Pro komunisty a socialisty platila zásada - Proletáři všech zemí, spojte se!

Od té doby však uplynula celá desetiletí, která politickou scénu značně proměnila. Ze sociálních demokratů se stává středová strana se silným nádechem politického liberalismu, její vůdcové sedí ve správních a dozorčích radách velkých podniků s odpovídajícími příjmy. Jejich zainteresovanost na zachování současných politicko-sociálních poměrů silně vzrostla. Činnost těchto stran, která je stále méně levicová, neovlivňují již dávno Komunistické či Socialistické internacionály.  Nahradily je v Evropě Berlín a Brusel v pozadí s Washingtonem. Tam se chodí současní naši „levičáci“i klanět, přijímat neodolatelná přání a přenášet do svých stran a příslušných ústavních orgánů republiky nejrůznější pokyny a „doporučení“. Oni sami přece za nic nemohou, oni muzikanti.

A tak bychom mohli výše uvedené heslo z dřívějších dob modifikovat, přizpůsobit ho současnosti a povolební situaci.  Mohlo by znít například: „Socanští političtí zkrachovanci, salónní komunisté, spojme se  proti českému lidu! Vítězství bude naše!“ Že naplňování tohoto programu není až tak viditelné?   Náznaky silné však tu zde již jsou. Jak sobotkovci, tak i filipodolejšovci chrání své posty. Nechtějí se přihlásit k politické odpovědnosti za ztracené volby. Sami se přičinili o to, aby na stranických kandidátkách byli na prvních místech a tak byli opětně zvoleni poslanci. To se jim do značné míry povedlo. Nyní se z členské základny těchto stran ozývají výzvy, aby takto zvolení političtí zkrachovanci, kteří se svou politikou zasloužili o marginalizaci vlastních stran, se vzdali mandátů. Pánové z včerejška však na toto přání nerudně reagují. Příkladem té nejhorší odpovědi je pan B. Sobotka. Ten dokonce chce hájit stranu před jejím hnědnutím a o oprávněných výzvách k rezignaci na poslanecký mandát vidí pletichaření několika brněnských funkcionářů strany. A již se za Sobotkou např. staví pan Hamáček, který rovněž patří mezi politické zkrachovalce.

Moc toho nenamluví pan V. Filip. Stal se však přesto nejen poslancem, ale v nedávných dnech byl zvolen i do funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR. Dnes tedy jako včera. A jak je to s J. Skálou, jeho konkurentem? Je ještě   místopředsedou KSČM a dřívější štikou ve stojatém komunistickém rybníku, nebo je již jen místopředsedou KSČM?  Zatím se lze domnívat, podle informací, které máme, že zůstává u té první varianty, což je dobré a nadějné. A ta, jak víme, umírá poslední.

Koho bohové chtějí zahubit, toho nejdříve oslepí. Sobotka, Dolejš a jim podobní jsou slepí a hluší již delší dobu. Neslyší přání členů a funkcionářů svých stran, nevidí jejich odpor .proti nim. A i kdyby třeba jen na chvíli prohlédli, byli by zřejmě stejní. Pro ně  již delší dobu platí, že košile je bližší než kabát. Hlásají vodu a pijí víno. Takovéhoto vidění politických skutečností se asi již nezbaví, protože ani zřejmě nechtějí. Takže v v příštích týdnech dojde ke srážkám uvnitř ČSSD  i KSČM mezi těmi, kteří se chtějí vrátit k stranickým kořenům, ozdravit stranu, a těmi, kteří se budou snažit zachránit své posty. Podle výsledků tohoto zápasu se bude utvářet i vnitřní situace těchto původně levicových stran. Věříme, že ti, kterým jde o dobro společnosti, funkčnost celého stranicko-politického systému, sociální spravedlnost, českou státnost a mír, nakonec se přece jen prosadí.. A to pro nás všechny bude jistě dobré

J. Kovář