PhDr. Antonín Benčík, CSc.
S Vaškem Kuralem nás svedl osud na podzim 1958, za zvláštních okolností. Alespoň z mé strany. Neboť náčelník politického oddělení VTA-AZ plukovník Jaromír Obzina (později ministr vnitra), dospěl k závěru, že jako "revizionista polského typu" nesmím jako lektor ovlivňovat výchovu mladých důstojníků Vojenské technické akademie Ant. Zápotockého v Brně. A tak z jeho rozhodnutí jsem byl převelen do Vojenského historického ústavu v Praze. Plukovník Obzina ve chvíli, kdy vydával tento rozkaz, neměl zřejmě ani tušení, že splnil vlastně nechtěně můj životní sen: věnovat se naší nejnovější československé historii. A krátce po mém příchodu do VHÚ se zde na jeho vědeckovýzkumném oddělení objevil i Vašek Kural, který byl krátce po příchodu ustanoven vedoucím skupiny zabývající se problematikou druhé světové války a čs. odboje. A zde začalo vznikat naše dlouholeté, více jak padesátileté přátelství nejen pracovní, ale i osobní a nakonec i rodinné. Avšak v sobotu, 25. června 2011, v den, kdy u Kuralů měli oslavovat Vaškovy třiaosmdesáté narozeniny, se v mé samotě ozval telefon. A Vaškova manželka Jana mi s pláčem sdělovala, že Vašek před několika hodinami, po krátké a těžké nemoci odešel na onen svět.. .
V osobě Vaška Kurala ztratila čs. historiografie jednoho z nejvýznamnějších a nejplodnějších historiků nejnovějších dějin Československa, respektive České republiky. Kolektiv vedený V. Kuralem po jeho příchodu do VHÚ během relativně krátké doby připravil k vydání první a fundamentální dílo na téma Partyzánské hnutí v Československu za druhé světové války. Jistě nebylo bez nedostatků, zvláště poplatných době. Avšak nakladatelství Naše vojsko jej ocenilo jako nejlepší odbornou publikaci za rok 1960. V té době bylo již rozhodnuto o založení čs. Výboru pro dějiny druhé světové války a protifašistického odboje. A V. Kural patřil mezi jeho nejaktivnější organizátory a členy. Větší uvolnění archivních pramenů umožnilo členům rozrůstajícího se výboru uvádět na pravou míru i mýty a legendy oficiálních pamětníků i organizátorů zločinů z počátku padesátých let. Výbor pro dějiny druhé světové války a protifašistického odboje se tak postupně stal jednou z nejpočetnějších skupin narůstajícího a rozvíjejícího se reformního hnutí. Žel, dosud se však nenašel historik, který by se této problematice věnoval.
V. Kural se podílel i na rehabilitaci Slovenského národního povstání a jeho osobností. Jednak jako člen autorského kolektivu, který zpracoval hlavní referát k vojenským otázkám SNP na konferenci ve Smolenicích v roce 1964. Jednak byl členem autorského kolektivu publikace "Dějinná křižovatka - Slovenské národní povstání, předpoklady a výsledky" vydaná v češtině, slovenštině a polštině v letech 1964 a 1969. Stejně tak se neváhal veřejně postavit proti pokusu dr. V. Krále zpochybnit - na žádost prezidenta Novotného - výsledky "barnabitské" rehabilitační komise z roku 1963 o osobnostech SNP. A Vašek svou proreformní aktivitu uplatňoval i jako odborný poradce druhého muže Pražského jara, Josefa Smrkovského.
Plánem našeho Výboru pro dějiny druhé světové války a protifašistického odboje bylo zpracovat je ve třech svazcích. Žel, stačili jsme napsat jen její maketu "Odboj a revoluce" (1965), jejímž spoluautorem byl i V. Kural. Stejně tak jako spoluautor se podílel i na zpracování dvousvazkové publikace "Osvobozování Československa Rudou armádou" (1965). A spolu se Zdeňkem Štěpánkem napsali publikaci o Pražském květném povstání.
Srpnová intervence 1968 a okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy všechny plány našeho Výboru i většiny historiků, stejně jako téměř půl milionů reformistů vyhnaných kolaborantským režimem Husáka a Biľaka do postavení neplnoprávných občanů, na dlouho překazila. A Vašek byl mezi prvými... Což je jen potvrzením, že skutečně také patřil mezi nejaktivnější stoupence reformního procesu Pražského jara. Ostatně, dokazuje to i udavačský dopis Václava Krále sovětskému velvyslanci S. Červoněnkovi z 21. srpna 1969. Podle Krále, Výbor pro dějiny protifašistického odboje byl jakýmsi "gangem" pravičáků ve službách Kriegla, Smrkovského a dalších: "Jan Křen, Václav Kural, Antonín Benčík, Ferdinand Beer, Toman Brod, František Lukeš a jiní z Výboru pro dějiny národněosvobozeneckého boje se stali osobními poradci Smrkovského..." A nemenší pozornost věnoval zde V. Král i Vojenskému historickému ústavu: "Vedení ústavu je v rukách Tibora Hochsteigera..., Hochsteiger je plně solidární s krajní pravicí, kterou v ústavu představují: Karel Pichlík, Jaroslav Křížek, Jan Tesař, Václav Kural, Antonín Benčík, Jaromír Navrátil, Jan Beránek, Miroslav Brody, Břetislav Tvarůžek. Ústav je možné zlikvidovat nebo přetvořit v muzeum, knihovnu a archiv. Nelze trpět, aby se ideologická diverze rozvíjela přímo v řadách armády."
Avšak V. Kural se ani v podmínkách vynuceného pracovního zařazení jako dělník geologického průzkumu vodních zdrojů, či jako topič nepřestal věnovat historiografii. Neboť patřil do skupiny spolupracovníků, historiků, která vydávala v letech 1978 - 1989 samizdatové historické studie. V letech 1983 - 1984 mohl na žádost Koschnika, předsedy zemské vlády, působit jako hostující profesor na univerzitě v Brémách. A v letech 1988 - 1989 se stal nejen spoluzakladatelem opozičního reformního Klubu Obroda, ale i spoluautorem samizdatové publikace "Osm měsíců Pražského jara", jejíž rukopisy jsme jako kolegové topiči ukrývali v potrubí kotelny motolské nemocnice. Publikace pak vyšla nejen v Čechách, ale i na Slovensku (1988 - 1990).
Listopad 1989 uvolnil naplno veškerá stavidla iniciativě a aktivitě také historikům. Když sovětské vedení Michaila Gorbačova odvolalo opodstatněnost srpnové intervence, Občanské fórum v zápětí rozhodlo o vytvoření Komise vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967 - 1970. A zde, Vašek Kural jako místopředseda Komise a já jako člen, jsme mohli naplno rozvinout naši spolupráci. Vašek má nesporně lví podíl na tom, že výsledkem práce Komise bylo vydání dvou svazků publikace "Československo roku 1968", jeden svazek dokumentů "The Prague '68", vytvoření unikátní sbírky dokumentů z našich i zahraničních archivů, čítajících více jak 150.000 stran. Na jejich podkladě byla pak postupně zpracována a vydána rozsáhlá edice dokumentů ke všem otázkám Pražského jara čítající zatím 19 svazků.
Spolu jsme poté ještě stačili napsat scénář na čtyřdílný televizní dokument na téma "Pražské jaro 1968" (1990) a také rozsáhlou studii na téma: "Vojenská intervence proti Československu v srpnu 1968 a politická porážka její původní koncepce" (1993), i útlejší publikaci na téma "Zpravodajové generála Píky a ti druzí" (1991). Značnou pozornost věnoval Vašek i nadále problematice čs. odboje, jak je zřejmé z titulu další publikace "Vlastenci proti okupaci. Ústřední vedení odboje domácího 1940 - 1943" (1997).
Vaškova aktivita se však ani zdaleka neomezovala jen na problematiku čs. odboje a Pražského jara. Snad ještě větší pozornost věnoval problematice česko-německých vztahů. Svědčí o tom řada titulů jeho publikací. Jmenuji zde především dvousvazkovou syntézu těchto dějin: "Konflikt místo společenství. Češi a Němci v československém státě (1918 - 1938)" a "Místo společenství konflikt! Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938 - 1945)" vydané v letech 1993 - 1994. Jeho poslední publikací k této problematice za spoluautorství Fr. Vaška je "Hitlerova odložená válka za zničení ČSR", vydaná nakladatelstvím Akademie v roce osmdesátých narozenin V. Kurala (2008). Kromě toho je spoluautorem řady dalších publikací na uvedené téma, jako např. "Krajanské organizace sudetských Němců v SRN" (1998), či "Rozumět dějinám" (2002).
V osobě Vaška Kurala i jako aktivního člena našeho Klubu autorů literatury faktu jsme mohli poznat významného historika vyznačujícího se důkladnou znalostí a seriozní analýzou událostí a faktů, vyváženým kritickým postojem. A samozřejmě vždy ochotného k nezištné přátelské spolupráci v každém kolektivu.
V osobě PhDr. Vaška Kurala, CSc., však neodešel jen můj, či náš nejbližší přítel, ale především jeden z našich nejvýznamnějších historiků soudobých dějin.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz