Právo na sebeurčení

Od počátku vzniku Československa Němci, kteří žili v našem pohraničí, se práva na sebeurčení domáhali. Chtěli z ČSR odejít i s územím, které obývali. Vytvořili několik územních celků, které hodlali připojit k německému Rakousku. Když se jim tento plán nezdařil a nadto naše vojska obsadila i pohraniční území republiky, nehodlali se se vzniklý stavem smířit.

T.G. Masaryk ve svém poselství revolučnímu Národnímu shromáždění z prosince 1918 jasně prohlásil, že pohraniční území je naše, nikoliv německé a vyzval Němce ke spolupráci.  Jejich nesmiřitelnost se vzniklou situací se přesto projevila v plné síle již v březnu 1919. Hlásili se k právu na sebeurčení, demonstrovali a stávkovali za něj. Nepokoje byly silné. K obnovení pořádku v některých místech musela republika nasadit i ozbrojené složky. Střelba byla oboustranná. Vyhasly desítky životů.

Později právo na sebeurčení vyhlásili i henleinovci. Nyní se s ním setkáváme i v Programu 20 bodů tzv. sudetoněmeckého landůmanšaftu.

Položme si přímo otázku: Měli českoslovenští Němci a nyní sudeti právo na sebeurčení? Neměli a nemají! Právo na sebeurčení mají pouze národy, které nemají svůj stát. Právo na sebeurčení však nemají národnostní menšiny. A Němci žijící v rámci republiky byli vždy jen národnostní menšinou, která podle mezinárodního práva nemá právo na sebeurčení.

A tuto právní skutečnost nevzal dosud tzv. sudetoněmecký landsmanšaft na vědomí. Uvádíme např. Šestnáctý bod jejich Programu 20 bodů

„Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“

K tomu prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc.,říká:

„Další velký omyl tzv. sudetských Němců, že o nich a „jejich území" (nikdy žádné neměli, žili na území druhého, sousedního státu) může být rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. Jde o nesebekritičnost, ne-li drzost! Oni jako menšina si odvážně dovolili spolurozhodovat o neblahém osudu českého národa a nyní po všech tragických zkušenostech střední Evropy, celé Evropy a světa za druhé světové války znovu s pyšným čelem hájí svou zaviněnou prohru a nenávratně ztracenou věc.“

J. Skalský