Doc. PhDr. Eva Broklová, DrSc.

Názory obyvatelstva po druhé světové válce na Německo a německý národ

Po více než šesti desetiletích od ukončení světové války zesílily hlasy usilující o revizi jejího výkladu, pokud jde o vinu Německa. Na straně nadace „Útěk, vyhnání, smíření“ kontrolované německou spolkovou vládou nedošlo přes veřejné diskuse k žádné podstatné změně. Generální sekretář Ústřední rady židů proto došel k závěru, že rada nebude spolupůsobit v Radě nadace. Za tvrzení falšující dějiny jsou odpovědni i další funkcionáři nadace; tak se praví v odvolání na autora časopisu extrémní pravice, že „Beneš vyzval v roce 1945 k masové vraždě německého obyvatelstva“. Zřejmá nekompetentnost nadace a revizionistické snahy již v minulosti přiměly mnohé známé historiky k odchodu z nadačních grémií.

Pokud jde o odsun německého obyvatelstva, nazývaný genocidou, je poučný jeho výklad v projevu Edvarda Beneše z 15. listopadu 1946. Prezident tehdy řekl, že „jsme se po dlouhá léta usilovně snažili o čestné vyrovnání s našimi bývalými německými spoluobčany. Byli jsme ochotni jít až do krajnosti ve snaze získat je pro klidný demokratický život ve společném domově. V roce 1938 došlo však k jejich zradě (…). Právě z těchto mravních důvodů a z důvodu bezpečnosti světa zasazovali jsme se o definitivní a důsledné vyřešení tohoto našeho nejpalčivějšího problému“.

Informace o nálezech hrobů německého obyvatelstva, jež snad pocházejí z krátkého období tzv. divokého odsunu po ukončení války, jsou bez potřebných historických souvislostí dál prezentovány. Jejich vyhledávání je často založeno na záznamech o těchto ztrátách vedených ze strany sudetoněmeckého obyvatelstva. Příklady slušného chování ze strany Čechu vůči Němcům, o nichž se dovídáme od pamětníku, nebyly předmětem zápisu.

Po listopadu 1989 byla problematice československo-německé věnována značná pozornost. Bohatě byl dotován průzkum českých archivu. Tito historikové však nezkoumali všechen relevantní materiál, ale pouze dokumenty svědčící o proviněních Čechu na Němcích. Mimo zájem badatelů stály také poznatky o tom, v jakém ovzduší došlo k odsunu německého obyvatelstva: byl to na předním místě strach z války a v důsledku toho pokračující poválečná válka proti válce. Svědčí o tom výzkumy veřejného mínění nejen v Československu, ale i v dalších šesti zemích Evropy a Severní Ameriky. Uvedená situace nemá být omluvou pro excesy při zacházení s německým obyvatelstvem po ukončení války, ale rozborem situace obyvatelstva, jež se mohlo jevit jako vítězné.

Průzkumy ukázaly, že obyvatelstvo bylo ovládáno psychózou strachu. V březnu 1946 podnikl Ústav pro výzkum veřejného mínění průzkum postojů veřejnosti vůči místním národním výborům. Tazatelé pracující pro ústav byli ve druhém výzkumu vyzváni, aby informovali o zkušenostech, které učinili během dotazování. Část tazatelů se setkala s neochotou a neporozuměním dotazovaných, určitý počet tazatelů se domníval, že obava a strach z následků je překážkou metody přímého dotazování. Teprve po vysvětlení smyslu výzkumu se u některých dotazovaných podařilo obavy rozptýlit. Větší problémy vznikaly hlavně na venkově, kde chyběla anonymita města. Mnozí lidé měli ještě příliš živé vzpomínky na léta poroby. Po šesti letech žili v neustálém strachu před slíděním a udavačstvím. Strach je nutil k přetvářce a skrývání skutečného mínění. Rozpor mezi vlastním přesvědčením a zjevným chováním začali pokládat za samozřejmost, normu. Ve výzkumu veřejného mínění spatřovali dotazovaní něco na způsob výslechů bývalého gestapa. Čtyři dotazované se nepodařilo přesvědčit, že gestapo již neexistuje. Nejprve jevili ochotu odpovědět, když však jim byla položena otázka, začali se vymlouvat, že se o takové věci nestarají, že na to nemají čas a čtou pouze ty noviny, které jim přijdou první pod ruku. Případně se lidé báli, že jde o státní tajnou policii, která užívá této taktiky k odhalení nekalých protistátních živlu. Spolupracovníci ústavu byli považováni za agenty, slídily, zvědy, pouliční milici a udavače. Tazatelům se nepodařilo zjistit, zda tento strach a podezírání je podložen šeptanými zprávami ze současné doby, zda je to výplod fantazie nebo vůbec důsledek protektorátních poměrů. Obavy podobné shora uvedeným vyslovovali i příslušníci inteligence. Objevil se i názor, že výzkum je "špiclovským systémem některé z vládních stran", případně sovětské GPU, protože ministrem vnitra ČSR byl komunista. V případě anonymity se stávali ochotnějšími odpovídat.

Předpokládaný obraz mstitele, který zahájil divoký odsun, dostává ve světle solidních výzkumu obrysy obrazu vítěze; v mnoha ohledech má tento vítěz rysy oběti: má strach z minulosti, obává se budoucnosti. V tomto ovzduší se udál odsun Němců. Transfer tří milionů Němců z Československa spolu s odsunem Němců z Polska, Slovinska a dalších zemí byl historicky umožněn pouze hrůzami, jež se udály za druhé světové války. Výzkum smýšlení občanů Československa o Německu a Němcích nebyl proveden. Pro celkové posouzení uvedu alespoň výsledky šetření Gallupova ústavu, které bylo provedeno v šesti zemích západní Evropy a severní Ameriky.

První otázka položená tazateli ústavu zněla:

Závěr: Kromě nadpolovičních četností odpovědí o nepřátelském smýšlení jsou významné i součty odpovědí o nepřátelském smýšlení a odpovědí nevím, jež činí nadpoloviční většinu u celé skupiny států. Ještě vyhrocenější posouzení vztahu k německému národu a jeho možnému vývoji nacházíme v odpovědích na druhou otázku Gallupova ústavu.

Zněla: "Myslíte, že se Německo stane mírumilovným demokratickým národem nebo bude národem toužícím po nové válce?"

Názorům, které ovládly obyvatelstvo po válce, odpovídá rozhodnutí velmocí na konferenci v Postupimi v srpnu 1945. Národnostní menšiny byly z větší části odsunuty, protože byly pokládány za ohnisko válečného nebezpečí.

Odsun německého obyvatelstva z Československa byl součástí zmíněné války proti válce, jež bývá vedena po válečných konfliktech velkého rozsahu. Analýza politické kultury prokázala, že české a německé obyvatelstvo v českých zemích tvořilo dvě společenství s odlišnou politickou kulturou. Převážil názor, že praktické dlouhodobé soužití společenství s odlišnou politickou kulturou není možné.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz