Pozvání do Brna

Výroční seminář Seliger-Gemeinde (SG) v lázních Bad Alexandersbad

Poslední víkend v říjnu, s přechodem na zimní čas v tomto roce, se opět konal každoroční seminář komunity Seliger-Gemeinde v nově objevovaném Hornofranckém lázeňském městě Bad Alexandersbad. Do místního protestantského vzdělávacího a konferenčního centra přišlo více než sto účastníků z Německa, České republiky, Rakouska a Švédska, společně diskutovat o „německo-české spolupráci a jejím dopadu na Evropu“ a uspořádat pravidelné volby. Vedení bylo potvrzeno na další dva roky - s omlazením u některých funkcí.

Program začal v pátek večer, kdy 90 letý Adam Stupp připomněl prvního oceněného pamětní medailí Wenzela-Jaksche -  malíře a grafika Georga Hanse Trappa (1900-1977). Trapp se narodil v Dubí (Eichwaldu) v roce 1900, navštěvoval c. a k. Uměleckou školu keramiky a řemesel v Teplicích, ale musel ji nedokončenou opustit kvůli smrti svého otce.

Po vandrování do Říma a Vídně ke slavným umělcům se usadil Teplicích jako grafik na volné noze se svým vlastním studiem. Pracoval jako jevištní malíř v místním městském divadle, brzy účinkoval také jako herec a zpěvák. V německé sociálně demokratické dělnické straně (DSAP) byl činný a přispěl k publikacím strany, v roce 1938 uprchl do Norska, ale po okupaci Norska byl Wehrmachtem uznán jako uprchlík a odvezen do koncentračního tábora Hersbruck nedaleko Norimberka. Pochod smrti, krátce před koncem války z Hersbrucku do Dachau, přežili pouze dva ze 600 vězňů, z nichž jedním byl Georg Hans Trapp.

Po návratu do Teplic se rozhodl sdílet osud svých krajanů, a opustil do konce roku 1945 svůj domov, odešel do Švédska, usadil se a žil blízko Gränna am Vetternsee, kde jej poznal Adam Stupp, který studoval ve Švédsku. 40 let po jeho smrti ve Švédsku připomněl tohoto talentovaného malíře a grafika Stupp, ale i další, jako např. člen předsednictva, Helmut Letfuß. Letfuß řekl, že každým rok připomíná Trappa jedním tiskem. Pro všechny účastníky byly na obrazovce promítnuty nové vyfotografie karikatur a ilustrací ze dvacátých a třicátých let z publikací DSAP od Thomase Oellermanna, včetně vejce hozeného na Adolfa Hitlera.

V sobotu promluvili premiérka Horních Franků, Heidrun Piwernetzová, předseda Česko-německého diskusního fóra, Libor Rouček, česká generální konzulka v Mnichově, Kristina Larischová, vyslanec  brněnského primátora Petra Vokřála a iniciátor brněnského pochodu smíření, Jaroslav Ostrčilík, mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny, Bernd Posselt a tajemník klubu ČSSD a starosta, Petr Schlesinger.

Žena v nejvyšší Hornofrancké funkci zvláště zdůraznila bavorsko-české projekty a informovala o jádru dvacetileté práce, která vrcholí do roku 2023 pořádáním asi deseti týdnů přátelství v příhraniční bavorsko-české oblasti, poprvé v regionu Selbsko-Ašském. Rouček referoval o česko-německých vztazích, které byly výsledkem Česko-německé deklarace přijaté před 20 lety, která byla projednávána v německém Bundestagu jen čtyři hodiny, ale v parlamentu České republiky čtyři dny. Byla přijata 131 hlasy, 59 hlasů bylo proti, zejména od komunistů a krajně pravicových stran. Problematická Deklarace - podle hodnocení Roučka - však měla za výsledek významné zlepšení vztahů. Před dvěma lety byl představen strategický vládní dialog. Ale jako všude, je tu prostor pro zlepšení. V České republice je příliš málo úsilí učit se německému jazyku - učni a studenti, dokonce ani v pohraniční oblasti, by se nedomluvili jazykem sousedů. "A kde je expresní vlak mezi Mnichovem a Prahou?"

Rouček také komentoval výsledek voleb ve své vlasti. „Česká republika je na tom dobře, ale lidé jsou nešťastní, protože se zpravidla neporovnávají s Polskem a Slovenskem, ale vždy s Německem a Rakouskem. Andrej Babiš patří k bohatým, ale není tak radikální jako Donald Trump. Není anti-evropský ani anti-německý, ani nacionalistický, ale spíše je Slovákem v Čechách. Není konzervativním křesťanem, ale ambiciózním pragmatikem. Bude vláda pod vedením ANO? Ano, možná jako menšinová vláda. Špatně dopadla Roučkova strana, ČSSD, která nebyla tak úspěšná jako před čtyřmi lety. V roce 1992 byl výsledek ještě horší (6,5 procenta), v té době však měla 16 poslanců, ne jen 15.

Dnes vládne v ČSSD pesimismus, není progresivní stranou. "Po celých 20 let to nějak fungovalo, nemuseli jsme se starat o voliče, všichni ostatní se moc starali. Vládl klientelismus a korupce."

Volební výsledek je s částečným posunem doprava, s více než deseti procenty pro SPD - „Stranu přímé demokracie“ Tomio Okamury. „Pro česko-německé vztahy to v budoucnu bude těžší než v minulosti. Osobní sítě budou pravděpodobně více potřeba."

Generální konzulka Larischová řekla: „Žijeme ve velmi dobrém období vztahů, ale nic není jisté.“ S ohledem na složitou politickou situaci je nutná opatrnost, aby vysoká úroveň vztahů zůstala zachována. Poděkovala Seliger-Gemeinde za její pokračující závazek k míru v Evropě.

Ostrčilík předal pozdravy brněnského primátora a pozval na pochod z Pohořelic do Brna v příštím roce. Kromě toho bude v létě v Brně věnováno několik týdnů událostem s nepokoji na přelomu roku 1918. Navrhl brzký Sudetoněmecký den v Brně. V příštím roce by se v rámci programu „Meeting Brno“ mohly vyzkoušet stánky, kde by se mohly představit sudetoněmecké organizace. Pozval Seliger-Gemeinde.

Bernd Posselt v zásadě odpověděl na toto pozvání. Vzpomněl na rezoluci SG se stejným námětem, která byla přijata Sudetoněmeckou radou. Posselt ve svém historickém odbočení uvedl, že v roce 1867 bylo v Rakousko-Uhersku rozhodnuto, že všechny kmeny říše jsou rovnoprávné. Tato myšlenka, která ještě nebyla plně prosazena, byla jádrem práv menšin a etnických skupin na evropské úrovni, za která stojí bojovat.

Petr Schlesinger podrobně informoval o obecních problémech v České republice. Městská reforma byla naléhavě zapotřebí, ale nikdo ji v předvolební kampani nepožadoval. Jeho organizace, která byla také založena v reakci na vznik strany starostů (STAN) v roce 2011, spojuje více než 300 starostů v zemi, kteří patří do ČSSD. Po volbách však má značné pochybnosti, zda by si strana mohla ještě tuto organizaci dovolit.

Ve večerních hodinách byl předveden film „Kulka pro Heydricha“ z cyklu České televize „České století“ s německými titulky. V něm německý herec a zpěvák Hartmut Krug hraje Wenzela Jaksche, který je v exilu v Londýně. Jeho diferencovaný styl, kromě popisu dramatické situace sudetoněmeckých sociálních demokratů mezi Scyllou a Charibdou, umožnil dát základ, na kterém se přes propagandu právě mění obraz Wenzela Jaksche v české společnosti. V rozhovoru Krug popsal svůj přístup k osobě Jaksche. Vyprávěl o svých přátelích z dnů mládeže, kteří vyšli ze sudetoněmeckých rodin a byli vyhnáni do Durynska. Znalost osudů těchto lidí ho vedla k přijetí filmové nabídky. Neznal Wenzela Jaksche, ale osud sudetských Němců.

V neděli měl slovo starosta Wunsiedelu Karl Willi Beck, který působí od 1. května 2003. Informoval o "Wunsiedlerském způsobu" jednání s Pravicovými extrémisty, od Portugalska až po Polsko, které od konce osmdesátých let magicky přitahuje hrob Rudolfa Hesse. Starosta (CSU) vysvětlil postoj města, které ignoruje tyto pochody. Po celá léta Wunsiedel aktivně působí proti neonacistům a pravicovým populistům. Podle Becka však musí žít od spolkových voleb s téměř 20 procenty voličů AfD. Je třeba čelit tomuto novému vývoji.

Na závěr každoročního zasedání vystoupila bývalá rakouská poslankyně Marianne Hagenhoferová. Tento seminář pro ni byl velmi důležitou vzdělávací událostí. Je v Seliger-Gemeinde po dobu pěti let a hodně jí to dalo. V Sociálně demokratické straně Rakouska (SPÖ) se o těchto historických faktech člověk nedozví.

Někteří účastníci semináře zůstali v Bad Alexandersbad po semináři a vyzkoušeli nově instalovaná lázeňská zařízení.

Ulrich Miksch, Sudetendeutsche Zeitung, 10.11. 2017, str. 1, 5

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf