Politika - Makedonie, Kosovo a USA

Jde opět do tuhého. Jak jinak než na Západním Balkánu. Problém vznikl po prosincových mimořádných volbách v Makedonii v roce 2016, kdy teprve letos - po půl roce se podařilo premiérovi Zoranu Zaevovi (sociální demokracie - SDSM) s pomocí albánských stran získat většinu v parlamentu a složit vládu. Makedonský prezident Djodje Ivanov dlouho váhal (viz) s uznáním vlády a poukazoval na tzv. tiranskou platformu. Jedná se sedmibodovou dohodu albánských stran v Makedonii podepsanou v Tiraně v lednu 2017 a dohoda mluví o společných cílech a etnické sounáležitosti Albánců (viz ). Právě nyní vznikla situace, kdy dochází ke krizi ve vztazích se sousedním Srbskem, což nese plody spolupráce premiéra Zaeva s albánskými stranami.

Na začátku tohoto týdne dochází k odvolání srbských diplomatů z Makedonie a důvodem je „prosáknutí“ zprávy o tom, že Makedonie hodlá iniciovat přijetí Kosova do Unesca. Ivica Dačić, srbský ministr zahraničí jako první reagoval, že si přeje, aby vztahy byly nadále dobré. Poukázal ale na nutnou reciprocitu a připomněl Makedoncům, že Srbsko neuznalo většinou evropských zemí prosazovaný název země Bývalá jugoslávská republika Makedonie, přestože Makedonie uznala Kosovo. Dále Dačić uvedl, že do roku 2008 uznalo Kosovo 86 zemí světa, ale za posledních pět let již pouhých dvacet. Navíc upozornil, že také existují země jako jsou Polsko, Japonsko, Egypt, Peru a další, které sice dříve Kosovo uznaly, ale nyní nejsou pro jeho vstup do Unesca.

Evropská komise z obav, aby se na Západním Balkánu nevykopala válečná sekera, vyzvala obě země, aby hledaly společně klidnou cestou řešení z krize. Přesto se začalo spekulovat o tom, co stojí za změnou kurzu Makedonie vůči Srbsku. Existuje domněnka, že nejde pouze o vyjádření vděku albánským stranám za pomoc při složení makedonské vlády ale, že za vším stojí cizí velmoc. S tímto prohlášením přichází makedonský politolog z Výzkumného centra ve Skopji Aleksandar Mitevski, který si nemyslí, že by touto velmocí mělo být Rusko a pokračuje: „Kapacitu na to mají pouze USA. Myslím si, že se jedná o dobře promyšlený plán, aby došlo ke změnám vlivu na Balkánu. Účelem je snadnější uskutečnění plánů, aby všechny balkánské země se staly členy NATO.“

Na tuto možnou spekulaci navazuje včerejší zjištění redakce nejčtenějšího srbského deníku Novosti, že údajně za odchodem personálu srbského velvyslanectví ve Skopji stojí odposlechy a zastrašování makedonskými výzvědnými službami za pomocí cizí velmoci (na toto upozorňuje video serveru Blic ) a některá média, jako Novosti píší o USA: „Poslední reakce Srbska byla vyvolaná agresivním chováním makedonských a amerických agentů vůči našim diplomatům. Odehrávalo se to v rámci většího projektu destabilizace Srbska a zejména prezidenta Vučiće, který je naší nejmocnější politickou osobností.“

Horká linka. Kompromis?

Zatímco včera bylo výše uvedené psáno, dochází k poměrně dlouhému telefonickému rozhovoru prezidenta Vučiće s makedonským premiérem Zaevem. Je uzavřena dohoda, aby konfliktní situace byly řešené dialogem. Publikováno bylo pět bodů vzájemné dohody, která ve stručnosti uvádí: První bod je o řešení dialogem, druhý bod mluví o zlepšování vztahů bez ohledu na rozdílné politické názory, třetí bod je ekonomika a obchod, čtvrtý bod obsahuje záruku ochrany personálu diplomatických misí podle mezinárodní úmluvy a pátý bod hovoří o zintenzivnění vzájemné komunikace na nejvyšší úrovni v rámci vzájemné podpory na společné evropské cestě a udržení stability v regionu.

Bohužel z takového komuniké není nikdo rozumný a je jasné, že jde jen o obroušení ostrých hran ve vzájemných vztazích. Kompromis nebo dohoda na něčem konkrétním ohledně kauzy Kosovo-Unesco? Na to je až příliš brzo.

Zájem USA o Srbsko

Ten potvrzuje ve své analýze na serveru National Interest autor Robert Merry, když uvádí: „Pronikání Západu do sfér vlivu Moskvy, která si jej v těchto zemích udržovala po třicet let i déle, představuje destabilizační politiku. Jedná se o velice provokativní jednání. Do těchto sfér vlivu patřila například Ukrajina, stejně tak Gruzie nebo Bělorusko. V neposlední řadě nelze vynechat Srbsko. Tyto jmenované i další země se začaly podrobovat různým snahám Západu, a to na různém stupni vlivu. Pochopitelně, že do toho lze zařadit snahy USA na rozvrácení Srbska, stejně tako jako snaha o vstup Gruzie a Ukrajiny do NATO.“

Na podkladě takových úvah dospívá Merry k odvážným závěrům: „Válka mezi Západem a Ruskem se zdá skoro nevyhnutelná. Žádná ze zemí, která má aspoň kousek sebevědomí a čelí nebývalému obklíčení nepřátelským paktem, se nemůže na to do nekonečna nečinně dívat. Proto se nakonec rozhodne vojensky chránit své zájmy.“

Článek Roberta Merryho bude přednášen spolu s dalšími analýzami americko-ruských vztahů na podzimním sympoziu věnované těmto vztahům, které pořádá právě redakce National Interest.

Literární noviny, z článku "Západobalkánské zápisky“