Osvětim

Dne 27.ledna 1945  byl osvobozen Rudou armádou  koncentrační tábor Osvětim. Bylo osvobozeno  7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS. Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných KT, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti.

Kolik lidí zahynulo v nacistických koncentračních táborech od uchvácení moci nacisty v Německu v roce 1933 do konce druhé světové války spočítat nelze. Hrubý odhad se šplhá až k jedenácti miliónům obětí.

Do koncentračních táborů bylo v létech okupace deportováno 270 000 československých občanů, z nichž jen 75 000 se dožilo osvobození a z tohoto počtu 23 000 se jich vrátilo s vážnou újmou na zdraví. Přežil tedy každý čtvrtý vězeň. Tři ze čtyřech vězňů se nevrátili.

Nacisté zřídili od roku 1933 do konce druhé světové války celkem 636 koncentračních táborů, z nichž mnohé se staly velkotovárnami smrti.

„Prosluly“ zejména:

Osvětim (Auschwitz)                   3 835 000 obětí

Trebinka                                    3 000 000 obětí

Majdanek                                   1 380 000 obětí

Chelm                                           340 000 obětí

Gross Rosen                                180 000 obětí

Mauthausen                                 122 000 obětí

Oranienburg-Sachsenhausen        100 000 obětí

Ravensbruck                                  92 700 obětí

Neuengame                                   82 000 obětí

Stutthof u Gdaňska                         80 000 obětí

Flossenbiirg                                    73 296 obětí

Dachau                                         66 428 obětí

Buchenwald                                  52 000 obětí

Bergen - Belsen                            46 000 obětí aj.

Koncentrační tábory byly zřízeny i v takzvaných Sudetech a v Protektorátu Čechy a Morava: Terezín, Mirošov u Rokycan, Svatava u Sokolova, Tanvald, Rychnov nad Nisou, Kaunicovy koleje v Brně, Rýnovice u Jablonce nad Nisou, Vimperk, Dětřichovice, Lety a jiné.

Nej větší z nich byl Terezín. Z terezínského gheta odjelo celkem 63 trans-portů s 86 954 lidmi, z nichž se skončení války dočkalo pouze 5%.

V samotném Terezíně bylo usmrceno více než 60 000 vězňů - příslušníků 17 států. Skutečný počet, který nelze dobře zjistit, byl ovšem značně vyšší.

V noci z 8. na 9. března 1944 v plynových komorách krematorií II. a III. v Osvětimi - Birkenau došlo k největší masové vraždě československých občanů v historii. Bylo zde za tuto noc zavražděno celkem 3 792 obětí. Je to největší masakr, o němž podává svědectví ve své knize „Ďáblova dílna“ československý občan Adolf Burger, který prožil peklo Osvětimi.

Adolf Burger vzpomíná:

„Vězňové byli vyzváni, aby se svlekli, vždyť přece vědí, že je to jejich poslední hodina. Pláč a výkřiky se mísily s rozkazem ke svlékání. Vězňové se svlékat nechtěli a byli tedy ranami zahnáni do plynové komory. Najednou začal kdosi zpívat, stále silněji a další hlasy se ke zpěvu připojily. Jako sbor tu zazněla Československá státní hymna. Ten zpěv byl posledním protestem proti hrůznému osudu, jemuž propadli a z něhož nebylo úniku.

Cyklon B sypaný šachtami začal smrtelně účinkovat. Zpěv přecházel ve výkřiky. Vězňové bušili pěstmi na dveře. Začínali kašlat a po několika minutách to už bylo jen chroptění. Smrtonosný plyn se dostal do plic a způsobil ochromení dýchacích orgánů. Deset minut od okamžiku, kdy byl plyn nasypán do plynové komory, zavládlo hrobové ticho.46

Tu noc bylo zavražděno 3 792 československých občanů, kteří do Osvětimi přijeli vlakem z Terezína.

Na konci války se začalo s evakuováním východních koncentračních táborů do vnitřního Německa. Esesáci opouštěli koncentrační tábor za táborem. Kdo z vězňů zůstal na živu, byl hnán k smrti vysilujícím pěším pochodem na západ. V nekonečných řadách se valily proudy ubožáků, den za dnem, často celý týden bez jídla, v chatrných vězeňských hadrech v zimě a mrazech. Kdo nemohl dále, byl strážemi SS zastřelen, nebo ubit a ponechán na cestě. Mnoho vězňů uteklo, skrylo se a bylo znovu chyceno německým polním četnictvem a podle momentální chaotické situace rozpadávající se nacistické moci fyzicky zlikvidováno.

Vybrané pasáže jsou z kapitoly „Koncentrační tábory a pochody smrti“

kniha:

 „Kalich utrpení“.

sestavili PhDr Stanislava Klímová

             Zdeněk Gavalec

vydalo OREGO

          Dr. Milan Havlíček

jako svou 194. publikaci

ISBN 80-86741-46-X

2006

Přišlo e-mailem