Přemysl Šámal

25. března 1941

Dnes je třeba dát sbohem Přemyslu Šámalovi. Šámal byl probuzenský vlastenec. Vždy jsem si ho představoval v čamaře roku 1848. Úpravný, laskavý a ve službě vlasti a přátelům nekonečně obětavý. Za první světové války vedl Maffii, ale co pro mne bylo zvláště důležité, pomáhal mé nebožce matce nést nelehký osud, navštěvoval mou sestru Alici ve vězení a stejně se staral o mnohé jiné, neohroženě, čestně a skromně. Když jsem přijíždíval do Prahy s fronty, byla vždycky jedna z mých prvních cest k Šámalovi do kanceláře. Byl jedním z těch velmi mála mužů, s kterými jsem se při setkání vždy políbil. Naposled to bylo o sletu r. 1938.

Šámal nebyl v denním životě a ve svém kancléřském úřadě ani výbojný ani nápadný. V malých věcech rád ustoupil a dohodl se. Ne však ve věcech základních a jeho srdci nade vše drahých. Tu byl Šámal jedním z nejstatečnějších lidí, které jsem kdy poznal. Za světové války vodil policii za nos tak srdnatě a nepřetržitě, že se mu podařilo vyváznout se zdravou kůží. Měl rád mého otce a věrně, věrně mu sloužil. A rád. Bylo mu nabízeno mnohoobročnictví a milionové správní radovství. Ani minutu neuvažoval a odmítl. Kanceláře nechal - a byla to dobrá kancelář - a věnoval svůj život službě prvnímu presidentovi. Nebyla to služba vždy lehká - hodně bych mohl o tom vyprávět. Na jedné straně politikové, kteří kanceláři presidentově nikdy nemohli přijít na chuť a veležárlivě střežili svá konstituční práva, na druhé straně president, který od svého vedoucího úředníka vyžadoval nemálo. Po celých dvacet let nesl Šámal všechny tyto komplikovanosti s laskavým úsměvem, a co bylo u něho tak krásné, zcela bez zloby a trpkosti.

Dr Benešovi, jeho nástupci - když otec resignoval - sloužil stejně věrně, ačkoliv by si byl plně zasloužil odpočinek a klid po dobře vykonané práci.

Zbabělí nacističtí loupežníci, vedeni baronským neslušníkem Neurathem, nastěhovali se do jeho kanceláře. Přemysla Šámala dali zatknout a odvezli ho do moabitského vězení v Berlíně. Třiasedmdesátiletého člověka, který jim už nemohl ublížiti! Ale to, že byl slušným Čechem, to mu neodpustili a za to ho k smrti utrápili. A jak jsem řekl na začátku, ve věcech velkých byl Šámal veliký. V Moabitu nebylo srdnatějšího, hrdějšího a nepřístupnějšího vězně nad kancléře presidenta ČSR, Přemysla Šámala slavné paměti.

Neprozradil, vinu jiných na sebe bral, aby jim ulehčil. Věděl, že se z krvavých spárů gestapáků nedostane, a s hrdě vztyčenou hlavou vstoupil do žalářní kobky.

Za národ, který miloval nesmlouvavou láskou probuzenskou, dal Přemysl Šámal svůj život. Bez reptání a bez prošení. Tak jako za první války dělal svoji povinnost bez ohlížení se napravo nebo nalevo, tak za dnešního běsnění vystupuje znovu veliký Přemysl Šámal, vlastenec nesmlouvavý a hrdina nenáročný, a tak odchází.

Když toho doba žádala, uměl pro svůj národ žít. Za národ svůj uměl hrdinně zemřít, vykonav práci požehnanou. Requiescat in pace.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 116-117

reprint vydání z roku 1948