Pan J. Drahoš až tak velkým vědátorem není

Je-li lid skutečně jediným zdrojem moci ve státě a rozhoduje-li ve volbách většinou o podstatných otázkách života společnosti, pak samozřejmě má právo rozhodovat i o zvlášť významných celospolečenských problémech přímo v referendu.

Právě otázky, zda budeme nadále v EU, či z ní vystoupíme, by měl rozhodnout lid v referendu. Obdobně by měl rozhodnout i o tom, zda budeme i nadále v NATO, nebo z něho vystoupíme.

Dosavadní zastupitelská demokracie prožívá období určitého sestupu. Místo lidu se rozhodujícím činitelem v rozhodovacím procesu stávají média hlavního proudu. Ty voliče měsíce a měsíce zpracovávají, podsouvají mu myšlenky, názory i určitá stanoviska. Pracují v zájmu určitých politicko-ekonomických elit. Zpracovaný lid pak do určité míry hlasuje žádoucím způsobem. Lid fakticky za této situace přestává být suverénem.

O otázkách demokracie hloubal ve svých dílech i v praktickém životě činil potřebné kroky k jejímu naplňování jak prezident T.G. Masaryk, tak i  prezident E. Beneš. Jejich společným dílem je termín „humanitní demokracie“. Podle jeho tvůrců by se demokracie z oblasti politické měla přelít i do oblasti sociální a hospodářské. Současné uspořádání celkové společenské situace to neumožňuje, spíše tomu brání. A proto je zapotřebí, aby lid svými rozhodnutími v referendu překonal tuto i další překážky. Jen tak zamyšlený proces může nastartovat  a principy demokracie přerostou i do obou zmíněných oblastí.

Nic nezazlíváme panu Drahošovi. Je chemik. Tam je asi doma. Oblasti společenských věd jsou mu zřejmě cizí. To by však měl spíše přiznat, než prohlašovat, že o věcech jako je EU a NATO se  nemá rozhodovat v referendech. Sám totiž si vystavuje vysvědčení z nedostatečné znalosti určitých společenských procesů. A tím i následně popírá svou kvalifikaci, jíž potřebuje k tomu, aby uspěl v úřadu prezidenta republiky.

Z tohoto důvodu, ale i dalších pan J. Drahoš není pro nás vhodným kandidátem na funkci prezidenta republiky. Pokud by měl trochu společenského taktu, pak by se musel zastydět, že stupínky k jemu vysněné funkci prezidenta mu dělá velká většina kandidátů, kteří ve volbě neuspěli. Všichni na jednoho, hr na něj!  Není ani sportovní, není fair, tak to cítíme my. Panu Drahošovi se to však zamlouvá, má radost, že jeho šance se zvětšily. Matematicky snad ano, lidsky však nikoliv. Ani voliči, jež dali svůj hlas propadlým kandidátům, nebudou jejich doporučení volit Drahoše považovat za povel, kterým se musí řídit. A tak naštěstí opět lidé, obyčejní voliči, jistě pochopí, že volba Drahoše prezidentem by byla v rozporu s jejich základními zájmy i zájmy republiky a našeho národa.

M. Zeman je z nás, je s nám i již nějaké desetiletí, žije s námi, cítí s námi, je naším prezidentem a opět jím bude. Pan J. Drahoš je chemik, s lidmi se příliš nezabýval, pokud nešlo třeba zrovna o kancléřku SRN, paní A. Merkelovou, a její doprovod, s námi nebude stejně myslet, není z nás a nikdy našim nebude. Patří i myšlenkově úplně jinam.

Víme, jak si máme do voleb počínat, koho bude volit prezidentem republiky na další volební období. To je hodně! Ale musíme udělat ještě více! Přesvědčme i lidi z našeho okolí, kteří nechodí volit nebo volili jiného prezidentského kandidáta, aby volili prezidentem M. Zemana, člověka z lidu, lidového, našeho.                  J. Kovář