Překonat minulost činy, nikoli slovy
Stručná historie sudetských dnů od roku 1950 do dnešního dne
Nejprve dobrá zpráva: etnická skupina žije. Ani politická zklamání a neúspěchy nebyly schopny ohrozit její vitalitu. Její velká svatodušní setkání jsou projevem historického vědomí - napříč všemi věkovými skupinami. Horší zpráva: Stejně jako ve všech sociálních skupinách je u ní také patrná tendence adaptovat se na údajné nezvratnou „realitu“. Konverzace mezi generací zkušeností a dalšími se stává složitější. Priority se mění. Více je kultury a folkloru, méně politiky. To je pravděpodobně obvyklé s tokem času. Je třeba se s tím naučit zacházet konstruktivně a neztratit cíle domovské politiky z mysli. Historie, jak známo, nezná žádnou úlevu.
Bude jen málo krajanů, kteří mají přímé vzpomínky na první den sudetských Němců v roce 1950, nebo kteří byli přímo přítomni v Kemptenu. Setkání v Allgäu se konalo pod náročným požadavkem „Dejte nám opět vlast!“ O dva roky později, v roce 1952 ve Stuttgartu, bylo pod heslem „Věrnost vlasti!“ Heslo v roce 1962 ve Frankfurtu bylo mlhavé - „Prostřednictvím práva k míru!“ V roce 1964 v Norimberku jsme se opět stali trochu určitější - „Usmíření ano - vzdání se ne!“ A v roce 1993, opět v Norimberku, bylo heslo - „Odsoudit vyhnání – vážit si vlasti!“ Rok 2006 v Norimberku byl pod silně kritizovaným jasným heslem - „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“ O deset let později, ve franckém veletržním městě, to bylo krátké a sladké - „Dialog je povinností“ a tentokrát, na Letnice 2017, na pohled poněkud obsáhlé „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“.
Aktuální motto je spojeno, chcete-li, s apelem mluvčího SL Hanse-Christopha Seebohma, spolkového ministra ve vládách Adenauera a Erharda, na Sudetoněmeckém dni (ST) v roce 1963 ve Stuttgartu : „Musíme se vypořádat s minulostí společně, ve vzájemném porozumění a odpuštění. Musíme se s ní vypořádat činy, ne slovy. To samo o sobě je cesta do budoucnosti.“ A pak Seebohm žádal „v křesťanském duchu“, aby „Češi odpustili křivdy, způsobené během nacistické éry, protože od vzájemného odpuštění může růst základ pro mezinárodní smíření“. To bylo, připomeňme, v roce 1963 - a to i v době studené války. Sudetští Němci, ne poprvé, podali Čechům ruku. To je často přehlížena veřejností.
Třikrát byla hostitelským městem ST Vídeň : 1959 ( „Za vlast a právo na sebeurčení“), 1977 ( „Dostat dědictví - utvářet budoucnost“) a 1983 ( „Hájit právo – být mostem“). Ve volbě hesel lze vidět, jaká stanoviska zaujímali pořadatelé v aktuálním politickém boji. Časy se měnily, a spolu s nimi slogany. Ale velké svatodušní setkání bylo vždy, jak to vyjádřil bývalý mluvčí SL, Walter Becher - „trvalým plebiscitem jádra uvědomělých krajanů a připojujících se k nim statisíců rozptýlených sudetských Němců.
ST v Mnichově v roce 1979 byl pod jednoduchým heslem „Svobodná vlast - Svobodná Evropa“, v němž byl vyjádřen kus naděje, deset let před epochálním evropským převratem. Ale to není vše. Na letniční neděli před již 38 lety, při historickém setkání v bavorském hlavním městě, ve velkém kostele sudetských Němců, nikdo menší než kardinál Joseph Ratzinger, tehdejší arcibiskup Mnichova-Freisingu a pozdější papež Benedikt XVI, odsoudil bezpráví vyhnání, ve svém kázání při slavnostní bohoslužbě. Stěžoval si na dnešní zbabělé mlčení o tomto zločinu proti lidskosti: „Světová veřejnost bude nerada poslouchat, že to nezapadá do jejího pohledu na historii.“ V psychologii je ale známo, že potlačování u lidí způsobuje „otravu zevnitř“. Bavor Ratzinger shledal: K vyhnání smířliví míní, že by se nemělo mluvit o minulosti v zájmu usmíření. „Ale láska, která předpokládá upuštění od pravdy není skutečná láska. Má špatný základ. Byl to jeden z úkolů pastorace vyhnanců, pojmenovat křivdy jim způsobené. Pamatujte si, že tato křišťálově čistá slova jsou potřebná, ale osud vyhnanců byl kousek po kousku, a většinu záměrně, odsouván z politického diskursu, a dokonce i lidmi z církve. Nechtěla se Německá biskupská konference zbavit nezávislé pastorace? Emeritní pomocný biskup Gerhard Pieschl, jeden z nositelů Karlovy ceny SL, v dopise předsedovi německého episkopátu, kardinálovi Reinhardu Marxovi (Mnichov), lituje, že dostal nic neříkající odpověď („Sudetenpost“ 01/2016). Dnes jen dominují na všech stranách zastánci chlácholení a opatrníci. Lidé, kteří se nevyrovnali s bezprávím jsou označováni jako výtržníci. Ti, kteří mluví o „genocidě“, jsou dáváni do klatby „realisty“. Slovo „dialog“ zdegenerovalo ve frázi. V roce 1998, před téměř 20 lety, řekl bývalý český velvyslanec v Německu, František Černý v novinovém rozhovoru o svém snu. „Mým snem bylo vždy,“ řekl Černý, aby se „sudetoněmecké letniční setkání konalo jednou ne v Mnichově a Norimberku, ale možná v Ústí nad Labem, Teplicích nebo v jiném městě. V přátelském, otevřeném a evropském duchu, za účasti dnes tam žijících Čechů.“ Skutečně, krásný sen pražského diplomata. Ale Černý okamžitě zapochyboval o tom, zda se taková naděje už v dohledné době splní. Jeho obavy byly oprávněné. Rozvířil politické vosí hnízdo. Česká média, bývalý orgán komunistické strany „Právo“, předpokládáme, bouřil proti Černému a požadoval jeho odvolání. Naštěstí pro něj se krátce nato rozpadla vláda v Praze. Velvyslanec zůstal na svém místě. Jistě, došlo od té doby k některým změnám k dobrému, a to zejména na regionální a místní úrovni. Na vysoké politické úrovni je ale široce klidový stav i přes některá jemná slova od Vltavy. Projev ministra kultury z Prahy, Daniela Hermana, předsedy českého protějšku německé Ackermann-Gemeinde, na ST 2016 v Norimberku, to přátelské gesto, byl doma ostře odsuzován. Ale abych byl upřímný, bylo to jen gesto. Zabývat se obtížnými sudetoněmecko-českými vztahy nemohlo pro Hermana dopadnout dobře.
Jen jedna věc je dnes jiná. Dříve museli udělat další směny „stabilní stráže“ na pražských ministerstvech a u editorů během svatodušního víkendu, aby okamžitě reagovali na „provokace“ sudetských Němců. Ty dny jsou pryč. To však neznamená, že se již normálnost vrátila do vztahů. Češi a sudetští Němci ještě musí překonat vyčerpávající cestu.
Gernot Facius, Sudetenpost, 8.6. 2017, str. 8
Pro České národní listy volně a kráceně pželožil P. Rejf