Proč se nacismus vrací do Evropy

Ukrajinský nacistický puč, oživlý nacismus v pobaltských státech a Maďarsku, projevy nacismu na Slovensku, 70 let po, jak se tehdy zdálo definitivní porážce Německa a nacisticko-fašistické koalice, nejsou náhodné.
Kapitalismus ve své imperialistické fázi nikdy nebyl a ani dnes není schopen najít jiné východisko ze stávající krize než diktaturu postavenou na nacionalismu, rasismu, šovinismu a válkách. Koneckonců i četnický sbor, fungující v rámci Evropské unie a snaha o vytvoření evropské armády mají sloužit evropskému imperialismu jako příprava na likvidaci jakéhokoli pokusu dělnické třídy a lidových mas o provedení socialistické revoluce.
Džina diktatury z láhve opět (stejně jako před 85 lety), vypustil americký a evropský imperialismus. Tehdy přivedl k moci Hitlera a orientoval jeho tažení na likvidaci komunismu, Sovětského svazu a oloupení celé Evropy a nyní nutí všechny státy sdružené v imperialistickém Severoatlantickém paktu a Evropské unii, včetně tolik oslavovaného Švédska, Norska a Finska k novému Drang nach Osten. Hrotem útoku se měla stát nacifikovaná Ukrajina. Revoluční armády Doněcka a Luganska přes neporovnatelnou převahu nacistické armády svým hrdinstvím nejen útok odrazily, ale ukrajinskou armádu rozložily a demoralizovaly.
69. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů přijalo 21. listopadu 2014 Rezoluci číslo: A/C.3/69/L.56/Rev.l, ve které vyzývá vlády všech států světa, aby přijaly efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí.
Pro přijetí dokumentu hlasovalo 115 ze 193 členských států Organizace spojených národů, proti rezoluci hlasovaly Spojené státy, Kanada a světe div se, tolik českou vládou oslavována Ukrajina. 55 delegací se hlasování zdrželo - všechny státy Evropské unie včetně Německa, Itálie, Španělska, Maďarska, Chorvatska, Lotyšska, Litvy, Estonska a Řecka, jejichž nacistické a fašistické režimy se podílely na vyvražďování milionů komunistů a Židů v době druhé světové války a které by se měly příští staletí ze svých zločinů kát a omlouvat, ale pochopitelně i lokajský režim, ve kterém sehrává dominantní úlohu spojenectví sociální demokracie, kléru a finanční oligarchie, který znásilnil politickou moc v Čechách. Izrael hlasoval pro rezoluci. Zatím si nic jiného dovolit nemůže, jestliže si chce i nadále vážit milionů židovských obětí holokaustu. Čeští komunističtí poslanci mlčí. Žádné interpelace obviňující sociálnědemokratického předsedu vlády a jeho ministra zahraničí Zaorálka. Je jím to jedno. Hlavně, že dostanou své platy.
Nedávno jsem se prostřednictvím Václava Exnera dotázal poslance „za Komunistickou stranu Čech a Moravy“ Luzara, zda by nebylo vhodné interpelovat ministra zahraničí Zaorálka, proč Česká republika nepodpořila rezoluci proti nacismu. Pan Luzar mně vzkázal prostřednictvím V. Exnera, abych šel do , že má dost vlastních starostí.

Sama buržoazie nám poskytuje dostatek podobných argumentů, které mohou být využity v boji proti její vládě. Například: Jakými zbraněmi jsou zabíjení čeští vojáci v Afghánistánu?
„Zvláštní generální inspektor pro rekonstrukci Afghánistánu“ (Speciál Inspector General for Afghanistan Reconstruction SIGAR) americké vlády John F. Sopko vydal v červenci 2014 zprávu o výsledcích auditu stavu počtů a evidence zbraní, (SIGAR 14-84 Audit Report) dodaných Spojenými státy Afghánské armádě. Audit prováděl jeho úřad v jednotlivých institucích Afghánské armády a bezpečnosti. Ve zprávě jsou uvedeny všechny nedostatky spojené s evidencí dodaných zbraní. Zarážející je pouze jediný fakt: Ze 474 823 samopalů, kulometů, automatických pušek a granátometů, nebyly získány informace o 43 % neboli 203 888 kusech. (Podrobnosti na www.sigar.mil). Je evidentní, že tyto zbraně nejdou nikam jinam, než bojovníkům Talibánu a Islámského státu. Nikdo nehovoří o tom, že všechny bývalé státy Sovětského svazu dodaly miliony ručních zbraní a tuny munice do Afghánistánu. Bez evidence. Všechny zbraně zmizely, Talibán tak může bojovat staletí.
To jsou pouze dva příklady argumentů. Pak je zde jiný problém. Celé vedení Komunistické strany Čech a Moravy sedí v parlamentních lavicích.
Výkonné instituce profesionálního antikomunismu věnují mimořádnou pozornost nepřímému nátlaku na komunistické vůdce. Zpočátku psychologickému a pak ideologickému. Velmi podrobně zkoumají osobní údaje a charakterové vlastnosti. Pokud v nich převažují, před stranou skrývané, škodlivé morální rysy, jako jsou touha po moci, bezzásadovost, vydávána za politickou pružnost, náklonnost ke kompromisu s mocí a k buržoaznímu epikurejství (prostopášnému životu), zaměří se na rozvíjení a využívání těchto osobních vlastností. Začínají navazováním partnerských vztahů, zdůrazňují výjimečnost a význam osobnosti, ještě včera nepřijatelného politického soupeře. Uvádějí ho mezi buržoazni politickou elitu, sdruženou v zednářských lóžích a Bilderbergském klubu. Nejúčinnějším prostředím jsou poslanecké sněmovny, ve kterých panuje nejvhodnější atmosféra pro buržoazni pochlebování „vůdcům“.
Renegátstvím od komunistické morálky začíná cesta k opuštění komunistické ideologie. Touto cestou prošli představitele eurokomunismu Alexandr Dubček, Enrico Berlinguer, a Santiago Carillo. Komunistické strany, které vedli, postihl smutný osud. Celou cestou renegátství od komunistické morálky a ideálů, až po rozbití vlasti, prošel Gorbačov, laureát Nobelovy ceny, zlaté medaile amerického Kongresu a titulu nejlepší Němec. Západní tajné služby dosáhly dokonalosti ve hře na strunách neukojitelné, měšťácké ješitnosti těch členů vedení strany, kteří své komunistické přesvědčení pouze předstírali. Stačilo vytvořit mýtus o velikosti a všemocnosti Gorbačova, a ten na něj ihned zabral.
Odlišnou technologii používají antikomunisté vůči opravdovým lídrům komunistických stran. Usilují o jejich morální a politickou diskreditaci. Víra lidí v komunisty jako nositele velkých ideálů je závaznou podmínkou jejich vlastní víry v komunistické ideály.
Jakmile je tato víra zpochybněna, ideály jsou znehodnoceny. Antikomunističtí profesionálové to dobře znají a činí vše pro to, aby znehodnotili, zvulgarizovali osobnost čestného komunistického vůdce. Nasazují do vědomí lidí lži a polopravdy, které vyvolávají pochybnosti o jeho čestnosti.
Výmysly a pomluvy jsou vydávány antikomunisty za pravdivé skutečnosti. Úspěšnost jejich působení, vypočítaná na důvěřivost a nezkušenost mas, je vysoká. Antikomunistické kampaně nabírají na intenzitě v okamžiku, kdy komunistické strany získávají popularitu.
Po Velké říjnové socialistické revoluci šířili o Leninovi pomluvu, že je agentem německého generálního štábu. Když se začala zvyšovat popularita Stalina, vyšli se lži o Stalinově spolupráci s carskou Ochrankou.
Od vzniku Komunistické strany Ruské federace jsou fabrikovány lži o předsedovi ruských komunistů, Gennadiji Zjuganovovi a o jeho tajné spolupráci s Jelcinem, Putinem a Medveděvem, utajovaných komerčních aktivitách, uzurpování moci ve straně a opouštění marxistické ideologie. První dva mýty adresovány ruským voličům a další dva členům Komunistické strany Ruské federace. Cílem je otřást důvěrou k předsedovi strany nejen u voličů, ale i u komunistů. Vzpomeňme na útoky proti Grebeníčkovi.
Významným nástrojem je prosazování vykonstruovaných kauz, jako je ukrajinský hladomor a katyňská kauza.
Jednou z významných forem antikomunismu v globalizovaném světě je hrozba zákazem komunistických stran. Dvacet pět let zněly z úst mluvčích české buržoazie hrozby zákazu Komunistické strany Čech a Moravy a organizování soudu nad jejím vedením, což je zatím v buržoazně demokratické Evropské unii nereálné. Zdálo by se, že je dokonce projevem hlouposti. V podstatě však nejde o hloupost, ale o hluboce seriózní a promyšlený záměr, který je zaměřen na odrazování od vstupu nových členů do Komunistické strany Čech a Moravy z obav, že by mohli být propouštěni ze zaměstnání, případně soudně stíháni.
Tyto hrozby v poslední době utichly. Bylo vedení Komunistické strany Čech a Moravy zastrašeno, nebo se mu opravdu podařilo přeměnit stranu v politický subjekt, který souhlasí s kapitalismem a podporuje ho?
Jak hodnotit vystoupení místopředsedy strany Dolejše v ČT24 12. dubna 2015 ve 20 hodin v pořadu „Týden v politice“, kdy k návštěvě prezidenta Zemana v Moskvě k oslavám 70. výročí vítězství komunistické Rudé armády nad hitlerovským nacismem uvedl: „Pan prezident by se měl distancovat od jakékoli podpory politiky současného ruského vedení.“ Je to jeho přesvědčení, nebo mu někdo za tato slova zaplatil?
9. dubna 2015 schválil ukrajinský parlament zákon zakazující používání všech komunistických symbolu na Ukrajině. Nacistický ministr spravedlnosti Pavel Petrenko zdůraznil význam tohoto zákona před oslavami vítězství Rudé armády nad německou nacistickou armádou. Tento zákon měl být podle něho přijatý již před dvaceti lety.
Po antikomunistickém převratu v roce 1989 začala v České republice katastrofální komplexní degradace společnosti. Ukázalo se, že nová postsocialistická organizace společnosti není schopna spád zastavit a zajistit prostřednictvím Havla, Klause, Zemana slibovaný rozkvět státu. Vládnoucí sily kapitalismus sice uzákonily a vstupem do imperialistické integrace Severoatlantické aliance a Evropské unie upevnily dočasnou nezvratnost kapitalistické etapy procesu, ale nejsou schopny předložit žádné řešení, kromě likvidace sociálních vymožeností a zapojení se do přípravy válečného konfliktu s Ruskem.
Bohužel tato řešení se bojíme předložit i my. Konkrétních důkazů úspěchů je však k ideologické apologetice převratu málo. Deficit pozitivních důkazů je v české antikomunistické propagandě kompenzován, jak by se zdálo naivními pokusy o očerňování naší progresivní minulosti a vedení Komunistické strany Československa. Tato propaganda s časem, kterým se vzdalujeme od roku 1989, nabývá na účinnosti.
Naše pokusy o jakousi kontrapropagandu v Haló novinách jsou velmi naivní a amatérské. Odrazují nejen naše příznivce, ale i členové strany. Přestože se strana vzdala své revolučnosti a své cíle vytyčila velmi vágně, jsou naši voliči odrazováni a zastrašováni. Ve vědomí mas je asociován obraz Komunistické strany Čech a Moravy s fiktivní krvavou diktaturou Komunistické strany Československa a Komunistické strany Sovětského svazu. Vůdcům komunistických stran, ať již ruské nebo naši je přisuzována stejná úloha jako pošpiněnému Leninovi a hlavně Stalinovi.
Opakuji. Se zvyšujícím se sociálním napětím bude buržoazní stát za pomoci světových imperialistických tajných služeb připravovat provokace, kterými bude chtít zdůvodnit své návrhy likvidace Komunistické strany Čech a Moravy. Problém je i v tom, že čím více bude vedení strany tomuto tlaku ustupovat a potvrzovat buržoazní hodnocení naši minulostí jako zločinné, tím snadněji se bude buržoaznímu státu proti nám bojovat a oslabovat náš vliv na lidové a dělnické masy. Buržoazní diktatura nemusí mít formu německého nacismu nebo italského fašismu.
jedním ze základních úkolu v další práci komunistů v Komunistické straně Čech a Moravy by se měl stát proces vytvořit takový stranický tisk, který jasně stanoví pohled jejího vedení na vnitřní i zahraniční vývoj. Stranický tisk formuje vědomí komunisty a bez toho se v naší další činnosti a zejména ve výstavbě strany neobejdeme.

Karel Kluz , ze Sborníku vystoupení na 37. pražské teoreticko-politické konferenci dne 18.4.2015, Vydavatelství a nakladatelství Orego, Tisk a vazba Slovan Praha, 2015
Přišlo e-mailem