Politik není neutrál

Pan místopředseda Svobodných Jiří Zapletal rozvíjí na Parlamentních listech 27.1.2018 úvahy nad presidentskou volbou ve stati "Hlavně nezkazit chuť k jídlu". Jeho rozjímání nad presidentskou volbou se nese v duchu, který bychom mohli hyperbolicky nazvat "Pohled účastníka hnutí nezúčastněných zemí". Bohužel situace je právě opačná.

Pan místopředseda dělí občanstvo státu na tři skupiny. Na dva smrtelně nepřátelské tábory, bijící se o své protikladné kandidáty - což je správný pohled, a na skupinu třetí - na váhající nezúčastněné,kterým nevyhovuje ani jeden kandidát, což je rovněž správný pohled. Co nám tedy vadí na úvaze pana rozjímajícího Svobodných?

Pan místopředseda zajisté ví, že politika není o nerozhodnosti. Nerozhodný politik je odsouzen k porážce. Viz Churchill kontra Chamberlain. Politika není ani o psychologisování, ani o arbitráži elegance, zdali jeden kandidát "voní jako květina", a druhý "páchne jako květina, nebo nevoní vůbec". O tom politika nikdy nebyla a nebude.

Pan místopředseda nyní vychází z dnes tolik oblíbeného nešvaru psychologisování jak v politice, tak v historii. A psychologie do politiky, na rozdíl od sociologie, patří nanejvýš ornamentálně!

Pan místopředseda o obou kandidátech tvrdí, že jsou v podstatě na stejné lodi a jednají stejně. Oba prý jsou euristé, oba mají společný názor na migraci, oba chtějí Euro. Na první pohled by se zdálo,že má pravdu. Ovšem toto je naprostý omyl pana místopředsedy.

Jak je to s Eurem, které může ovlivnit rozhodujícím vlivem životy všech občanů republiky? Jeden kandidát říká správně - přijměme Euro tehdy, až z eurozóny vypadnou zadlužené státy končící katastrofou, jako Řecko!  Tedy elegantně říká - de facto nikdy, smáli se zbrojnoši. Unii se totiž nikdy nezdaří zbavit Řecko katastrofy, pokud nevystoupí z eurozóny nebo dokonce z Unie. To dnes ví snad každé ekonomické embryo. Druhý kandidát se bezhlavě řítí do poslušného přijetí Eura v děsivém horizontu tří čtyř let. Toto má být podle pana místopředsedy Zapletala shoda kandidátů? Ani omylem!

Druhá věc je federalismus Unie. Jeden kandidát chce federaci rovnoprávných států, druhý naopak pospíchá do chřtánu "jakéhosi tvrdého jádra" vpravdě koloniálního impéria dvou silných států vůči ostatním. Jestliže toto není program dnešního Bruselu a euroführerin a jejího francouzského vasala, sním svůj klobouk s octem a cibuli, pokud mi někdo zaplatí nemocniční zákrok.

A tak bychom ve výčtu rozdílů kandidátů mohli pokračovat donekonečna, od politiky zahraničních azimutů, přes vliv zahraničních rozvědek na stát až po mytologickou existenci ruských a čínských agentů na území nebohé republiky.

Zkrátka a dobře, politika není o eleganci kandidátů, není o jejich estetické a morální stravitelnosti, ale o tom čí ZÁJMY hájí.

Pan místopředseda Svobodných nikdy ve svých úvahách neuvedl, že rozdělení občanstva nezapříčinil dosavadní president, ale prostě a jednoduše politický převrat roku 1989, což by on jako praktikující politik měl vědět a veřejně přiznat.

Prostě společnost je rozdělena na třídy, vrstvy a zájmové skupiny již od převratu, nesmyslně nazývaného revolucí. Přitom,jak by pravil Poirot, "o žádnou revoluci nešlo". Šlo o garniturní převrat nomenklatur, o nástup dnešních držitelů moci. Finito.

Od té doby je společnost nesmiřitelně rozdělena. První rozdělení provedl pan president Havel "na staré a nové struktury" - na "bolševiky, jinostraníky a nadstraníky" Z nadstraníků vzniklo metamorfózou tzv. Občanské fórum a  z něj všechny odrůdy dnešních havlistů, sluníčkářů, pravdoláskařů a dalších skupin. Byli to zastánci tzv. společenského zla "nepolitické politiky", která dodnes oblbuje široké masy občanstva a zapříčiňuje jednu politickou krizi za druhou. Celá idea tzv. "občanské společnosti" jako jedinovlády, která je stavovsky rozdělena (proto taky obliba monarchie) a řízena "osvícenými elitami", je hrobem jak demokracie, tak klasické politiky.

Třetí skupinu,  "bolševiky", zahnal president Havel svými  moralisujícím odsouzením do společenského ghetta, v němž byli touto demokracií chlubící se společností ponecháni doposud, a rovněž toto je zdrojem neustálých politických krizí státu.

Nemůžete ponechávat ve věčném zatracení skupinu lidí přesvědčených o svém světonázoru jen proto,že jim přičítáte kolektivní vinu bez Norimberského soudu, jako jakýmsi nacistům, se kterými jsou donekonečna, zhusta nepravdivě a lživě poměřování. Přičemž samozřejmě vykonané zločiny a chyby nelze zapomínat, jako je tomu u fašistů - ale i oni sami komunisté se již mnohokrát distancovali a omluvili národu, zatímco třeba toto tzv. sudeti nikdy za své zločiny neudělali, a jsou neustále na rozdíl od "bolševiků" pardonováni! A toto konstatuji jako nestraník, který byl pronásledován minulým režimem s celou rodinou. Ale právě toto se neustále děje a každé volby či sestavení vlády jsou připomínány věčné smrtelné hříchy "bolševiků" jako jakási "mementa mori na věčné časy a nikdy jinak". Tato společnost si prostě nechce připustit, že tu jsou a budou existovat komunisté, kteří jsou stejně pevnými zastánci svého světonázoru jako třeba věřící křesťané, a kteří mají rovněž zájmy o společnost jako všichni ostatní. Je to nový projev jakési nadutosti vládnoucího režimu,a pokud se politické strany nezbaví tohoto přístupu, budou se potácet zas od jedné porážky ke druhé. Kdysi i Peroutka vyzýval ke spolupráci s bolševiky v osvobozeném státě od nacismu,a nikdo mu to nevytýkal (viz jeho knihu Tak nebo tak, aby mi zas nikdo nevytkl, že o Peroutkovi  lžu,jako to vytkli panu presidentu).

Takže psychologisování o presidentu na jedné straně, a na druhé straně setrvávání na pozici jakési "neutrality" voliče, nemůže být pracovním nástrojem politika, aktivisty své strany, která je tu proto,aby hlásala své ZÁJMY svých voličů. Zkrátka a dobře, pan místopředseda Svobodných se má vyjádřit buďto pro jednoho nebo pro druhého kandidáta a nekličkovat obezličkou enelegantního voliče bonvivána, kterému jeden "voní tak a druhý jinak, či vůbec nevoní" a přitom nerozliší podstatné zájmy, které jeden a druhý kandidát hájí. Že například jeden hájí suverenitu a národní zájmy republiky, a druhý třeba hájí zájmy cizí moci,která je vrchností našemu státu. A teď to řeknu staročesky. Politické strany, které se chovaly jako chytré horákyně, které byly ani ryba ani rak, takovým se u nás za stara říkalo VRTICHVOSTI. A vrtichvosti se vždy ocitnou "na chvostu dění".

Závěrem jen tolik. Společnost třídně rozdělená zůstane a budou v ní stále smrtelně znepřátelené tábory lidí. Je jen úkolem politiků, nikoli presidenta, snažit se přemosťovat stávající příkopy a propasti tak, aby republika mohla fungovat a nebyla neustále ve stavu studených občanských válek. President by měl pouze přispívat k tomuto cíli svým funkčním podílem - třeba tak, jak to činil dosavadní president politikou všech azimutů, a svým trvalým dialogem se všemi občany.

Pouze politický ignorant nebo zavilý nepřítel státu mohl přidělit dosavadnímu presidentu název "president rozdělitel".

Měli jsme objektivně presidenta Osvoboditele a presidenta Budovatele. "Presidenti rozdělitelé" jsou výplodem převratové ideologie. A jestli voní tak nebo onak, není důvodem voličské neutrality.

Jiří Jaroš Nickelli ČSOL Brno I

Autor je etnograf