Očišťovací armádní operace na východním Slovensku
Podle rozkazu č. 52 725 velitelství 4. oblasti bylo jeho úkolem vybudovat ochrannou clonu nazvanou zabezpečení pohraničního území. Hned v dalších dnech byly v ohrožených úsecích rozmístěny tři prapory:
39. prapor s třemi pěšími rotami a rotou samopalníků do prostoru Krásny Brod - Nižná Radvaň.
41. prapor se stejným složením do prostoru Ruská - Ruský Hrabovec.
I/14 prapor jako záloha velitele do Humenného s úkolem částečně krýt prostor Medzilaborce.
A kombinovaný prapor Západ do prostoru Čertižné - Habura k Ruské.
Náčelník 10. divize hlásil: „Až k obci Zboj je rozmístěn jeden prapor v počtu 500 mužů (tři roty s dvanácti četami). Vojsko je rozmístěno v jednotlivých obcích, v průměru jedna četa v obci, a zaujalo postavení podle plánu ze 7. prosince 1945. Nepročesává však okolí, protože na to stavy nestačí. Vojsko také nemůže překročit hranice do Sovětského svazu a Polska, kde jsou banderovci usazení. Je proto potřebná dohoda mezi námi, Rusy a Poláky, aby bylo možné uskutečnit i větší akce a s větším počtem vojska.“
20. března 1946, přesně měsíc před očišťovací operací, bylo rozhodnuto podřídit zvláštní skupinu pro zabezpečení pohraniční obrany po všech stránkách veliteli 10. divize v Košicích. Po 6. dubnu, kdy se přes řídkou linii pohraniční obrany bandy prodraly do hloubky východního Slovenska a bylo třeba čelit jejich soustředěnému náporu, ukázalo se, že bez posil nemůže být o jejich likvidaci ani řeči. Tentokrát Bratislava a Praha rozhodly rychle. Loňský podzim poučil všechny, kteří nad banderovci mávali rukama. Nikdo už nechtěl, aby ho obviňovali z lehkomyslnosti, která stála lidské životy.
Proto hned od prvních dnů banderovského vpádu, načasovaného na velikonoční svátky a období před volbami, se začaly v prostoru soustřeďovat oddíly pěchoty, dělostřelectva, na košickém letišti přistála letka lavočkinů, vlaky přivezly dva motorizované prapory z Čech. Tak vznikla stíhací skupina s krycím názvem Ocel a velitelstvím v Prešově. Měla tři podskupiny: Železo s velitelstvím ve Slovenských Raslavicích, Zlato v Humenném a Hliník v Hanušovcích. Kombinovaný dělostřelecký oddíl Dušan byl v Kapušanech a tankový prapor Filip v Prešově. Nižší jednotky měly krycí názvy podle křestních jmen velitelů: Anton, Ivan, Karol, Matěj, Michal, Oto.
Skupina se zformovala zhruba za týden a 16. dubna už udeřila proti nájezdníkům.
Situační zpráva je obsáhlý spis, namátkou o celé operaci:
„Očišťovací vojenská akce v postižených okresech východního Slovenska probíhala od 16. do 28. dubna 1946 na široké frontě z jihu na sever směrem ke státním hranicím. Výsledek byl natolik uspokojivý, že už 24. dubna hlásili očištění okresů Sabinov, Bardějov, Prešov a Giraltovce a odchod poslední banderovské skupiny ze Slovenska do Polska.
Kromě již dříve zjištěných skutečností byly získány tyto další poznatky: Navzdory tomu, že banderovci popírají účast Němců ve svých řadách, objevili se německy hovořící příslušníci UPA, zejména lékaři a ošetřovatelé, většinou zběhové z různých zajateckých táborů. Zajímavá je výpověď jistého vězně zdejšího úřadu, který jako německý válečný zajatec utekl z tábora v Rusku a po cestě ho perlustrovali banderovci: vyšetřovali, jestli nebyl příslušníkem gestapa nebo SS, jinak - jak tvrdil - by ho byli zastřelili. Disciplína v UPA je přísná. Za menší trestné činy se trestá službou, nebo cvičením, za větší zastřelením. Donedávna se trestalo i bitím holí. Bandy žijí na jednom místě - týká se to polského území - jen jeden, nanejvýš dva měsíce, aby se snáze vyhnuly útokům. UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) spolupracuje s Armijou Krajowou a organizuje se prý i v USA, Kanadě a Turecku. I nadále věří v blízkou válku mezi velmocemi.
Naše obyvatelstvo obviňovalo armádu, že vůbec dovolila bandám proniknout na naše území, což se prý nemuselo stát, kdyby byla včas přijata energičtější opatření. Vysmívalo se našim vojákům, že banderovce jen honí, bez výsledku. Poukazovalo se na to, že naše jednotky byly vyčerpané a měli je vystřídat za čerstvé, dobře vyzbrojené. To se později také částečně realizovalo dislokováním některých jednotek z Čech a Moravy a západního Slovenska.
Na polském území nasadili proti banderovcům dvě divize. Bandy se však nepodařilo zlikvidovat. Spíš naopak, ještě zesílily. Proto se vyskytují hlasy, že banderovské nebezpečí v této části Evropy nebude možné v dohledné době zlikvidovat a s jejich řáděním se počítá po dva tři roky. Proto se navrhuje dislokace jednoho kompletně motorizovaného pluku na východní Slovensko do úplné likvidace UPA.
Přehled událostí:
11. dubna v podvečer vtrhlo do Vyšných Ladičkovců u Humenného třicet ozbrojenců.
14. dubna v pět odpoledne vpadla početná banda do Matišovců u Vranova.
16. dubna. V časných ranních hodinách přešla banda se sto padesáti ozbrojenými muži z kóty 238 přes hlavní silnici, železniční trať a řeku Laborec na kótu 440 západně od Břeková, kde narazila na naši jednotku Oto. Strhla se krátká přestřelka. Jeden banderovec byl zajatý. Nato banda utekla do okolních lesů. Tentýž den přešla větší jednotka v síle asi pěti set mužů přes Sedlice u Prešova.
17. dubna. Ve Vranovském okrese zvýšily bandy aktivitu. Do Nalkova vniklo šedesát pěšáků. Do obce Hlinné proniklo kolem dvou set banditů, kteří pochodovali směrem na Bystré a Sol, přičemž narazili na naši hlídku. Strhla se přestřelka. Obě dvě strany přivedly posily, palba trvala celou noc. V tentýž den přišli čtyři bandité na samotu hájovny Goril u Slovenské Kajně. Tamního občana přesvědčovali, aby nevolil komunistickou, ale Demokratickou stranu. Tutéž propagandu dělala další banda v síle dvou set padesáti mužů, která obsadila Detrík u Vranova. Tentýž den viděli v okrese Giraltovce u obce Remeniny desetičlennou banderovskou jezdeckou hlídku. Do Udavského přišla třicetičlenná banda. Nakoupila potraviny a zrekvírovala koně, kterého však majiteli vrátila. Před půlnocí tatáž skupina dorazila do Maškovců. Za potraviny v obchodě nezaplatila a opět zrekvírovala koně, aby nesl raněného. Koně i v tomto případě vrátila. Dalších sto padesát až dvě stě mužů přišlo do obce Zehňa. Byli mezi nimi i Slováci.
18. dubna v časných ranních hodinách se objevila banda se sto osmdesáti muži v okrese Prešov. Večer došla do Tuhriny, vyptávala se na vzdálenost měst Prešov - Košice.
Ve Vranovském okrese obsadila větší banderovská jednotka v síle dvě stě - dvě stě padesát mužů Hlinné. Hned po příchodu do obce asi ve dvacet jedna hodin došlo k bojovému dotyku s tam dislokovanou naší jednotkou stejné síly. Přestřelka trvala do páté hodiny ranní.
19. Šedesátičlenná banda se objevila v Marhani. Došlo k přestřelce s naší pětičlennou hlídkou, která tam byla dislokovaná a která se stáhla před přesilou. Sedmdesát povstalců přešlo přes Humenský Rokytov a utábořilo se v jeho blízkosti. Živili se slaninou, různými konzervami a jídlo zapíjeli pálenkou z litrových láhví, na jejichž dnech byl nápis Made in USA. Příslušníci bandy byli většinou v německých uniformách.
20. dubna vtrhlo do Repejova padesát banditů. Objednali si koláče a odešli.
20. dubna kroužila v jedenáct hodin dvě naše letadla nad Vyšnou Olšavou. Banderovci byli právě v řecko-katolickém kostele. Banda se po skupinách rychle rozutekla a zmizela v blízkém lese.
22. dubna přišla větší jednotka o čtyřech až pěti stech mužích do Varechovců. Zrekvírovala potraviny a odešla do Polska, směrem na Lupków. V té době byla v Bystrém jednotka asi dvou set až tří set mužů. Jejím velitelem byl řecko-katolický farář.
23. dubna přešla banda z Varechovců do Polska. Tento den očišťovací akce naší armády pokročila již natolik, že v okresech Sabinov, Bardějov, Přešov a Giraltovce se bandy nevyskytovaly.
24. - 25. dubna už nebyly zaznamenané žádné mimořádné události.
V období od 26. - 28. dubna se nevyskytly pozoruhodnější události, jen mezi Kolbasovem a Uličí, kde svého času došlo k protižidovskému pogromu, se opět objevila menší skupina banderovců, která směřovala na Brezovce.
Není možné nevzpomenout, že na závěr operace se 26. dubna v Krajné Polaně v okresu Svidník konala první oficiální porada se zástupci polské armády. Nás zastupoval a poradu vedl plukovník Heřman, velitel našich jednotek na východním Slovensku.
Byla dohodnuta koordinace akcí proti banderovcům až po jejich úplnou likvidaci. To znamená výměnu poznatků, spojení, vyslání styčných důstojníků, pravidelné schůzky velitelů a přesný postup operací.“ Byla to součinnost - dodávám já - na vyšší úrovni. Ocel se posunula na sever. Těsně k hranici. Její velitelství přesídlilo z Prešova do Humenného.
Buhuš Chňoupek: Banderovci
Výňatky z třetí části, ze stran 292-298
nakladatelství Futura