Po konferenci v San Franciscu - Návrat domů

5. srpna 1945

Sedm let jsem se těšil na československý mikrofon. Těch cizozemských jsem měl až dost. Konečně mně to vyšlo. A tak se s vámi srdečně vítám a ze srdce vám děkuji za to, že jste mne po celou válku poslouchali, i když to nebylo zaměstnání právě bezpečné.

Ani nevíte, jak mne trápila myšlenka, že někdo z vás to poslouchání odstůně. Ale zaplať Pánbůh, že je to už za námi, a dnes, máte-li ovšem přijimač, můžete poslouchat volně a můžete si natočit kteroukoliv stanici chcete tak, jak to má být a musí být v slušném demokratickém státě.

Byl jsem požádán, abych vám něco řekl o konferenci v San Franciscu. Byla to konference dlouhá, trvala devět neděl, únavná a komplikovaná. Ale na dobré svědomí a vědomí vám mohu říci, že s výsledkem můžete být spokojeni. Malá, skromná, ale pracovitá delegace československá pracovala velmi dobře a zaslouží si našich díků. Základní podstata naší politiky, to jest úzká spolupráce se Sovětským svazem, projevila se velmi pěkně na konferenci v San Franciscu. Spolupráce s delegací sovětskou byla každodenní, intimní a přátelská. Skoro všechny požadavky, s kterými jsme do San Francisca přišli, byly vyplněny a Charta, kterou jsem vaším jménem podepsal, je dokument dobrý, který, budou-li jej všechny zúčastněné státy loyálně plnit - a jsem přesvědčen, že budou - může zajistit dlouhý a blahodárný mír.

Na rozdíl od Společnosti národů ženevské, která theoreticky vyhovovala všem požadavkům poválečného svéta roku 1918, která však neměla možnost být resolutní a třeba i se zbraní v ruce zasáhnout proti rušitelům míru a agresorům,

Spojené národy, abych tak řekl, mají zuby. Já sám jsem se v konferenci ztotožnil s thesí, že první a nejdůležitější podmínkou je, aby se dohodly velmoci, které budou mít největší odpovědnost a na něž padne největší tíha všech příprav k zamezení příští války.

Tato these zvítězila. Sovětský svaz, Spojené státy americké, Velká Britanie, Francie a Čína se dohodly a odpovědnost přijaly. To znamená, že nám zaručují bezpečnost.

V nejbližší době vydáme celou novou Chartu s podrobným vysvětlením a prosím vás pěkně, abyste si ji přečetli. Nebude to snad čtení obzvlášť zábavné, ale přece jenom bude dobře, když vy, vzdělaní a inteligentní demokrati, budete vědět, na jakých základech bude záležet příští mírový, demokratický a sociálně spravedlivý rozvoj těžce zkoušeného lidstva.

Mluvíme-li o San Franciscu, nemohu nevzpomenout na svého a našeho dlouholetého dobrého a obětavého přítele, presidenta Roosevelta, který nám odešel právě v tu chvíli, když jeho, abych tak řekl, děcko, učilo se v San Franciscu chodit. Každý pořádný Čechoslovák musí na něho vzpomínat s velkou vděčností.

Měl jsem v San Franciscu příležitost hovořit s Rooseveltovým nástupcem, presidentem Trumanem, a shledal jsem v něm muže rozšafného, výborně informovaného a energického. Projevil svoje přátelství k naší republice a pevnou víru v naši dobrou budoucnost. Bylo mi velkou ctí a radostí spolupracovat se sovětským komisařem věcí zahraničních Molotovem, který v San Franciscu hrál roli velmi důležitou. Tam také byl jsem v úzkém kontaktu s tehdejším ministrem anglických věcí zahraničních Anthony Edenem, který po celou dobu svého úřadování byl naším neochvějným a loyálním přítelem. Za Mnichova se choval vzorně a po celou dobu té nekonečné války vždy byl nápomocen radou i skutkem. Dnes odchází z veřejného života a já, i vaším jménem, mu ze srdce děkuji.

Delegace československá spřátelila se s většinou zástupců těch tak rozdílných vlád, které v San Franciscu byly zastoupeny. Resultát San Francisca ukazuje, že plodná a trvalá spolupráce mezi státy, které mají zcela rozdílnou politickou filosofii, je možná a na této spolupráci tolik bude záležet. Obzvlášť bych chtěl akcentovat nutnost spolupráce Spojených států amerických se Sovětským svazem. To jsou dnes ty dvě velmoci, které musí tvořit hlavní sloupy příštího míru. Rozumí se samo sebou, že Velká Britannie, Francie a Čína budou hrát roli předůležitou.

Opakuji ještě jednou, že se San Franciscem můžeme být spokojeni a že to pro nás dopadlo dobře.

A teď, před tím, než vám povinšuji dobrou noc, chci vám ještě říci, jak se mi Praha líbí, jak za těch sedm let v mých očích ještě zkrásněla. Jak velmi jsem byl dojat, když jsem předevčírem jel pohladit památku svatých Lidických a když mi tam předvedli nejmladšího občana Lidic, který se v Praze narodil v den té sveřepé německé bestiality. A tak byla zachráněna i jeho maminka. Vím ovšem také, že u nás všelicos ještě chybět bude. Vždyť to jinak nejde po tak dlouhém destruktivním běsnění. Ale když jste to všechno doma přečkali, přečkáte ještě i tu přechodnou periodu, kdy bude nedostatek nových věcí, kterých si tolik zasluhujete.

Opakuji ještě jednou, bez vás bych nebyl býval mohl mluvit do rozhlasu. Vědomí, že vy vytrváte, že se neshrbíte a že v pravý okamžik Němce z Prahy vyženete, to mi dodávalo síly v dobách, kdy se mi po vás tolik a tolik stýskalo. Ale už je čas přestat se sentimentalisováním. A jak jsem vám říkával z Londýna, z New Yorku a San Francisca: Hlavy vzhůru a jde se! Mám tak trochu příjemný pocit, že jsme se navzájem nezklamali. Na viděnou!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 310-312

reprint vydání z roku 1948