Pro našeho dědečka měla Pražská operace mimořádný význam
Rozhovor Haló novin s Annou a Jelenou Koněvovými, vnučkami sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva (1897-1973)
• Jaký je to pocit, být v Praze, stát u sochy svého dědečka, osvoboditele a čestného občana Prahy, a dokonce v předvečer 120. výročí jeho narození (výročí připadá na 28. prosinec)?
Anna: Je skvělé, že v České republice takto chráníte památku na našeho dědu. Je to pro nás velmi zavazující, že patříme
do rodiny takového člověka. Vždycky na nás ležela určitá zodpovědnost. Všichni v naší rodině se museli chovat tak, aby to odpovídalo velikosti a vážnosti našeho dědečka. I my, vnučky, jsme se musely hodně snažit, abychom splnily velké nároky, které na nás dědeček kladl.
• Mohu se zeptat, jaké profesi se věnujete?
Anna: Jsem vzděláním překladatelka anglického a českého jazyka. Protože miluji cestování, založila jsem s přáteli na konci devadesátých let cestovní kancelář, která se zabývá individuálním cestováním po celém světě, a samozřejmě také do mé oblíbené České republiky, která nabízí masu možností pro zajímavé poznávací cesty, rekreaci i pro léčebné pobyty.
Jelena: Já jsem také překladatelkou. V současné době zastupuji v Ruské federaci zájmy Mezinárodního židovského fondu - Conference on Jewish Maten al Claims against Germany (Claims Conference). Fond pomáhá obětem holokaustu.
• Přijely jste do Prahy zrovna v době, kdy se Zastupitelstvo MČ Praha 6, na jehož území se socha nachází, vyslovilo, že bude doplněna dodatečnou tabulí o poválečném Koněvově angažmá. Byly dokonce nálady sochu zcela odstranit Co tomu říkáte?
Anna: Víte, to je záležitost českého lidu. Historie je historie. Je pravdou, že Rudá armáda skutečně přišla v květnu 1945 na pomoc bojující Praze. Ty historické fotografie, na nichž jsou tisíce, desetitisíce Pražanů v ulicích města vítající radostně své osvoboditele v čele s naším dědečkem, to není »fotoshop«, ty jsou skutečné. Toto nelze zamlčet.
Jelena: My víme, že část Prahy osvobodili také vlasovci, že v určitý moment zasáhli do vývoje situace. To ano, ale vlasovci si chtěli tímto zachránit kůži. Věděli, že předtím chybovali. Úloha vlasovců při osvobození Prahy byla z pohledu celé války jen epizodní.
Zůstává přese všechno pravdou, že Rudá armáda osvobodila od fašismu většinu území Československa, a to platí i o současné České republice. Historii nelze měnit.
A jestli bude nějaká dodatková tabulka u této sochy, tak to již jen vypovídá o politickém zhodnocení v současnosti. Myslím si, že taková tabulka by měla být aspoň objektivní. Podívejte, náš děd jel do Maďarska na tzv. maďarské události, ale to se stalo na základě příkazu vrchního velitele. A je legitimní otázka, že kdyby tam nepřijel, kdoví, vznikla by tam možná občanská válka... I toto je třeba si uvědomit.
Je ještě jedna okolnost, která se pojí s Ivanem Stěpanovičem Koněvem a o níž se nehovoří. Přitom se také musí položit na misky vah. Byl jeden okamžik Berlínské krize (1961), kdy se svět ocitl velmi blízko války. Americké tanky už stály na přístupu k přechodu (checkpointu) Charlie v Západním Berlíně. Hrozba vojenského střetnutí byla velmi vysoká. Autorita maršála Koněva, který se na místo okamžitě dostavil a byl osobně znám i tehdejšímu americkému veliteli, zachránila situaci. Ten americký velitel našeho dědečka poznal, a to zapůsobilo - americké tanky se stáhly. Kdyby nezafungovala jeho obrovská autorita, kterou požíval mezi vojáky a důstojníky všeobecně, vypukla by tehdy třetí světová válka.
• Jak vzpomínal L S. Konev na Pražskou operaci?
Anna: Pro dědu měla Pražská operace Rudé armády mimořádný význam. On se často vracel ve vzpomínkách ke dvěma operacím z doby druhé světové *války - Moskevské a Pražské.
Moskevská operace znamenala velmi mnoho. Od poloviny října 1941 velel vojskům Kalininského frontu a podařilo se mu zastavit německý postup, stabilizovat frontovou linii a v prosinci 1941 se jeho vojska úspěšně zapojila do protiofenzivy u Moskvy. Tehdy to znamenalo bojovat v šíři celé fronty, bylo to vysilující, protože bylo potřeba zlomit nástup fašistů.
Významná byla jeho účast na dobytí Berlína. Od května 1944 velel vojskům 1. ukrajinského frontu Rudé armády, podílel se na osvobození jižního Polska, dobytí Slezska a Saska, a jeho vojska se účastnila závěrečného útoku na Berlín, kdy tvořila jižní křídlo sovětského úderného uskupení.
A Pražská operace? To bylo splnění úkolu. Dostat se s tankovou armádou za tak krátký čas od Berlína až do Prahy, to bylo nebývalé. Toto všechno přece nelze přehlédnout, nelze zpochybnit. Nelze to kritizovat z pohledu současné
doby.
• Starosta Prahy 6 nazval vašeho dědu řadovým maršálem...
Anna: Je trapné reagovat na takové poznámky. Těchto »řadových« maršálů z doby Velké vlastenecké války bylo jen několik, spočítáme je na prstech dvou rukou. Tím jsem snad srozumitelně odpověděla, jak »řadovým« byl I. S. Koněv. Byl společně s Žukovem, Rokossovským a některými dalšími maršálem Vítězství.
• Jaký byl I. S. Konev jako dědeček? Přísný?
Jelena: Ano, byl přísný. Byl to voják a člověk dost uzavřený, který skrýval své emoce. V rodině bylo všechno dědečkovi podřízeno. Mám na mysli dobu, kdy již byl starý a zdraví ho opouštělo. Když odpočíval, celá rodina chodila kolem něho po špičkách. Ale cenily jsme si, když pro nás měl hezké slovo, když nás povzbudil a řekl, že se nám něco povedlo.
• U nás v ČR jsou některé části historie, nyní mám na mysli právě druhou světovou válku, co jí předcházelo a období po ní, různě překrucovány či zpochybňovány. Děje se to také u vás?
Anna: Asi ne v takovém rozsahu. Pochopte, že pro nás je otázka Velké vlastenecké války svátá, protože každá naše rodina v ní trpěla. U nás se hodně hovoří o dějinách, hodně se diskutuje, zaznívají nejrůznější názory na všechno možné, ale nesundáváme památníky a sochy.
Jelena: Každá doba jinak akcentovala různé okamžiky války a dějiny se podá
valy z jiné strany. Například když byl u moci Leonid Brežněv, hlavní byl boj o Malou zemi (strategická oblast o rozloze zhruba 30 km2 nedaleko Novorossijska, kde se 4. února 1943 v týlu wehrmachtu vylodila jednotka rudoarmějců, která se ubránila německé a rumunské přesile. Bojů se jako politruk účastnil Leonid Brežněv -pozn. aut). Když byl u moci Chruščov, tak se vyzdvihovalo hlavně osvobození Ukrajiny.
• Váš děd osvobozoval právě také Ukrajinu. Jak prožíváte události v této zemi, kde se obnovil kult Stepana Bandery, odstranily se některé památky na Velkou vlasteneckou válku apod.?
Jelena: S Ukrajinou nás spojují nejen příbuzní naší babičky, protože pocházela ze západní Ukrajiny. Byla to první žena I. S. Koněva. Mnozí příbuzní maršála tedy žijí na Ukrajině. V důsledku své životní cesty tam zůstali dva strýcové našeho dědečka.
Bohužel, nezískali jsme žádné informace o současném stavu mnohých
památníků, které se vážou třeba i k našemu dědovi. Ale přesně víme, že v Charkově je stále Památník Výšina maršála Koněva a také ulice Maršála Koněva,
dosud nepřejmenovaná. V ukrajinském městečku Korsuň-Ševčenkivskyj stojí
busta našeho dědečka a funguje tam Muzeum Korsuň-ševčenkovské operace (tato rozsáhlá obkličovací akce Rudé armády proti německé armádě proběhla od 24. ledna do 17. února 1944 v okolí tohoto ukrajinského města. Do operace byli zapojeni i čs. vojáci. Město bylo Rudou armádou osvobozeno 14. února 1944 - pozn. aut). Za úspěch v této operaci Rudé armády byl Ivan Stěpanovič povýšen do hodnosti maršála Sovětského svazu.
A u vás v Praze zůstala Koněvova ulice?
• Ano, zůstala. Byly pokusy ji v devadesátých letech přejmenovat, ale občané to odmítli.
Obě: Děkujeme Pražanům, že
i v názvu této ulice uchovávají památku našeho dědečka.
• A jak se díváte jako vnučky válečného maršála, maršála Vítězství, na současný svět?
Obě: Velmi se bojíme o další vývoj. Je mnoho zbraní ve světě, mnoho vojáků, a když k něčemu dojde, za několik sekund nebo minut nebude nikdo - ani Amerika, ani Rusko, ani Evropa. V současném světě nelze uvrhnout do války jen jednu stranu. A tato smrt by byla rychlá. Jaderná zbraň si nebude vybírat.
Monika HOŘENI FOTO – autorka, Haló noviny, 20.12.2017, str. 3