Proč neuspořádat výstavu o Němcích v Československu?

Nevidíme žádný důvod, proč by se taková výstava  nemohla konat, pokud by věrně odrážela jejich minulost. Především by musela, právě z důvodu objektivity, mít širší časový záběr. Domníváme se, že by bylo proto nutné, aby zahrnula i období 30. let minulého století a dobu protektorátu. 

Proč? Všichni dobře víme, že v tomto období se převážná část německého obyvatelstva v ČSR znacizovala. Byla loajální k nacistické říši a nepřátelská k republice. Česká krev v pohraničí tekla, nešlo tedy jen o nějaké facky, jak se nám někteří dobráci snaží namluvit. Henleinovští ordneři pak dokonce spustili malou válku proti českým lidem, také však proti německým antifašistů. Terorizovali Čechoslováky, vyháněli je z jejich domovů. Útočili dokonce i na celní a četnické stanice. Tak tzv. sudetští Němci dokonali zradu Československé republiky

V době tzv. protektorátu to byli opět oni, kdo volali po rychlejší germanizaci českého obyvatelstva. Pražská organizace NSDAP dokonce požadovala, aby Čech, který odmítne dobrodiní germanizace, byl bez dalšího postaven ke zdi, zastřelen. Sudeti v hojné míře sloužili na služebnách gestapa protektorátu. Hlásili se dobrovolně do jednotek SS. Byli činní i v SD. Jinak řečeno: podíleli se na hrůzovládě nad českým národem a nesou spoluodpovědnost za zavraždění stovek tisíc našich lidí, za vykradení republiky a její hospodářské vysátí.

Takto nějak by vypadal i obraz Němců z Jizerských hor a blízkého okolí. Tak bychom mohli na výstavě uvidět i jejich první tvář. Tu druhou bychom mohli najít práve v dobvě po roce 1945.

Můžeme říci, že výstava neskýtá objektivní historický pohled na život českých Němců, poněvadž se zabývá jen obdobím od roku 1945, kdy německé obyvatelstvo prožívalo těžké chvíle. Sklízelo, co v dřívější době zaselo. A právě také výstavy, které poskytují zkreslený pohled na tzv. české Němce, bychom neměli konat.

A ještě jedna maličkost. Kdy naposled se konala výstava o Čechoslovácích, tedy o Češích, německých antifašistech a Židech, která by ukázala jejich život a osudy v 30. letech a v době protektorátu nebo na Němci anektovaném českém pohraničí?  Nic o tom nevíme, dáme se rádi poučit. Nikoliv však nadávkami a urážkami, ale věcnými argumenty. A rádi bychom také věděli, zda Němci v Německu uspořádali také výstavu o Češích, kteří museli otročit v říši v době druhé světové války. Bylo jich  kolem 500 tisíc.  Asi pět tisíc z nich se domů již nevrátilo

Pokud však takové a podobné výstavy se nekonaly, pak nevidíme ani jeden důvod, aby proběhla výše uvedená výstava pod záštitou Vědecké knihovny v Liberci. Pokud samozřejmě vystavovatelé nechtějí liberecké a jiné Němce ukázat jako dobráky od kosti, kteří se stali oběťmi zlých Čechů. Falšovat naši historii nedovolíme. Budeme proti takovým snahám vždy protestovat. To jsme již učinili otevřeným dopisem Vědecké knihovně v Liberci, který se stal předmětem kritiky. Tato však musí však spočívat nikoliv v nějakých nálepkách, ale v racionálních argumentech. Pokud je druhá strana má, a právě to si myslíme, rádi se s nimi seznámíme. Postrádá-li je však, je moudřejší  mlčet. To moudří lidé vědí.

J Kovář