Pár myšlenek k Trumpovu vyhlášení války Iránu a Severní Koreji
P.C.Roberts
Řeč Trumpa v OSN vyloučila naději, že by se jeho prezidentství mohlo ubírat cestou lemovanou jeho splněnými sliby z volební kampaně, jako např. že Washington nebude už dále „policajtem světa“, že odejde ze Středního východu, či že napraví poškozené vztahy s Ruskem.
S tím je tedy konec. CIA a vojenskobezpečnostní komplex drží vládu stejně pevně v rukou jako dřív, a Trump přijal jak statut zajatce, tak i přidělenou mu roli prosazovat hegemonii Washingtonu nad každou jinou zemí. Washington über alles zůstává tak jedinou politikou, kterou Washington zná a provádí.
V OSN Trump fakticky pohrozil, že vymaže Severní Koreu z tváře země. A k této hrozbě přidal i hrozbu Venezuele (http://stephenlendman.org/2017/09/trump-threatens-venezuela, a zdémonizoval Irán. Všechny tyto tři země označil za „darebácké státy“, když darebákem je ve skutečnosti Washington sám. Jen v tomto probíhajícím století zničil totiž, ať už zcela, nebo částečně, osm zemí, a tři až pět zemí má zrovna na mušce.
Otázka, která se za této situace sama nabízí, je tato: Jak je možné, že auditorium v zasedacím sále OSN Trumpa z pódia nevypískalo, když slyšelo, jaké nehorázné lži to vyslovuje?
Vysvětlení je jednoduché: PENÍZE. Američtí daňoví poplatníci hradí totiž zhruba jednu čtvrtinu ročního rozpočtu OSN, čímž na zbylých 130 zemí zůstává už jen docela snesitelná zátěž. A tak washingtonské vedení planety země směrem k Armageddonu probíhá bez problémů, neboť světoví vůdci dávají penězům přednost před pravdou, spravedlností – a dokonce i před přežitím. A diplomaté OSN vidí ve spolupráci s Washingtonem možnost, jak si přijít na pěkné peníze tím, že se spolu s celým Západem zúčastní vykořisťování svých vlastních zemí.
Washington, plně angažován svým úsilím zničit Sýrii, nechal na své saudskoarabské loutce, aby zlikvidovala Jemen. Saudská autokracie, spolu s USA hlavní to sponzor světového terorizmu, odvedla, díky z USA dodaným zbraním skutečně dobrou práci. Tahle totálně zbytečná válka pomohla totiž zvýšit zisk amerického vojenskobezpečnostního komplexu, to je partičky ďáblů, jaká se na zemi ještě nikdy nevyskytovala. UNICEF hlásí, že jeden milion jemenských dětí bude obětí „amerického soucítění“, kterýžto výraz se Trump nestyděl vyslovit, když v referování o jemenském konfliktu pochválil roli CIA.
Člověk dumá, zda Rusové a Číňané jsou až tak moc zahlceni touhou být tak bohatí, jak bohaté je naše jedno procento, že jim uniká vědomost o tom, že jsou na seznamu zemí, jež mají být za to, že nepřijímají hegemonii Washingtonu, eliminovány.
Skutečně. Kde byla ruská vláda, když Washington svrhával vládu Ukrajiny? Účastnila se sportovní události. A já z lhostejnosti obviňují Američany! A jak to, že ruská vláda nevěděla, co se děje?
Abych byl zcela otevřený, věci se mají takto: Jestliže Rusko a Čína nevytáhnou na USA, vytáhnou USA na Rusko a Čínu. Takže jedinou otázkou zůstává: kdo udeří jako první? To je situace, ze které se mohou Rusko a Čína vyvléct jedině tak, že se vzdají a hegemonii USA prostě přijmou. Toto je pevná a neúhybná dráha, na kterou neokonzervativci, CIA a vojenskobezpečnostní komplex posadily Spojené státy. A současnými koncovými body této dráhy jsou severní Korea s americkými raketami na hranici čínské, a Irán s americkými raketami na hranici ruské.
Pokud se ohlížím kolem sebe, málokdo si je vědom toho, že Armageddon je už za rohem. A západní presstitutky neprotestují. Neexistuje žádné mírové hnutí, žádné mírové pochody se nepořádají. A jeden z propagačních amerických webů nazvaný Američané pro omezenou vládu, označil destabilizující Trumpův projev v OSN za projev téměř mírový.
Za svého dlouhého života jsem se s takto falešným výkladem politického projevu ještě nesetkal. USA se zkrátka staly propagačním státem v každém ohledu. PRAVDA NIKDY NEVYJDE NA POVRCH.
Nikdy žádná jiná vláda nepohrozila jiné zemi totální záhubou, jak to ve svém projevu v OSN na adresu Severní Koreje učinil Trump. Stalo se to poprvé a v tomhle punktu. Trump Hitlera trumfnul. Spojené státy se staly čtvrtým Reichem. A o tom, že svět přežije zahraniční politiku USA, lze úspěšně pochybovat.
Vybral a přeložil Lubomír Man