Proč je třeba vydávat Čechy za zločince?

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Všechny systematické útoky na český národ, které se datují od rané doby po roce 1989, vzácně souznívají v jediném podtextu. Mají ukázat Čechy jako jakési nespolehlivé, nepevné, nejednotné etnikum, doslova jako jakési "obyvatelstvo", které ze "středoevropského prostoru" neoprávněně a "zločinně vyhnalo" příslušníky německého národa. Ti jsou představováni jako potomci jakéhosi rovněž "původního obyvatelstva", již nejméně po tisíciletí bydlící vedle Čechů ve středoevropské kotlině.

Je zcela lhostejné, mají-li tyto útoky podobu knižní, jako padíla Sidonie Dědinové o "likvidátoru Beneši" či panygeriky Ladislava Jehličky, zatracující husitství, stavovské povstání a Masarykův stát, nebo podobu časopiseckou či novinářskou, například články v MF Dnes či Lidových novinách o našich skvělých německých "B6hmischích", či publikace o "zmizelých Sudetech", nebo dokonce podobu filmovou, jaká dostala svůj nejstrašnější výraz v obrazových pamfletech typu Habermanův mlýn nebo Zabíjení po česku.

Tyto útoky mají jeden jediný cíl. Démonizovat Čechy jako národ a zatracovat jeho moderní historii. S tím souvisejí útoky na českou a slovenskou republikánskou státnost. Ataky na naši novodobou státnost začaly pozvolna. Nejdříve bylo třeba odsoudit stalinistickou minulost od roku 1948 - což hravě souznělo s oprávněnou dílčí kritikou stalinských excesů a jednotlivých zločinů z hlediska demokratické společnosti. To však nepřátelům republiky zdaleka nestačilo. Tato kritika se stala pouhým úvodem k dalším, daleko závažnějším útokům. Poznenáhlu se začala objevovat díla typu kolektivu PODIVEN, která paušálně odsoudila české národní a republikánské tradice na jakési smetiště dějin, a za vrchol naší historie začala vydávat pobělohorskou barokní éru. To se nejvýrazněji projevilo právě v knize Ladislava Jehličky Křik koruny svatováclavské. (nakl. Torst). Zvláště útok na husitství, které je vydáváno za etapu "lupičů a žhářů", vzácně koresponduje s prastarým výrokem prince Schwarzenberga při budování pomníku Mistra Jana Husa, stejně jako s Moravcovým hanobením husitů za protektorátu. Tedy nic nového pod sluncem. Stačí si připomenout našeho katolického moralistu pana profesora Tomáše Halíka s jeho odsudkem Jana Žižky v televizním pořadu Největší Čech. Jaksi všichni dobře pamatujeme, nazval jej "malým bin Ládinem českých dějin" (!).

Jestliže Ladislav Jehlička hovoří o tom, že husitství, stavovské povstání a Masarykova akce jsou nejhoršími omyly našich dějin, doslova katastrofami národa, pak k tomu lze dodat jen to, že přesně totéž hlásaly všechny ty Ligy proti bolševismu, Vlajky, Svazy pro spolupráci s Němci, Strany zeleného hákového kříže, Svatoplukovy gardy a další kolaborantské paorganizace protektorátu. Duchové Lažnovského, Kožíška, Krychtálka, a zejména muže s hlavou připomínající Pražanům tehdejší libeňský plynojem - velezrádce Moravce - musejí po vydání a prezentaci takových "zpracování české historie" plesati ve svých nordických Walhallách.

Následoval hlavní útok - na ČSR od roku 1945, na odsun českých Němců, lživě vydávaných za jakési "praobyvatele" vymyšlených Sudet, ve skutečnosti pohraničí českého státu! Takto se od útoku na rok 1948, došlo k útoku na rok 1945. To však nestačilo, muselo se útočit na rok 1938, kdy se "sudetská krize" vydávala za "vinu nacionalistických Čechů", kteří nebohým Němcům „neumožnili autonomní vývoj v pravlasti".

Opět nic nového. Už Pavel Fink v Hnědé bestii psal o osudném článku v britských Times, který tehdy obdobnou lží otevřel stavidla henleinovským a ordnerským útokům na osamělou, všemi opuštěnou ČSR. Pro výstrahu připomeňme - dnešní Habermanův mlýn a Zabíjení po česku nedělají nic jiného! Odtud byl již jen krok na popření celé české republikánské státnosti - na rok 1918. Opakují se výroky o ČSR jako "omylu dějin", "chybné konstrukci", "zplozenci, doslova bastardu Versailleské smlouvy" atd., monotónně, bez konce. A státníci, tvůrcové našeho moderního státu, jsou znevažováni - TGM skrytěji, Edvard Beneš zcela nepokrytě. Nadávky, které na něj chrlí náš i zahraniční tisk, si nezadají se středověkými hanobeními francouzských katarů nebo našich husitů.

To vše má svůj smysl, význam a cíl. Tak jako bylo potřeba rozbít a potupit Jugoslávii, jako bylo od Ruska nezbytné odtrhnout Pobaltí, tak bylo nutné pro vybudování jakési "Mitteleuropy" rozbít ČSFR, odloučit od sebe bratrské slovanské národy a začlenit je do jakýchsi nových struktur. Tak jako bylo třeba učinit zločince ze Srbů, tak je třeba učinit zločince z Čechů. Významnou roli přitom hrála snaha symetrizovat válečnou vinu Velkoněmců a Rakušanů a vinu českých jednotlivých poválečných excesů postavit na roveň holocaustu a genocid hitlerismu. Velkoněmci, obhájci hitlerismu, a jejich rakouští a maďarští přisluhovači - na rozdíl od čestné menšiny Němců, antifašistů, trpících v koncentrácích spolu s ostatními Evropany - tyto útoky neustále opakují ve svých landsmanšaftech, politických stranách haiderovců a národních gard jobbíků.

Proto je naprosto nezbytné zarazit legalizaci sudetoněmeckých spolků u nás. Ministerstvo vnitra hájilo jen republiku, když nepovolilo jedno takové sdružení. Musí mít morální podporu všech odbojářů. Rozhodnutí soudu, naplňující pouhou literu zákona, podle nás jde nad rámec Listiny základních práv a svobod a republice neprospívá. My odbojáři a legionáři potřebujeme něco jiného - zákon na ochranu republiky. Zákon, který zamezí rozbíjení republiky, ať sudeťáky či neonacisty, nebo monarchisty. Aby se neopakoval ani rok 1938, ani rok 1939! Za to legionáři a odbojáři nebojovali.