Poslední tanková bitva 2. sv. války se odehrála na Hané

Severozápadně od Tovačova, převážně na území okresu Prostějov, se odehrála na samém konci 2. světové války velká tanková bitva. Ta bývá považována za poslední tankovou bitvu 2. sv. války v Evropě vůbec. Také proto bychom si ji měli připomínat. Řada vesnic v oblasti bojů byla silně poničena. Obě bojující strany utrpěly těžké ztráty. Těchto bojů se účastnily i čs. jednotky pod vedením generála Karla Klapálka, který měl své sídlo ve Stříbrnicích. Tomáš Jakl, autor knihy Květen 1945 v českých zemích k této bitvě uvedl: „Došlo k poměrně velké bitvě v prostoru Čelčice – Klenovice, jižně od Prostějova. Je zajímavé, že tato bitva, která byla jednou z největších tankových bitev na našem území, nemá dodnes v literatuře ustálené jméno. Je to bezejmenná bitva a říká se jí bitva u Tovačova, bitva Čelčice – Klenovice nebo bitva pod Prostějovem. Byla to velká bitva a obě strany tam ztratily několik desítek tanků a samohybných děl.“

Na přelomu dubna a května 1945 se na střední Moravě vytvořila situace, v níž hrozilo německým jednotkám armádní skupiny Mitte obklíčení postupujícími vojsky 2. ukrajinského frontu pod velením maršála R. J. Malinovského ve směru od Brna a 4. ukrajinského frontu pod velením generála A. J. Jeremenka ve směru od Ostravy. Společně s nimi postupovala i 4. rumunská armáda a jednotky 1. čs. armádního sboru. Oba fronty se měly setkat v oblasti Olomoucka a Prostějovska a uzavřít tak obklíčení německé armády, která stále kladla vytrvalý odpor. Němcům zbývaly poslední hlavní ústupové cesty na linii Olomouc – Svitavy a Přerov – Prostějov – Boskovice. Velký význam pro ustupující německé jednotky měla i železniční trať Přerov – Olomouc – Česká Třebová. Značné síly německé skupiny armád Mitte v ústupových bojích teprve překračovaly slovenské hranice a potřebovaly tak získat čas. Proto ústupové cesty Němci tak houževnatě bránili. Zpočátku navíc i velmi úspěšně. Kromě toho v situaci, kdy úplná porážka a kapitulace německých vojsk byla již otázkou nikoliv několika příštích týdnů, ale spíše již jen několika příštích dnů.

Na konci dubna 1945 již byla fronta na čáře spojující obce Obědkovice – Pivín – Klenovice na Hané a Čelčice. Dne 26. dubna bylo osvobozeno Brno a 30. dubna byl osvobozen Vyškov. Fašisté soustředění na pomezí okresů Prostějov a Přerov ale neustávali v boji. Velmi těžké boje v posledních válečných dnech probíhaly u obcí Skalka, Klenovice na Hané, Čelčice, Pivín, Ivaň a Klopotovice. Těžké boje s nasazením tanků představovaly pro obyvatele malých hanáckých obcí v oblasti stálou hrozbu. Například obec Pivín musely osvobodit sovětské jednotky hned dvakrát. Poprvé se do obce dostala jen pěchota, bez podpory tanků a ta musela brzy ustoupit. Až s podporou tanků byla obec osvobozena definitivně.

Po osvobození Brna byl osvobozen i Vyškov a útok 2. ukrajinského frontu úspěšně pokračoval ve směru na Ivanovice, Víceměřice, Doloplazy a Dobromilice. Německé jednotky snažící se zabránit svému obklíčení, ve vhodném terénu rychle budovaly opevněné obranné body. Jejich cílem bylo zabránit útočícím vojskům postupovat ve dvou směrech – jednak na Prostějov a druhým přes Kojetín, na Tovačov a dále na Olomouc. Hlavním úkolem Němců bylo udržet ústupové cesty, aby tak mohly organizovaně a bez velkých ztrát opustit oblasti střední Moravy. Němci potřebovali za každou cenu držet důležité ústupové trasy spojující Vyškov – Brodek – Prostějov a Kroměříž – Kojetín - Prostějov. Velmi důležitým uzlovým bodem této oblasti se stal přístup k Tovačovu. Jeho obsazení by útočícím vojskům Rudé armády a jejich spojencům umožnilo rychlý soustředěný postup na Olomouc. Němci tedy měli dost důvodů, proč tuto oblast tak silně bránit. Německé jednotky proto připravily na přístupových cestách k Tovačovu několik uzlových bodů obrany, a to u obcí Pivín – Skalka, Klenovice – Čelčice a Ivaň – Klopotovice.

V noci z 30. dubna na 1. květen 1945 se německé bojující jednotky dostaly do pro ně velmi nepříznivé situace. Došlo totiž k přerušení ústupové cesty spojující Kroměříž – Kojetín a Prostějov. Vojskům Rudé armády nic nebránilo v tom, aby nyní pokračovala v dalším postupném útoku směrem na Klenovice, Ivaň, Klopotovice a Biskupice. Pro fašisty představoval tento vývoj vážnou hrozbu, které museli rychle čelit s nasazením všech dostupných prostředků. Podle očekávání přišly těžké boje. Rozpoutaly se hned 2. května. O síle bojů kromě jiného svědčí i na 35 zničených tanků v okolí Klenovic, Čelčic a Ivaně. Klenovice byly osvobozeny 1. května 1945. Dne 3. května 1945 byla osvobozena Ivaň, téhož dne i Pivín a o den později Čelčice. Tovačov byl osvobozen 8. května 1945 a téhož dne až pozdě v noci byla definitivně osvobozena i Skalka. Nedaleký vrchol kopce pojmenovaný stejně jako obec Skalka byl pro ustupující Němce naprosto klíčový. Šlo o opěrný bod zajišťující možnost ústupu. Němci vyčlenili velké síly, aby tuto pro ně životně důležitou kótu 276 udrželi. Boj o tuto kótu vyvrcholil právě 8. května 1945 v nočních hodinách, kdy německé jednotky pod těžkou palbou spojenců konečně kapitulovaly. „V bojích o vrchol Skalky zahynulo přes 300 sovětských vojáků, 150 Rumunů, 10 Čechoslováků a přes 500 Němců. Zničeno bylo 40 sovětských a 30 německých tanků a samohybných děl“, popsal před lety okolnosti tehdejších bojů pamětník František Černý z Pivína.

Klenovice na Hané byly důležitou obcí, u níž se odehrávala poslední tanková bitva. Podle dobových záznamů z kronik a vzpomínek pamětníků byla kolem obce spousta dělostřelectva. Prvního květnového dne 1945 vnikají do obce sovětské jednotky a obsazují ji, v obci se nachází množství tanků. Klenovice se stávají důležitým opěrným bodem pro vedení dalších bojů. 2. května ovšem německé letectvo opakovaně bombarduje obec, přitom je zničeno mnoho domů, jsou mrtví i ranění. Po tankistech přichází sovětská pěchota. V těsném sousedství Klenovic se rozhořely těžké boje trvající ještě několik dní. V té době je navíc špatné, deštivé počasí a Němci se stále fanaticky brání. Až po několika dalších dnech se fronta poněkud vzdaluje. Obec zůstala po bojích z velké části zničena, množství domů vyhořelo. V okolí zůstala spousta vyřazené techniky a tanků. Ve čtvrtek 3. května 1945 hlásí německý rozhlas, že probíhají prudké boje o vodní pevnost Tovačov. Toho dne probíhaly těžké boje především v okolí Ivaně a Klopotovic.

Okolí obcí Ivaň a Klopotovice se na týden stalo významným bojištěm. Také zde se fašisté snažili udržet a krýt tak klíčové ústupové trasy pro přesunující se vojska. V tomto prostoru šlo především o udržení cesty Přerov – Prostějov. Válečná fronta zůstala v blízkosti Ivaně a Klopotovic prakticky až do úplného konce války a podepsání bezpodmínečné kapitulace poraženého fašistického Německa. Nejpřednější frontová linie byla vzdálena od Ivaně jen necelé tři kilometry. Podobně na tom byly sousední Klopotovice. Obě obce byly ostřelovány dělostřelectvem od Prostějova, Hrubčic a dalších obcí až do posledních hodin války. V bojích o Ivaň padlo 24 rudoarmejců a 5 Rumunů, zničeno bylo 6 sovětských tanků. Celkové škody na obytných a hospodářských budovách v obci byly značné. Tři stodoly zcela vyhořely, okna v celé obci byla rozbitá, elektrické a telefonní dráty zpřetrhány, zničeno bylo i množství ovocných stromů a pole rozježděna těžkou vojenskou technikou. K uctění památky padlých osvoboditelů pochovaných ve společném hrobě byla postavena v roce 1945 mohyla. Památce padlých se zde 15. února 1948 poklonil i tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.  

Sousední Klopotovice zažily mnoho těžkých chvil ještě v období od 4. až do 8. května. V pátek 4. května byla obec silně ostřelována Němci z jejich palebných postavení v okolí, tu navíc bombardovalo i několik německých letadel. Celá obec byla tehdy v prachu a dýmu. Dělostřelecké souboje sovětských jednotek s německými trvaly až do noci. Dalšího dna nařídil sovětský velitel všemu zbylému obyvatelstvu, aby opustilo obec a odešlo směrem k Ivani. Ani v neděli 6. května nenastal klid zbraní. Němci opět ostřelují Klopotovice a ničí lidská obydlí. Ještě i další den probíhaly u obce těžké boje, především tankové souboje. Německé jednotky stále kladly tuhý odpor. Teprve v noci 8. května německé jednotky opouštějí svá postavení a ustupují severozápadním směrem. Po bojích u Klopotovic leželo v okolí  množství zabitého dobytku, ale i krvavé cáry lidských těl. Namísto dřívějších stodol a domů zůstaly často jen trosky. Z některých domů zůstalo jen ohořelé zdivo a komíny. Z celkového počtu 81 domů jich bylo 12 zcela zničeno, 30 těžce poškozeno a 33 poškozeno lehce. Válečné škody byly vyčísleny v sumě přesahující 20 mil. korun. Klopotovice patřily mezi válkou nejvíce poškozené obce na Hané vůbec. Mnohé obce na střední Hané byly nejvíce postiženy právě na sklonku války, včetně lidských obětí…

V Tovačově na ulici Široké byl v 50. letech postaven pískovcový pomník na počest poslední tankové bitvy. Na pomníku je následující text: „Dějiště poslední bitvy na Moravě 1945. Soustředění vojsk k poslední bitvě 2. sv. války na Moravě bylo provedeno do prostoru Čelčice – Ivaň – Klenovice – Oplocany – Skalka – Tovačov v době do 30. dubna 1945, bitva byla zahájena 1.5.1945 a čelo sovětských vojsk dorazilo téhož dne do Klenovic. Po rozhořčených bojích osvobodily jednotky slavné Rudé armády 3.5.1945 Oplocany a Ivaň, 4.5. Čelčice a Klopotovice, 8.5. Skalku a Tovačov.“

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov