Předseda tzv. Svazu vyhnanců srovnává jablka a hrušky

Čte si z Charty OSN o lidských právech z roku 1948 o právu každého opustit kteroukoliv zem, i svou vlastní, a opět se do ní vrátit.  Toto ustanovení předseda tzv. Svazu vyhnanců, dr. B. Fabritius,  v souvislosti se zločinným vyhnáním milionů Němců ze Slezska, Pomořan, Pruska, Sudet a Dunajské oblasti považuje za příliš slabé, neadekvátní.

V čem je problém? V nedokonalosti Charty OSN o lidských právech  nebo v pokusech pana dr. B. Fabitia přirovnávat  tzv. vyhnání Němců k právům opustit svou zemi a opět se do ní vrátit? Samozřejmě pan Fabritius tímto svým “tvůrčím počínáním” trefil kozla. Tak především německé obyvatelstvo nebylo vyhnáno z Polska, Maďarska ani Československa, ale přesídleno. A to na základě rozhodnutí vítězných spojenců, zakotvené v Postupimské dohodě.

Vítězní spojenci založili i Organizaci spojených národů. Později schválili též Chartu OSN o lidských právech. Jí vůbec neřešili otázky přesídlení německého obyvatelstva, a ani nechtěli řešit. Pro ně přesídlení německého obyvatelstva bylo definitivní a nebylo na něm co měnit. Co bylo v tu dobu obecně známé?

Německé menšiny, které v době před druhou světovou válkou sídlily ve státech střední, východní a jihovýchodní Evropy, se rychle znacizovaly a staly se nástrojem nacistického Německa k destrukci států, v nichž sídlily. Ve válce bojovaly příslušníci německých menšin proti státům, v nichž žili, proti svým bývalým spoluobčanům. Mnozí z nich sloužili v jednotkách SS, gestapa, SD, abwehru. Tak se podíleli na hrůzných nacistických zločinech, na barbarském vedení války. A aby v budoucnosti německé menšiny nemohly být znovu použity v další válce obdobným způsobem,  Spojenci rozhodli o jejich přesídlení. Etničtí Němci v Polsku, Maďarsku, Českoslovebnsku se nejpozději v průběhu druhé světové války stali občany nacistického Německa. Nesli i díl  odpovědnosti za vznik války, za její hunské vedení, za nezměrné zločiny, jichž se Němci celkově dopustili.

Proto je zcela pochopitelné, že Charta OSN o lidských právech se vůbec přesídlením německého obyvatelstva nezabývala. To nebyl problém, který by Charta chtěla nějak řešit. Ta otázka pro vítězné Spojence byla v té době již dávno vyřešena. Německé obyvatelstvo, až na skutečné antifašisty, bylo přesídleno do Německa, které se stalo jeho jedinou vlastí. Žádné nároky přesídlení Němci vůči státům, které je odsunuly, neměli a nemají.

Bylo by jen dobré, kdyby si to všichni Němci konečně uvědomili a v souladu s tím jednali. Pokud se tak stane, není důvod k nějakým sporům. Na návštěvu k nám do republiky samozřejmě mohou jezdit podle svého uvážení kdykoliv. Měli by si však uvědomit, že vzbuzovat proti republice, proti českému národu nepřátelství, třeba tím, že  znovu a znovu mluví o návratu do “původní vlasti”, o odškodnění či dokonce o majetkových restitucích, o obviňování nás, že jsme se dopustili vůči německému obyvatelstvu válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo dokonce genocidy, musí u nás vzbudit patřičnou odezvu. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

J. Kovář