Kdo je Ondřej Liška?
Několik poznámek k činnosti O. Lišky
Z výroční zprávy Mládeže pro interkulturní porozumění (MIP) pro rok 2001, které podepsal O. Liška, absolvent biskupského gymnázia v Brně, jako mluvčí, citujeme:
„Oficiálním datem vzniku organizace Mládež pro interkulturní porozumění je 18. listopad 1998, kdy byla jako občanské sdružení zaregistrována Ministerstvem vnitra ČR. Tomuto kroku však předcházelo poměrně dlouhé období neformálních aktivit, které teprve později dostaly „oficiální“ rámec.
Vznik MIP si nelze představit bez setkání s mladými lidmi z německé organizace Junge Aktion der Ackermann-Gemeinde. Ta od poloviny 90. let pořádala pravidelná setkání a semináře mladých lidí z Německa a České republiky s cílem podpořit rozvoj vzájemného porozumění, odstranit nejrůznější předsudky a pokusit se společně uvažovat o současných tématech, která nás spojují a nikoliv rozdělují. Prvního setkání tohoto druhu se v Plzni v roce 1994 zúčastnil také jeden z pozdějších spoluzakladatelů MIP…
Od roku 1995 se tak uskutečnila řada akcí např. každoroční česko-německý letní týden v Chudenicích u Klatov, česko-německo-polské setkání v Pirně u Drážďan (1997), workcamp na opravu kláštera v Teplé...
V listopadu se MIP stal členem Česko-německého fora mládeže zřízeného Koordinační radou Česko-německého diskusního fora… MIP zastupuje jeden člen Rady…
S ohledem na minulost, přítomnost i plánovaná rozvoj MIP lze hovořit o třech okruzích aktivit…
a) Okruh česko-německých vztahů…
Hospodaření MIP v roce 2001
Od koho: ČNA Mládež …….. 36 500,00
Fond budoucnosti 36 000,00
ČNA Mládež ……..70 000,00
Fond budoucnosti 50 000,00
Celkem 203 500,00
Na závěr roku 2001 schválila nadace Roberta Bosche (Robert Bosch Stiftung) investiční grand do infrastruktury MIP ve výši 6.800 eur, která bude čerpán v období 2002 a 2003.
MIP je financován i z členských příspěvku (30,- Kč/rok).“
Pozn. red. bylo-li v tu dobu v MIP asi 70 členů, pak příjem z členských příspěvků za rok činil pouhých 2100 Kč. Různé dotace a dary na jednoho člena na rok však činily téměř 3000 Kč. Srovnejte příjem MIP a vlasteneckých organizací, které financují svou činnost převážně nebo zcela jen z příspěvku členů. Vlastenecká činnost v ČR je léta již znevýhodňována.
V r. 2000 vyzval MIP brněnského primátora i Radu města k omluvě za vyvedení části Němců ve dnech 30. 31. května 1945 mimo město. Výzva obsahovala zejména následující věty : „… dne 30. května 2000 uplyne 55 let od násilného vyhnání německých obyvatel z Brna. Pochod smrti nebyl zdaleka jen spontánním výbuchem nenávisti nahromaděné během okupace, ale vědomě naplánovanou akcí … Během noci a k ránu pak bylo donuceno se vydat na pochod k rakouským hranicím procesí čítající 20 až 35 tisíc osob… Podle očitých svědků mnozí zemřeli na cestě vyčerpáním, jiní byli ubiti či zastřeleni. Celkový počet obětí vyhnání z Brna … dosáhl několik set až tisíc osob…“.
„Tisková zpráva – Usnesení Rady města Brna k pochodu smrti je alibistické
V Brně, 17. května 2001
Je tomu právě rok, co sdružení Mládež pro interkulturní porozumění (MIP) vyzvalo brněnskou radnici, aby jasně odsoudila vyhnání brněnských Němců v květnu 1945. Tuto krutou etnickou čistku, která vešla ve známost jako Brněnský pochod smrti, nařídil a organizoval svou vyhláškou poválečný brněnský Národní výbor, tedy přímý předchůdce dnešní radnice. Nyní, po schválení usnesení Rady města, můžeme prohlásit, že radní nenašli odvahu odsoudit činy svých předchůdců. Nevyužili bezprecedentní šanci překonat jedno historické trauma a ukázat tak vyzrálost naší společnosti více než půl století po válce. Místo toho zametli celý problém znovu pod koberec.
Radní po obdržení naší výzvy nejprve došli k názoru, že nejsou schopni morálního úsudku, aniž by měli dostatek odborných podkladů. Jmenovali proto pracovní skupinu, která měla události spojené s pochodem smrti prošetřit a poskytnout jim informace, na jejichž základě by mohli rozhodnout… Komise se během roku sešla pouze několikrát… Výsledkem její práce je jediná historická zpráva zpracovaná pouze jedním historikem (dr. Libor Vykoupil), která neprošla žádnou oponenturou. Není divu, že taková zpráva je dosti jednostranná a místy jednoznačně nesprávná. Mezi nespornými historickými fakty, o nichž jakoby již nebylo třeba diskutovat, zpráva např. uvádí: ´Němci vysídlení za hranice nebyli odsunem nijak zásadně poškozeni na zdraví nebo dokonce na životech´. Hroby dodnes lemující tehdejší cestu vyhnanců na rakouské straně svědčí o pravém opaku a vyvracejí historikovo tvrzení…
Nyní Rada města Brna schválila konečně usnesení k celé problematice. S dikcí samotného, velmi obecného usnesení nelze souhlasit. Radní však vůbec neodpověděli na naší výzvu. Potíž je v tom, že usnesení se o vyhnání brněnských Němců zmiňuje pouze jednou větou a o odpovědnosti brněnských úřadů pak mlčí úplně… Tím, že pouze obecně odsoudili válku, radní sdělili světu, že Brno dosud není schopno přiznat ani špetku vlastní odpovědnosti za jeden z jejích ´důsledků´…
Zatímco usnesení Rady má alespoň obecně humanistický tón, text jeho odůvodnění předloženého pracovní skupinou je poněkud jiného ražení. Vyhláška poválečného národního výboru prý nenařizovala odsun, ale pouhé ´vyvedení z města jako organizační opatření evakuačního typu´, a to z ´obecně akceptovatelných důvodů´, jako bylo nebezpečí epidemií, špatná bytová situace i ochrana Němců před rozhořčenými Čechy. Tato obhajoba vyhánění lidí nahání hrůzu a je podle nás skutečně skandální…
Za MIP Martin Konečný a Ondřej Liška
Pozn. red. Činnost O. Lišky v česko-německých vztazích byla a je velmi bohatá. Liška účinkoval i v pořadu německé televize. V Sudetendeutsche Zeitung, orgánu landsmanšaftu, z 28.6.2002 je publikován článek „Prolomit ducha doby“. Je o pořadu německé televize, který se zabýval několika událostmi po skončení války. Pořad měl dokumentovat beztrestnou brutalitu Čechů, což měli dosvědčit tehdejší údajní svědkové. K věrohodnosti tohoto zvráceného tvrzení měli přispět i pánové Bohumil Doležal, proněmecký politolog a publicista, a Ondřej Liška, tehdy již „známý“ svými brněnskými i dalšími aktivitami.
Sudetendeutsche Zeitung z 30.8.2002 obsahoval pozvánku na odborný kongres mladé a střední sudetoněmecké generace, který se měl konat ve Würzburku pod heslem „Sudetoněmecké kořeny – sudetoněmecká budoucnost“. Název článku zněl „Böhm a Posselt zvou na kongres budoucnosti“. O. Liška byl uveden jako jeden z referentů na kongresu.
Zaslouženou pochvalu z úst dr. E. Stoibra, bavorského ministerského předsedy, kterou přednesl na 52. sjezdu odsunutých Němců z Československa v r. 2001 v tom smyslu, že brněnská skupina MIP je příkladem změn postojů mladých Čechů, jistě O. Liška náležitě ocenil. O. Lišku si pochválil i B. Posselt na nedávném 60. sjezdu odsunutých Němců z Československa. Za pozitivní znamení označil, že „český ministr školství Ondřej Liška zavádí učebnice, ve kterých budou lepší informace o vyhánění, než v některých německých učebnicích“.
Spolupráce s „mladými“ Němci z Ackermann-Gemeinde a různé datace a dary zřejmě pomohly vykrystalizovat MIP do podoby, jež odráží i výše uvedená tisková zpráva. MIP, pouhá skupinka několika desítek lidí, převzala nejen terminologii landsmanšaftu, ale i některé pohledy na naši poválečnou minulost. Snad vše vidí německýma očima. Skandálně to považuje za objektivní pohled na květnové a pozdější události v r. 1945 a v dalších letech. Početně slabý MIP uspořádal, za cizí peníze, s cizí pomoci, s podporou části našich médií, ne jednu pro nás škodlivou nátlakovou akci. Své hodnocení situace považuje MIP, jako každý zaslepenec, za jediné pravdivé. To, že jej podepsal i O. Liška, mluví o jeho ´kvalitách´. Položme si otázku, jak vůbec takový člověk mohl zastávat funkci ministra školství v ČR, jaké k tomu měl předpoklady? Jak může stát v čele strany Zelených, pokud se od ní neočekává právě to, čím O. Liška překypuje.
J. Patočka v článku „Chtělo by to nějakou zelenou stranu“ říká o O. Liškovi: „Ondřej Liška je ukázkový budulínek. Moc pěkně se směje, snaží se být s každým zadobře a kohokoli, spočítá-li si, že to prospěje jeho kariéře, bez váhání podrazí… Jaká je dnešní Strana zelených? V politickém smyslu je to už strana Liškova.“ (www.hnutizeleni.cz )
Ackermannovský spřízněnec a „mládežník“, O. Liška, snaživý přepisovač dějin, podněcovatel zrušení Akademie věd ČR, neúspěšný ministr školství, odmítnutý kandidát do školského výboru PS PČR, nedávno bezostyšně žádal hlavu prezidenta V. Klause. Tak se stává jedním ze sólistů orchestru, jehož dirigenti řídí své hudební těleso zřejmě převážně ze zahraničí.
To je dost důvodů, proč Stranu zelených, přestože ji V. Havel, nebo i právě proto, voličům doporučuje, nevolit. Podle našeho názoru současné vedení této strany nedbá dostatečně českých národních a státních zájmů a podle mínění některých dokonce plní úlohu proněmeckého trojského koně.
Bližší údaje o přesídlení brněnských Němců najdete na webstránce www.ksl.wz.cz, rubrika základní řada, v díle prof. PhDr. Vojtěcha Žampacha, CSc., Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6. - 7.7.1945“ a v brožurce „MIP opět o brněnských Němcích“.
J. Skalský