Pád Budapešti

– Krymská konference – Přípravy k návratu domů

14. února 1945

Oslavujeme pád Budapešti. Němci zle odplatili Maďarům za dlouholetou pomoc a spolupráci. Z osvobozené Budapešti není daleko do Vídně a Bratislavy. Podíváte-li se na mapu, ihned pochopíte, co to znamená. S druhé strany ruští bohatýři táhnou na Drážďany, blíží se Ještědu, Pradědu, Sněžníku a Sněžce. Teď právě v tuto hodinu musíme sovětským osvoboditelům dokázat, že jsme hodni oběti, kterou přinášejí, tak aby naše drahé Československo zase volně vydechlo. Je třeba teď v tuto hodinu vykasat rukávy a vypnout všechny síly, aby ti němečtí přivandrovalci utíkali od nás ještě rychleji, než se k nám přihnali, a aby utíkali s prázdnýma rukama, tak jako přišli. O to se musíme starat my a vy. Je to naše velká historická povinnost.

A teď slovo o krymské konferenci. Než se tři velcí státníci sešli, našlo se dost sýčků, kteří vykládali, že při této konferenci dojde k roztržce, že jsou nepřekonatelné různice mezi Velkými spojenci, zkrátka vědomě kalili vodu. Tito sýčkové byli nejen v Německu, ale i v neutrálních zemích a dokonce i v zemích spojeneckých. Výsledkem krymské konference, která je triumfem spojeneckého státnictví, dostali důkladně za vyučenou. My malí i menší, jejichž štěstí, klid a budoucnost tolik závisí na vzájemné dobré vůli mezi velmocemi, můžeme od srdce blahopřát sobě a jim, že dospěli k tak dalekosáhlým rozhodnutím a k vyjasnění všech zásadních a základních problémů. Představte si, že se nestalo nic menšího, než že tři velmoci sňaly s Evropy a s nás jednou provždy německou žravou můru. Německo jako velkoříše a vojenská moc je odbyto a náleží ponuré minulosti. Já osobně od roku 1938 jsem vždycky bouřil a brojil proti pruskému generálnímu štábu, tvrdil jsem vždycky, že Hitler a generální štáb jsou stejně vinni. Dnes vám to naplno řekly velmoci, architekti nového světa. Už nikdy nebude Německo znepokojovat své sousedy a celý svět, už nikdy se nevrhne na Československo a už nikdy nebudeme poslouchat nabubřelou Deutschland, Deutschland uber alles a nízce sprostý Horst Wessel Lied.

Ale to není všechno. My v Evropě máme ještě mnoho jiných starostí. Události v některých osvobozených zemích ukázaly, že nacismus po sobě zanechal bídu a rozvrat, nedůvěru a strach. Velmoci s velkolepou samozřejmostí pochopily, že i v těchto věcech musí postupovat společně a že musí pomoci nejen hospodářsky, ale i mravně.

O nás se na Krymu nemluvilo. Československo není v komuniké jmenováno. To je dobré znamení. Znamená to, že nemáme mezinárodních problémů, že vnitropoliticky držíme pohromadě a že Stalin, Roosevelt a Churchill věří, že budeme hodni blížící se svobody. President Beneš, uznávaný za hlavu státu jak doma tak i v zahraničí, je přijímán jako skutečný vůdce národa jak lidem, tak politickými činiteli. My zachováme národní frontu, a to jak mezi lidem doma, tak mezi politickými skupinami v exilu.

Připravujeme se domů a jednáme o všech věcech zde mezi sebou a s našimi přáteli v Moskvě. Jednání jde dobře a jsem přesvědčen, že budeme doma všichni postupovat svorně, ve vzájemné důvěře, abychom dokázali světu, že si umíme demokratický řád, o kterém se mluví v krymské deklaraci, nastolit, obnovit a uhájit sami, vlastní vůlí, vlastním přesvědčením a vlastní prací. Budeme ovšem potřebovat hospodářské pomoci, poněvadž po německých ničemech zůstane svědectví nedostatku a bídy.

Naše velká a trvalá vděčnost patří slovanským osvoboditelům, naše velká vděčnost patří třem velkým státníkům a naše velká vděčnost patří Prozřetelnosti, která v této chvíli, v dějinách lidstva nejkritičtější, vložila budování nového světa do rukou Winstona Churchilla, Franklina Roosevelta a Josefa Stalina a nám dala Edvarda Beneše. My Čechoslováci věrni a vděčni zůstaneme. Dobrou noc!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 299-300

reprint vydání z roku 1948