Poselství dr. H. Fischera, rakouského prezidenta, sudetoněmeckému landsmanšaftu v Rakousku

Sudetoněmecká tisková služba (SdP)

Redakce,vydavatel,majitel media:

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLO)

Vídeň, 4. března 2010

Sudetoněmecká březnová vzpomínka 6. března 2010 ve Vídni

Pozdrav pana spolkového prezidenta dr. Heinze Fischera

Tam, kde působí sudetoněmecká sdružení se od 1920 při mírových demonstracích za právo na sebeurčení a na vyhnání do Rakouska vzpomíná na 54 krajanů zastřelených dne 4. března 1919 na tržištích v Čechách a na Moravě.

V sobotu, 6. března 2010 v 15,00 hodin

v domě Setkání Mariahilfestrasse

1060 Wien, Konigseggasse 10

Bude mluvit Dr.Eva Maria Barko, advokátka na téma:

„Odepřené sebeurčení – včera a dnes“.

Poselství spolkového prezidenta

Velevážené dámy a pánové!

Pozvali jste mne, abych pronesl zdravici při Vaší vzpomínce , která se koná 6. března 2010 ve Vídni.

Rád přijímám toto pozvání a velmi srdečně zdravím všechny účastníky. Navíc přeji vaší vzpomínce, která připomíná dobu tragických střetů nevinných obětí, aby měla důstojný průběh v duchu smíření a orientace na budoucnost.

Mé dámy a pánové!

Podíváme-li se do historie střední Evropy, tak nalezneme v průběhu století mnoho násilných konfliktů, ale také mnoho záslužných snah navrhnout a vybudovat mosty k sousedům a spolupráci.

Zvláště obtížná byla situace po zhroucení monarchie v roce 1918. Všichni víme o tragických událostech 4. března 1919, stejně jako o létech hrůzostrašného panování nacionálního socializmu mezi 1938 a 1945, které kromě jiného vedlo k rozbití tehdejšího Československa a přineslo současně nenávist, násilí, pronásledování, deportace a vyhnání.

Tehdejší události zanechaly hluboké a bolestné stopy a následovalo obtížné hledání po novém začátku, po důvěře a po přátelském soužití.

Věřím, že – také jako politik - jsme stále ještě učedníky, kteří se namáhají

uzavřít hroby minulosti a přispět k tomu, aby se chyby minulosti neopakovaly, resp. byly překonány.

Nesmíme konflikty a nedorozumění zapírat nebo zkrášlovat. Neměli bychom také zůstat stát v našem snažení překonávat protivy z minulosti najít společnou cestu.

Mé velevážené dámy a pánové!

Chtěl bych připojit z aktuálního podnětu ve vší krátkosti další téma. V souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy se na veřejnosti v posledních měsících diskutovalo bolestné téma Benešových dekretů.

Chtěl bych k tomu dát dvě jasná stanoviska.

1. Bezpochyby se ve své době u Benešových dekretů jednalo těžké bezpráví.

Na tom není co zkrášlovat.

2. Skutečnost, že byla českým státním prezidentem stanovena podmínka pro jeho podpis pod Lisabonskou smlouvu, že Evropská charta základních práv nenabývá v České republice platnosti, nemá na Benešovy dekrety žádnou účinnost.

Bohužel žádnou pozitivní účinnost v tom smyslu, že by se stanovisko České republiky změnilo: ale také žádnou negativní účinnost, že jiné evropské státy tím Benešovy dekrety legalizovaly. O tom nemůže být žádná řeč, a to je také se vším důrazem jasně řečeno.

Jako rakouský spolkový prezident se budu nadále snažit spolupracovat na

zpracování temných hodin naší historie a přispět k tomu, aby lidská práva, jak uvnitř hranic naší země, tak také mimo naše hranice, byla respektována a dodržována. V Evropské unii jsou pro to podstatně větší šance než v Evropě 20. století.

Zůstávám se svými nejlepšími přáními pro vaše vzpomínkové shromáždění v duchu usmíření a společné evropské budoucnosti.

Dr. Heinz Fischer

(Přeložil RNDr. Viktor Trkal, CSc.)