Oxfordská universita vyznamenává dr. Beneše - Prolhanost německé propagandy – Týden mnoha pověstí

13. března 1940

Staroslavná a konservativní Oxfordská universita poctila dr. Beneše svým nejvyšším akademickým uznáním. Byla to velká událost, čin velmi důležitý. Dr. Beneš přijal tuto poctu ne za sebe, ale za vás všechny. Váš hrdinný odpor proti Hitlerovi byl uznán a oceněn Oxfordem a já vám chci poděkovat za tuto vynikající spolupráci.

Dne 6. března kdosi mluvil z mělnické rozhlasové stanice o Bohu a jeho zákonech. Když byl několikrát zneužil jména božího, hovořil rouhavě o československém národě. Pravil, že československý lid nikdy neklesl tak hluboko jako za posledních dvacet let své politické svobody. Že nikdy neměl vůdců tak pochybného charakteru a že nikdy neměl tolik špatných synů. Pravil, že československá mládež nikdy neklesla na tak nízkou morální úroveň. Mluvčí urazil český národ, prohlašuje, že české matky a otcové nikdy nespáchali tolik veřejných cizoložství jako pod pláštíkem židovsko-marxistické svobody.

To jsou slova, jaká nyní hlásí mělnická vysílačka, stanice, kterou nejpočestnější práce československého lidu pro český lid vybudovala. Jak podivné musí být vaše pocity, bohabojní čeští mužové, když největší z pohanů, jimž se nevyrovná nejdivočejší kmen na světě, vám hrozí trestem božím a spravedlností. Německá propaganda se objevila v celé své nahotě v tomto rozhlasovém projevu z Mělníka. Bez nejmenšího psychologického pochopení, bez porozumění pro lidskou duši, která má být obrácena česky mluvícím prušáckým feldvéblem, se domnívají, že bič a několik prázdných frází postačí přesvědčit lid, že to byla Boží milost, když mu byla vzata jeho politická svoboda, o níž mělnický feldvébl praví, že jí nebyl hoden.

Takoví lidé chtějí vládnout Evropě! Takoví lidé chtějí kontrolovat osudy národů! Jsou takoví lidé s to dát nějaké duchovní vedení komukoliv? Mám před očima všechny ty koncentrační tábory, Dachov, Oranienburk, Pankrác, Špilberk, Pečkův palác a kasárna v Ruzyni. Vidím výkvět československého národa — české spisovatele a kněze, české profesory i učitele a české studenty; vidím zavřené university a vyšší technické školy. Vidím zohyzděné sochy těch, které národ miloval.

Den po mělnickém projevu jsem jel do Oxfordu. Tam, u příležitosti 90. výročí narozenin mého otce, výkvět britské kultury a velké zástupy lidu vzdaly hold synovi československých rodičů, představiteli oněch dvaceti let, nad nimiž zrádce z Mělníka tolik hořekoval. Tento hold, jehož jsem byl pohnutým svědkem v Oxfordu, byl mi daleko důležitější než tisíce projevů z Mělníka. Prosím vás, abyste tyto věci uchovali v paměti v prvé výročí dne, v který se ruce pohanů zmocnily Prahy. Dodá vám to síly a přiblíží vás to evropskému západu, jemuž kultura koncentračních táborů je cizí a který tak mocně projevil svou úctu ne pouze osobě Benešově, ale všemu, co je vám drahé, t. j. našemu lidu, utištěnému, pokořenému, ale neotřesenému ve své víře a ve svém nekonečném boji a touze po svobodě.

Tento týden byl mimořádně bohatý na zprávy a pověsti, Ribbentrop v Římě, Finové v Moskvě, Welles v Londýně. Jaká to příležitost pro nejrůznější spekulace a přece ani britský ani francouzský tisk se nedává mást těmito cestami a nesmíte se jimi dát mást ani vy. Potření nacismu zůstává stále cílem spojenců a to znamená také vaše osvobození. Taková je skutečnost, kterou nic nezmění. Němci mají plnou hlavu starostí.

Hitler se ve svém posledním, velmi krátkém a podivně krotkém projevu dovolával jedním dechem Všemohoucího a všech pohanských bohů. Asi takovým právem jako zrádce z Mělníka. Odpověď, které se mu v pravé chvíli dostane spravedlivým osudem, bude ovšem záporná.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 28-30

reprint vydání z roku 1948