Pacem in terris!
NATO k zachování své existence potřebuje nepřítele,
lidé k prožití důstojného života mír.

Že nám kdekdo již dlouhou dobu lže o Rusku, to nás nepřekvapuje. Spíše bychom byli udiveni, kdyby tomu tak nebylo. Víme i to, že NATO, aby mohlo dále existovat, velmi potřebuje nějakého nepřítele. A když zrovna není k mámí, tak holt si ho musí vyrobit. Jinak by peněz na generálské a důstojnické platy a hlavně na další zbrojení bylo stále méně. Podvyživený pan Nato by pomalu skomíral a nakonec možná i umřel. Ale to by armádní smetánka osiřela. Kdo by platil jí a další zbraně? To by i vojensko-průmyslový komplex sám zápasil o život. Ale k takovým situacím, nelidským zvěrstvům, které odporují základním evropským a natovským hodnotám, přece nesmí nikdy dojít. Zainteresovaní pánové to jistě nikdy nedopustí. A svého nepřítele, konečně když ho získali, si budou přímo hýčkat a nedopustí, aby někdo svévolně jej odstranil.

Staronovým nepřítelem pro ně je zase a opět Rusko. Ta říše zla, která postrádá západní hodnotový systém, zase musí být krocena a zkrocena. Však to stálo úsilí a peněz, než z Ruska v části světové veřejnosti udělali tolik potřebného nepřítele. A teď aby si ho nechaly někým vzít? To tedy ani náhodou. Bude-li to nutné, i pomýleného D. Trumpa, nového amerického prezidenta, dokonale přesvědčí o svých pravdách.

Nyní světoznámý pan generál Pavel bude zřejmě s Rusy mluvit. Jistě jim také zdůrazní, že jejich obavy z nových a nových natovských vojáků a vojenské techniky poblíž ruských hranic jsou naprosto scestné. NATO je přeci známá mírumilovná organizace, která s agresí nemá nic společného. Cokoliv jiného bude někdo tvrdit, v hrdlo lže. Rusové přece musí pochopit, že je natovské tanky budou chránit před jakoukoliv možnou agresí. Jistě jim toho pan generál napovídá tolik, že jejich oči možná i zaslzí. O mírumilovnosti NATO je pan generál Pavel jistě sám osobně přesvědčen.

Otázkou by však bylo, kdyby ruské tanky se proháněly v blízkosti našich hranic, třeba jen nějaký kilometr od nich. Co by pan generál tomu říkal, když by byl Rusy ujištěn, že jejich tanky jsou mírumilovnou zbraní, která chrání ČR před invazi Iránu nebo nějakého podobného zlého státu?

Asi by si myslel, že se octnul ve velkém Kocourkově, kde nic není takové, jak se říká a jak vypadá. Ale právě do Kocourkova se hodí současná i dřívější tvrzení pana generála o Rusku. Alespoň tak se to jeví nám. Útočník, pokud se připravuje k výpadu, musí nejdříve soustředit svá vojska na hranicích zavilých nepřátel, aby agresi mohl zahájit. A to NATO dělá. Ruská vojska naopak nekonají tankové přehlídky na hranicích amerických, ani francouzských či německých. Manévrují v ruských vojenských okruzích. Ale i tak bedlivé oko některého natovského generále zahlédne skrytý agresivní záměr a již již světový tisk bije na poplach. Rusové budou za dva či tři dny v Pobaltí, budou i v Polsku, atd. Žádné vysvětlování ze strany Rusů nepomáhá, žádné mapy se zanesenými základnami USA a NATO nejsou argumentem. Kocourkovský starosta by Rusům k tomu asi jen řekl, aby byli rádi, že je natovsiká vojska uchrání před hrozící agresí. Samozřejmě, že pan starosta není od toho, aby podrobně vše vysvětloval. My si můžeme proto jen domyslet, že Rusku zřejmě hrozí generální útok od Islámského státu, případně od Severní Koreje, či jiného neznámého agresora. Přes ruské hranice jejich hordy však neprojdou, NATO jim v tom vší svou silou zabrání.

Všichni již dobře víme, že urputné boje sebou nesou i tzv. vedlejší ztráty. K těm samozřejmě i uvnitř Ruska může dojít. Pokud by skutečně Rusko tak i podobně utrpělo, pak by zcela jistě se jednalo, kromě vedlejších ztrát, např.i o omyl v navigaci, při určování cíle. Rusové by si byli tím však sami vinni, poněvadž nedali vojskům NATO souřadnice svých chráněných objektů. Nějaké oběti v Rusku by také mohlo přinést i „humanitární bombardování.“ Nejen nějaká humanitární bomba uteče, ale i humanitární raketa se může ztratit. A ztráty by pak mohly být veliké, pokud by tato raketa zcela náhodou nesla jadernou hlavici, samozřejmě spíše více hlavic najednou než pouhou jednu. O to by „nečekané“ ztráty by mohly být skutečně o hodně vyšší vyšší. Kdoví kolik obětí by mohly čítat. Jistě by však IS by byl poražen a donucen k útěku. Cíl by byl tak dosažen, jenom těch Rusů, pokud by se včas nezačali bránit, byl mohlo zemřít i několik milionů. Když by však brzy prokoukli natovské hry, miliony obětí by byly i na západ od ruských hranic.

Pak bychom mohli zkoumat, pokud by svět přežil, o jakou válku šlo. Kdyby Rusové dostali na frak, tak samozřejmě by to byla válka obranná, chránící evropskou kulturu před východní stepí. Když by to bylo naopak a Rusové se dostali opět do Berlína, pak by svět mluvil o porážce pangermanů. Nám tak dobře a důvěrně známý Kocourkov by v souvislosti s tímto děním mohl nabýt i světových rozměrů. Naši někteří kocourkovští „státníci a politici, generálové“ by se tak stali konečně světovými.
Že by bylo o několik set milionů lidí méně, by ani tak mocným tohoto světa nevadilo, když cílem některých zapřisáhlých humanistů je tzv. zlatá miliarda. Kolik že lidí by ještě přebývalo? A komu by vlastně přebývali? Než se zbavit dalších 6 miliard „přebytečných lidí“, nebylo by lepší poslat na odpočinek ty elitáře, kteří takové a podobné teorie formulují, rozvádějí a snaží se uskutečňovat prostřednictvím nejrůznějších nástrojů? Nepatří k těmto instrumentům zcela náhodou i NATO a EU a podobné subjekty?

Ve skutečnosti nejsou přebyteční lidé. Planeta Země celé lidstvo dobře vyživí, pokud někteří z lidí nebudou zvýhodňováni a druzí naopak přezíráni.. Papež Jan Pavel II. vyjádřil tuto myšlenku následujícími slovy: „Bůh daroval zemi celému lidskému pokolení, aby dávala obživu všem jeho členům, aniž by někoho vylučoval, nebo zvýhodňoval.“(Centesimus annus , str. 42) . Aby sociální doktrína církve byla účinná, nepředstavovala jen souhrn hezkých líbivých vět, musí být žita. Dosud se tak ani po 120 letech nestalo. Jen slova a slova o lepším životě zde na zemi pro všechny, zatímco skutečné životní podmínky lidstva se v posledních desetiletích začínají viditelně zhoršovat. Lidstvo dnes umí vyrobit dost produktů pro svůj život. Jejich přerozdělování je však krajně nespravedlivé. Změňme jej tak, aby každý z nás mohl prožít v míru lidsky důstojný život. Království Boží již na zemi, nikoliv až po smrti!
K. Malý