Odešel H. Kohl - kancléř sjednotitel Německa

 

Pietní akce byly velkolepé a několikadenní. Z úmrtí kancléře „se stala evropská záležitost.“

 

Němci bezesporu mají důvody na něj vzpomínat. Stál v čele Německa v době, kdy se „sjednocovalo“. Někteří východní Němci však již tehdy mluvili o anexi Německé demokratické republiky SRN.

 

Ještě jeden historický moment musíme vzpomenout, abychom „sjednocení“ Německa porozuměli. V žádném případě Německo samo o sobě by se nemohlo sjednotit, kdyby M. Gorbačov nebyl příznivcem jednotného Německa. Rady některých evropských politiků, zejména M. Thatcherové a F. Mitteranda, kteří ho varovali před silným obnoveným Německem a následné důsledky této nové skutečnosti pro evropskou politiku, nevyslyšel. Naopak dal jasně najevo, že se sjednocením Německa souhlasí. Jaké byly důvody tohoto jeho rozhodnutí? Nevíme, nebudeme spekulovat. Gorbačov se stal čestným Němcem roku. Jednotný německý stát byl na světě. Slávu sklízel H. Kohl.

 

Německo zmohutnělo, bylo sebevědomější a pomalu se vracelo do svých již více než staletých zajetých kolejí. Byla to SRN, která změnila původní rozhodnutí EU, Francie a USA zachovat jednotnou Jugoslávii. Německo a Vatikán postupovaly jednotně v tomto směru. Narodilo se svobodné Chorvatsko, Slovinsko a později i Bosna. Srbové stáli u rozbitého jugoslávského státu. Občansko-nábožensko-etnická válka na území bývalé Jugoslávie zahořela žhoucím plamenem a spálila společnou budoucnost tamních slovanských národů.

 

Chtěli se Němci odvděčit Chorvatům za jejich válečnou věrnost  pokořit Srbsko, které proti ním úspěšně bojovalo v první a druhé světové válce? Tehdejší přední německý politik, tuším, že to byl K. Kinkel, šéf německé zpravodajské služby, který prohlásil, že Srbové musí být sraženi na kolena. A byli. V současnosti se část z nich snaží opět postavit na vlastní politické nohy. Jde to přetěžko, ale snaží se. NATO a i Německu nemohou zapomenout agresi proti nim v r. 1999.

 

Jak živoří Makedonie, jíž zužuje tamní albánská menšina, jak těžko žijí bosenští Srbové, jak strádají srbští vyhnanci ze srbské Krajiny a Kosova, jichž bylo téměř půl milionů, všichni víme. Západ se verbálně údajně obával Velkého Srbska a nyní se dočkal  konkrétních snah na vytvoření Velké Albánie. Slovanský živel na Balkáně má být „ztišen“ i za pomocí Albánců.

 

Ale vraťme se k době sjednocování Německa. Opačným směrem se vydaly politické a státotvorné procesy na východě.  Světové mocenské elity přivedly Sovětský svaz, prostřednictvím tehdejších jeho mocipánů, k rozkladu a zániku. O Jugoslávii jsme se již zmínili. Něco podobného, ovšem v rukavičkách, proběhlo i v Československu. Bylo rozděleno na ČR a SR.  Ani tento stav, z hlediska určitých mocenských sil, není konečný.

 

Německo zřejmě hodlá vybudovat  silnou střední Evropu, jíž by vládlo. Tento jejich cíl je mnohem starší než 100 let. Dnes existují vhodné mezinárodní podmínky pro jeho uskutečnění. Pod hlavičkou EU Němci pracují pro „velikost“ Německa. Jak se jejich úmysly projevují u nás? ČR je postupně zeslabována. Ekonomicky jsme již přívěskem SRN. Politicky se k tomuto stavu blížíme. Sílí germanofilní a sidetomilní tendence, zvláště pak u KDU, ČSSD, TOP 09 a Zelených. Pan ministr D. Herman otevřeně řekl, že, čistě teoreticky, by si dovedl představit ČR jako zem SRN. Něco podobného již před lety prohlásil i dr. V. Špidla, dnešní šéfporadce premiéra B. Sobotky.

 

Do nové ústavy z roku 1992, která nabyla účinnosti 1.1.1993, se nedostal ani termín český národ. Proč? Asi by překážel při rozkládání státu a českého národa. Postupem času jsme se probouzeli do skutečnosti, pracně vytvářené a stále na štěstí neukončené, že v ČR vedle sebe žijí Češi, Moravané a Slezané. Rozděl a panuj! Naštěstí povědomí samostatné moravské a slezské národnosti se neujalo, a proto i nadále nás krmí těmito a podobnými „novotvary“.  Není jistě žádoucí, aby ČR se jako celek stala částí SRN. Je mnohem lepší pro proces germanizace, když „vstoupíme“ do Německa jako tři samostatné země.

 

Germanizovat nás chtěli již za Rakouska-Uherska, později v době „Třetí říše“ a nyní  opět v současnosti. Příští rok oslavíme 100 let obnoveného československého státu.  Řekněme zcela jasně, že za  svým státem stojíme, nedáme ho! Že jsme Češi, Slované a o germanizaci nemáme zájem, budeme jí vzdorovat. Naopak hodláme své češství upevnit    a kultivovat v duchu ideálu našich prezidentů T.G. Masaryka a E. Beneše.  Především jsme stoupenci jejich chápání humanitní demokracie. Proto budeme usilovat o rozšíření demokracii z oblasti politické i do oblasti sociální a hospodářské. Jsme pro referendum - svrchovaný lid přímo rozhodne o setrvání či vystoupení z EU a NATO.  Půjdeme cestou obnovení svrchovanosti ČR. Evropu chápeme jako společenství svrchovaných a rovnoprávných  národních států, které budou spolupracovat v oblastech a rozsahu, které si sami určí. V míru a rozvoji vidíme svou budoucnost.

 

Pokud kancléřka A. Merkelová sní svůj sen o obnovení německé střední Evropy, jsme přesvědčeni, že její imperiální představy se ve skutečnost nepřemění. Nevejde do dějin jako kancléřka „sjednotitelka“.  Zatím o ní víme, že zasahovala, podobně jako Horst Seehofer, bavorský premiér, do našich vnitřních záležitostí a snažila se nás vyvést na cestu přímých rozhovorů mezi vládou ČR a tzv. sudetskými Němci. K tomu již opakovaně dochází k naší škodě. Bude-li však tlačit na pilu přespříliš, i v případě migrace, nebude jistě zapomenuta. Vzpomínána však bude zcela jinak než H. Kohl, kancléř sjednotitel. Změní A. Merkelová svou dosavadní politiku nebo ji dále utvrdí?

J. Skalský