR?
Ovšem vývoj může jít ještě mnohem dále. Někteří politologové již dnes mluví o tom, že jsme německou polokolonií nebo dokonce kolonií, či dominiem. Jiní vidí „teoretickou“ možnost, že se staneme 17. zemí SRN. Ostatně ani termín „český národ" nemáme v Ústavě ČR na rozdíl od Slováků, kteří „slovenský národ" mají ústavně zakotvený. Pokud nic proti současnému vývoji rychle neuděláte, nejde jen o jakési nárazové a občasné akce, ale soustavnou kampaň, čelící lžím a šířící pravdu, pak lze se domnívat, že vše, co přijde a co tvrdě může postihnout náš národ a jeho státnost, je Vámi chtěné a předem vědomě přijímané. Situace je však zásadně jiná a Vy to dobře víte. SL nemá nárok ani na původní vlast, ani na odškodnění či restituce. Naopak jsme to my, jimž Německo dluží reparace ve výši více než 3 biliony korun. Vy víte, že nadále, platí Postupimské dohody i Pařížská reparační dohoda, že platí zásady mezinárodního práva, podle kterých má agresor povinnost zaplatit své oběti škody, které jí vznikly agresí. A že Německo bylo agresorem a my jeho obětí, je i dnes zcela nezpochybnitelné. Proč o těchto faktech nemluvíte?
Toto vše jistě víte. Když do probíhajících procesů nezasáhnete, dojde k situaci, která nemusí být již vratná. Stane se tak nevratnou i Vašim přičiněním. I Vy, pane ministře, se do běhu věcí zapojujete. Jeden malý příklad. Na MZV ČR, když jste nastupoval, jste sebou vzal paní Kristinu Larischovou, pracovnici jedné německé nadace v Praze. Asi od srpna letošního roku je již generální konsulkou ČR v Mnichově. V nedávné době vystupovala na jedné akci Seliger-Gemeinde, jež je jednou ze základních složek tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Takto mají pracovat i další čs. diplomaté?
Vaše neochota jmenovat do Česko-německého diskusního fóra nebo do Česko-německého fondu budoucnosti alespoň jednoho zástupce z české vlastenecké organizace, jíž jste po dobu čtyř let neochvějně dodržoval, také svědčí o Vás, o Vašem vztahu k českému národu a jeho státnosti. I Vaše germanofilní stanoviska jsou zřejmá. Jste jedním z těch, kdo podporoval tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN, jež nás měl maximálně přiblížit k Německu samému. Někdo může mluvit přímo o snaze dostat nás tak do německého chomoutu. Náš národ je dlouhodobě systematicky rozkládán a stát destruován. K těmto procesům značně přispěla vláda B. Sobotky a Vy samozřejmě s ní. Jako ministr zahraničních věcí nesete zvláštní odpovědnost, nikoliv jen politickou.
Prosím, pane ministře, vezměte všechny uvedené skutečnosti v úvahu a snažte se alespoň v poslední chvíli se přihlásit konkrétními činy ke svému češství. Česky mluvíte. Je otázkou, zda česky také myslíte a pro svůj národ jste schopen také něco udělat. Vaše odpovědi na mé následné dotazy Vaši připravenost mohou signalizovat.
Dotazy IV:
1. Kdy MZV ČR začne soustavně informovat naší veřejnost o Postupimské dohodě, o Pařížské reparační smlouvě, o reparacích, které nám Německo dosud nezaplatilo, o dekretech prezidenta republiky, o platném programu SL, o jeho platných stanovách s tím, že práva v těchto dokumentech si nadělil SL samovolně v rozporu s mezinárodním právem!'2
2. Kdy bude MZV ČR nejen sledovat dění SL a jeho patronů, ale také informovat čs. veřejnost o všem podstatném a současně bude diplomaticky působit proti nepravdivým výkladům minulosti a současnosti a aktuálním výrokům?
3. Současná situace v česko-„sudeto“-německých vztazích vyžaduje již soustavnou a intenzivní činnost MZV ČR, která bude napravovat postupně všechny vzniklé deformace. Kdy k takovéto široce založené kampani MZV ČR přistoupí?
Pokud MZV ČR bude dále nečinné, můžeme předpokládat, že již nehájí, buď nemůže nebo nechce, zájmy České republiky a českého národa. Především ministr zahraničí ponese odpovědnost za škody, které nečinností MZV České republice vzniknou.
Děkuji Vám za věcné a vyčerpávající odpovědi.
S pozdravem
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Ministerstvo zahraničních věcí
České republiky
Mgr. Michaela Lagronová
ředitelka
V Praze dne 5. prosince 2017
Č. j. 122 296-2/2017-TO
Věc: Poskytnutí informací bez uplatnění zákona č. 106/1999 Sb.
Vážený pane Rejfe,
potvrzujeme tímto přijetí Vaší žádosti doručené Ministerstvu zahraničních věcí České republiky (dále jen MZV) dne 20. listopadu 2017 dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „zákon č. 106/1999 Sb.“), kterou jste adresoval ministrovi zahraničních věcí ČR.
MZV jakožto povinný subjekt Vaši žádost posoudilo s tím, že žádost odmítlo v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. viz. zaslané Rozhodnutí o odmítnutí žádosti č. j. 122296- 2/2017-TO.
Nad rámec Vámi požadovaných informací dle č. 106/1999 Sb. Vám sdělujeme následující:
K Vašim dotazům:
ad I.
1. Státní ministr pro Evropu na německém Ministerstvu zahraniční věcí Michael Roth hovoří o vůdčí roli Německa již od doby nástupu do funkce. Mluví tak vždy v kontextu vývoje v Evropské unii a klade velký důraz na solidaritu Německa s dalšími členy, zohledňování jejich zájmů a explicitně zmiňuje německý respektující vztah k dalším členským státům EU včetně České republiky. S takovouto rolí Německa nemá MZV ČR zásadní problém.
2. V podobném kontextu nepovažuje MZV ČR za problematické ani výroky někdejšího poslance Evropského parlamentu B. Posselta o vůdčí roli Evropy ve světě, kde vnímáme především pozitivní hodnotový systém demokracie, individuálních svobod a právního státu, který může Evropa světu nabídnout.
3. Vztahy členských států jsou určeny pravidly, které mj. obsahuje tzv. Lisabonská smlouva, jež standardně obsahuje postupy, kterými se na evropské úrovni řeší vnitřní záležitosti států. To je zcela v souladu s předáním kompetencí států v určitých oblastech evropským institucím. V tomto kontextu je třeba vyjádření M. Rotha chápat.
ad II.
1. Z Vašeho dotazu není zřejmé, co považujete za „hrubé a naprosto nepřípustné zasahování do našich vnitřních záležitostí“.
2. MZV ČR neeviduje žádné vměšování do vnitřních záležitostí ze strany Německa a jeho federálních či zemských ústavních činitelů.
3. O vysvětlení obsahu slov bavorského ministerského předsedy je vhodné požádat přímo jejich autora.
ad III.
1.-3. V této věci je třeba se obrátit na Úřad vlády ČR.
4. Pozice ČR ve vztahu k majetkovým nárokům sudetských Němců je zcela standardní a
dlouhodobě známá, a sice že ČR tyto nároky neuznává. A to bez ohledu na to jsou-li, nebo
nejsou stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení změněny. Vzhledem ktomu, že po
právní stránce nedochází k žádné změně, nepovažuje MZV ČR za nutné tyto záležitosti
komentovat.
5. Je nepopiratelné, že ČR a Sudetoněmecké krajanské sdružení mají některé společné zájmy, především rozvoj příhraničních regionů jak v ČR, tak na německé straně hranice nebo
připomínání společných kulturních kořenů. ČR představuje sebevědomý stát s jasným
ukotvením v euro-atlantickém prostoru, který je schopen bez předsudků a bez zbytečných
obav pohlédnout na vlastní i sousedskou historii. Je proto přirozené, že jsme schopni
vyrovnat se s minulostí a navazovat konstruktivní partnerství se zaměřením do budoucnosti
nejenom v našem sousedství.
Mgr. Michaela Lagronová
ředitelka tiskového odboru a mluvčí MZV
Vážený pan
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Ministerstvo zahraničních věcí Loretánské nám. 5,118 00 Praha 1
České republiky tel.: +420 224 182 426, fax: +420 224 182 044
Tiskový odbor www.mzv.cz
Mgr. Michaela Lagronová
ředitelka
V Praze dne 5. prosince 2017
Č. j. 122 296-2/2017-TO
ROZHODNUTÍ O ODMÍTNUTÍ ŽÁDOSTI
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále jen „MZV“) rozhodlo podle ustanovení §isodst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), ve věci žádosti ing. Pavla Rejfa, CSc., bytem Sluštická 1628/16, Praha 10,100 00 (dále jen „žadatel“), ze dne 16.11. 2017, tak, že žádost se
odmítá
Žadatel se obrátil na ministra zahraničních věcí s dotazy na roli Německa v Evropské unii, na nové pohledy Německa na sebe, svou politiku, úlohu v Evropě a na jiné státy, na postoje vlády České republiky ke spolkové vládě Německa, k sudetoněmeckému krajanskému sdružení a na česko-sudetské vztahy.
Konkrétně se žadatel dotazuje:
1. Proč MZV ČR neprotestovalo proti nově definované roli Německa v Evropě, jež požaduje pro Německo vůdčí roli v Evropě?;
2. Proč MZV ČR neprotestovalo proti výroku B. Posselta o tom, že Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě?;
3. Proč MZV neprotestovalo proti výroku M. Rotha o tom, že zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státem se ruší a v EU neplatí?;
4. Proč MZV ČR včas a plně neinformovalo o těchto důležitých skutečnostech naší veřejnosti?;
5. Proč MZV ČR proti hrubému a naprosto nepřípustnému zasahování do našich vnitřních záležitostí neprotestovalo za použití odpovídajících diplomatických prostředků?;
6. Proč MZV ČR neinformovalo českou veřejnost o opakovaném vměšování se do našich vnitřních záležitostí Německem a jeho federálními či zemskými ústavními činiteli?;
7. Zda by mohl ministr zahraničních věcí vysvětlit slova H. Seehofera o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, tedy mezi Bavorskem a Českem, v němž bavorský čtvrtý kmen,
tedy sudeti, mají tvořit jeho základ. Bavorsko je jednou ze spolkových zemí. ČR je státem. Proč však o nás mluví pan H. Seehofer jako o druhé zemi?;
8. Jaké síly působily na zahraničí politiku vlády premiéra B. Sobotky, aby prováděla výrazně proněmeckou a prosudetskou politiku?;
9. Proč premiér Sobotka v čele vládní delegace přímo jednal s představiteli tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), když jde o subjekt, který nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu? Partnerem vlády ČR jsou německé federální orgány. Kdo nese za toto jednání odpovědnost?;
10. Proč česká veřejnost o obsahu těchto jednání nebyla včasně a plně informovaná? Kdo je odpovědný za tento hrubý informační nedostatek?;
11. Proč MZV ČR opakovaně podle potřeby neříká, že např. tzv. práva landsmanů na původní vlast, právo na odškodnění či restituci majetku, o kterých neustále mluví, jsou pouze jejich konstruktem, který je v rozporu s mezinárodním právem? Proč neřekne, že hry sudetů na novelizaci stanov nemají žádné právní důsledky? Nikdo se nemůže vzdát práv, která neměl, nemá;
12. Proč MZV ČR mlčelo k výrokům pana B. Sobotky, že sudeti nejsou žádnými pohrobky nacistů a že jsou našimi spojenci, když důkazy svědčí proti těmto výrokům? Stačí se podívat na signatáře základních dokumentů SL. Lehce zjistíme, že řada z nich byla nacisty. Opak spojenectví dokazují i jednotlivé body platného programu SL;
13. Kdy MZV ČR začne soustavně informovat naši veřejnost o Postupimské dohodě, o Pařížské reparační smlouvě, o reparacích, které nám Německo dosud nezaplatilo, o dekretech prezidenta republiky, o platném programu SL, o jeho platných stanovách s tím, že práva v těchto dokumentech si nadělil SL samovolně v rozporu s mezinárodním právem?;
14. Kdy bude MZV ČR nejen sledovat dění SL a jeho patronů, ale také informovat čs. veřejnost o všem podstatném a současně bude diplomaticky působit proti nepravdivým výkladům minulosti a současnosti a aktuálním výrokům?;
15. Současná situace v česko-„sudeto“-německých vztazích vyžaduje již soustavnou a intenzivní činnost MZV ČR, která bude napravovat postupně všechny vzniklé deformace. Kdy k takovéto široce založené kampani MZV ČR přistoupí?.
MZV jakožto povinný subjekt k žádosti sděluje:
Zaprvé, k dotazům uvedeným pod body 1. až 15. se uvádí, že se nejedná o žádosti o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Uvedené dotazy jsou dotazy na názory a budoucí rozhodnutí, jichž se povinnost poskytovat informace netýká podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. V rámci položených dotazů jsou často též zahrnuty vlastní komentáře či názory žadatele.
Zadruhé, přestože uvedené dotazy nejsou žádostí o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., zasílá MZV žadateli odpovědi na jeho dotazy mimo rámec zákona č. 106/1999 Sb. samostatným sdělením.
Poučení o odvolání:
Proti tomuto rozhodnutí lze v souladu s §16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. ve spojení s § 152 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat rozklad k ministrovi zahraničních věcí do 15-ti dnů ode dne jeho doručení.
Mgr. Michaela Lagronová
ředitelka tiskového odboru a mluvčí MZV
Vážený pan
Ing. Pavel Rejf, CSc.