JUDr. Petr Pithart

místopředseda senátu parlamentu ČR

Můžeš můj dopis zahodit s tím, že neodpovídají-li fakta Tvým tvrzením - tvé teorii –

Tím hůře pro fakta.

Vážený příteli,

na besedě k tvoji knize „Devětaosmdesátý“ v Masarykově akademii, na kterou jsi se na poslední chvíli omluvil jsem vystoupil kriticky k tvé knize. Organizátoři tvrdili, že se diskuse nahrává a bude ti předána.Když se k mé kritice přidala řada dalších, obhajoval tě vždy laskavý Jiří Vančura, abychom byli shovívaví, že nejsi historik apod.To nemohu přijmout, neboť člověk tvého intelektu a dlouhé politické praxe, musí si být vědom důsledků toho, co píše. Velice mne zaujaly části knihy s pokusy ozřejmit hloubku společenské bídy, ve které se společnost nachází. Mohu vzít na vědomí ideologické klišé, kterému mnohde podléháš (jako Tigridovo hodnocení roku 68 jako kvadratura kruhu, nebo Havlova hodnocení hlavních hybných sil společnosti v roce 68, které účelově upravuje historii, k vlastnímu prospěchu,). Je to tvoje přesvědčení. Daleko lépe než vy to pochopil B. Obama, když v Praze vystoupil “Díky Pražskému jaru“.

Ale v žádném případě nemohu přijmout zlovolné a lživé tvrzení o osmašedesátnících a o Obrodě, které tam uvádíš.A podle formulace to není popis tehdejšího obecného názoru, ale tvé přesvědčení a tvoje tvrzení.

Ale nešlo zde o osoby - celý osmašedesátý a reformní komunisté, resp. jejich půlmilionová "strana vyloučených", která se však právě nikdy ani v náznaku neustavila, nezorganizovala, tím spíše jejich náhle oživené politické představy a jakoby samozřejmě ohlašované ambice, byly pro nás ve vedení OF přinejlepším nepřijatelné. Teď navíc nepřijatelně konjunkturální. Nechtěli jsme z toho reformního materiálu jakkoli čerpat, ani lidi, ani ideje. Ani nás to nenapadlo.

Myslím si, že v té chvíli na počátku velkých změn to bylo především proto, že lidé, kteří Pražské jaro a jeho ideály pro veřejnost představo­vali, se pro ně tehdy nikterak přesvědčivě nenasadili. Nebyli ochotni pro ně nic moc obětovat. Čekali na "Go" - dlouho to vypadalo, že už jen marně na Godota, ale nakonec se objevil jako jejich zachránce Gor­bačov. Dostali za pravdu. S ideologicky, deduktivně strukturovaným názorem totiž vždycky dostanete za pravdu.

Takové tvrzení má blízko k tvrzení Ivana Maška , že Obroda chtěla kolaborovat apod.

V prosinci roku 1994 jsme spolu byli na konferenci proměny politického systému v divadle Kolowrat, kdy jsme o činosti a významu Obrody hovořili. Já jsem tam důvody vzniku Obrody a její význam vysvětloval. Proti tomu jsi neuvedl žádné výhrady. Uvedu je proto znovu. Ale ještě dřív k tvému tvrzení že se strana vyloučených nikdy neustavila a v roce 89 měla politické ambice.

Normalisátoři si velice bedlivě hlídali , aby jakkoliv organizace , či její náznak vznikl. A tak, pokud to nevíš, tak již v roce 1970 byli zatčení, souzeni a vězněni Jaroslav Litera, Zdenek Přikryl, Josef Stehlík,Alfred Černý a Milan Hübl za to, že na připravované volby vypracovali a šířili manuál jak postupovat při volbách, aby volby byly svobodnější.

Odsouzeni a uvězněni byli Václav Prchlík a Karel Kaplan.Odsouzen byl Karel Boček V roce 69 hlasovali proti pobytu sovětských vojsk v ČSSR poslanci Fr. Krigl, Gertruda Sekaninová- Čakrtová, Marie Miková, Božena Fuková, Václav Prchlík.a Fr. Vodsloň. Ze strany vystupují Ludmila Jankovcová, Marie Zápotocká. Miluše Köhlerová generál Jaroslav Uhlíř.

Do aktivní kritiky režimu se zapojují v různých formách Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Jiřina Šiklová, Libuše Šilhanová a Věněk Šilhan, Zd. Jičinský, Jiří Diestbier. Jiří a Eva Kantůrkovi, Vilem Prečan, Rita Klímová(Mlynářová-Budínová), Václav Slavík, Milan Šimečka, Miro Kusý, Ivan Laluha, Imro Piatnica, A.J. Lihm, Jaroslav Šedivý, Jan Křen, Václav Kural, Ant. Benčík, Karel Kyncl, Jaroslav Opat, Jiří Judl,, Eda Novák, Klema Lukeš, Jiří Hájek, Miloš Hájek, Hana Meidrová. Jiřina Zelenková, Robert Horák, Mirek Galuška, Michal Reiman,Jiří Vančura, Stanislav Pošusta, Miloš Pick, Libuše Hrdinová, Pavel Rychecký, Bohumil Šimon, Jan Šindelář, Ruda Slánský Josef Pokštefl, Jiří Hochman, Jiří Hermach, Jiří Lederer, Arnošt Lustig, Luboš Kohout, Jan a Vlasta Dubovi. Mirek Žižka, Ivan Kubík, Jan Štern, Karel Kosík, Irena Dubská. Miroslav Král, Luboš Sochor, Ruda Zukal, Stanislav Budín, Dušan Havlíček, Leopold Hoffan, Vladimír Kadlec, Václav Brabec,Erika a Mirek Kadlecovi Olina a Zdislav Šulcovi, Miluše Fišerová,Jiřina .Švarcová, Olga Bojarová,Vlasta Rybářová, Jan Petránek, Otomar Krejča, Vlasta Chramostová, František Janouch, Jiří Pelikán, Zdenek Hejzlar, Josef Groman, Igor Kratochvíl, Karel Lánský, Láďa Lis, Jaroslav Šabata, Zdenek Mlynář, Ada Müler, Jiří Hochman, Milan Otáhal, F.Vízek, Josef Grégr, Miroslav Grégr, Jos. Belda, Fr.Šamalík, Jiří Hanzelka, Josef Domaňský, Josef Špaček, Milan Horálek, Fr.Vodsloň, Otomar Klička, Stanislav Padruněk, Luboš Dobrovský, Miloslav Čech, Karel Kříž, Richard Wágner, Alois Svoboda, Anna Tučková a mohl bych jmenovat ještě mnoho lidí osmašedesátníků, jejich jména by ti asi mnoho neřekla, ale byli a jsou to lidé v různých místech republiky, kteří obětovali velice mnoho stejně jako ty .

Velice významnou úlohu hrála I Marie Švermová, která vystoupila ze strany.

A to byli lidé, kteří se nenasadili pro ideály demokracie podle tebe. Nebo to nebyli bývalí členové strany? A dokázal bys to každému z nich říci do očí?? Žel, mnohým kterým jsi tolik ublížil, to říci ani již nemůžeš.

Jak můžeš něco takového tvrdit, když musíš vědět, že téměř polovina prvních signatářů Charty: Jiří Hájek, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Marie Hromádková, Eva Kantůrková, Ladislav Lis, Anna Marvanová, Bedřich Placák, Jiří Ruml, Jana Sternová, Jaroslav Šabata, Libuše Šilhanová, Jan Štern (starší).

Osmašedesátníci udělali pro disent velký kus práce i v zahraničí.

Jiří Pelikán jako poslanec Evropského parlamentu a vydavatel Listů, Ada Müller jako vydavatel Indexu, František Janouch jako organizátor Nadace Charty 77, bez jeho činnosti by Charta měla daleko horší posici, Zdenek Hejzlar, Zdenek Mlynář, Josef Pokštefl, Jirka Hochman , A.J Lihm jako vydavatel Lettre a Otto Šik.

Já jsem nedávno uklízel byt s vědomým , že zde již nemusím dlouho překážet a tak jsem do krajské knihovny dal řadu knih a prací sepsaných těmi osmašedesátníky.

Po takové to pohaně osmašedesátníků, bylo snadněji přijatelné spojit se v otázce ekonomické vlády s komunisty Dlouhým, Dybou, Kočárníkem, Komárkem, než s ekonomy Šikem, Kadlecem, Pickem, Šilhánem, Zukalem ,Křížem, Šulcem apod.

Nyní k té Obrodě:

Viděli jsme, že většina činnosti disentu se odehrává v Praze, zatím co rajony jsou na tom hůře. Materiály tam pronikají pozdě a velmi málo. Dále, že na vědomí lidí působí disent převážně pře zahraniční rozhlasové stanice a ne přímou osobní prací lidí, bývalých funkcionářů.

Dále, jak sám píšeš- trápilo tě, že zatím co v okolních zemích se alespoň něco děje, tak u nás je mrtvo. Proto jsme se rozhodli v podmínkách perestrojky v SSSR vystoupit a vyhlásit otevřenou organizaci, která by měla vliv na veřejné mínění. Věděli jsme, že nás nomenklarura nepovolí, ale byli jsme si vědomi, že nás nemůže ani zakázat. A tak že budeme působit pololegálně, ilegálně nebo když to půjde legálně. Zaštítili jsme se dopisem evropským komunistickým a socialistickým stranám.

O všech svých akcích jsme vždy informovali ostatní nezávislé iniciativy.Již od roku 1988 Obroda vydávala časopisy Dialog v Praze a Impuls v Brně.

Od roku 1988 a někde i dříve pod různými názvy pracovaly skupiny jako v Brně, Liberci, Jablonci, Plzni, Jihlavě, Praze a Kladně, ale i na Slovensku.

Na celostátní konferenci 17.6.89 byli přítomni Radim Palouš a A.Vondra. A. Vondra měl sebou první koncept „Několik vět“ a tak po jeho přečtení bylo 60 delegátů konference Obrody prvními signatáři tohoto dokumentu.

Na vzpomínané konferenci v divadle Kolowrat Daniel Kroupa uvádí, na Listopad byla nejlépe připravena Obroda, měla vypracovaný program a měla strukturu v regionech.

Kdyby jsi chtěl moje tvrzení zpochybňovat, že je osobní - tak Ústav pro soudobé dějiny AV ČR vydal v roce 1996 knihu manželů Kokoškových o Obrodě.A mohu Ti také darovat dokumenty StB, které jsme po listopadu získali – které dokazují, jak dlouho a jak intenzivně sledovalo se strachem vedení strany a státu a StB činnost Obrody

Ty již dlouho demonstruješ odmítavý postoj k Alexandru Dubčekovi, ale to co jsi udělal v knize Devětaosmdesátý je unfer.

Při popisu průvodu 17. listopadu píšeš „Kdo se k průvodu s neomylným (pozor přijde ironie) smyslem pro timing byl Alexandr Dubček. Bylo totiž přesně dvanáct nula nula. Vzápěti jej ale z průvodu orgáni nenápadně odvedli a drželi někde na strážnici“ (teď bude moje ironie - nepustili jej na tuto manifestaci, jak jej nechtěl ostudně pustit Tidrid na balkon na Václavském náměstí o několik dni později).

To tedy není ironie, to je unfer jednání. Jdou ti špatně hodinky, Petře.

28. října 1974 napsal A. Dubček otevřený dopis Federálnímu shromáždění- kritizující nedodržování lidských práv a pošlapávání demokracie v zemi. Dopis je uveřejněn v Listech, zatím co západní sdělovací prostředky mu mnoho pozornosti nevěnují. Ale to není 12.00.

Je podzim 1988, tedy hodně před dvanáctou podle tvých hodinek. Alexandr Dubček je na Boloňské universitě a sleduje to celý svět.

Zde vystupuje s referátem, ve kterém je teze – ani realsocialismus - ani v krizi se zmítající kapitalismus.

Tedy třetí cesta - tehdy se k této tezi hlásí Gorbačov, Thetscherová, Khol a jiní.

Význam tohoto vystoupení přesahuje tedy až do dnešní doby vyhrocené krize společnosti.

A ještě jednou k těm tvým hodinkám. V květnu 89 je propuštěn z vězení V. Havel. V jeho bytě jej vítá řada lidí. Kdyby jsi tam byl, potkal by se s tam s A. Dubčekem. Byl tam i Havlem ubezpečován, jak si jej váží a že bude hlavní osobností, dojde-li u nás ku změnám. Zřejmě se nějak pozapomnělo na to Tigridovo „Havel na hrad“,nebo se nebralo tak vážně, jak na tom pak Tigrid trval.

V knize hodnotíš akci MOST zpěváků Horáčka a Kocába. Nechci ani trochu snižovat význam této akce. Ale o něco dříve Obroda píše a distribuuje otevřený dopis všem členům strany a distribuuje ho do mnoha organizací na závodech a v místech. Ohlas byl značný. Možná přispěl, proč to komunisté pak položili na chodník. V létě 89 podává Obroda trestní oznámení na Vasila Bilaka pro vlastizradu na generální prokuraturu.

Nedávno jsem ti posílal mailem osobní dopis. Psal jsem, že jsem měl pochopení pro Tvoji kritiku mnohých osmašedesátníků za jejich oportunismus. Ale Tvůj oportunismus v lidové straně v Čunkiádě, tak to je síla, na kritika oportunismu jiných.

Myslím že jsi zamindrákovaný svým členstvím ve straně. To Ti ale přece neubírá na tvých kvalitách, tak se nemusíš motat v takových ekvilibristikách jako v té knize.

Již je to několik měsíců, co jsem dostal od známých mail k Tvé osobě, abych se k němu vyjádřil. Byl to sprostý útok na Tebe vedený přes pomluvy Tvého otce. Odpověděl jsem na něj, popsal jak skvělý člověk byl Tvůj otec. Naše rodina – její zbytek po zavraždění otce v koncentračním táboře Mauthausenu – tj. moje matka a já jsme si Tvého otce velice vážili. On také nám dost pomáhal.

Co čert nechce, když jsem myslel, že tento dopis již ani psát nebudu, jsem dostal další mail.:Rozhovor s Tebou o Tvé minulosti. Je to zřejmě fiktivní rozhovor- neboť tak primitivní odpovědi by jsi nemohl říci. Ale ukazuje to, jak se Ti, kterým jsi v své knize nahrál, nakonec dívají na Tebe samotného. Byl jsi ve straně, tak jsi darebák a ničím jsi to neodčinil jen jsi věděl, že ta změna přijde a tak jsi se na to připravil a teď je z tebe politický turista..

Ve  své knize jsi ublížil mnoha skvělým lidem

Tedy co teď. Můžeš můj dopis zahodit s tím, že neodpovídají-li fakta Tvým tvrzením – Tvé teorii - tím hůř pro fakta. I velký filosof se také tak choval ke své kritice.

Nebo se zamyslíš a omluvíš se (třeba v Listech).

Pošlu ti v příloze na mail, maličkou brožurku pilné včeličky doc. Luboše Kohouta, který dokumentuje činnost osmašedesátníků až ve vyústění v Obrodu..

To, co mne na knize zaujalo, a moc se mi líbilo snad napíši jindy

Upřímně zdraví

Vláďa Kolmistr

Kladno 10.12.2009

Pozn. red. Podle vyjádření autora dr. P. Pithart na výše uvedený dopis neospověděl.