Příloha Křesťanského sociála, březen-duben 2008

I. část

Nový Mnichov po sedmdesáti letech -

Mnichovanské mocnosti porušují principy mezinárodního práva, Chartu OSN, rezoluci RB OSN č. 1244 a šlapou po svrchovanosti a územní celistvosti Republiky Srbsko!

Uznání nezávislosti Kosova, nedílné součásti RS,

je zavrženíhodný, protiprávní, arogantní mocenský akt, vedoucí k destabilizaci nejen Balkánu!

Se vší rozhodností protestujeme proti odsouzeníhodnému Mnichovu 21. století!

Požadujeme obnovení právního stavu na Balkáně, především obnovení svrchovanosti Srbska nad Kosovem!

Redakční rada Křesťanského sociála

Petice na obranu mezinárodní morálky, norem mezinárodního práva, zvláště Charty OSN a rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244

V Ostravě dne 12. ledna 2008

Vážený pan

Mirek Topolánek, předseda vlády ČR

Vážený pane předsedo vlády,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem a odpověď na vznesené otázky.

Na své cestě dějinami získávají lidé i národy zkušenosti a mnohá, i velmi bolestivá poučení, která osvětlují jejich cesty dneška i zítřka. I náš lid, spolu s civilizovaným světem, prošel tuto pouť a může čerpat historické poznatky, znalosti z minulosti pro současnost i budoucnost.

V tomto roce vzpomínáme 70. výročí mnichovské zrady. Naši státnost v 30. letech minulého století ohrožovala převážná část německé menšiny ve spojení s nacistickým Německem. Naši spojenci nejen nesplnili své závazky vůči nám, ale nás ne přátelsky nutili přijmout diktát z Mnichova. Bylo, v rozporu s mezinárodním právem, rozhodnuto o nás, bez nás a proti nám. V těchto těžkých dobách asi 50 000 Srbů bylo připraveno vstoupit do naší armády a bojovat za Československo. Ani odtržení 1000 let starých částí našeho státu, vyhnání z pohraničí a porobení dalších statisíců občanů republiky nacistickou říší, nepřineslo světu mír. Naopak, byl to jeden z rozhodujících kroků k válce, v níž nacisté vyvraždili 360 000 našich spoluobčanů.

V současnosti se v obdobné situaci nachází i Republika Srbsko. Z Kosova a Metohije, historické kolébky srbského národa a jeho státnosti, byly od počátku druhé světové války vyvražděny, včetně Židů a prosrbských Albánců. Kosovskoalbánská menšina se stala v srbské provincii Kosovo většinou. Srbové pronásledovanou menšinou. Nejen posvátná místa křesťanského pravoslaví, ale i hřbitovy a kulturní památky postupně ničí agresivní část muslimské kosovskoalbánské menšiny, aniž by ostatní křesťanské církve s patřičným důrazem protestovaly.

Podle mezinárodního práva, včetně rezoluce č. 1244 Rady bezpečnosti OSN, je Kosovo nedílnou součástí Republiky Srbsko. Kosovští Albánci jsouý národnostní menšinou. Nemají právo na sebeurčení. Toto přísluší jen národu. Hranice Srbska nelze měnit bez souhlasu jeho příslušných ústavních orgánů. Srbsko je připraveno poskytnout kosovským Albáncům rozsáhlou autonomii. Jejich reprezentace, zčásti zatížená válečnými zločiny a vztahy k narkomafii, však požaduje samostatný stát a mluví i o jednostranném vyhlášení samostatné tzv. Kosovské republiky.

Spojené státy a i některé státy EU údajně přislíbily uznat Kosovskou republiku, jakmile tato bude vyhlášena. Chystá se nový Mnichov, jehož obětí bude Srbsko? Agresor však touto obětí nebude usmířen! Bude časem požadovat obdobné řešení v Makedonii, Černé Hoře, na jihu Srbska, v severním Řecku. Výsledkem tohoto procesu může být obnovení tzv. Velké Albánie, vytvořené již v průběhu druhé světové války fašisticko-nacistickými silami.

Jakmile mezinárodní společenství začne poskytovat národnostním menšinám právo na sebeurčení, bude ohrožena územní celistvost celé řady států Evropy i celého světa, včetně USA. Nelze totiž prohlásit uznání „Kosovské republiky“ za výjimku z mezinárodního práva, aniž bychom se nevydali na cestu jeho destrukce, ohrožující stabilitu a mír mezinárodního společenství.

Uvedené skutečnosti nás nutí položit Vám několik otázek: Uznává ČR principy mezinárodního práva, např. svrchovanost jednotlivých států, neporušitelnost jejich hranic, územní celistvost, nevměšování se do jejich vnitřních záležitostí a respektování lidských práv a svobod? Uznává ČR rezoluci RB OSN č. 1244? Pokud ano, co ČR udělá pro to, aby územní celistvost RS byla zachována, Kosovu byla poskytnuta široká autonomie, na níž by se mohly rovnoprávně účastnit všechny národnostní menšiny, včetně příslušníků srbského národa? Co udělá ČR pro to, aby vyhnaní Srbové a další se mohli vrátit do svých domovů a bezpečně zde žít? Co udělá ČR, aby škody, které vznikly Srbům a dalším poškozeným, včetně srbské pravoslavné církve, v důsledku akcí agresivní islámské kosovskoalbánské menšiny, byly nahrazeny? Jsme poučeni dějinami?

Prof.MUDr. Rajko Doleček, DrSc., v.r., Urxova 2, 708 00 Ostrava 8, je oprávněn jednat jménem petičního výboru

Ing. Jaromír Zelníček, v.r., R. Prchaly 307, 708 00 Ostrava 8

JUDr. Ogňan Tuleškov, v.r., Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6

Vážení přátelé, petiční akce dále pokračuje. Přispějte i Vy k jejímu úspěchu! Do současné doby jsme získali necelých 1500 podpisů. O petiční arch si můžete napsat na některou z výše uvedených adres.

Bohužel jsme se setkali v nejednom případě se stanoviskem, že petice, jejímž adresátem je M. Topolánek, předseda vlády ČR, je nepodepsatelná. K tomu sdělujeme: V souladu s petičním zákonem postoupil pan M. Topolánek petici k vyřízení panu K. Schwarzenbergovi, ministru zahraničních věcí ČR.

Bylo pro nás důležité, aby text petice vyšel v čs. novinách. Pan prof. R. Doleček psal několikrát do redakce Práva. Bezvýsledně! Petice 26. února 2008 však vyšla v Haló novinách. Současným problémům kolem Kosova noviny věnovaly celou stránku. Touto cestou srdečně děkujeme redakci.

V zahraničí byl celý text petice, nebo její podstatné části s komentářem, publikován již v polovině ledna. Bělehradský deník „Glas javnosti“ přinesl text pod titulkem „Petice českých intelektuálů premiérovi Topolánkovi, Ochraňte Srbsko a právo“, další bělehradský deník „Pravda“ přinesl titulek „Češi brání Kosmet“.

Srbský měsíčník „ISKRA“, který vychází v Anglii, v únorovém čísle přinesl celý text petice, včetně jmen členů petičního výboru, pod názvem „Naši čeští přátelé pro obranu Kosova a Metohije“.I v Kanadě údajně měla být zveřejněna v tisku informace o naší petici a aktivitách.

Tisk všude mluvil o novém Mnichovu, jehož obětí má být Srbsko.

Dne 10. března 2008 uveřejnily Britské listy stať „Proč je jednostranné uznání nezávislosti Kosova nezákonné“, jejímž autorem je prof. dr. R. Doleček, DrSc. Text pod podobným názvem jsme vydali již 14. ledna 2008.

Za nedostatek, asi i náš, považujeme, že např. ani Britské listy, ani webové stránky pravoslavné církve dosud nepřinesly text naší petice.

Vítáme, že i další skupiny občanů či jejich organizace se připojují o obraně mezinárodního práva a i práv Republiky Srbsko. Na webových stránkách pravoslavné církve jsme se setkali s další významnou aktivitou: „Případ Kosovo: Výzva k solidaritě s Republikou Srbsko“, která dokonce objasňuje genezi problému.

Velmi frekventovaná je i „Petice Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vyjadřující nesouhlas s případným uznáním jednostranně vyhlášené nezávislosti Kosova Českou republikou“.

Známá je i výzva „Varujeme před snahou legalizovat faktické odtržení Kosova od Srbska“, pod níž se kromě dalších podepsali představitelé Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí.

Vážení přátelé, i my jsme podpořili tyto i další podobné aktivity. Podepsali jsme i zmíněnou petici. Můžete tak učinit s čistým svědomím i Vy. Petice, i když jsou zásadně shodné, nemají stejný text.

Dokažme i v tomto případě, že vláda ČR, byť nerada, musí hlasu lidu naslouchat a v souladu s míněním většiny také jednat! Buďme důslední, buďme vytrvalí! Bude-li vládní koalice postupovat v rozporu s mezinárodním právem a principy demokracie, nevolme kandidáty vládních politických stran v příštích volbách!

Petiční výbor však pokračoval v dalších aktivitách. Jeho předseda prof. R. Doleček se již 1.2.08 obrátil osobním dopisem na vydavatele Wall Sreet Journal. Z něho vyjímáme: „ Během 90. let 20. stol. jsem byl šokován zlobou prezidenta Clintona během rozkouskování Jugoslávie, zacíleného proti Srbsku a proti Srbům v Bosně a na Kosovu. Hrůzná byla záplava lží a výmyslů Clintonovy vlády a části Vašich médií před a během NATO agrese v Kosovu (1999). …

Tato kriminální činnost páchaná vládou prezidenta Clintona a organizací NATO zabila, poranila a zmrzačila tisíce civilistů v Bosně, na Kosovu, v Srbsku. Zapříčinila rozsáhlé ničení a ekologickou katastrofu v zemi, velmi zvýšila mezietnickou nenávist. A Američané ztratili spolehlivého přítele, který bojoval na jejich straně během dvou velikých válek – Srby. Novými americkými přítelíčky se stali ti, kteří bojovali na straně Hitlera (Velká Albánie, fašistické ustašovské Chorvatsko, s částí bosenských Muslimů). Mezi bojechtivými, počítaje v to i neblaze známou Madeleine Albrigtovou, zaujímala zřejmě významné místo nyní bývalá první dáma Hillary Clintonová. Z USA přišlo mnoho informací o ní, jak povzbuzovala Billa Clintona, aby použil bomby při „přesvědčování“ těch neposlušných Srbů. A ona se teď snaží přesvědčit občany USA o své jemné a mírumilovné povaze, jen aby jí dali své hlasy. Zdalipak by ona, pokud bude zvolena prezidentem, nepáchalo to, co dělal její manžel: dezinformace, ničení, zbytečné zabíjení a zradu přátel? Jsou Američané tak zapomětliví a naivní, aby jí věřili?

Po novém přečtení článku ve Vašem WSJ z 31. prosince 1999 ( prof. Doleček se o tomto článku velmi pochvalně zmínil na počátku tohoto dopisu- pozn. red.), vzpomněl jsem si na hrůzy těch 78 dnů NATO bombardování a na krutosti na Kosovu a na to, co bylo potom. Nikdo tam nebyl bez zcela viny. Ucítil jsem potřebu napsat Vám toto psaní o svých obavách, že by Amerika mohla zase nastoupit krvavou cestu, kdyby byla vedena stejným klanem.“

Prof. R. Doleček oslovil dopisem i generálního tajemníka OSN, pana Ban Ki-moon. „Vaše Excelence, před několika dny jste prohlásil, že problém Kosova je primárně problémem Evropské unie a že tato bude mít hlavní odpovědnost toto řešit. Ve stejné době jste řekl, že OSN v patřičném čase zahájí odpovídající opatření ohledně Kosova. Podle našich médií jste to prohlásil 28. ledna během svého setkání s prezidentem Slovenska panem I. Gašparovičem.

Vaše prohlášení zde vyvolalo u mnoha lidí rozpaky. Po NATO agresi (24. března 1999) a po 78 dnech bombardování Srbska a jeho provincie Kosovo, bez jakéhokoli mandátu Rady bezpečnosti , bylo dosaženo dohody v Kumanovu (10. června), byla vydána Rezoluce RB č. 1244. Její nejdůležitější ustanovení byla: Jugoslávská (srbská) armáda a policie opustí provincii Kosovo a jednotky NATO do ní vstoupí. Nicméně Kosovo zůstane i nadále součástí Srbska. Předvídal se dokonce v budoucnu (nespecifikovaném) návrat menších jednotek jugoslávské (srbské) armády. Jednotky NATO (KFOR) zajistí bezpečnost všem obyvatelům Kosova. Při tom ale ty hlavní podmínky dohody nebyly dodrženy. Jednotky KFOR nebyly schopny ochránit neAlbánce a prosrbské Albánce a od té doby kolem 300 000 Srbů, Romů, prosrbských Albánců muselo opustit Kosovo, aby si zachránilo život, nebo bylo jednoduše vyhnáno, jejich domovy byly zničeny a vyloupeny kosovskými Albánci. Tisíce jich bylo povražděny, poraněny, surově zmláceny. Ve stejné době bylo zničeno kolem 150 srbských pravoslavných chrámů a kostelů, některé z nich ze XII.-XIII. století. Příliš mnoho drogových dealerů a válečných zločinců je teď mezi novými ´šéfy´ Kosova

Zde nutno připomenout , že téměř všichni členové Evropské unie (EU) v 1999 byli i členy organizace NATO a že jejich letadla ničila a zabíjela bez legálního mandátu v Kosovu a Srbsku během 78 hrozných dnů. Jak je možno pokládat státy EU jako Německo (německá letadla tady ničila a zabíjela za války také před 50 lety), Británie, Francie, Holandsko, Španělsko atd. za nestranné při jejich rozhodování, když jejich piloti zabíjeli, zraňovali a mrzačili tisíce nevinných civilistů Kosova i Srbska, a ničili i jejich domovy a životně nezbytná zařízení. Myslíte si, Vážená Excelence, že Evropská unie připraví spravedlivé řešení kosovské krize?

Jediná instituce, která může zajistit spravedlivé, nezaujaté vyřešení je Rada bezpečnosti OSN. A dříve než začnou jakákoli jednání, musí se vyřešit otázka statisíců uprchlíků, aby se jim zajistil návrat domů a jejich dostatečná bezpečnost. Jejich zničené nebo uloupené majetky by měly být kompenzovány (kým?). To se vztahuje i na vyloupené a zničené chrámy a kláštery. Otázku bezpečnosti na Kosovu nelze brát na lehkou váhu, nutno zajistit i spravedlivé soudy. Bez těchto předpokladů by jakékoli řešení bylo humbukem, a jednostranně, nezákonné vyhlášení nezávislosti a jeho de facto uznání jako ´Kosovské republiky´ by vytvořilo tisíce nových a nebezpečných problémů.“

Text dopisu, který zaslal prof. R. Doleček Baracku Obamovi, jednomu z kandidátů Demokratické strany na funkci prezidenta Spojených států, nemáme dosud k dispozici. Jde zřejmě o dopis, v němž převládají osobní doporučení, jež se vztahují, jak do dobu volební kampaně, tak i na příp. jeho funkční prezidentské období.

Na naši petici pan K. Schwarzenberg odpověděl dopisem. Jeho stanovisko ke „kosovské problematice“ zvlášť výrazně vyplývá z „Informace ministra zahraničních věcí o budoucím statutu Kosova“ (stereozáznam-neautorizovaná verze), jíž pan ministr přednesl na zasedání zahraničního výboru Poslanecké sněmovny PČR dne 30. ledna 2008. „Při posuzování otázky statutu Kosova je nezbytné vzít v úvahu vývoj Kosova od konce 80. let minulého století, jehož vývoje jsem byl částečně od začátku sám svědek. Kosovským Albáncům bylo po zrušení autonomního statutu provincie v roce 1989 upřeno právo na vzdělávání ve vlastním jazyce, správa vlastních záležitostí přešla do Bělehradu, ekonomický rozvoj byl podvázán. … Kosovští Albánci tak zažívali opačný vývoj, který narušil možnost soužití Srbů a Albánců v jednom státě. Tento vývoj byl završen zločiny, které Miloševičův režim v Kosovu páchal v roce 1989 a počátkem roku 1999. Právě v reakci na ně došlo k vojenským operacím Severoatlantické aliance proti Svazové republice Jugoslávie a následně k přijetí rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 z roku 1999, která formovala mezinárodní správu pod vedením OSN v Kosovu. Aktuální úsilí o navržení budoucího řešení statutu Kosova bylo zahájeno v polovině roku 2005, mimo jiné v reakci na události v březnu 2004, kdy, jak známo, došlo přece jenom k velmi násilným činům. Na základě zprávy zvláštního představitele generálního tajemníka OSN, K Eideho, a doporučení kontaktní skupiny Spojených států, Ruské federace, Francie, Spojeného království, Itálie, Německa, generální tajemník OSN jmenoval hlavním vyjednávačem mezinárodního společenství pro statut Kosova bývalého finského prezidenta Maaty Ahtisaarihi. Ten po více než ročních jednáních, v jejichž průběhu nebylo možno dosáhnout dohody Prištiny a Bělehradu, představil v březnu 2007 svůj plán předpokládajícím mezinárodním společenstvím kontrolovanou nezávislost Kosova, garantující multietnickou společnost a menšinová práva. Návrh byl projednán v průběhu dubna až června 2007 v Radě bezpečnosti OSN, kde se nepodařilo vzhledem k hrozbě ruského veta dosáhnout shody. V červenci 2007 kontaktní skupina rozhodla o obnovení jednání moderovaných trojkou EU, RF a USA po dobu 120 dní. Jednání byla ukončena neúspěšně, bohužel, 10. prosince 2007, a zřetelně prokázala, že kompromisní dohoda mezi stranami není možná.

Kosovští Albánci zůstali přesvědčeni, že jediným možným řešením je plná nezávislost Kosova, zatímco srbská strana trvala a trvá na variantě poskytnutí podstatné autonomie Kosovu. Kontaktní skupina předložila 10. prosince 2007 generálnímu tajemníkovi OSN zprávu, v níž se konstatuje, že byly vyčerpány všechny možnosti jednání. …

Na tento vývoj reagovala Evropská rada 13. prosince 2007 přijetím závěrů, ve kterých konstatovala, že vyjednávací proces mezi Bělehradem a Prištinou zprostředkovaný trojkou byl vyčerpán. Konstatovala také, že současný status quo v Kosovu je neudržitelný, a je proto potřebné přistoupit k řešení, které posílí regionální stabilitu.

Evropská rada se rovněž přihlásila k vedoucí roli při dalším řešení konečného statutu Kosova. V tomto smyslu vyjádřila připravenost EU vyslat do Kosova civilní misi v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky. Následné konzultace Rady bezpečnosti OSN 19. prosince 2007 a 16. ledna 2008 skončily bez jakéhokoliv formálního rozhodnutí a pouze potvrdily stávající pozici členů Rady bezpečnosti i stran sporu. Rusko trvá na pokračování jednání a úplné implementaci rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, Spojené státy a evropští zástupci v kontaktní skupině, tzv. kvinta, naopak navrhují vytvoření nezávislého Kosova pod mezinárodním dozorem.

Volby v Kosovu , které se uskutečnily 17. listopadu 2007, prokázaly jednoznačnou vůli kosovsko-albánské části populace po nezávislosti. Původně se předpokládalo vyhlášení nezávislosti bezprostředně po 10. prosinci 2007, to je k datu, ve kterém trojka předložila generálnímu tajemníkovi OSN svou zprávu o výsledcích přímých jednání mezi Prištinou a Bělehradem. Pod vlivem tlaku mezinárodního společenství byl tento krok odložen. Při mé návštěvě v Kosovu dne 14. ledna 2008 se jasně potvrdilo, že kosovští představitelé plánují vyhlášení nezávislosti v nejbližších týdnech.. K takovému kroku mají také mandát od svých voličů. Samotný proces podle mého názoru je již nezvratný, a to i přes nejednotné stanovisko zemí zastoupených v Radě bezpečnosti OSN.

V návaznosti na rozhodnutí Evropské rady schválila 4.2.2008 Rada EU společné akce o vyslání civilní mise ESDP do Kosova a ustanovení zvláštního představitele Evropské unie pro Kosovo EUSR, kterým je jmenován Pieter Feith, který bude hrát důležitou roli při koordinaci aktivity EU v Kosovu. K chápání kosovského případu, jako sui genesis, je třeba zdůraznit, že Kosovo je jediné území, na kterém je uplatňována již 8 let přímá správa OSN na základě jednomyslně přijaté rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 z roku 1999. Tímto mezinárodně uznávaným právním aktem byla de iure provincie vyňata z národní jurisdikce Srbska.

Pozice české vlády v otázce Kosova vycházejí z těchto základních principů. Vláda ČR bude působit tak, aby v této věci došlo k dohodě členských zemí EU. Neschopnost přijmout společné stanovisko EU by oslabilo nejen autoritu Unie v Kosovu a v celém regionu západního Balkánu, ale také fatálně oslabilo nově posílenou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU. Ještě více by umenšila roli EU oproti Spojeným státům a Ruské federaci v bytostně evropské záležitosti a též oslabila transatlantickou vazbu, kterou ČR deklaruje jako jednu z priorit svého předsednictví.

Je žádoucí, aby ČR postupovala v souladu s většinou členských zemí EU. V tomto ohledu hraje klíčovou roli zejména pozice čtyř evropských členů kontaktní skupiny, to je Spojeného království, NSR, Francie a Itálie (jistě je jen náhodou, že jde o čtyři mnichovanské mocnosti z roku 1938, - pozn. red.). Členské země EU, které deklarují odlišný postoj k uznání Kosova, mají vesměs specifické vnitropolitické důvody pro svůj postoj, existence relativně homogenních národnostních menšin. V ČR tyto důvody neexistují. Pokud by se ČR při řešení této klíčové otázky nyní vyčlenila z návrhového proudu v rámci mezinárodního společenství a zejména EU, přestala by být pro ostatní členské státy unie relevantní partner při řešení ostatních otázek spojených se situací v regionu západního Balkánu.

To by prakticky znemožnilo ČR prosazovat své priority v době českého předsednictví v Radě EU v prvním pololetí 2009.

Vyhlášená nezávislost nebude chápána jako neomezená státoprávní suverenita, půjde o omezenou suverenitu pod mezinárodním dohledem v souladu s plánem Maati Ahtisaariho. Mezinárodní přítomnost bude zajištěna prostřednictvím jednotek NATO, tzv. KFOR, přítomností mise EU a zejména prostřednictvím mezinárodního civilního představitele, který bude mít určité sankční a legislativní pravomoci, mimo jiné právo vetovat zákony a odvolávat politické představitele, kteří působí proti realizaci Ahtisaariho plánu k ochraně svatyň atd. Společná akce k misi ESDP byla přijata na 28 měsíců s tím, že po šesti měsících po zahájení její operační fáze dojde k vyhodnocení jejího působení. Mandát zvláštního představitele EU bude vyhodnocován průběžně. …“

Parlament ČR , Poslanecká sněmovna 2008, 5. volební období, 107

U S N E S E N Í

zahraničního výboru

z 20. schůze dne 31. ledna 2008

k budoucímu statutu Kosova

Po vystoupení ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, zpravodajské zprávě poslance Z. Jičínského a po rozpravě

zahraniční výbor

doporučuje Poslanecké sněmovně, aby projednala otázku budoucího statutu Kosova a pozici vlády České republiky a přijala následující usnesení:

Poslanecká sněmovna

I. vyjadřuje přesvědčení, že

- řešení budoucího statutu srbské provincie Kosovo je mimořádně důležité pro

mírový vývoj v oblasti západního Balkánu a pro evropskou a světovou bezpečnost;

- spolehlivou cestou k zajištění mírového vývoje, bezpečnosti a prosperity Balkánu je začlenění států této oblasti do Evropské unie;

- při jednáních o budoucím statutu Kosova nebyly zatím vyčerpány všechny možnosti (tato odrážka byla v usnesení ponechána, přestože ji K. Schwanzeberg v závěru své výše uvedené informace navrhl vypustit);

- řešení statutu Kosova přispívající ke stabilitě na Balkánu a k posílení evropské a světové bezpečnosti musí být v souladu s mezinárodním právem, vycházet z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z 10. června 1999 a z její případné úpravy založené na konsensu zúčastněných stran a rovněž ze Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky 1975);

- významná role při nalézání řešení přijatelného pro všechny zúčastněné strany připadá Evropské unii a zvláště Vysokému představiteli EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku;

II. žádá vládu, aby

-využila všech svých možností, aby Česká republika, jako členský stát Evropské unie a Organizace spojených národů, přispěla k řešení budoucího statutu srbské provincie Kosovo ve smyslu tohoto usnesení.

Zdeněk Jičínský, v.r.

zpravodaj

Miloslav Souček, v.r. Jan Hamáček

ověřovatel výboru předseda

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nadačním fondem přátel Srbů a Černohorců jako přílohu Křesťanského sociála určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, 11. března 2008

Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz