Přišla zima

Vladimir Možegov, publicista

26 červenec 2017

Historie nového zákona o sankcích proti Íránu a Rusku (a možná i Severní Koreji) udělala hodně hluku a dokonce způsobila pochopitelné znechucení evropských elit. Zdá se, že svět je  připraven k přeměně do nového stavu.

„Svět se opět dělí na dva tábory, nacházející se v nesmiřitelném nepřátelství“. Nebudeme čtenáře dlouho unavovat - přiznejme si to – jsme ve stavu nové studené války. Je to přirozené. Dávno se to připravovalo. Nemohlo k tomu nakonec nedojít. A je to konec konců zákonité.

Proč?

Objasním. Současně byla vyhlášena válka proti „ose zla“ (Iránu a Severní Koreji), Rusku (tím bylo tedy jednoznačně přiřazeno k „ose zla“). Putinovi a jeho spolupracovníkům (zákonem byl zaveden železný balíček „věčných sankcí“ – je to ultimatum globálních elity „černá karta“ současné ruské vládě). Současně bylo stejné ultimátum vysláno Trumpovi.

Nový zákonný projekt globálních elit oznamuje Trumpovi, že od této chvíle již nebude plnohodnotným prezidentem, že jeho zahraniční politika funguje velmi omezené, že jakýkoli pokus „překročit vlaječky“ bude považován za sabotáž a automaticky zahájí postup jeho impeachmentu (zbavení úřadu).

Samozřejmě, že to není přímé opakování staré studené války. Avšak impeachmentu se Trump, jestli se mu nepodaří opřít o reálnou podporu mas v zemi, v žádném případě nevyhne.

Současně „páni médií“ varovali Evropany, pokud se náhle začnou „ošívat“ a stavět vlastní zájmy nad ty „správné zájmy“. Od této chvíle jim říkají světoví vládci,  tvrdě jako všem ostatním,  budete kupovat náš plyn za 400, namísto ruský  za 200 $, protože odsud – posud teď držíme první linii. A ve válce, jak se říká, je válka.

Sankcemi  nedotčeny zůstávají programy v rámci NASA a některých dalších high-tech oblastí, protože vládci jsou praktičtí, umí počítat peníze, oddělit mouchy od kotlet, a obecně „je naše věc, komu, kde a jak, od kolika a do kolika vyhlásit válku. "

Není to nic, jak se říká osobního, vládci se prostě chovají jako vládci, na okamžik ukážíce dravčí zuby za ovčí tváří (vždyť i v minulé studené válce byl také program „Sojuz-Apollo“, a výstavba KAMAZu, a hodně dalšího).

Vládce (mezinárodní bankéře, vlastníky světového centrálního bankovního systému, nadnárodních korporací, jejich politické manažery, světový tisk, atd.), není těžké pochopit.

Při porážce v Sýrii (nepodařilo se sesadit Asada, přenést válku do Íránu a proměnit oblast v permanentní válečnou zónu), při růstu vlivu Ruska, volbě Trumpa a sérii „konzervativních revolucí“ (které znamenají pokusy pravice dostat se k nezprostředkované vládě v Evropě), se projekt globalizace začal potápět.

A poté, co Trump pohřbil více než deset let pečlivě připravovaný projekt transatlantického partnerství (TTIP), a soukromý národní byznis se začal rychle a spolehlivě obnovovat - se to dokonce vše zablokovalo. To samozřejmě nemohlo nezpůsobit tichý vztek. Takže potlačením revoluce evropského práva (v Nizozemsku, Rakousku a konečně a především ve Francii), oznámila globální elita rozsáhlý útok na hlavní „zdroj zla“ - Trumpa a Putina. Po jejich zničení bude opět uvolněna cesta globalistickému projektu.

To znamená, že svět se opět stává bipolárním a nezůstane takový jako dosud. A cesta zpět není. A nejlepší, co můžete udělat v této situaci je – zorientovat se v tom.

Uvědomit si, že svět je opět rozdělen do dvou táborů, v situaci nesmiřitelného nepřátelství mezi sebou. Že je studená válka zpět. Samozřejmě, že to není přímé opakování staré studené války.

Už to není válka mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, mezi komunismem a kapitalismem, je to válka jiného druhu. Fronta se přestěhovala na hlubší, „duchovní“ úroveň.

Po rozpadu Sovětského svazu a rozšíření globálního finančního systému na východ Evropy, po porážce blízkovýchodních režimů „arabského socialismu“ a sociálně orientovaných systémů evropských států, se svět stal mnohem globálnější, než byl v době poslední studené války.

V současnosti je každá válka, tak či onak, občanskou válkou. Probíhá, jak se říká, „hodnotová válka“, na první pohled jakoby neviditelná. Válka mezi tradičním světem (tradičních hodnot, postojů, politik) a světem  «fantomů».

Na jedné straně jsou ti, které jsem výše popsal jako „vládce“, a na druhé straně ...

Problém je, že druhá strana nemá své centrum ... nebo řekněme, že nebylo až do dnešního dne.

V minulosti byl v takovém centru Sovětský svaz, podporující národně osvobozenecká hnutí, antikapitalistické síly a odbory po celém světě. A nutil „stranu fantomů“ smířovat se s tradičními sociálně orientovanými státními strukturami v Evropě.

Ale poté, co se zhroutil Sovětský svaz, evropský komunismus a jeho ideály byly zdiskreditovány, „pánům médií“ nezůstává důvod, aby se nadále smiřovaly s těmito tradičními institucemi.

Odbory byly zničeny, sociální programy se zhroutily a sociální stát jako takový, demontován... A aby se předešlo budoucím pokusům o obnovení „socialismu“, „nacionalismu“ a všem tradicím v té či oné podobě, byly do Evropy přivedeny miliony „uprchlíků“, které je možné kdykoliv využít a mít schopnost provést sociální explozi, v případě pochybení domorodců.

Bílá většina v Americe a Evropě je zastrašena. Národní hnutí jsou velmi oslabena a démonizována (protože jakýkoli projev národního myšlení a kultury je vydáván za „fašismus“).  Lidé prostě nemají úniku, nezůstala jim žádná naděje.

V této situaci mohou lidé na celém světě jen doufat, že se dříve nebo později objeví centrum, které všem těmto výzvám odpoví. Někdo se musí stát tímto novým „shromaždištěm“, novým pólem na světě, novým centrem odporu. Kdo se jím může stát? Jiná odpověď na tuto otázku není. Tímto novým pólem světa může být jen Rusko. Nikdo jiný.

Rusko nemá jinou možnost. Bylo již prohlášen za psance - na stejné úrovni s Íránem a Severní Koreou. Zůstává možnost kapitulace, a tak zrady své duchovních hodnot, své  tisícileté historie, svých věčných ideálů. Nebo - boj.

A je to koneckonců jeho historická pouť. Jeho nevyhnutelnost. Rusko se vždy cítilo být především říší (od imperio - nejvyšší moc, moc nejvyššího), což je historická síla, která má za úkol misi přinesení světu nejvyššího ideálu, misi křesťanské osvěty.

Dokonce v krvavém chaosu revoluce odolalo Rusko náporu,  a bylo oživeno v podobě téměř tradiční říše - s moderními ideály komunismu a socialismu.

A dnes před ním stojí nové obrození. Pochybovat o tom není nutné, protože jiná možnost není. Zůstává opravit pouze své ideály (tak říkajíc „konzervativního socialismu“) a převzít svůj všeobčanský kříž, své věčné poslání - přinést světu, zotročenému „kněžími mamonu“ a zajatému „fantomovými hodnotami“, mírové ideály, křesťanské hodnoty a svobodu.

Ne takové liberální jedovaté padělky, které dnes proplachují vědomí evropských „mlčících stád“, ale skutečné hodnoty a svobodu, na jaké se ještě pamatuje tradiční křesťanská Evropa.

Rusko je jedinou nadějí současného světa. Svět se prostě nemá o co jiného opřít. A Rusko nemá prostě žádné jiné východisko, než se stát touto nadějí.

https://vz.ru/opinions/2017/7/26/880254.html

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf