Poslední novoroční přání – Náš program pro rok 1945

31. prosince 1944

Ještě jednou, definitivně naposled, přejeme si navzájem novoročně. Jaký si přejeme ten rok 1945? Podívejme se napřed na minutku na rok 1944. Pak si povinšujeme.

Právě v končícím roce spojenci stanuli na prahu konečného vítězství. Osvobozující Rudá armáda vkročila vděčně vítána na území republiky Československé. Francie a Belgie jsou osvobozeny. Převaha technická i bojová spojeneckých armád vzrostla za ten rok na míru dostačující k rozdrcení Německa, ovšem za předpokladu, že všichni na frontě i doma, vy a my, napneme všechny síly tak, aby morální síla Spojených národů rovnala se plně vojenské převaze. Rok 1944 byl v mnohých směrech pln úspěchů a zrovna na vánoce bývalý generál Rundstedt, dnes vojenský zřízenec Himmlerův, ukázal překvapeným skorovítězům, že prušácko-skopčácko-nacistická hydra má několik hlav, a dokud všechny nebudou definitivně amputovány, nebude míru ani pokoje. O Rundstedtovi říkají, že je to výborný generál. My o něm víme, že je špatný charakter, který po puči proti Hitlerovi zradil své pruské kolegy a spojil se s Himmlerem. Proto také jeho ofensiva znamená jen konečné a křečovité běsnění velkoněmecké říše, která se dobrovolně odevzdala bezbradému Himmlerovi. Rundstedt bude poražen a souzen.

No a teď 1945? Bude to rok evropského vítězství. Co si od vítězství smíme a máme slibovat my, obyvatelé krásného srdce Evropy? Napřed si musíme slíbit, že budeme držet dohromady, že u nás nebude občanských poloválek, že nebudeme potřebovat spojeneckých vojáků, aby vyklidili Kampu od Vinohradských. Naše osvobození přijde později, o hodně později, než jsme doufali. Je to škoda, ale má to i jisté výhody. Můžeme se právě v těchto dnech a týdnech učit, jak se některé věci dělat nemají. Lid československý je učenlivý a jistě pochopí, že všichni slušní demokraté čeští, slovenští i karpatoukrajinští musí do kupy a společně řešit problémy, kterých bude hodně. Nekompromisní láska k vlasti a ke všem nevinně trpícím, t. j. opravdová humanita. To zaručí budoucnost Košic a Pelhřimova. Budeme-li postupovat takto, máme vyhráno a pak si můžeme slibovat od vítězství Spojených národů klidný, čistý, demokratický vývoj našeho státu.

Teď mluví k vám váš zahraniční ministr, nejen Jan Masaryk. Naše zahraniční politika v roce 1945 bude záležet na pevném, nezměnitelném a mohutném základě naší smlouvy a sousedství se Sovětským svazem. Vše, co z této naší základny vyplývá, budeme plnit stoprocentně, bez váhání a nekompromisně. Někdy se o nás mluví, jistě velmi bona fide, jako o mostu mezi východem a západem, a dokonce jsem byl neinformovanými lidmi označen já za propagátora této technické formule. My jsme se nikdy nikomu za most nenabízeli a nenabízíme. Slavný Sovětský svaz a velké západní demokracie nás jako mostu nepotřebují. Po mostě se chodí a to nám zrovna nekonvenuje.

Naše styky se sousedy ostatními budou pod zorným úhlem naší sovětské smlouvy. Chceme demokratické, silné Polsko, ale jen takové, které bude spolupracovat se Sovětským svazem. Na jiné řešení polské otázky nemáme ani času ani chuti. Chceme slušné demokratické Maďarsko, které nám jednou provždy dá pokoj, ale zase jen Maďarsko spolupracující se Sovětským svazem. Totéž platí o Jugoslávii, Rakousku a Rumunsku. Náš poměr k západním spojencům se nezměnil a nezmění. Jsme hluboce vděčni Velké Britannii za pomoc, kterou nám poskytla v době, kdy stála sama a my Londýnští sami. Americký zájem o nás a sympatie, kterých tam požíváme, jsou nám nesmírně cenné a vítané a jsme za ně ze srdce vděčni. Budeme potřebovat pomoci západních demokracií k znovuzbudování našeho normálního hospodářského a kulturního života. S Francií, s novou demokratickou Francií budeme udržovat styky srdečného a věrného přátelství. Bez silné Francie není evropské rovnováhy. Taková bude naše zahraniční politika v budoucnosti. Myslím, že i vám doma bude po vůli. Moje odpovědnost končí koncem války. Pak si to zařídíte, jak budete chtít.

A teď končím jako Jan Masaryk. Přeji vám, moji milovaní, zdraví, odhodlanost a víru. Rok 1945 bude rokem vítězství a může být i rokem míru. Slibme si, že my pro sebe ten mír vyhrajeme, že jej ani trochu nepromarníme a že se budeme mít rádi a že na věky zůstaneme suverénním, demokratickým, skromným, ale hrdým ochráncem srdce matky Evropy.

Dobrou noc!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 294-296

reprint vydání z roku 1948