Otevřený dopis panu starostovi V. Bačovskému z 27.9.2017
V Praze dne 27. září 2017
Vážený pan Vlastimil Bačovský
starosta
Obecní úřad
Kučerov 21
682 01 Vyškov 1
Vážený pane starosto,
se zájmem jsem si přečetl zprávu, že v Kučerově, jedné z vesnic bývalého německého vyškovského jazykového ostrůvku, se v polovině srpna letošního roku konal německo-český kulturní seminář, k jehož zdaru jste napomáhal i Vy. Zpráva o semináři, publikovaná v Sudetendeutsche Zeitung, v článku „České hledání německých stop“, končila větou: „A konečně, noví i staří krajané se rozloučili s touhou vrátit se příští rok, aby i nadále společně putovali po stopách svých předků.“
Pohled do minulosti, pokud se nebudete zajímat na dalších seminářích jen o místní zvyky a kroje, a budete-li hledat pravdu, může být překvapivě i nehezký. Vydržíte-li hledat pravdu, a překonáte-li překážky, které Vám mohou být kladeny, zřejmě dojdete k závěru, že naší lidé, Češi, byli oběťmi tzv. českých Němců, kteří po většině byli znacizovaní. Řada z nich měla ruce od české krve.
Samozřejmě, můžete tvrdit, že součastní Vaši noví němečtí přátelé jsou jiní, než byli jejich předkové. I to je jedna z reálných možností. V této souvislosti bych Vás rád upozornil na to, že kolem roku 2000 někteří členové a funkcionáři německého Společenství vyškovského jazykového ostrůvku (SVJO) (Gemeinschaft Wischauer Sprachinsel), které je jednou ze složek tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), žádali, aby bývalým německým obyvatelům ostrůvku byla instalovaná pamětní deska s textem: „Na památku dřívějších německých obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.“ Tato tabule by mohla být umístěna na radnici, u muzea nebo jiném Vámi navrženém místě, navrhoval SVJO.
Když se podíváte do dějin soužití Němců a Čechů na Vyškovsku, v německém jazykovém ostrůvku, v průběhu 20. století, zjistíte, že tyto vztahy byly vším jiným, než právě žitím v poklidném sousedství. Pokud vím, tak Vyškov odmítl instalovat navrženou desku. Její text neodpovídal pravdě. Soužití Němců a Čechů bylo v celku konfliktní. Jejich cílem bylo germanizovat Čechy. O tom mluví tzv. Memorandum Hergel:
a) Velkoněmecko-české řešení stejně jako sudetoněmecko-české se musí uskutečnit „zásadně a hlavně pod vedením Říše jako ztělesnění velkoněmecké sjednocovací vůle a my, sudetští Němci, tím konec konců na život a na smrt závisíme na její síle a politice“ a konec konců „na Vůdci“. I když nelze vůli sudetských Němců opomíjet, nejsou komponentem určujícím.
b) Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor", neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ ... Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa..." Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt... V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“ Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa... musí být pokračováno vtom, co naši otcové započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je... aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země."
c) Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. ... germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,... k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“
d) ... Věcně důležitá je však další teze „české otázky" tj. řešení pomocí války, a to války vyhlazovací, kterou nabízejí soudobé prostředky vojenské techniky, umožňující vést danou válku právě jako válku vyhlazovací, v níž utrpí sice obě strany, v níž však „jedinou otázkou zůstane, kdo zde rychleji a účinněji předejde druhého." „Memorandum Hergel" posléze vyhlašuje, že čas k řešení nazrává.
Názory v něm obsažené mohou být označeny za extrémistické a snad v SdP původně v takové pozici i byly. Podstatné však je, že se - ať už ze znalosti memoranda (které Hergel zřejmě dal SD, jejímž agentem se stal) nebo jinou cestou - do sudetoněmecké „völkisch" politiky a jejích cílů postupně prosazovalo a prosadí právě takové řešení „české otázky".
První takové a nemalé prvky lze spatřovat v obsahu Henleinova memoranda Hitlerovi z 19. listopadu 1937. Shodu s „memorandem Hergel" představuje již teze, že „srozumění mezi Němci a Čechy je v Československu prakticky nemožné“. Druhou je vývod, že řešení tohoto vztahu je možné „jen Říší" a že proto bude politika SdP uvedena do souladu „s politikou říše a jejími faktory“. K tomu se jaksi stranou připojuje omluva za to, že předtím musela SdP, aby mohla legálně existoval v československém demokratickém systému, navenek jako by požadovat jen autonomii v rámci ČSR, a to přesto, že si její vedení prý nepřálo nic jiného než začlenění do Říše. Americký autor R. Smelser to správně vykládá tak, že SdP nyní jde nejen o pohraničí, ale o začlenění celého českomoravského prostoru do Říše, což je vlastně jako by třetí přitakání „Hergelovi“, ať už vědomé nebo nevědomé. („Memorandum Hergel" a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce, PhDr. Václav Kural, CSc.)
Můžete namítat, že ti Němci, kteří byli u v Kučerově na semináři byli jiní, než ti, kteří přišli do Vyškova a některých vesnic bývalého jazykového ostrůvku. Je možné, že osobně jsou čestní a poctiví. Problém je však potom jinde. Vzhledem k tomu, že spolek je součástí SL, pak i pro jednotlivé členy spolku platí základní dokumenty SL.
I.
Stanovy SL v platném znění:
§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:
"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'
b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo .etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;
c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;
d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;
e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;
f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;
g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".
Program 20 bodu:
Bod 15. „Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.
Bod 16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“
Je pravdou, že část vedení SL se pokusila vypustit ze stanov právo na vlast a na odškodnění. Učinila již tak dvakrát. Vždy u soudu prohrála. Platí tedy stanovy i program v původním znění, které jsem uvedl. Situace je ještě komplikovanější. B. Posselt mluvil v listopadu 2015 ve Vídni v Domě vlasti, kde před landsmany prohlásil, že náhrada škod musí být provedena. Dále uvedl, že prohlášení o zásadách právní pozice sudetských Němců nebude opuštěno. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Pokrok v restitucích bude. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání byla a je nespravedlnost.“ Mám i další důkazy o tom, že sudeti požadují restituce či náhrady škod. Mluví o tom, píší o tom ve svém tisku.
Požadavky SL mají být údajně uskutečněny cestou změn vědomí Čechů. Ale z přesídlení německého obyvatelstva z Československa, které bylo nařízeno vítěznými spojenci v Postupimi, nelze udělat vyhnání, obsah tohoto termínu určuje mezinárodní právo a nikoliv rozhodnutí SL.
Na dresu SL dr. E. Hahnová výslovně uvedla: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko- německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců - 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)
II.
Pokud budete skutečně usilovat o pravdivé poznání minulosti na Vyškovsku, doporučuji několik publikací, vydaných autory z Vyškovská a na Vyškovsku.
Nejprve jde o brožuru Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny (1), dále pak Historii zrady, vyškovský německý jazykový ostrůvek vletech 1918-1946 (2), Ztracené domovy. Vystěhování českého obyvatelstva ze severní části Vyškovska (3), Nordická lest landsmanšaftu aneb jak se vytváří historické alibi (4).
Publikace budou přílohou e-dopisu, který Vám zašlu současně s dopisem doporučeným.
Několik malých výňatků z uvedených děl:
„Němci z ostrůvku žádali za smrt Heydricha potrestání všech Čechů.“ (1, str. 8)
„Také vyškovský vládní komisař Karel Matzal neunikl spravedlnosti. A tak se již 6. června 1946 sešel ve Vyškově v Besedním domě mimořádný lidový soud z Brna a podrobně posoudil jeho činnost a vinu.
Uznal jej vinným, že využíval svého postavení, aby podporoval a propagoval nacistické hnutí, aby tak rozvrátil mravní, národní a státní uvědomění čs. lidu, že zavinil ztrátu 17 životů vyškovských občanů a způsobil městu i značné hmotné škody. Za tyto zločiny proti státu, osobám a majetku, jakož i za zločin udavačství byl Matzal odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři, ke ztrátě občanské cti a k náhradě nákladu trestního řízení s tím, že trest bude odpykán v pracovních oddílech. Současně bylo vysloveno propadnuti jeho majetku ve prospěch státu.“ (1, str. 11)
„Vyškovští Němci s nadšením souhlasili s plány na vyhlazení „méněcenných“ Židů a většiny Slovanů, které nebude možno germanizovat, a iniciativně plnili všechny zločinné příkazy Hitlerovy kliky. S uspokojením se vyjadřovali o konkrétních protižidovských opatřeních na Vyškovsku, vyslovovali souhlas s tvrdým postupem proti českým „velezrádcům“ a s vystěhováním českého obyvatelstva z mnoha vesnic Vyškovská a Drahanské vysočiny. Byli to oni, kteří si vymohli zákaz usazování těchto vyhnanců v obcích německého jazykového ostrůvku. A zůstali věrni nacismu až do úplného konce třetí říše. Jejich dlouhodobou protistátní činnost nelze nazvat jinak než zradou.“ (2/I, str.2)
„V memorandu o české otázce, které Frank společně s protektorem Neurathem připravili pro Hitlera v srpnu 1940, bylo jednoznačně konstatováno : „ Češi musí být v co nejkratší době zničeni a provedena radikální germanizace celé země. Protože nelze z hospodářských důvodů vysídlit všechny Čechy, a protože není ani dostatek Němců, kteří by takto vysídlenou zemi osídlili, je nutno část rasově vhodných Čechů poněmčit, rasově nevhodné vysídlit a opoziční živly vyhladit.“. (3, str. 1)
„Součástí plánu, týkajícího se zejména Vyškovská, bylo rozhodnutí vytvořit souvislé německé pásmo, které by spojilo Rakousko se Slezskem ve směru Brno -Vyškov - Olomouc... Významné místo v těchto plánech nacistů hrálo město Vyškov. Mělo se stát centrem budoucího německého osídlení, jež bude navazovat od vesnic existujícího německého jazykového ostrůvku k prostoru, který bude vysídlen kolem zamýšleného německého vojenského cvičiště a střelnice a který bude postupně kolonizován německými osadníky. Proto také v nástupním projevu v srpnu 1940 nově jmenovaný vládní komisař Karl Matzal jednoznačně prohlásil, že Vyškov byl a bude německý. Přitom v době jeho nástupu měl Vyškov podle úředních pramenů 8340 obyvatel, z nichž bylo 7800 Čechů a 540 Němců. (3, str. 2)
Přesto však bylo celkem vystěhováno 18558 osob z 4785 rodin a 3699 domů. (3, str.2)
Doporučuji Vám též se seznámit i s alespoň některými články, které přinášejí Sudetendeutsche Zeitung, Sudetenpost a Witikobrief. To Vám velmi pomůže dostat se do obrazu. Na našem webu www.ceskenarodnilistv.cz přinášíme překlady textů i z jiných německých tiskovin, a to v rubrice Listy nebo v rubrice Publikace základní řada. Můžete se s nimi seznámit i na našem FB.
III.
Vážený pane starosto, prosím velmi, prostudujte si zaslané materiály a seznamte s nimi a jeho přílohami i členy zastupitelstva v Kučerově, případně i další místní aktivisty. Děkuji.
Podle mého názoru i v současnosti se hraje o osud našeho národa, našeho státu. Zápas probíhá však jinými prostředky a nástroji, než v dřívější době. Snahy o přepsání našich dějin, zvláště jde období 20. století, sílí. Lež se vydává za pravdu a pravda za lež. Z agresorů se dělají oběti a ze skutečných obětí zločinci. Tlak na nás, abychom odsoudili tzv. vyhnání dále pokračuje. Pravděpodobným cílem je, abychom vyplatili „vyhnaným“ nějaké odškodné či dokonce restituovali jejich majetek. Srbové za druhé světové války strašně trpěli pod německou botou, jíž posilovalo i násilí, jehož se dopouštěli příslušníci tamní německé menšiny. Přesto však vrací nějaké majetky bývalým jugoslávským Němcům a poskytuje i určité odškodné. O tom, že by Němci měli nahradit Srbům škody, které jim agresí vznikly, není řeč. Naopak jde o peníze, které Srbsko vyplácí a bude vyplácet jugoslávským Němcům.
I sudeti se již několikrát pokusili, abychom jim zaplatili alespoň některé údajné škody, které jim vznikly „vyhnáním“. Neuspěli, ale přesto se pokouší dále. Podle Pařížské reparační smlouvy máme nárok na německé reparace ve výši současných více než 3 bilionů korun. Přesto se, jako v případě Srbska, o našich reparací, které nám patří, nemluví. Princip mezinárodního práva jednoznačně zakotvuje, že/ agresor je povinen nahradit své oběti škody, které jí agresí vznikly. Že Německo, a ruku v ruce s ním i tzv. sudetští Němci, byli agresorem a my jejich obětí, nelze nijak zpochybnit. Jde tedy jen o to, zda budeme trvat na závěrech Pařížské reparační dohody, která nám jako signatárnímu státu ukládala za povinnost konfiskovat veškerý německý majetek tak, aby se nedostal zpět do německých rukou, aniž bychom hodnotu majetku odsunutého německého obyvatelstva museli odečítat z našeho reparačního účtu, zda budeme trvat na principech mezinárodního práva, nebo vše vzdáme a podlehneme německému tlaku.
Již dnes někteří čeští politologové mluví o republice jako o polokolonii či kolonii Německa, jako o německém dominiu. Někteří „naši“ politici, např. pan dr. V. Špidla, ministr D. Herman, pak „laškují" s tím, že bychom se mohli stát 17. zemí SRN. V souvislosti s tím bychom ztratili svou státnost, kterou vybojovala řada generací našich předků, a stali bychom se opět zemí, jíž jsme byli za Rakouska-Uherska.
O tom, jaký bude náš zítřek, rozhodujeme v současnosti všichni. K důležitým aktérům probíhajících procesů náležíte i Vy, pane starosto, Vaši spolupracovníci. Doufám, že jste si své roli v kontextu minulosti, přítomnosti a budoucnosti plně vědom.
S přáním všeho dobrého
Ing. Pavel Rejf
Poznámka: Stejný dopis s uvedenými přílohami byl zaslán i panu starostovi Hlubočan, Lubomíru Bednaříkovi