Proč je NATO z Ruska vyděšené

Pepe Escobar

Ten dvojhrotý útok s cenovou válkou proti ropě spolu s nájezdem na rubl zamířený na zničení ruské ekonomiky s uvržením jejích přírodních zdrojů do nějaké formy vazalství pod Západ nevyšel. Přírodní zdroje byly také v podstatě důvodem snah o sražení Íránu pod vazalství Západu. Nikdy to nemělo nic společného s nějakým teheránským vývojem jaderné zbraně, který zakázal jak vůdce Islámské revoluce ajatolláh Chomejní, tak nejvyšší vůdce ajatolláh Chamenejí.

Ta ‚Nová velká hra‘ v Eurasii byla vždy o kontrole eurasijských pevninských mas. Ta drobná nehoda projektu americké elity neznamená, že hra se omezí na pouhou „opotřebovávací válku“. Spíš naopak.

Vše o PGS

Na Ukrajině Kreml výslovně stanovil, že tam jsou dvě jasné červené linie. Ukrajina nevstoupí do NATO. A Moskva nedovolí rozdrcení lidových republik Doněck a Lugansk.

Blížíme se k hranici další potenciálně výbušné situace – až v červenci vyprší sankce EU. V EU je neklid, ale pořád je zotročená NATO – viz tu ubohou patetičnost konvoje „Dragounská jízda“ z Pobaltí do Polska nebo předvádění se při cvičení NATO „Atlantická rozhodnost“ s možností rozhodnutí o jeho rozšíření, a dokonce i s pokusy o vyloučení Ruska ze SWIFTu.

Jen tupec by věřil, že Washington bude riskovat životy Američanů kvůli Ukrajině nebo třebas i kvůli Polsku. Ale zkusme si to naplánovat na pár kroků dopředu. Kdyby někdy došlo k nemyslitelnému – tj. k válce mezi NATO a Ruskem na Ukrajině – kde jsou si ruské obranné kruhy jisté konvenční i jadernou převahou na moři i na zemi. A Pentagon to ví. Rusko by tam ze sil NATO během pouhých hodin nadělalo šrot. A tak by Washington stál před nepříjemnou volbou: přijmout potupnou porážku nebo to eskalovat k taktickým jaderným zbraním.

Pentagon ví, že Rusko má kapacity protivzdušné a protiraketové obrany, aby se postavilo čemukoliv z US Pohotového globálního úderu (Prompt Global Srike – PGS). Moskva však spolu s tím říká, že by radši těchto kapacit nepoužila.

Generálmajor Kiril Makarov, místonáčelník ruských Sil protivzdušné obrany, se o hrozbě PGS vyjádřil velice jasně. Nová vojenská doktrína Moskvy z prosince 2014 PGS kvalifikuje spolu se současným vojenským posilováním NATO jako dvě největší bezpečnostní hrozby pro Rusko.

Na rozdíl od neustálého chvástání a démonizace ze strany Pentagonu a NATO, ruské obranné kruhy nepociťují potřebu inzerovat, jak jsou teď už se svými nejpokročilejšími zbraněmi o pár generací před US.

Výsledkem toho je, že zatímco Pentagon zabředával do šlamastyk v Afghánistánu a Iráku, tak mu mezi tím úplně unikl ruský technologický skok vpřed. To samé platí i o čínské schopnosti zasahovat US satelity a tudíž sešrotovat satelitní naváděcí systémy pro americké mezikontinentální střely (ICBM).

Současným preferovaným scénářem je pro Rusy hrát o čas, než si úplně utěsní ruský vzdušný prostor proti americkým ICBM i proti kradmým bombardérům a křižujícím střelám s plochou drahou letu pomocí systému S-500.

To neuniklo pozornosti britské Spojené zpravodajské komise (JIC) – jelikož ta si před nějakým časem hrála se scénáři, jestli by mohl Washington spustit první úder proti Rusku.

Podle JIC by se mohl Washington zvrhnout, pokud by „a) Spojené státy převzala extremistická vláda, b) došlo by k nárůstu nedůvěry Spojených států v některé z jejich, pokud ne rovnou ve všechny jejich Západní spojence kvůli politickému vývoji v těchto zemích, a c) v USA by došlo k nějakému náhlému pokroku v oblasti zbraní atd. tak, že by netrpěliví poradci nabyli vrchu.“

To překrucování US ‚Mozkových bombo-trastů“, že ruští vojenští plánovači by mohli chtít využít své výhody k zahájení prvního jaderného úderu proti US, je falešný strašák; ruská doktrína je vyloženě obranná.

To ovšem nevylučuje, že Washington se nedopustí nemyslitelného, až si Pentagon příště začne myslet, že je v té pozici, ve které je teď Rusko.

Prudké změny

Až dosud byla celá ta hra o tom, kdo vládne na vlnách – což byl geopolitický dar, který US zdědily od Velké Británie. Kontrola nad moři znamenala, že US jsou dědici pěti impérií: Japonského, Německého, Britského, Francouzského a Holandského. Všechny ty ohromné úkolové bojové skupiny kolem US letadlových lodí hlídkující nad oceány, aby garantovaly „svobodný obchod“ – jak roztrubuje hegemonická propagandistická mašinérie – by šly bleskově obrátit proti Číně. Je to mechanismus podobný jako pečlivou choreografií sladěné „z pozadí vedené“ finanční operace se souběžným krachem rublu a zároveň rozpoutáním ropné války, které tudíž takto měly Rusko srazit k poddajnosti.

Washingtonský směrný plán zůstává klamně jednoduchý: „neutralizovat“ Čínu pomocí Japonska a Rusko pomocí Německa s tím, že US tyto své kotvy, Německo a Japonsko, podporují. Rusko je de facto jediným národem z BRICS, který jim jejich směrný plán zatím blokoval.

Tak tomu ale bylo jen do té doby, než Peking rozběhl Novou Hedvábnou stezku, což v podstatě znamená propojení celé Eurasie do obchodně komerční bonanzy „ku prospěchu všech zúčastněných“ pomocí vysokorychlostní železnice a během procesu odklonění přepravované tonáže mimo moře na pevninu.

Takže ta neustálá démonizace Ruska ze strany NATO je ve skutečnosti absurdní divadlo. Myslete na to, až bude NATO hledat záminky k potyčkám proti neustále se vyvíjejícímu komplexu rusko-čínského strategického partnerství. A v ne tak vzdálené budoucnosti, jak jsem ukazoval už tady, Německo, Rusko a Čína udělají, co je třeba, aby se staly pilíři plně integrované Eurasie.

Tak, jak se věci mají, je teď klíčovou hrou ve stínu tichá příprava Moskvy a Pekingu chystajících svůj vlastní systém SWIFT spolu s tím, jak Rusko připravuje utěsnění svého vzdušného prostoru pomocí S-500. Západní Ukrajina je prokletá, aby zůstala v náručí zbídačováním zmítané EU, která ji mimochodem vůbec nechce. A tohle všechno spolu s tím, jak ta samá EU zkouší US komerčně znevýhodnit přes zmanipulované euro, které jí ale ani tak neumožňuje více pronikat na US trhy.

A co se týče toho irelevantního NATO, tomu už nezbývá než brečet, brečet a brečet.

EDITOR’S CHOICE | 01.05.2015 | 15:36

Zdroj: http://www.strategic-culture.org/news/2015/05/01/pepe-escobar-why-nato-is-terrified-of-russia.html