Poslanecké interpelace

Podřizujeme část armády německému Bundeswehru?

Vojtěch Filip (KSČM), místopředseda SNÉMOVNY

Interpeloval jsem ministra obrany, stručně uvedu důvod své interpelace. Byl jsem znepokojen otázkou přidružení 4. brigády rychlého nasazení Armády CR k vedení 10. obrněné divize německého bundeswehru. Co mě na tom zarazilo, jsem uvedl ve svých otázkách, a odpověď pana ministra mě překvapila. Jsem trochu zmaten z toho, jakým způsobem se s mou interpelací vypořádal, jeho odpověď je plná rozporů, a to nejen slovních.

V odpovědi na mou interpelaci uvádí pan ministr, »že jde o nezávaznou deklaraci«. V této souvislosti bych rád sdělil, že v politice je symbolika velmi důležitá, a tedy i tzv. nezávazná deklarace, jak uvádí ministr obrany, má nezanedbatelnou váhu. Předpokládám, že ministr Martin Stropnický jako herec si uvědomuje sílu vyřčeného slova. Já, na rozdíl od něj, jako právník ho mohu ubezpečit, že slovo napsané má váhu ještě mnohem větší. Nakonec některé smlouvy se nemohou uzavírat ústně, musí se uzavírat písemně a rozdíl mezi slovem vyřčeným a psaným je dán.

Pokud vycházím, pane ministře, z vaší verze, že jde pouze o nezávaznou deklaraci, ptám se, zda bylo nutné ji vůbec podepisovat? Další otázkou je - pokud deklarace nemá žádnou váhu, zda jste se nepokusil prosadit takové její znění, které by přidružovalo 10. obměnou divizi německého bundeswehru k velení 4. brigády rychlého nasazení Armády ČR? To přece bylo možné. Opačný postup. Osobně bych proti takovému znění nic nenamítal. Přidružení armády nebo její části suverénního státu pod velení armády jiného suverénního státu je vždy vnímáno jako uznání podřízeného vztahu. Dá se to také interpretovat jako uznání jisté formy vazalství. Ptám se tedy, zda vám, pane ministře, tato skutečnost došla, zda vám nevadí. Mně vadí.

Pane ministře, vy si nerozumíte

V odpovědi dále říkáte, že záměrem dokumentu není pouze - a slovo pouze zdůrazňuji - společné cvičení. Z této formulace vyplývá, že záměrem je něco víc než pouze vojenské cvičení. V souvislosti s vaším tvrzením, že deklarace nemá žádnou váhu, že je vlastně jen bezcenným cárem papíru, nevím, jak vám mám rozumět. Buď platí jedno, nebo druhé. Která varianta je správná? Proč máte ten rozpor ve své odpovědi?

Dále jsem se vás ptal, zda si uvědomujete, že velení armády jakékoli země je podřízeno politické reprezentaci daného státu. Vaše odpověď, že tuto otázku považujete za řečnickou, mě opravdu neuspokojuje. Svědčí buď o vaší nekompetenci, nebo - a to by mě zaráželo ještě víc - o aroganci ve vaší odpovědi. Nevím, která z možností je horší. Obyčejně však jdou tyto vlastnosti ruku v ruce.

V pokračování pak uvádíte, že 4. obrněná brigáda podpisem dokumentu samozřejmě nezačala podléhat vůli německé vlády. Mně to tak samozřejmé nepřipadá. Je smutné, že ministru obrany musím připomenout posloupnost branné moci. Nejvyšším velitelem je politická reprezentace dané země, té podléhá nejvyšší velení armády, kterému dále dle příslušné subordinace podléhají nižší složky. Pokud tedy přidružíme 4. brigádu rychlého nasazení AČR k velení německého bundeswehru, je logické, že v tom okamžiku podléhá nejvyššímu velení armády německého bundeswehru, a tedy vůli politické reprezentace SRN. Nebo snad každý rozkaz, který 4. brigáda rychlého nasazení obdrží od svého německého velení, bude konzultován a schvalován s vládou a Parlamentem ČR? Pokud ano, obávám se, že se nebude jednat zrovna o operativní způsob rozhodování. Pokud tomu tak ovšem nebude, což předpokládám, tak to jen potvrzuje nejen moje obavy, ale jednoznačně to znamená, že ztrácíme kontrolu nad částí své branné moci a předáváme ji do německých rukou.

Prosím tedy o vysvětlení, která z variant je správná. Vysvětlení nepožaduji pouze já, interpelace vyplývá z mnoha rozhořčených dopisů z vašeho rozhodnutí, které jsem obdržel do poslanecké pošty.

V souvislosti se zmíněnou, i když možná jen částečnou ztrátou naší kontroly nad 4. brigádou rychlého nasazení, jsem se vás ptal, zda si nemyslíte, že v přidružování našich jednotek k jednotkám německým by nebyla namístě určitá zdrženlivost, minimálně z důvodů historických.

Merkelová vytvořila pro Evropu bezpečnostní hrozbu

Ptal jsem se proto, že političtí představitelé SRN svými kroky a výroky dokázali a stále dokazují, že mají velké potíže s vnímáním reality. A zejména současná německá kancléřka aktivně, svévolně a zcela iracionálně vytvořila pro Evropu a Evropany bezpečnostní hrozbu, která je nejzávažnější od doby, kdy bezpečnostní hrozbu pro Evropu a Evropany vytvořil jeden německý kancléř. Ptal jsem se, zda si tuto ztrátu kontaktu s realitou uvědomujete a zda s konáním paní Merkelové souhlasíte. V momentě, kdy podřizujeme část své armády německému velení, je podobná otázka namístě. Odpověď, že na takový dotaz nebudete odpovídat, protože je irelevantní, považuji za důkaz vaší arogance, a také nekompetentnosti. Asi máte špatný scénář. Nevím, která z možností je horší. Obyčejně však jdou tyto vlastnosti ruku v ruce.

Možná se také jedná o zásadní nepochopení pojmu diskuse v parlamentní demokracii. Pokud nehodláte odpovídat na otázky členů parlamentu s tím, že jsou podle vás irelevantní, dáváte najevo, že nehodláte odpovídat ani na otázky voličů. Možná byste si měl připustit, že kritériem relevantnosti otázky není to, zda se vám líbí, nebo nelíbí, nebo zda se vám na ni chce, nebo nechce odpovídat. Demokracie je založená právě na tom, že každá otázka je relevantní a každá si zaslouží odpověď. Zejména by se to mělo týkat otázek nepříjemných. Rád bych od vás slyšel, zda tento pohled sdílíte rovněž. Dále musím trvat na vaší odpovědi na otázku, zda politika SRN a konkrétně kancléřky Angely Merkelové má vaši podporu. Z vašeho písemného vyjádření odpovědi nevyplývají a nejsem schopen ani ochoten se s takovou odpovědi smířit.

Nejde o omezení naší suverenity, ale o partnerství

Martin Stropnický (ANO), ministr obrany

Je skutečně s podivem, jaký moje bývalá profese vyvolává závan emocí. Myslím, že dříve nebo později se k tomu k velké potěše řady z vás vrátím a že si ulevíte. Jak pan poslanec ví, odpověď vypracovávají právníci, zvlášť takto relativně subtilní nebo složitou materii, takže tím dostali všichni právníci ministerstva obrany právě pětku.

Samozřejmě, že to možná nejdůležitější zaznělo v úplném závěru, a to je otázka voličů. Tem je směřována tahle interpelace především a zřejmě se blíží zase týdny, kdy budeme vykopávat různé historické disentimenty a budeme vytahovat kostlivce ze skříní. Já bych rád zdůraznil znovu - a nejsem si jist, že moje odpověď uspokojí, protože myslím, že je to nastaveno tak, aby neuspokojila žádná odpověď, ale budiž - jsme ve fázi, kdy my jsme podepsali dopis o záměru. To není smlouva, právně závazný dokument, je to jakási iniciační fáze možné spolupráce a konkrétní návazné kroky budou rozhodně ještě předmětem zvažování a rozhodování a nepůjde přitom o návazné kroky směřující k omezení naší suverenity nebo bojeschopnosti. Opak je cílem.

Motivem podpisu dopisu o záměru je posílení systému kolektivní obrany NATO. Ale zdá se, že právě toto je nesmiřitelný prvek pro některé ze zde přítomných, a zároveň je ale klíčový pro zajištění bezpečnosti CR. Nevím, jakou vidí někteří z nás alternativu. Vytváření mnohonárodních formací následných sil pro účely článku 5 Severoatlantické smlouvy prostřednictvím afilace, čili přidružení, je esencí spolupráce v rámci NATO. Zlepšená spolupráce pak umožní i efektivnější působení v rámci EU nebo OSN. Konkrétně jsme podpisem dopisu o záměru určili pro 4. brigádu rychlého nasazení partnera, tedy německou 10. divizi, se kterým by měla umět působit v operaci většího rozsahu, jako je úroveň divizního úkolového uskupení a výše. Cílem je se lépe poznat v rámci společných cvičení, výcviku a vzdělávání, sladit postupy a požadavky na schopnosti a jejich důsledným rozvojem odstranit případné překážky, které by bránily hladké spolupráci v případě společného nasazení.

Spolupráci neprohlubujeme jenom s Německem, ale ve větší či menší míře se všemi spojenci v NATO, především s Polskem a dalšími zeměmi V4. Viz např. náš záměr vyslat šest osob do velitelství mnohonárodní divize Severovýchod v Elblagu včetně zástupce velitele divize a záměr afilovat 7. mechanizovanou brigádu k této divizi od roku 2019.

Nejde o vytvoření smíšené česko-německé jednotky

Předmětem dopisu o záměru je prosté zvyšování interoperability, abychom my byli lépe připraveni čelit útoku vedenému proti území NATO v Evropě nebo tento útok odvrátili efektivním odstrašením. Předmětem dopisu o záměru není vytvoření smíšené česko-německé jednotky, a tedy ani žádné vzájemné závislosti. Nizozemsko-německá a francouzsko-německá spolupráce pro nás v tomto ohledu není vzorem. Takový krok by beztak vyžadoval souhlas Parlamentu ČR.

K nezodpovězeným otázkám. Dvě poslední otázky jsem označil za irelevantní nikoli z despektu k vám, k těm, kteří toto téma zvedají, ani proto, že bych chtěl bagatelizovat některé kontroverzní kroky německé vlády. Označil jsem je za irelevantní, protože afilací, tak jak je popsána v dopise o záměru, se v žádném případě nepodřizujeme politické vůli německé vlády ani se nevzdáváme byť jen části naší suverenity v rozhodování, kdy, kde a za jakých podmínek bude 4. brigáda rychlého nasazení použita. Díky afilaci získáme jen povědomí, jak a s kým bychom reagovali v rámci kolektivní obrany na aktivaci článku 5 a o aktivaci tohoto článku přitom rozhodne kolektivně NATO, tedy i my. Naše suverenita tak není dotčena, opakuji.

Určitá zdrženlivost v přidružování našich jednotek k jednotkám německým by tedy byla namístě pouze tehdy, pokud by hrozilo, že naše jednotky budou afilací předurčeny k vykonávání politické vůle německé vlády, což nehrozí. Nehledě na to, že o nasazení bundeswehru nerozhoduje německá vláda, ale Spolkový sněm. V tomto kontextu bych se přimlouval za častější a strukturovanější debatu mezi výbory pro obranu našeho parlamentu a Spolkového sněmu. Panují-li jakékoli obavy, nechť jsou osloveny ve vzájemné důvěře a dialogu.

Stejně tak dopisem o záměru nevyjadřujeme souhlas či nesouhlas s politikou a činy německé kancléřky Angely Merkelové. To mi z pozice ministra obrany ČR ani nepřísluší. Jako člen exekutivy se hodlám řídit duchem Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji přijaté před dvaceti lety. Některé nedávné kroky německé vlády mohou být kontroverzní, ale nedávají tušit, že by mělo dojít ke změně dlouhodobého strategického směřování Německa, které se mj. projevuje silným multilateralismem při posilování obranyschopnosti evropského pilíře NATO, což je pro naše rozhodování určující, stejně tak jako snaha o posílení schopnosti EU na poli obrany.

Německo bezpochyby převzalo v reakci na změnu bezpečnostního prostředí aktivní roli v obraně NATO a EU a bez této jeho aktivní role nebudou pro nás tyto z bezpečnostního hlediska klíčové organizace dostatečně akceschopné. Dopisem o záměru vyjadřujeme odhodlání dále prohlubovat dlouhodobě nadstandardní česko-německé vztahy v oblasti obranné spolupráce a rovněž se tak připojujeme k aktivní roli v obraně NATO a EU.

Prohlubováním spolupráce přitom nemáme na mysli výstavbu smíšených jednotek s Německem tak, jak to učinili naši nizozemští a francouzští spojenci. Z textu dopisu o záměru nelze nic takového dovodit. A v neposlední řadě spolupráce s bundeswehrem není krokem pouze politickým, je i krokem, který vítá Armáda ČR, který má napomoci dalšímu rozvoji jejich, a tedy našich sil.

I nezávazná deklarace má obrovskou symboliku

Vojtěch Filip

Pane ministře, děkuji za doplněni, ale příliš jste mne neuklidnil. Za prvé vůbec nebylo smyslem mé interpelace tahat sem historické disentimenty. Opravdu ne. Mně šlo o současný reálný stav, o to, jakým způsobem máte v tom napsaném slovu, jak jsem řekl, záměr. A ten záměr sleduje nikoliv společné cvičení, ale - a to znovu opakuji - základní rozdíl mezi společným cvičením je to samotné symbolické přidružení. Já chápu, že při překladu některých slov, která se používají, mohou lidé pod tím vnímat něco jiného. Ale na drahou stranu jsem neuspokojen vaší odpovědí proto, že říkáte, že jsme sice nepostupovali francouzským nebo holandským způsobem, ale že naše posílení je dáno našimi závazky k Severoatlantické alianci. Přitom je evidentní, že spor uvnitř Aliance je i pro ČR velmi relevantní.

Proti sobě stojí dva státy paktu NATO. Dnes v Iráku a Sýrii stojí proti sobě armáda USA a armáda Turecka. Už nejde jen o spor, který se tady v rámci paktu léta táhne, a to je spor turecko-řecký, ale tentokrát jde o spor mnohem vyšší. Ten eskaluje tím, jakým způsobem přistupuje k Washingtonské smlouvě současný americký prezident.

V Evropě vznikají jasné debaty o tom, jestli se bude vytvářet tzv. evropská armáda v souvislosti s tím, že USA říkají, že platí příliš mnoho a my platíme příliš málo, a ony tedy nebudou zabezpečovat obranu Evropy. NATO ji skutečně nezajišťuje. Když se podíváme na rok 2015, je evidentní, že po výmluvách, že do ochrany schengenského prostoru NATO nemáme zatahovat, tak potom bylo řečeno, že se tím má zabývat někdo jiný a že nepůjde o evropskou armádu a půjde o posílení Frontexu.

Já jsem přece ve své interpelaci nijak nezpochybnil potřebu vnější ochrany jednotlivých spojeneckých států. Zpochybňuji jenom to, jestli konkrétní přidružení Armády ČR k německému bundeswehru má sloužit základním potřebám obrany jiného společenství, ve kterém jsme také a které je pro nás primární, a to je Evropy. To skutečně zpochybňuji, protože k tomu nedošlo. Dál proudí běženci, Evropa dává výpalné Turecku, příčiny migrační krize se neřeší. Řeší se jenom důsledky a ochrana vnější hranice zajištěna není.

A vy jste řekl ve své odpovědi velmi zajímavou věc. 2e by bylo dobré, aby výbory pro obranu českého parlamentu jednaly s konkrétním výborem německého Bundestagu. S tím, aby na parlamentní půdě probíhala tato debata, nemám problém. Protože potom by v této sněmovně nemohl vzniknout takový dokument, který chce změnit Ústavu a odebrat Poslanecké sněmovně právo rozhodovat o tom, kam vyslat a kam nevyslat vojáky. To se v německém Bundestagu opravdu ještě nestalo. A pravděpodobně po diskuzi s nimi by se to nestalo ani tady. Čili nejde o žádné historické disentimenty. Opravdu ne. Jde mi o to, kam směřujeme uzavíráním těch, jak říkáte, nezávazných deklarací. A jestli se chystá Evropa na zajištění vlastní vnější bezpečnosti, jak se na tom budeme podílet, anebo jestli dál nebudeme mít evropskou emancipovanou politiku a budeme dále sloužit něčemu jinému, co zatím není otázkou prioritní. Protože bezpečnostní hrozbou je migrační vlna a její příčiny, které tkví ve vojenském konfliktu v Iráku, Libyi a Sýrii.

Na to jste mi neodpověděl. To byl také důvod, proč jsem se znovu ptal na vaši podporu či nepodpořil politiky německé vlády. Vy jste mi odpověděl a za tu část té odpovědi děkuji. Ale na tyhle věci, které jste naznačil, na ty mi neodpovídáte. Protože já nevnímám podřízení 4. brigády rychlého nasazení 10. obrněné divizi německého Bundeswehru za prioritu českých bezpečnostních zájmů, pokud jde o vnější bezpečnost ČR. Opravdu ne. A to z vaší odpovědi stále nevyplývá. Rozumím tomu, že pro vás vypracoval odpověď právní útvar ministerstva obrany. To je asi logické. Proč by to ministr dělal sám? Ale mně jde o politický záměr, který tím sledujete. Protože skutečně i nezávazná deklarace má obrovskou symboliku jak pro občany ČR, ale obecně i v rámci Evropy.

Nasazení NATO na schengenských hranicích není alianční úkol

Martin Stropnický

Mám pocit, že v tom vystoupení bylo smícháno hodně dohromady. Že jsme se malinko vzdálili od té afilace. Že jsme se dostali až do Turecka a na Blízký východ a na celý obvod schengenské hranice. To si myslím, že je trošku ambiciózní. Ale přesto, abych nebyl nařčen, že se vyhýbám odpovědi.

Spor uvnitř aliance. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, vy samozřejmě důsledně používáte slovo pakt. Už jsem to tady jednou říkal, a je to skutečně téměř dojemné, jak používáte toto slovo, které vždycky používali naši politici před rokem 1989, aby z té Aliance skutečně udělali takový jednoslabičný úderný zvuk. Aby to bylo něco zlého, agresivního, nepřátelského. Tak dobře, říkejte tomu klidně dál pakt. Pro mě to je spojenectví, které nám poprvé snad skutečně zajišťuje nějakou účinnou a efektivní obranu.

Situace v Turecku a na Blízkém východě je skutečně nesmírně složitá. A myslím si, že je trošku nefér si tady na ní přihřívat polévku. Je to určité napětí vyvolané poměry především na turecké politické scéně a zatím se je daří držet v takové rovině, která k zvyšující se migraci nepřispívá, naopak. Teď skutečně nevím přesně, o co jde. Nemyslím si, že už v té vaší reakci šlo o tu afilaci, ale spíš o NATO. Rád bych zdůraznil, že NATO je vojenské uskupení a tomu nepřísluší z titulu svých kompetencí nebo obsahu činnosti střežit hranici. To, jak jistě všichni víme, přísluší především policii a policiím jednotlivých členských států, případně jejich společné spolupráce. Armáda je nasazována až v nějakých extrémních chvílích. Ale na to má Washingtonská smlouva různé články. Má taky článek čtyři, kde příslušný stát musí vyvolat jednání o případném použití článku pět. A nikdo z členských států Aliance to v souvislosti s migrační vlnou v Evropě neudělal. Protože článek pět nebude nikomu vnucován. O jeho spuštění se musí požádat a musí se, byť třeba někdy i velmi rychle, projednat. Proto nedošlo k nasazení Aliance na schengenských hranicích. To skutečně není alianční úkol. To by měl být úkol společného úsilí policejních evropských sborů, kde spolupráce by rozhodně měla být efektivnější a účinnější. Myslím, že CR v tomhle rozhodně pasivní není, naopak. A samozřejmě s tím, že stejně jako ČR, tak i jiné státy by měly mít v rezervách připravenu na různé emergentní případy i armádní složku. Což my jako ČR máme. Máme v podstatě v permanentní pohotovosti 800 mužů pro jakoukoliv emergenci, kteří jsou schopni nastoupit prakticky ihned. A toto číslo jsme schopni podstatně navýšit. Ale to navýšení si v tuhle chvíli nechám pro sebe. Ani to není podstatné. Myslím, že je podstatné říci, že my situaci rozhodně nepodceňujeme, že armádní účast v tom je doplňková a nikoliv prvoplánová.

Co se týče úlohy NATO, ta může nepochybně být výraznější. Počkejme si ještě pár hodin na výsledky z dnešního summitu, nebo půlsummitu, jak se tomu říká v Bruselu, kde nepochybně kromě tématu sdílení finančního břemene bude také významným tématem boj proti terorismu. A tam se s velkou pravděpodobností NATO přihlásí k mnohonárodní koalici dnes už 68 států v boji proti terorismu. Bude se tomu v té deklaraci možná říkat ISIL, to už jedno. Ale všichni víme, o co jde. Takže v tomhle Aliance bude mít svoji židli u stolu, a bude v tom nepochybně aktivnější.

Zdeněk Ondráček (KSČM), člen Ústavně právního výboru

Jak jsem poslouchal pana ministra Stropnického, tak nevím, jestli si z nás dělá blázny, anebo neví, o čem mluví. Na jednu stranu mluvíte o tom, že NATO nemá za úkol chránit evropský prostor a nebude plnit úlohu pohraniční policie někde ve Středozemním moři, aby bránilo Evropu před invazí, která tady už několik let probíhá, a jsou to miliony lidí, kteří sem přišli, protože to není problém NATO a tvrdíte, že je to problém policie, a na druhou stranu si NATO osvojuje jednu z věcí, která je vyloženě právě policejní, a to je boj proti terorismu. Takže NATO nechce chránit Evropu, ale chce bojovat v Evropě proti teroristům. Takže si chce hrát na policajty uvnitř Evropy. Takže pane ministře, pokud by NATO chtělo chránit členské státy Evropské unie, tak taky chrání to, aby sem nepronikaly miliony lidí, protože pak by na terorismus, se kterým chce NATO bojovat, nebylo aliance potřeba.

Vojtěch Filip

Pane ministře, postupnými kroky se dostaneme možná k tomu, co jsem chtěl při interpelaci vědět. Dostali jsme se k tomu, jakým způsobem vnímáte politiku SRN, k tomu, a to myslím, že je dobré, že nikdo z ohrožených států, a dobře rozumím tomu, že ČR se necítí podle vás státem ohroženým tou migrační vlnou, že jednotlivé členské státy paktu - a já to slovo použiji v pozitivním slova smyslu, abych nemusel, a řekl jsem to několikrát, když jsem ve svém úvodním slově řekl celý název Washingtonské smlouvy - nepožádaly o aktivaci článku 5, aby se použila armáda členských států na ochranu vnější schengenské hranice. To jsem se dozvěděl.

Přesto jsem přesvědčen, že vysvětlení, které jste nám podal ve věci afilace, jak citujete z nikoliv české verze nezávazné deklarace, tak úplně spokojen s odpovědí nejsem. Navrhuji tedy sněmovně, aby nesouhlasila s odpovědí na mou interpelaci. Ale podotýkám, že přece jen dvě další odpovědi, které jste původně považoval za nepotřebné, jste mi řekl a za ty osobně děkuji.

Aliance za 14 let zlikvidovala sedm států

Stanislav Mackovík (KSČM), člen Výboru pro bezpečnost

Dovolím si historický exkurz na vystoupení pana ministra. Za prvé bych chtěl připomenout, že Severoatlantická aliance za posledních 14 let zlikvidovala sedm států. Nemusíme jmenovat, protože občané těchto států migrují do Evropy a spolu s nimi i mnozí teroristé, kteří jsou Západem živeni, vycvičeni a financováni. První střet s islamisty byl už v 80. letech. Byla to válka v Afghánistánu. Pak se nám to přelilo dál. A nemusím tady vykládat, kdo afghánské mudžahedíny cvičil. Byli to především západní experti.

Ted trošku starší historický exkurz. Název bundeswehr pochází od Hasso von Manteuffela, který mimo jiné velel 5. tankové armádě během ofenzivy v Ardenách v prosinci 1944. Je to Němec. Byl to člověk, který byl orientován na fašisty, protože jim sloužil. Dál chci podotknout, že víc jak stovka bývalých generálů a plukovníků Wehrmachtu sloužila později v NATO a Bundeswehru a zakládala pravě Bundeswehr. Nemusím připomínat letecká esa, která v roce 1955 velela útvarům letectva. Školili se v USA a mnozí mají za sebou desítky a stovky sestřelů, a především západních pilotů, nejen těch ruských.

Takže pane ministře, když tady chcete argumentovat, jak argumentujete, tak pouze dáváte najevo svůj blízký vztah k sudetoněmeckému landsmanšaftu. Není to nic, co by občané ČR potřebovali slyšet.

Haló noviny, 16.6.2017, str. 5

Přišlo e-mailem