Proč oficiální Německo tolik škodí Srbsku?

Rajko Doleček

Při zničení Jugoslávie a poškozování, očerňování Srbska ve válkách na Balkáně koncem 20.století a dosud, přední roli sehrála vláda demokratického Německa, dnes vůdčího státu Evropské unie, a jeho mainstreamová média.
Zřejmě hodně pod jeho vlivem, svou špinavou roli při tom sehrály i jinak demokratické státy Evropské unie (EU) a obzvláště Spojené státy a organizace NATO. Nicméně nemálo Němců i Američanů, Evropanů z EU, si je té nespravedlnosti a dalo by se říci i té nenávisti plně vědomo a nepokrytě a statečně proti tomu vystupují a Srbsko hájí, téměř fandí mu .
Jak tuto protisrbskou aktivitu až nenávist dnešního oficiálního Německa a jeho mainstreamových medií vysvětlit?
Je sice pravda, že Srbské království (1914-18) a Srbskem vedená Jugoslávie (1941-45) dvakrát proti agresivnímu Německu úspěšně, ale za strašných ztrát, se svými západními spojenci a Ruskem bojovaly a v obou válkách významně přispěly k porážce německého agresora a jeho spojenců. Jugoslávie (Srbsko), vlastně srbský lid, obzvláště významně přispěly k tomu, že Německo prohrálo i podruhé, ve kruté válce, jím a jeho vůdcem Hitlerem vyvolané.
NATO se stalo kriminální organizací, když na základě výmyslů až vyložených lží o genocidě Albánců na Kosovu přepadlo, bez schválení Radou bezpečnosti OSN, 24.března 1999 SRJ (Svazovou Republiku Jugoslávii, tzv.“Malou Jugoslávii“, tj. Srbsko + Černou Horu) a 78 dnů a nocí jeho letadla ničila a zabíjela, hlavně v Srbsku.
Na desátém výročí (v roce 2009) kriminální NATO agrese proti Srbsku, , řekl ve svém projevu významný francouzský generál Pierre-Marie Gallois:
„Dnes vzpomínáme na jedno velmi smutné výročí, když před 10 lety západní demokracie, vedené Německem, Anglií, Spojenými státy a Francií bombardovaly stát Jugoslávii, za hrubého porušení mezinárodního práva, charty OSN, aktu z Helsinek a Směrnice o neporušitelnosti hranic, když bez rozhodnutí Rady bezpečnosti a bez konzultace s vlastními parlamenty vstoupily do války. Krátce řečeno, tato série násilí proti mezinárodnímu právu je skutečně černou skvrnou na morálce západních zemí… Jako bod číslo jedna je tu přání Německa pomstít se Srbům, kteří válčili během 1. a 2. světové války na straně Spojenců proti Německu. Kromě toho se Srbům podařilo, za vedení generála Mihailoviće a později Tita, vázat více německých divizí velmi nutných na frontě před Moskvou, později před Leningradem. Takže Berlin, v té době vlastně Bonn, se domníval, že srbský odpor přispěl k tomu, že Německo prohrálo dvě světové války. Bylo nutné potrestat (srbský !) národ… Jako bod číslo dva bylo nezbytné odměnit Chorvaty a Muslimy, kteří se během války přidali na německou stranu“…
Generál letectva Francie, Pierre-Marie Gallois byl blízkým spolupracovníkem generála De Gaulla a iniciátorem francouzského nukleárního programu. Patřil mezi nejvýznamnější geopolitiky své doby. Známá je jeho kniha Pierre-Marie Gallois : Le Sang du Pétrol. L´Age d´Homme, Lausanne 1996 (Krev nafty) - Bosna (Geopolitický esej). Na obalu knihy je uvedeno několik vět, které naznačují, o čem kniha jedná.
„Sotva byla v 1989 zbořena Berlínská zeď, celá zeměkoule se stala laboratoří pro výstavbu “Nového světového řádu“. Národy, osvobozené od jařma komunizmu, čekaly od Západu spravedlnost, pochopení a pomoc. Nicméně brzy se objevilo rozčarování. Tím, že si přivlastnily roli zástupců mezinárodního společenství, Amerika celému světu a Německo Evropě, vnutily své ambice, často i násilím, a vždy s výmluvou, že šíří spravedlnost.“

„Války v Iráku a na Balkánu ukázaly účinnost jejich donucovacích prostředků. Dnes se ví, jak utvořit podmínky pro úspěšnou válku, jak nepřítele očernit dezinformacemi, při zveličování jeho chyb… a konečně jak, bez ohrožení a obětí na své straně, trestat, ničit a zabíjet jménem práva a spravedlnosti. Jeden nový prostředek k vydírání byl přidán k těm předchozím: je to Mezinárodní soud pro válečné zločiny, jehož cílem je ovlivnění průběhu událostí trestáním vůdců vzpoury proti Novému řádu. V tom soudu se obžaloby rovnají důkazům“…
A je tu ještě jedna událost, která německou nenávist a pomstu vůči Srbsku možná pomohla vyvolat, zvýšit…
V březnu roku 1941 byla téměř celá Evropa pod vládou hitlerovského Německa, jen Churchillova Anglie statečně bojovala, zatím za jen částečné hmotné pomoci Spojených Států, díky snaze prezidenta Roosevelta. Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko přistoupily k Paktu Tří (Berlín-Řím-Tokio). Německo vyvíjelo maximální tlak na Jugoslávii, aby také přistoupila… Začátkem roku 1941 dlela v Bělehradě vojenská mise Británie i Spojených států (pololegálně), za přítomnosti Rooseveltova přítele, právníka, ad hoc plukovníka Williama Donovana, po vstupu do války šéfa americké OSS (Office of Strategic Services - Kancelář strategických služeb, budoucí CIA). Britové slibovali Jugoslávii hory doly, BBC udávalo neskutečné počty v Řecku britských letadel, tanků, vojáků. Brzy se ukázalo, že to byly smyšlenky zoufale bojující Británie.
Ale Hitler měl už připraveno zničující tažení proti SSSR s krycím názvem AKCE BARBAROSSA. Zničení SSSR mělo být zahájeno nečekaným masovým útokem na všech frontách v polovině května 1941. Už se plně připravovaly elitní jednotky pro tento útok, i když byly jinak vztahy Německo-SSSR na první pohled dokonalé, po „paktu“ Hitler-Stalin ze srpna 1941. Do Německa stále proudily stovky nákladních vlaků z SSSR s rudami, naftou, potravinami...
Předseda regentské rady Jugoslávie, za ještě neplnoletého krále Petra II Karadjodjeviće (jeho otce, krále Alexandra, zavraždili v Marseille v 1934 chorvatští ustašovští a makedonští teroristé), jinak anglofil princ Pavel, nakonec souhlasil, aby zachránil Jugoslávii před zničením, aby země přistoupila k Paktu Tří , a to se i stalo 25. března 1941.
Dovětek
Autorův otec zastupoval v Jugoslávii československý koncern ČKD, který zajišťoval i řadu dodávek pro jihoslovanské Ministerstvo obrany. Nějak polovinou března byl služebně u velitele Královského letectva generála Dušana Simoviće, s kterým byl v přátelském vztahu. Když se generála zeptal, zda je možné, aby srbská armáda spolupracovala s hitlerovským Německem, generál mu celkem jednoznačně odpověděl:
„Pane inženýre,srbská armáda NIKDY nebude s Němci spolupracovat. Bude to ale asi stát mnoho krve!“
V Bělehradě jsme bydleli naproti Vojenské akademii. Ráno 27.března, tedy dva dny po přistoupení Jugoslávie k paktu tří, nás kolem 6 hodin tatínek budil:

„Vstávejte. Armáda provedla státní převrat. Dole na roku jsou tanky. Rozhlas hlásil, že Veliteli převratu jsou srbští generálové Dušan Simović a Bora Mirković. Do města vpochodovala srbská šumadijská divize. Novým předsedou vlády je generál Dušan Simović! Mladý následník trůnu byl provolán králem, jako Petr II Karadjordjević!“
Srbský lid v Bělehradě byl nadšen, že nenáviděné přistoupení k Hitlerovu Paktu Tříd srbská armáda vlastně zrušila. Došlo k spontánním obrovským manifestacím, podporujícím novou vládu, s hesly LÉPE VÁLKA NEŽLI PAKT a dokonce i s pochmurným LÉPE HROB NEŽLI OTROK (Bolje grob nego rob!). Podobné manifestace byly i v jiných oblastech Jugoslávie, se srbskou většinou. V Sarajevu i část Muslimů manifestovala a provolávala slávu mladému králi Petrovi II.
Hitler byl rozzuřen a nařídil zničení Jugoslávie a potrestání Srbů a Bělehradu. Německo, Itálie, Bulharsko a Maďarsko pak už 6.dubna, za necelé dva týdny, přepadly Jugoslávii, Bělehrad a ostatní srbská města byly těžce bombardovány, chorvatská ale ne. V Bělehradě vyhořelo několik tisíc domů, bylo mnoho mrtvých a hodně ničení.
Pro srbskými důstojníky vykonaný převrat musel Hitler odložit celou akci Barbarossa o více než měsíc. Nemohl si dovolit útok na SSSR při nejistotě na Balkáně, kde Srbové převratem odmítli spolupráci s Německem a stateční Řekové úspěšně poráželi Mussoliniho armádu, která na podzim 1940 přepadla Řecko (Mussolini zřejmě záviděl Hitlerovi jeho úspěchy v Evropě a chtěl se proslavit úspěchy proti Řekům?). Hitler musel pro události v Bělehradě odvolat řadu elitních jednotek z plánované akce Barbarossa a tím se mu nepovedlo dostat se do Moskvy před nástupem zimy, na kterou německá armáda nebyla vůbec připravena a utrpěla proto před Moskvou trpkou porážku. Převrat provedený srbskými důstojníky v Bělehradě zřejmě dopomohl tomu, že hitlerovské Německo bylo zase poraženo, přes všechny své pozoruhodné vojenské úspěchy v Evropě. Nebylo to zase příčinou výbuchu nové protisrbské záště, nenávisti oficiálního Německa, části jeho mainstreamových médií?