Proč Ústava nenutí prezidenta okamžitě jednat

Rozhovor s JUDr. PhDr. Jaroslavem Kubou, CSc., ústavním právníkem

• Jak z hlediska práva hodnotíte současnou politickou krizi?

Politika a právo, oheň a voda... Smyslem »politické činnosti« je udržet či získat moc ve státě. Čili vládnout. Právo, především ústavní, by mělo tuto činnost regulovat svými pravidly. Hovoří-li se nyní o politické krizi, tak z pohledu práva k ní může přispět buď nerespektování takových pravidel, anebo to, že vůbec neexistují.

V Ústavě nalezneme pro některé situace nejednoznačně vyznívající pravidla.

Příkladem může být i dnes tak aktuální článek 74 Ústavy, cit. »Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády«. Kdyby byl formulován tak, že prezident je »povinen od volat«, nebo alespoň k tomu stanovena lhůta, předešlo by se sporům o výklad tohoto ustanovení.

I tak mají pravdu ti, kdož spatřují v textu čl. 74 »ústavní pravidlo«. Ale ono není kogentním. Tedy nařizujícím vyhovět návrhu, a navíc okamžitě. Je totiž dispozitivním. Což znamená, že prezident by měl - nikoli musí - návrhu vyhovět.

»Formulační« nedostatek zmíněného ústavního pravidla může být také »využit« anebo »zneužit« k jinému než premiérem navrženému ústavnímu postupu. Jenž může být během prezidentova »otálení« nalezen. Ovšem za předpokladu, že na takovou »hru« oba přistoupí.

Bude-li však premiér trvat na neprodleném odvolání ministra, neboť jeho setrvání ve funkci považuje za překážku chodu vlády, a prezident bude otálet, může to vést až k ústavní krizi, která se přenese na politickou scénu, a za asistence médií ovlivní politické nálady lidí. Stačí pozvat do veřejností hojně sledovaného TV pořadu reprezentanty několika politických stran, aby komentovali situaci...

• Přesto se ptám: Má tedy prezident podle Ústavy ČR právo zdržovat nebo vůbec odmítnout odvolání ministra financí Babiše?

Začnu premiérem. Podle čl. 77, odst. 1 Ústavy »Předseda vlády organizuje činnost vlády«. Aby plnila svoji funkci, program a úkoly, což bez vhodných a schopných členů nejde.

Ústava v čl. 69, odst. 1 po »členovi vlády« požaduje ústavní slib, že bude »zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužije svého postavení«.

Navazující článek sedmdesátý stanoví, že »člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce...«

Pokud by člen vlády neplnil, či dokonce porušoval svůj ústavní slib, premiér vyhodnotí, zda tím nekomplikuje činnost vlády.

Pokud ano, zbaví se jej. Sám to však nemůže učinit přímo. Musí ve smyslu čl. 74 Ústavy prezidentovi navrhnout, aby to sám vykonal. Zkusme se nad tímto mechanismem odvolání ministra zamyslet. Zda je, či není tento postup ústavodárcem míněn jako určitá »brzda«?

Jak už jsem uvedl, pravidlo v čl. 74 také umožňuje s přijetím demise otálet. Je to náhoda, anebo bylo záměrem tvůrců Ústavy dát prezidentovi možnost, aby případně korigoval jednání premiéra?

Tím se dostáváme k úloze prezidenta. Nejenom v případě »ministerské demise«, ale v ústavním systému České republiky vůbec. Především, podle čl. 54, odst. 3 prezident není z výkonu své funkce ústavně odpovědný. Což zároveň znamená, že není odpovědný ani moci soudní, reprezentované Ústavním soudem.

Jeho povinnosti stanoví ústavodárci.

Týká se to i výroku ÚS ČR, že prezident má postupovat »bez zbytečného odkladu«.

Tento výrok byl »vynesen« v souvislosti s řízením o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Zastupoval jsem neúspěšně skupinu senátorů, a ÚS ČR ještě »navrch« tímto výrokem popohnal prezidenta k její ratifikaci. Neboť celá EU »čekala na Klause, až podepíše«...

Od té doby se na tento výrok hledí jako na návod, jak rychle má prezident při výkonu svých pravomocí postupovat.

A připomíná se mu, že se ústavním slibem při nástupu do svého úřadu, zakotveným v čl. 59, odst. 2, zavázal »zachovávat Ústavu a zákony«.

Mj. o nálezech, vydaných Ústavním soudem, a tedy jeho doporučení, není ve slibu zmínka. Ale to už by bylo slovíčkaření, neboť obsahem judikátů se vyplňují mezery v zákonech či upřesňuje výklad jejich obsahu.

Ale vraťme se k otázce, proč ústavodárce nepřímo poskytuje prezidentovi vlastně možnost »zdržovat, otálet...« Pokud v tom budeme hledat jejich záměr, připomeňme si obsah jeho ústavního slibu. Musí zachovávat Ústavu a zákony. Ale jen mechanicky? Bez zvážení, zda premiér třeba nezneužil ke splnění svých politických cílů pravomoc odvolat jeho politického konkurenta?

Jinými slovy, má prezident postupovat bez zkoumání, zda návrh demise je v zájmu všeho lidu, zdaje v zájmu České republiky? Totiž slib, zakotvený v čl. 59, odst. 2, prezidenta navíc zavazuje k věrnosti České republice a zájmům všeho lidu.

• Slyšeli jsme nemálo názorů na to, jak by prezident i předseda vlády měli postupovat, ale jak to skutečně je?

Jak už jsem uvedl, prezidentův úkol odvolat člena vlády postrádá imperativ a lhůtu pro splnění. Tím mu vytváří prostor, aby ve svém postupu zohlednil povinnosti, k nimž se ústavním slibem zavázal. Což znamená, že když obdrží premiérův návrh na odvolání člena vlády, může nejprve zkoumat, zda by mechanickým vykonáním »úkolu« podle článku 74 neporušil »slib prezidenta věrnosti ČR a zájmům všeho lidu«.

To zní přinejmenším velmi abstraktně. Ale - co když nějaké cizí mocnosti vadí odvolávaný člen vlády, neboť by mohl být i do budoucna oporou někoho, kdo důsledně hájí zájmy ČR, a premiér tak jen ustupuje tlaku zvenčí?

Anebo - co když člen vlády slouží zájmům »všeho lidu« o pár procent lépe než premiérova strana, a »vyhazov z vlády« jej má zdiskreditovat před voliči?

• Jaký další vývoj předpokládáte?

Premiérovu návrhu prezident časem vyhoví. Nevylučuji, že předsedu vlády přiměje i k nějakému ústupku. Zatím je to ale premiér, z jehož strany eskaluje tlak. Pohrůžkou ústavní žaloby pro hrubé porušení Ústavy.

K jejímu podání musí v souladu s čl. 65, odst. 2, 3 Ústavy získat souhlas třípětinové většiny přítomných senátorů. ANO má v 81 členném Senátu sedm zástupců. A dále, souhlas třípětinové většiny všech poslanců. To je také pádný argument, který nemůže prezident ignorovat, neboť ve dvousetčlenné sněmovně má ANO 47 poslanců.

Jaroslav KOJZAR, Haló noviny, 15.5.2017, str. 3