Před 80 lety…

V jednom diktátu v době mé povinné školní docházky ještě na prvním stupni základní školy ve druhé polovině 80. let se objevila i tato věta: „Lidé dnes již zapomněli, jak se žilo dříve“. Tehdy nám tato věta svým obsahem připadala snad až úsměvná. Dohromady nic nám sdělení v ní tenkrát neříkalo. Ačkoliv samozřejmě skoro každému z nás, tehdy dětí, prarodiče nebo rodiče občas vyprávěli, jaké oni měli dětství nebo mládí. Většinou z jejich vyprávění vyplynulo, že toho sice měli méně než my, žili tedy po hmotné stránce skromněji, ale jejich život byl mimo toho velmi pestrý. Nežili v zajetí technických vymožeností, trávení času v nákupních centrech či na sociálních sítích. Místo počítačů, mobilů a podobných civilizačních výdobytků chodili na brigády nebo za sportem a kulturou. Přestože by mnozí z nás s nimi neměnili, staré časy nás přitahují nejen jistou nostalgií. Čas od času nezaškodí udělat si sondu do minulosti a připomenout si třeba události v tehdejším Československu, které probíhaly například před 80 lety. Tedy v roce 1937.

Rok 1937 byl předzvěstí laviny událostí příštích, které vyústily až do tragického konce republiky po Mnichovu. Ten jakoby předznamenal již skon TGM v září 1937.  Naši dědové a pradědové samozřejmě žili i v tomto roce své všední životy. Chodili do školy nebo do práce, starali se o útulnost svých domovů, sledovali sportovní události a své herecké či hudební idoly. Co podstatného vlastně přinesl rok 1937? Jaké byly tehdy životní poměry? S čím vším se naši předkové museli potýkat a jaké významné události přinesl tento rok?   

O skutečných poměrech konce 30. let v Československu mnohem více než prvorepublikové filmy může vypovídat jen několik prostých údajů. I v roce 1937 zůstávají mzdy zaměstnaných dělníků velmi nízké – v průměru činí jen necelých 17 korun denně. Polovina dělníků ale má mzdu ještě nižší. Podle úředních záznamů je tento stav potvrzen i tím, že jen přibližně 40% dělníků se normálním způsobem stravuje, kdežto 60% jich trpí podvýživou. Toto platí i o dětech. Z více než půl milionu nezaměstnaných dělníků pobírá v té době jen třetina z nich nějakou státní podporu. Pětina státních zaměstnanců má měsíční příjem 450 korun. Dluhy těchto zaměstnanců přitom již narostly do výše 2 miliard korun. Nepřipomíná nám to v něčem dnešní dobu? Ačkoliv více než polovina úředníků pracujících v soukromé sféře má plat okolo 1000 korun měsíčně, řada z nich je nucena pracovat jen za třetinu této částky. V průběhu 30. let na druhé straně vzrostla burzovní hodnota průmyslových akcií až o 380%. Peníze tedy jsou, jde jen o to, ve kterých kapsách se nacházejí. Ukazuje se nutnost dalších velkých investic. Vždyť jen v Čechách je v roce 1937 ještě stále téměř 5 tisíc obcí bez silničního spojení a v celé zemi pak dokonce na 6 tisíc obcí není elektrifikováno. Stále je příliš mnoho obcí bez plně funkčního vodovodu a kanalizace.

Květen roku 1937 je měsícem sjezdů hned několika významných politických stran. V Praze se scházejí sociální demokraté a národní socialisté. V témže měsíci probíhá i sjezd německých sociálních demokratů. Na všech těchto jednáních se hovoří i o aktuální situaci a ohrožování země ze strany sousedního Německa, které stále stupňuje své požadavky a agresivní rétorikou se snaží mezinárodní veřejné mínění manipulovat proti Československu jako zemi utlačující občany německé národnosti. Události posledních let v Evropě ukazují, že k vypuknutí velkého válečného konfliktu může skutečně brzy dojít. Aktuální otázkou se staly snahy o udržení míru, zvláště ve světle probíhajícího konfliktu ve Španělsku, kde místní fašisté za aktivní pomoci Německa a Itálie jakoby testovali, kam až mohou při své rostoucí agresi zajít. I z naší země odcházejí během tohoto roku různými, většinou složitými, cestami dobrovolníci bojovat v mezinárodních brigádách za straně legální vlády proti Frankovým pučistům.

V pohraničních oblastech Čech a Moravy s početným německým obyvatelstvem se již tak napjatá situace, ještě zvýrazněná hospodářskou krizí první poloviny 30. let, neustále vyostřuje. Neutěšené sociální poměry nesou do čela ty nejodpudivější síly cítící velkou oporu v hitlerovském Německu a jeho velmocenských ambicích. Nezaměstnanost v těchto oblastech i ve druhé polovině 30. let stále zůstávala výrazně vyšší než ve vnitrozemí. Někde dokonce až o 100%.

Hned v lednu 1937 dochází k vystupňování německé kampaně živené z vládnoucích kruhů v Berlíně proti Československé republice. Jejím hlavním cílem se stal tzv. sudetoněmecký problém. Hitlerův režim se snažil celou věc přenést na mezinárodní úroveň s tím, že republika utiskuje německé soukmenovce a dokonce prý proti nim vlastně vede válku. Šlo o zjevný pokus o manipulaci s mezinárodním veřejným míněním. Díky slabosti vlivných zemí zejména Francie a Anglie se Hitlerovým demagogickým výplodům dostává sluchu na těch nejvlivnějších místech. Československo se dostává do nepříjemné izolace a snaží se diplomatickými cestami tento nepříznivý trend měnit. Ovšem bez viditelných pokroků. Čelní představitelé západních zemí si nechtějí pálit prsty řešením problému, který se jich bezprostředně netýká. Hitler své požadavky tak může dále stupňovat.

Německá otázka se v tomto roce stala důležitým vnitropolitickým problémem. Po dohodě s vládou předložily německé koaliční strany v únoru 1937 rozsáhlé memorandum obsahující požadavky v záležitostech hospodářských, jazykových, kulturních, politických a sociálních. Ještě téhož měsíce vláda vydala komuniké akceptující tyto požadavky a směrnice pro jejich provádění. Cílem dohody mezi československou vládou a německými koaličními stranami (ty v danou dobu ale zastupovaly nejvýše jen asi čtvrtinu německého obyvatelstva) byla snaha dohodnout kompromisní národnostní vyrovnání. Zaměření dohody směřovalo zejména ku zlepšení sociální situace v pohraničí, úpravě skladby státního aparátu podle národnostního rozvrstvení, dále šlo o opatření v oblasti jazykové a u německého školství. Henleinova strana ihned vyrazila do útoku proti těmto návrhům a předložila vlastní. Cílem henleinovců nebylo nic menšího, než ovládnout německé obyvatelstvo a využít jej ke stupňovanému tlaku na vládu a vynutit si tak řadu ústupků. Tyto snahy nemohly u vlády samozřejmě uspět.

Ve 30. letech probíhaly práce spojené s řešením sporných míst na hranici mezi Československem a Německem. Za tímto účelem vznikla delimitační komise. Šlo o práce na úseku hranice sousedící s Bavorskem, Pruskem a Saskem. Všechny práce československo – německé rozhraničovací komise byly dokončeny právě roku 1937. V listopadu byl v Berlíně podepsán Zápis o skončení hraničního dokumentárního díla na jednotlivých úsecích se sporným územím. Smlouva mezi ČSR a Německem o úpravě hraničních poměrů byla podepsána v Berlíně 12. listopadu 1937, avšak nenabyla již mezinárodní platnosti. Hranice tak zůstala nadále určena versailleskou mírovou smlouvou.

Ale nejen prací, běžnými starostmi a politikou živ je člověk. I naši dědové a pradědové se zájmem sledovali také dění ve sportu. V sezóně 1936/1937 se odehrála ligová soutěž v ledním hokeji. Na tomto prostém konstatování by na první pohled nebylo vůbec nic zajímavé. Kdyby ovšem právě tento ročník nezahájil éru celostátní československé ligy, jak jsme ji znali i z let poválečných. Tento ročník tedy byl považován za historicky první v rámci celostátní ligy. První ligové utkání v domácí hokejové historii se odehrálo 3. ledna 1937. Utkání AC Sparta – ČSK Vítkovice skončilo nerozhodně 1:1. Prvním ligovým mistrem se stal tým LTC Praha. Stačilo k tomu tehdy sehrát pouhých sedm utkání. Celkový vítěz s jedinou výjimkou, kdy jen remizoval, všechny své soupeře porazil. Ovládl tak tabulku tvořící dohromady osm mužstev s na dnešní dobu vskutku nevídaným skóre v poměru 64:2. Netřeba snad ani dodávat, že tehdejší ligový vítěz tvořil i jádro reprezentace. V roce 1937 se uskutečnilo 10. mistrovství světa a 22. mistrovství Evropy v ledním hokeji a československá reprezentace obsadila celkově pátou příčku.

A jak to v tomto roce vypadalo s naším fotbalem? V roce 1937 československá reprezentace sehrává celkem 11 mezistátních zápasů, což je rekordní počet v rámci celého dosavadního meziválečného období. Z těchto zápasů zaujaly asi nejvíce dva z nich odehrané shodně až na sklonku roku v prosinci a v obou případech na hřištích soupeřů. Prvního prosincového dne se v Londýně utkala reprezentace s domácí Anglií a po strhujícím průběhu nakonec prohrává 4:5. Také zahraniční tisk ocenil výborný výkon našeho výběru. Dvakrát se v tomto nezapomenutelném duelu trefil Nejedlý, po jedné brance pak přidali Puč a Zeman. O sedm dní později hraje reprezentace přátelsky v Glasgowě proti Skotsku a prohrává zde vysoko 0:5. Brankář Plánička si tento nevydařený duel ještě dlouho pamatoval.  Jak si stály domácí fotbalové soutěže? Postup do celostátní ligy si vybojovali díky úspěšně zvládnutému kvalifikačnímu turnaji fotbalisté Slezské Ostravy a hráči SK Pardubice. Celostátní ligu v ročníku 1936/1937 vyhrávala SK Slavia se ziskem 38 bodů před věčným rivalem Spartou (31 bodů) a třetím Prostějovem (29 bodů). Hanáci tak obhájili výbornou třetí pozici z předchozího ročníku. Naopak sestup z nejvyšší soutěže potkal Rusj Užhorod a Moravskou Slavii Brno. Ta navíc v soutěži získala pouhé tři body. Nejlepším kanonýrem se v sezóně stal František Kloz. Hráč týmu SK Kladno zaznamenal 28 branek a svému týmu tak pomohl k celkové páté příčce. Jen pro úplnost – v sezóně 1936/1937 vyhráli Středočeskou divizi fotbalisté Čechie Karlín. Divizi českého venkova ovládli fotbalisté SK Pardubice, Moravskoslezskou divizi vyhrála Slezská Ostrava. V Divizi německého svazu zvítězili hráči DFC Praha a ve Slovenskokarpatskoruské divizi fotbalisté týmu FTC Fialkovo.

Dne 5. dubna tohoto roku byl zahájen provoz na letišti v Praze – Ruzyni. Celá výstavba započala již roku 1933. Nové letiště mělo především nahradit bývalé hlavní letiště Kbely založené po vzniku republiky. První letoun na novém letišti přistál právě 5. dubna 1937 v devět hodin dopoledne a šlo o stroj Československé letecké společnosti, který startoval v Piešťanech. 

V září 1937 proběhl motoristický soutěžní závod Malou dohodou. Sedmidenní akce měla celkem šest etap a startovala v Praze. Trasa závodu měřícího celkem 2400 kilometrů dále vedla přes Brno, Bratislavu, Košice, Užhorod a Bukurešť až do Bělehradu. Z politických důvodů se trasa musela vyhnout Maďarsku, i proto vedla přes nejvýchodnější cíp tehdejší republiky. Na start se postavilo více než sedm desítek automobilů a na šest desítek motocyklů. O vítězích nakonec rozhodovala až závěrečné jízda zručnosti na předměstí Bělehradu. 

Rok 1937 je bohatý i na události v kultuře. V Osvobozeném divadle se hraje Nebe na zemi. Tato hra měla premiéru již v září předchozího roku a dočkala se 107 repríz. Ještě úspěšnější co do počtu repríz se stává hra Rub a líc s premiérou v prosinci 1936. Počet repríz se zastavil na čísle 189. Na motivy této hry je tohoto roku také natočen film Svět patří nám, a to pod taktovkou zkušeného režiséra Martina Friče. Ačkoliv při natáčení do filmu zasahovala cenzura Filmového poradního sboru přísně dbající na to, aby z filmu zmizela jména připomínající nacistické pohlaváry či jejich typický oděv, přesto mohli být tvůrci s výsledkem své práce spokojeni. 19. dubna 1937, přesně po deseti letech od premiéry slavné Vest pocket revue, uvádí Osvobozené divadlo pásmo s názvem Panorama 1927-1937 sestavené z úspěšných scének z předchozích her. Vychází i sborník k deseti letům tohoto divadla. Velkou událostí se stává premiéra nové hry Těžká Barbora 5. listopadu 1937. Hra popisující složitý vztah mírumilovného městečka Eidamu a výbojného, vojensky silného a velmi agresivního souseda v podobě Yberlandské říše svou aktuálností a naléhavostí zaujme nejen diváky, ale i kritiku. Hra se nakonec dočká 179 repríz a zařazuje se mezi vůbec nejúspěšnější kusy tohoto souboru.  Ostatně rok 1937 patří k těm nejvýznamnějším v celé historii Osvobozeného divadla. Na nebezpečí fašismu reagují i jiní autoři. Například Karel Čapek v tomto roce píše a vydává Bílou nemoc a toto drama se dočkává ihned i filmového zpracování. Předzvěst budoucích a již velmi blízkých hrozeb se zde vyjevuje s naléhavým apelem na lidskost a nutnost obrany míru proti hrozbě brutální síly, netolerance a války.

Všechny události roku však přehlušuje úmrtí T.G. Masaryka. První prezident samostatné republiky skonává 14. září 1937 o půl čtvrté ráno v Lánech. Lánský vikář Sládek první zvonil umíráčkem a oznámil tak, že TGM není již mezi živými. Prezident Osvoboditel, budovatel Československé republiky, vítěz nad Habsburky, učenec a humanista světového jména, nejpilnější dělník státu – těmito a podobnými slovy byl v nekrolozích všech českých novin nazván muž, který se výrazně zasloužil o samostatnou republiku. Masaryk zemřel o druhém zářijovém úterý na zámku v Lánech, když již delší dobu trpěl zdravotními komplikacemi. V pátek 17. září byla jeho rakev převezena do Prahy na Hrad a zde do úterý 21. září vystavena v Plečnikově síni. 21. září se koná národní a státní pohřeb prvního prezidenta ČSR. Poté byl převezen do Lán a zde na místním hřbitově pohřben vedle své ženy. V armádním rozkazu prezidenta Beneše ze dne 14. září stály i tyto věty: „Byl to veliký voják života. V nově budovaném československém státě stal se všem uznaným duchovním a politickým vůdcem, který se pečlivě staral o plné zajištění naší státní bezpečnosti organizováním míru cestou mezinárodní dohody, ale současně pevnou rukou kladl základy dobré a zdatné československé armády, již připadá dnes těžký úkol obrany Československé republiky.“

I tyto události přinesl rok 1937, považovaný za poslední normální rok první republiky. Zlověstná černá mračna se již viditelně přiblížila a s nimi i hrozby překračující nejen hranice jednotlivých zemí, ale i celých kontinentů. 

Bc. Miroslav Pořízek