Proč nemáme Den obětí fašismu aneb Kdo znetvořuje dějiny republiky
Když probereme kalendář svátků a významných či památných dnů republiky nalezneme leccos důležitého a významného pro dějiny státu. Jen jedno nenacházíme - Den obětí fašismu (nacismu).
Diskuse o rozdílech nacismu a fašismu je v tomto případě nepodstatná. I naše zákony (platné dekrety) znají jistý rozdíl mezi nacismem a fašismem, ale sankcionují je stejně. Fašismus má širší význam a platnost, nacismus má specifický význam a platnost. I u nás vedle složek nacistických páchaly své zločiny i "jiné složky fašistické", jak to určují dekrety.
Vedle státních svátků máme i spoustu významných dnů. Máme Den vyhlazení Lidic. Ten se ovšem vztahuje ke konkrétnímu zločinu, nikoli k obecné deklaraci všech obětí fašismu a nacismu. Máme Den obětí holocaustu. Ten ovšem se vztahuje na nejpostiženější skupinu našich spoluobčanů, samozřejmě je to nesmírně důležitý památný den. Ale ani ten nevystihuje veškerou míru všech postižených obětí u nás. Kdyby se tento Den nazýval například Den obětí holocaustu (Šoa) a obětí fašistické genocidy, pak by všeobecný význam byl naplněn. Nikdo si ovšem nemůže dovolit jakkoli zpochybňovat prioritu strašlivého Šoa našich židovských spolubratří. Stálo by snad za úvahu rozšíření tohoto názvu - pokud by to náš notoricky recidivistický parlament dokázal nejdříve pochopit a posléze uzákonit. Na margo recidivy parlamentu jen jediný příklad - neuznání Mezinárodního dne studenstva, což zakládá nehynoucí ostudu jak parlamentu, tak i republiky. Toto téma nebudu rozebírat, už to učinili jiní,a díky parlamentní neschopnosti empatie, zcela marně.
Problém nastává již u státních svátků. Pohled do kalendáře nás přesvědčuje, že u nás máme 8. května Den vítězství. Slováci mají Den víťazstva nad fašismom. My, věrni svému positivnímu kolaborantství, jsme samozřejmě vypustili slova jako nacismus nebo fašismus, abychom neurazili city sousedů. Připomíná to censuru filmu WV, kde se hovoří věta "Zatlouct do bedny, zjednat vývozní povolení a vyvézt do....Kam? Ano, v původním filmu je řečeno "do Německa". V DVD remake ovšem slovo "Německo" je vypuštěno a rozpuštěno. Jsme takový "národ srá.."? Bohužel. Asi ano.
Pokračujme zamyšlením nad "Dnem vítězství". V politickém ptydepe, pajazyku se toto výročí, které u nás ve skutečnosti spadá na 9.květen, nikoli na 8.květen, se tento den označuje jako "Den ukončení II.světové války". Zatímco jinde v Evropě se slavilo, v Praze se ještě válčilo a umírali lidé. Na celém území ČSR! A válka neskončila v Tichomoří a U.S.A. se SSSR válčily s Japonskem dále. Takže II.světová válka skončila japonskou kapitulací na křižníku Missouri,v září 1945, nikoli v Evropě. Důvod tohoto znetvořování dějin politiky? Hnusný alibismus vůči Německu. Jak říkal klasik Werich: "Jo, pane, slovo,slovo stačí a zasmrádne celá kniha".
Proto u nás máme Den české státnosti, Den boje za svobodu a demokracii, Den obětí komunismu - a nemáme, a dlouho ještě nebudeme mít ani Mezinárodní den studentstva ani Den obětí fašismu.
Naši političtí, pedagogičtí a mediální kolaboranti to prostě nepřipustí.
Je jim úplně jedno, že vedle obětí strašlivého holocaustu (uvádí se u nás 75 tisíc a myslím je to ve skutečnosti ještě hrozivější číslo!), je tu ještě úhrnem dalších 250 tisíc oběti nacistického vyhnání z pohraničí, dalších 100 tisíc nacistického vyhnání z vnitrozemí, 170 tisíc oběti otrocké práce v reichu a z oněch celkově 360 uznaných tisíc obětí fašismu a nacismu u nás (číslo je neúplné!) ještě stále zbývá oněch 285 tisíc obětí, které nemají žádný pámátný den. A přitom tyto počty jsou stále provizorní, protože nejsou dohledány další oběti.
Na naše politiky, na náš parlament padá stálá hanba neřešení těchto etických otázek jednou provždy. Jak chtějí řešit politici oběti komunismu, když nikdy nedokázali vyřešit ani oběti fašismu? Toto jim vyčítáme my, pozůstalí po po těchto obětech.
Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor pozůstalý po oběti gestapa,příbuzný obětí Osvětimi