Obroda III

Doc. PhDr. Luboš Kohout, CSc.

Klub Obroda v hnutí odporu a

v převratu 1988 – 1991

IV.

Praha 1994

Vydání první

Z této plejády antinacistů mohla vojenská Obroda, zejména vzhledem k početným úmrtím, rehabilitovat po r. 1989 jen jistý zlomek. Ku cti obrodného procesu 1968 je třeba konstatovat, že nezanedbatelná část z nich, též z výše jmenovaných, se dočkala rehabilitace i materiálního odškodnění již v převratných, progresivních dobách let 1968-69.

Takto po únoru 1948 se vedle „východňárů“ stali jádrem důstojnického sboru mladší ročníky – absolventi vojenských akademií a učilišť. Významnou modifikací dosavadních předpisů bylo, že maturity přestaly být závaznou podmínkou dosažení důstojnické hodnosti. To představovalo objektivní plus i minus. Na jedné straně to nebránilo postupu talentovaných, inteligentních lidí. Na druhé straně se do popředí snadno dostávali kariéristé na základě dobrého „třídního původu“ a okázale projevované „věrnosti politice strany“. Perspektivní velitelské a politické kádry armády studovaly v dost masovém měřítku sovětské vysoké odborně vojenské a politické školy. Po jejich absolvování zaujímaly v naší armádě zpravidla klíčová velitelská a politická místa. Výběr zaručoval, že jde o lidi vždy prokazující své neotřesitelné socialistické a marxistické přesvědčení. Ovšem autentický, hodně rozporný život v SSSR vedl nejvnímavější i eticky nejčistší z nich k nedogmatickému, kritickému vztahu k sovětským zkušenostem, zejména pak k poměrům v samotné sovětské armádě i v SSSR vcelku… Po pravdě nutno dodat, že sovětská vojenská rozvědka i KGB se snažily, nikoli vždy bez úspěchu, zajistit si jejich oddanost sovětské politice slibem rychlejších, oslnivějších kariér po návratu do vlasti; stejně tak je ovšem pravdou, že mnozí z absolventů civilních i vojenských škol sovětských se doma zařadili mezi přední stranické i společenské reformátory.

K převratné době dvacátého sjezdu KSSS na počátku r. 1956, ještě více však v období následujícím, probíhal, byť v nikoli nevýznamných výkyvech, proces sílení progresivních elementů v celé společnosti, a také v armádě. Kupř. požadavek mimořádného sjezdu KSČ, jenž by svrhl současné stranické vedení v čele s A. Novotným, a nahradil je novým, antistalinistickým, podporovala stranická vedení značné části divizí, mnozí učitelé Vojenské politické i Vojenské akademie, řady učilišť. Dále mnozí pracovníci Vojenského historického ústavu, nakladatelství Naše vojsko, redaktoři Obrany lidu aj.

Vzdor dočasnému potlačení těchto snah o reformy (1956-60) i dočasným taktickým ústupkům jejich nositelů, nebylo možné ani ve společnosti civilní, ani v armádě obrodný proces zastavit.

Při nové obrodné vlně ve společnosti i v armádě zaujali přední místo vojenští historikové, podávající (zejména v „Historie a vojenství“) objektivnější a celistvější pohled na dějiny Československa v celku, dějiny druhého odboje – i západního – zvláště. Armáda patřila, zejména v poloze Vojenské politické akademie, k průkopníkům pronikavého rozvoje společenských, především politických věd. VPA v součinnosti s tvořivými představiteli generálního štábu, ale i s jinými vojenskými odborníky rozpracovávala otázky specifické československé vojenské doktríny, reagující zejména na situaci ve střední Evropě, speciálně pokud jde o geopolitickou roli nejmocnější síly tohoto regionu, Spolkové republiky Německo. Tyto myšlenky byly v ucelené podobě formulovány mj. a především v Memorandu Vojenské politické akademie z léta 1968.

Od – v mnoha směrech převratného – roku 1956 lze zaznamenat výrazné posílení zdravého národního sebevědomí (nikoli omezeného, úzkoprsého nacionalismu) u převážné většiny velitelského sboru. Ten, při jednoznačném demonstrování věrnosti spojeneckým svazkům v rámci Varšavské smlouvy, si byl permanentně vědom naléhavé potřeby suverenity země i armády a svojí prací chtěl přispět k tomu, aby i sovětské vůdčí politické i armádní kruhy smýšlely obdobně. Pokud A. Novotný úspěšně odolával silným tlakům části sovětských maršálů, ale i reformátora Chruščeva, na umístění sovětských vojenských jednotek, zejména raketových zbraní na území Československa – a patří to k největším pozitivům jeho převážně negativní dějinné role -, pak rozhodující zásluhu na tom má velitelský a politický sbor čs. armády, který při četných cvičeních za účasti špiček sovětské generality působivě prokazoval, že naše armáda je s to úspěšně hájit západní hranici zemí „socialistické soustavy“.

Na sklonku roku 1967 zmařil politický aparát armády v čele s nedogmatickým V. Prchlíkem již v zárodečné podobě plány na zneužití některých jednotek armády pro úzké, regresivní cíle tehdejšího „novotnovského“ křídla stranického vedení.

Pražské jaro 1968 zastihlo naši armádu v procesu hlubokého, zdravého reformního kvasu. Naprostá většina jak velitelského sboru, tak vojáků základní služby uvědoměle a rozhodně podpořila stranický kurz na společenskou i stranickou demokratizaci i na nastolení – pokud v daných mezinárodních podmínkách je možné – rovnoprávných spojeneckých svazků s ostatními zeměmi Varšavské smlouvy, a SSSR zvláště.

Za své jednoznačné proreformní, demokraticko – socialistické názory a počínání zaplatila čs. armáda v letech „normalizace“ nesmírně těžkou daň: z asi šedesátitisícového velitelského sboru bylo odstraněno (většinou s těžkými existenčními následky) kolem 12 % nejkvalitnějších kádrů (příznačné je, že prověrkoví komisaři nejvíc řádili v politickém sboru a potom v letectvu). Rozehnána, či zdecimována byla odborná – hlavně společenskovědní – armádní pracoviště, pedagogická pracoviště nevyjímaje.

Celý tento proces stalinistické i neostalinistické zvůle ve společnosti i v armádě po celou dobu čtyřiceti poválečných let – s významnou cézurou pražského jara 1968 – umožňuje jisté, dost exaktní bilancování.

Část, snad většina těch, kdož byli perzekvováni v padesátých letech, patřila k víceméně aktivním odpůrcům poúnorového režimu. Někteří z nich se orientovali, též spojením se zahraničními protirežimními silami, na branný odpor, s cílem zapojit se v předpokládané třetí světové válce do válečného úsilí Západu v čele s USA. Jistá, dnes těžko kvantifikovatelná menšina mezi perzekvovanými z padesátých let (španělští interbrigadisté, slovenští i čeští odbojáři, komunističtí funkcionáři a aktivisté, židé, tzv. sionisté, slovenští „buržoazní nacionalisté“ , „kosmopolité“ a jiní) ač patřili mezi přívržence socialismu, byli též krutě – i „na hrdle“ pronásledováni.

Tyto protikladné postoje mezi perzekvovanými vzájemně i mezi nimi a většinou velitelského sboru poúnorové armády, která zastávala pozice obrany stávajících pořádků, jež chápala jako progresivní, socialistické, je potřebné objektivizovat.

Výsledkem i důsledkem vývoje padesátých let nebyla třetí světová, nukleární válka, k níž některé vývojové tendence té doby směřovaly, nýbrž velmocenský nukleární pat, jenž – paradoxně – působil proti nukleární katastrofě lidské společnosti.

A právě v tom nutno spatřovat faktor, jenž odpůrce i stoupence režimů padesátých, šedesátých i dalších let až do převratu 1989 svérázně sbližuje. Ti i oni měli vzájemně proti sobě „pravdu“ a současně se mýlili. Měli vzájemně blízké, nebo i shodné, vždy neblahé, osudy v průběhu čtyřiceti, či dvaceti poválečných let. Spojují je i – soudím společné - snahy o formování nové české i slovenské státnosti, společenství demokratického, sociálně i národnostně rovnoprávného, prosperujícího i do evropského vývoje se zapojujícího.

Takto vzájemně konfliktní vztahy, jež doprovázely i vývoj vojenské Obrody nejsou nikterak osudově nevyhnutelné. Možná a žádoucí je cesta dorozumění, usmíření, spolupráce. A právě v tom nutno spatřovat základní dějinnou roli vojenské Obrody: že přes všechny nedostatky prokázala ve své činnosti konstruktivnost, jakožto protiklad negativismu.

Proces, který posléze vyústil, při česko – slovenském rozchodu, na české straně ve změnu názvu této vojenské organizace a na straně slovenské v jeho ponechání, je, žel, v protikladu s onou celkově vysoce kladnou dějinnou rolí vojenské Obrody. Ať již bude následovat ta či ona podoba žádoucího znovusblížení, či k němu nedojde, jisté je to, že vznik a několikaleté trvání vojenské Obrody v měřítcích česko – slovenské federace patří a provždy bude objektivní historiografií zaznamenán jako světlá, pozitivní kapitola našich společných armádních i občanských česko – slovenských dějin, zpečetěná i krví, prolévanou za svobodu našich národů v rozličných etapách dějin našich i světových na válečných bojištích Evropy i světa (Dokument č.29,30,31,32,33).

4) D O K U M E N T A C E

Dokument č. 1 – Prohlášení 22 signatářů k nástupu nové Adamcovy vlády, Dialog 3/88 - bez uvedení data – výtah

Oceňujeme, že předseda federální vlády Ladislav Adamec vyhlásil odhodlání urychlit realizaci ekonomické reformy a v té souvislosti požadoval „zásadní změnu politického klimatu v zemi“. I my si takovou změnu přejeme a jsme připraveni tomu pomáhat. – Odehrávají se však jevy, které odporují demokratizaci veřejného života a dosažení národního konsensu. Máme na mysli zesílenou represi, jíž se dopouštějí bezpečnostní orgány. Násilné potlačení pokojných demonstrací (naposledy 28. Října), preventivní a následné zatýkání aktivistů demokratických seskupení, zmaření historického sympozia Československo 1918-1988 a fakta o brutalitě vůči některým zadržovaným lidem znamenají popření vyhlašovaných závěrů vlády a nebezpečí růstu politického napětí v zemi … Odsuzujeme politiku „tvrdé pěsti“ a žádáme, aby se vláda vrátila k tradiční, v dějinách našeho socialistického hnutí úspěšné politice kontaktů a jednání, vzájemného porozumění a demokratických dohod, přesvědčování a získávání jinak smýšlejících občanů pro konstruktivní spolupráci na rozvoji společnosti a státu …Nesouhlasíme s tezí, že „každá opozice u nás nemůže být jiná, než protisocialistická“ a v důsledku toho kvalifikovat nekonformní názory a postoje jako „protistátní“ … Ve smyslu vládního prohlášení očekáváme, že bude zjednána náprava v činnosti bezpečnostních a justičních orgánů, aby nedocházelo k událostem, které hrubě narušují proces formování příznivé politické atmosféry a poškozují dobré jméno Československa ve světě …

Do uzávěrky časopisu prohlášení podepsali:

Císař Čestmír Horák Robert Kolmistrová Blažena

Císařovská Blanka Jičínský Zdeněk Mejdrová Hana

Dvořák Emil Kabrna Vladimír Mencl Vojtěch

Dvořáková Eva Kadlec Vladimír Rys Karel

Fischerová Miluše Kadlecová Erika Stehlík Josef

Hájek Jiří Kohout Luboš Straka Rudolf

Hájek Miloš Kolmistr Vladimír Stočes Karel

Šilhán Věnek

Prohlášení bylo předáno: Vládě ČSSR, Národnímu shromáždění ČSSR, ÚV NF ČSSR a ČTK.

Dokument č.2 – Vládě Československé socialistické republiky (úplné znění)

Již čtvrtý den, dvacet let po smrti Jana Palacha, dochází na Václavském náměstí a dalších místech Prahy k brutálním zásahům státní moci vůči občanům nejrůznějšího věku a smýšlení. Je řada zraněných a zatčených. Příčiny, které vyvolávají toto střetnutí, jsou hluboké. Jedno je jasné: lidé nejsou spokojeni se způsobem, jakým se jím vládne. – Situace nabývá konfrontační charakter. Tak však nelze řešit naše problémy. Jako přesvědčení socialisté vás vyzýváme, aby státní orgány přestaly s násilím vůči občanům a okamžitě propustily všechny zatčené. Začnete hned s přímým a smysluplným dialogem se společností.

V Praze dne 18. ledna 1989

Jiří Dienstbier Zdeněk Jičínský Luboš Kohout

Jiří Hájek Vladimír Kabrna Vladimír Kolmistr

Marie Hromádková Vladimír Kadlec Rudolf Slánský

Milan Hübl Erika Kadlecová Václav Slavík

Věnek Šilhán Václav Vrabec

Dialog č.5/1988

Dokument č.3 - Ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu (generálnímu tajemníku M. Gorbačovovi, Moskva (podstatný výtah)

Čestmír Císař, Chabařovická 1333, 182 00 Praha 8

Vážený soudruhu generální tajemníku, vážení soudruzi,

po zralém uvážení Vám posílám opis svého osobního memoranda, které jsem 10. prosince 1986 adresoval nejvyšším orgánům strany a státu ČSSR. Domnívám se, že je účelné, abyste znali názory těch, kdo se od roku 1945 intenzivně podíleli na budování socialismu v naší vlasti, kdo se v letech 1963-1968 pokusili rozpoznat a odhalit chyby a omyly v politice strany a státu a kdo se v průběhu obrodného procesu po lednu 1968 snažili napravit škodlivé deformace nového zřízení. Tito soudruzi byli počátkem roku 1970 při rozsáhlém kádrovém masakru vyhnáni z KSČ pro svá progresivní a reformní stanoviska. – V počtu několika set tisíc představují však v českém veřejném mínění podnes velmi vlivnou sílu. Jejich názory sdílí valná část obyvatelstva, rozčarovaného dlouholetým konzervativním kurzem politiky, uplatňované v posledních 18 letech.

Po všechna tato léta jsme žili, jak se dalo, umlčeni a poníženi, vyřazeni z povolání podle své kvalifikace. Stali jsme se svědky rostoucího společenského úpadku v podmínkách krajně deformované teorie i praxe socialismu. …Ač umlčení, nemlčeli jsme. Podle své odbornosti politologů, sociologů, filozofů, ekonomů, historiků a jiných specialistů jsme vypracovávali rozbory situace s náměty řešení zralých problémů. Nejzávažnější z nich jsme zasílali odpovědným orgánům, časopisům a institucím. Jedinou odpovědí obvykle bylo pozvání k výstražnému rozhovoru s orgány ministerstva vnitra – stranickým sekretariátům a redakcím jsme nestáli za slovo. … Nikomu z nás nebylo dovoleno veřejně vystoupit, vyvrátit výmysly, obhájit svou čest.

Ignorování našich dobře míněných rad, kritických podnětů a konstruktivních návrhů nevedlo k sebemenší snaze oficiálních míst nedostatky a nesprávnosti napravovat. Naopak, v zájmu falešné „stabilizace“ a „klidu“ se s ničím takřka nehýbalo . … Lidé začali říkat, že „reálný socialismus“ naprosto selhal, že není schopen uspokojovat zájmy a potřeby pracujících, že kapitalismus nás bude trvale nechávat za sebou. … Důvěra v KSČ poklesla na bod mrazu.

Velké škody napáchala sektářská kádrová politika, zvláště v oblasti řídící a vysoko kvalifikované činnosti (včetně vědy a vzdělanosti). Množství osvědčených, zkušených a kompetentních lidí bylo z řídící sféry odstraněno a současně i ztížen až znemožněn růst nových talentů z řad střední a mladší generace. …

Obraťme však list. S pocitem obrovské úlevy a osvobozujícího vydechnutí jsme my, bývalí „staří“ členové KSČ, přijali nový, dynamický politický kurs vedení KSSS v čele se soudruhem M. Gorbačevem a dalšími revolučně založenými soudruhy. Konzervativci v KSČ nás sice veřejně kacéřovali, že si děláme „marné naděje“, že trvale bude platit „Poučení z krizového vývoje““. Tento hanebný pamflet, který kdysi sepsali a vnutili straně, nestydatě překrucuje fakta o nedávné minulosti, pomlouvá čestné soudruhy a propaguje zastaralá dogmata popřená životem. …Je zřejmé, že v našem vedení KSČ panuje dosud nepřekonaná nervozita a nejistota, co si s novými směry vývoje v SSSR počít – je nová „gorbačovská“ garnitura v čele KSSS stálicí … anebo jen meteorem s dočasnou září a brzkým zhasnutím? Protože o jednotlivcích ve vysokých funkcích u nás je obecně známo, že jsou zarytými nepřáteli progresivních změn a revoluční přestavby, mám obavy o náš příští československý vývoj. Slova rozpačitě opakovaná po sovětském vedení nikoho nepřesvědčují. Daleko více vypovídá fakt, že se vůdčí garnitura houževnatě brání kádrovým změnám, po nichž členové strany i veřejnost otevřeně volají. Ujalo se úsloví, řečené v diskuzi na prosincovém plénu ÚV KSČ: „Schody se umývají odzhora!“ – Osobně si myslím, že ke kádrovým změnám musí dojít a dojde,…

Před několika dny publikovalo Rudé právo zatím nejdůležitější reformní dokument „Zásady přebudování hospodářského mechanismu ČSSR“. Nepředcházela mu žádná veřejná analýza, hodná přívlastku „vědecká“, která by odhalila přežilost starých principů a metod řízení, jak tomu bylo a je v SSSR. …

…jsou soustavně opomíjena nezbytná pokroková opatření v oblasti socialistické demokracie, která byla po roce 1968 proti duchu naší ústavy tvrdě sešněrována. A přece, bez demokratizace, která by příznivě naladila společenskou atmosféru a přivedla nejširší vrstvy pracujících k aktivitě, se změny v ekonomice nemohou podařit. Jakoby se kdosi „nahoře“ domníval, že se dá reformovat pouhým tlakem a direktivami centra, „oktrojováním“ nové soustavy z pozic vrchnosti. Nechuť vedení uvolnit svobodnější diskusi a kritiku zásadnějšího rázu má další důsledek: nadále živí nepřátelskou propagandu proti ČSSR. S tou je naprosto nesprávně ztotožňována oficiálními místy domácí socialistická a demokratická opozice, která však nežádá nic jiného, než aby se realizovaly pokrokové změny a humanizovala společnost. …

Řeknu to ještě takto: Zatímco změny v ekonomice přinesou obrovské materiální, finanční a organizační potíže a vyžádají si od všech občanů nemalé úsilí a oběti, než za čas vydají žádoucí plody – demokratická opatření by měla okamžitý a vysoký efekt v podstatě bez jakýchkoli nákladů.

(Podstatný výtah z průvodního dopisu k memorandu)

Čestmír Císař, člen KSČ 1945 – 1970, bývalý tajemník ÚV KSČ, bývalý ministr školství a kultury ČSSR, bývalý předseda České národní rady.

Dokument č. 4 – Zpráva o setkání Luigi Colojanniho s Milošem Hájkem (18.11.1989)

Luigi Colojanni, předseda skupiny pro jednotnou evropskou levici ve strasburském parlamentu a člen vedení Italské komunistické strany, se dnes v Praze setkal s Milošem Hájkem, předsedou výkonného výboru Obrody – Klubu za socialistickou přestavbu.

L. Colojanni informoval M. Hájka o diskusi, která v IKS probíhá a otevírá cestu k vytvoření nové strany, schopné sjednotit všechny pokrokové a levicové síly. Vyjádřil také podporu IKS všem silám, které v Československu bojují za demokracii a za reformy. Vyzval je též, aby urychlily sjednocovací proces vzhledem k radikálním změnám, které se už ani v Československu nemohou nadále odkládat.

IKS považuje tyto síly za přirozené partnery a zastává názor, že jejich socialistické složky mají být považovány za integrální součást nové levice evropského Východu i Západu, jejichž úkolem je budovat společný evropský dům.

M. Hájek mluvil o nových prvcích v československé situaci. Informoval L. Colojanniho o spolupráci mezi nezávislými demokratickými iniciativami. Kladně ocenil vznik nové politické strany – Československé demokratické iniciativy – i založení Klubu křesťanské demokracie, ustanoveného v rámci Hnutí za občanskou svobodu. Vyjádřil též svůj názor na nutnost těsnější spolupráce mezi všemi proudy demokratického socialismu.

Dokument č. 5 – Generálnému tajemníkovi ÚV KSČ s. M. Jakešovi

Vážený súdruh Jakeš! – Ďakujem Vám za list z 24. augusta. Som toho názoru, že v ňom navrhnutá organizácia prípravy pracovnej schódzky predstavitelov bratských stran socialistických krajín, ktorá se má uskutečniť v Prahe, zodpovedá záujmom věci a skór dosiahnutej dohode.

Uskutečnenie porady tajomníkov ÚV, zaoberajúcích sa medzinárodnými a ideologickými otázkami v návaznosti na nedávné stretnutie tajomníkov, zaoberajúcích sa ekonomickými otázkami, umožní vypracovať společné prístupy k radu aktuálnych problémov a vyčleniť z nich tie, na ktoré bude potrebná výmena názorov na nejvyššej úrovni.

Pokal ide o předběžné dodanie písemných téz od účastníkov pracovnej schódzky, obávam sa, že by to mohlo zdržať a zkomplikovat prípravu tým via, že okruh navrhovaných otázok je príliš široký a v skutečnosti zahrnuje všetky stránky činnosti našich strán. Som toho názoru, že u nás s Vámi , i u ostatných súdruhov teraz vyvstáva velká potreba analyzovať súčasný stav, dať impuls urychlené ekonomické spolupráci a radiklálnemu zlepšeniu jej mechanizmu.

Sme toho názoru, že táto téma je dobře objasnená v druhom bode Vami navrhnutých otázok. To, že bude stredobodom rokovania by samozrejme nemalo brániť ktorémukolvek účastníkovi schódzky, aby predniesol lubovolné iné otázky.

Plne súhlasím s Vaším názorom, že termín zvolania pracovnej schódzky je treba určiť v závislosti od stavu jej prípravy.

So želaním úspechov a súdružským pozdravom

M. Gorbačov, 8. septembra 1989

Dokument č. 6 – Prohlášení přípravného výboru Klubu za socialistickou přestavbu O B R O D A - Dialog č. 1/1989 (podstatný výtah)

Jsme občany přesvědčenými o humánních, mravních a sociálních hodnotách socialistického společenského uspořádání. Soudíme, že je charakterizuje zejména demokratická samospráva svobodného lidu, efektivní pluralitní hospodářství, práce, osvobozená od vykořisťování a jiných odcizujících nadpráví, občanská rovnost a spravedlnost, soubor sociálních jistot, záruky právního státu, rozvoj vzdělanosti a kultury, soulad lidských aktivit s přírodou jako základem života, jakož i rozvoj duchovních hodnot, tradic národních i internacionálních.

Uvědomujeme si, že takto pojatý socialismus zůstává doposud jen ideálem. Praktické pokusy o jeho uskutečnění přinesly za uplynulých 70 let rozsáhlé zkušenosti a poznatky. Mnohé sociální pokrokové prvky zakotvily v životě národů jako nedílná součást jejich života. Zároveň však socialistické myšlenky byly zdiskreditovány zločiny stalinismu a byrokratickými deformacemi nejen v Sovětském svazu, ale s přispěním domácích sil i v jiných zemích, následujících jeho příklad. Byly zklamány mnohé naděje, které po krutých zkušenostech krize 30. let a po hrůzách druhé světové války pokrokoví lidé celého světa do socialismu vkládali. Snahy reformátorů vrátit socialismu demokratické a humánní rysy skončily nezdarem a obnovou režimů neostalinistického typu, jejichž škodlivost a bezvýchodnost prokázala historie.

Naše země měla po osvobození v roce 1945 mimořádně příznivé podmínky rozvíjet společnost na základě demokratického socialismu. Zejména však po únoru 1948 spojením vnitřních a vnějších stalinistických sil došlo k opuštění této cesty a k napodobování „sovětského vzoru“. Příležitost vrátit se k nedílné symbióze národních, demokratických a socialistických ideálů, které jsou naší nejvýraznější specifickou tradicí, vytvořila široké reformní hnutí 60. let. Nadějný pokus uskutečnit hluboké společenské přeměny obrodným procesem v Pražském jaru 1968 byl však vojenskou intervencí přerušen a posléze zmařen.

Následovaly dvě desetiletí konzervativní politiky, která dovedla naši společnost počátkem 80. let do stavu hluboké deprese politické, hospodářské, duchovní a mravní …

Ve svém úsilí chceme navázat nejen na dědictví minulosti, na myšlenky našeho demokratického a socialistického obrodného procesu roku 1968 a dnešní přestavby v Sovětském svazu, nýbrž i na zkušenosti a úspěchy, dosažené ve prospěch lidu socialistickými i některými komunistickými stranami v západní části našeho kontinentu. …

Demokratický socialismus nemusí být vzdáleným ideálem, nýbrž může se stát realitou mnohem dříve, než se nám zdá. Určitým pozitivním prvkem naší situace je skutečnost, že po dlouhém období potlačování reformního socialistického hnutí a po počátečních špatně skrývaných pochybnostech dogmatiků o nezbytnosti přestavby, přihlásily se i československé stranické a státní orgány k reformnímu kurzu. Naše poučená veřejnost má však důvody diferencovat a nedůvěřovat byrokratickému aparátu a konkrétním lidem, kteří přivedli zemi k dnešnímu kritickému stavu a pojednou proklamují ochotu uskutečňovat potřebné změny. Jejich bezzásadové a škodlivé počínání v minulosti nedává žádné záruky, že neklamou a neusilují pouze o to, aby uhájili své osobní výsady. – Pokud by přestavba sledovala pouze dílčí úpravy současného systému a přitom zachovala bezvýhradný mocenský monopol komunistické strany ve všech sférách života společnosti, bude – jak jsme přesvědčeni – pokračovat stagnace a úpadek až k otevřené krizi, jež by mohla vyvolat nežádoucí společenské konfrontace. …

Považujeme za neudržitelné a v rozporu s vědeckým nazíráním, aby si výklad teorie socialismu a hodnocení jeho politické praxe monopolizovalo jediné politicko-ideologické centrum, navíc takové, jež prokazuje neschopnost pravdivého přístupu k dějinným faktům a vědeckým zjištěním. Je hrubou chybou a politickým selháním stranické ideologie, jestliže se dosud ani nepokusila o analýzu stalinismu a neostalinismu, působícího i v naší zemi, jako snad nejškodlivější revize socialismu v celé jeho historii. To je i důvod, proč tato ideologie - v rozporu se zdravým rozumem – setrvává na obhajobě svérázného plodu konservatismu, Poučení z krizového vývoje.

Bez pravdivého očistného a osvobozujícího slova o vzdálenější i bližší minulosti a také o současném stavu naší společnosti nelze ani správně formulovat teorii nové podoby socialismu, ani činit správné politické kroky v reformním úsilí a získat pro ně občany naší republiky. … Místo dialogu a spolupráce se všemi vrstvami společnosti i nově vznikajícími nezávislými demokraticky i socialisticky orientovanými občanskými iniciativami jsme stále svědky politiky potlačování a netolerance k jinak smýšlejícím. Tyto iniciativy se většinou označují za protispolečenské a rozvratné síly…

Také na mezinárodním poli nemá tato politika dostatečnou váhu, zpochybňuje deklarované záměry vládnoucích kruhů … Škodí též mezinárodnímu socialistickému hnutí, jež uznává nenarušitelnost práva národů na svobodnou volbu.

Rozhodující podmínkou úspěšnosti jakýchkoli reforem, včetně hospodářských, je hluboká demokratizace veškerého společenského života. Nebude-li demokracie, uvíznou všechny jiné změny na písku. Jedině v demokratických veřejných poměrech a při respektování občanských práv a svobod je možné pozvednout morální a politický duch lidu. V tom vidíme hlavní smysl přestavby a k tomu zveřejňujeme i toto prohlášení.

V podmínkách otevřené diskuse a názorové soutěže hodláme usilovat, aby se naše vlast znovu dostala na dráhu vzestupného vývoje.

Proto jsme se rozhodli vytvořit O B R O D U - Klub za socialistickou přestavbu, v němž by socialisticky a demokraticky smýšlející občané bez rozdílu stranické příslušnosti našli prostředí ke svobodné výměně názorů na stav a vývoj naší společnosti, na obsah a formy jejích nezbytných přeměn. …

Snahou klubu je spolupůsobit k tomu, aby ústavní teze o pracujícím lidu, jako jediném zdroji moci v naší zemi byla naplněna rozvojem všech demokratických forem veřejného života a postupným přechodem státní správy v samosprávu. V tomto smyslu a ve shodě s jinými občanskými iniciativami a sdruženími budeme usilovat o prohloubení ústavnosti a právního řádu v souladu se závazky, obsaženými v mezinárodních úmluvách, ratifikovanými našimi státními orgány …

Za jeden z nejpřednějších cílů své činnosti pokládáme přispět k základní národní dohodě všech společenských tříd a skupin i myšlenkových a názorových proudů, aby se utvořila politická atmosféra příznivá přestavbě. Napětí uvnitř společnosti, zvláště mezi řídícími orgány a značnou částí veřejnosti, včetně občanských iniciativ, je třeba odstranit. Neexistence dialogu s neformálními sdruženími a jejich represe blokují demokratický vývoj a zhoršují veřejné klima.

Obroda se svou socialistickou alternativou přestavby politiky, ekonomiky a kultury chce pomoci překonat nesmyslně vyvolané vleklé spory uvnitř společnosti a najít vhodnou koncepci demokratického uspořádání poměrů ve státě, kterou by přijali všichni pokrokově smýšlející občané.

Za důležitou součást své činnosti považujeme objasňování úplného obrazu národních a státních dějin, bez jakýchkoli bílých míst. Naše veřejnost, a zvláště mládež, potřebují a chtějí znát světlé a stinné stránky naší historie a nalézat v ní účinný zdroj pravdivého poučení. …

Stejně jako v historiografii budeme podněcovat vědecký výzkum i v dalších společenských vědách, ve filosofii, sociologii, ekonomii, vědách o řízení a dalších. Chceme pořádat tématické semináře, diskuse odborníků k aktuálním otázkám, večery otázek a odpovědí v duchu kulturních lidských vztahů, občanské etiky a tolerance.

Dokument č. 7 – Komunistickým, socialistickým a sociálně demokratickým stranám Evropy (Dialog č. 1/89, plné znění)

Vážení přátelé, soudruzi,

oznamujeme vám, že jsme ustavili společenství nazvané Obroda, klub za socialistickou přestavbu. Současně podáváme u ministerstva vnitra žádost o registraci.

Naším programem je podpora demokratické přestavby socialistického společenského zřízení v naší zemi. Rozhodli jsme se pro ustavení nezávislého klubu, protože řada z nás nemá možnost angažovat se v jiné politické organizaci, jiní pak vzhledem ke zkušenosti posledních dvou desetiletí nemají důvěru ve schopnost oficiálních organizací být aktivní silou procesu demokratizace. Přitom společenská krize v naší zemi je natolik hluboká, že nelze mlčet. Svou činnost chceme vyvíjet ve formě diskusí, přednášek, seminářů i vydáváním časopisu. Chceme též zaujímat stanoviska k vyznaným událostem, stejně jako k problémům tížícím prostého člověka.

Vycházíme z přesvědčení, že směr, nastoupený Gorbačovovou perestrojkou má – obdobně jako pokus Pražského jara reprezentovaný Dubčekovým vedením – univerzální platnost pro celou východní polovinu našeho kontinentu: v opravdové demokratizaci ukazuje východisko ze zhoubné stagnace. Domníváme se, že v současné době mizí důvody, které v době první světové války a po jejím skončení vedly k rozkolu socialistického hnutí. Vítáme snahu o obnovení jednoty evropské levice, za jejíž součást se považujeme. Svůj příspěvek k tomuto procesu vidíme v demokratické přestavbě čs. politického a hospodářského sytému. Chceme se v tomto směru aktivně podílet a přijmout ve své zemi příslušný díl odpovědnosti. Tím chceme přispět k vytvoření společného evropského domu. Domníváme se přitom, že mezi jeho základními kameny nemůže chybět odsouzení vojenské intervence, která před dvaceti lety zmrazila Pražské jaro.

Ve svém časopise chceme též informovat o evropských levicových stranách. Považujeme tyto informace za důležité, neboť praxe posledních desetiletí značně zdiskreditovala samotnou ideu socialismu v očích československé veřejnosti.

Věříme, že naše práce se setká s vaším pochopením a podporou.

Se socialistickým pozdravem přípravný výbor Klubu za socialistickou přestavbu OBRODA

Antonín Benčík, Vladimír Kabrna, Josef Domařský, Václav Kural, Miluše Fischerová, Vojtěch Mencl, Josef Stehlík

Dokument č. 8 – PÚV KSČ k rukám generálního tajemníka s. Jakeše

Praha dne 2.3.1989

Vážení soudruzi,

především bychom chtěli kladně ocenit skutečnost, že se z Vašeho podnětu uskutečnil rozhovor mezi ved. odd. ÚV KSČ a členem PÚV NF s. J. Bouchalem a předsedou našeho přípravného výboru prof. V. Menclem. Vzali jsme v úvahu některé Vaše připomínky k našemu prohlášení. Některé přijímáme, nad jinými budeme uvažovat. – Za důležité však považujeme dva závěry z tohoto jednání.

Především ujištění s. Bouchala, že vedle ekonomické reformy se v období před i po XVIII. sjezdu KSČ rozvine cílevědomé a důsledné úsilí o přestavbu politického systému, které povede k rozvoji zásad a forem socialistické demokracie. A za druhé, že souhlasíte i s tím, že se zásady z Akčního programu z dubna r. 1968 mohou stát společným jmenovatelem a východiskem pro překonání rozkolu a znepřátelení, ke kterému v minulosti došlo. Za podnětný považujeme i návrh a ujištění, že nám už nebude dále bráněno aktivně pracovat i v organizacích NF a že se nám dostane možnost – dle kvalifikace a schopností – pracovat i v jednotlivých týmech a pracovních skupinách připravujících důležité dokumenty a podklady pro diskuse.

Do tohoto ovzduší možného porozumění však pro nás naprosto neočekávaně vstoupil moment, který nás znepokojil. – Náš přípravný výbor svolal na 25. 2. do kavárny ÚKD – železničářů svou poradu, rozšířenou o devět signatářů – spoluzakladatelů našeho spolku. Tato schůzka však byla orgány StB znemožněna. Soudíme, že se tak stalo v rozporu se zákonem, který řádně ohlášenému a tedy legálnímu přípravnému výboru nazakazuje ani scházet se, ani se radit s jinými iniciátory ve věci zakladatelského postupu. Nadto, úmysl informovat o jednání náš zástupce na jednání se s. Bouchalem oznámil a nebyla proti tomu vznesena námitka. Ač pracovníci StB v Brně, dle našich informací, zdůvodňovali represivní zásah vaším rozhodnutím, nejsme přesvědčeni, že tomu tak skutečně bylo. Za zásadně nesprávné považujeme i tvrzení těchto orgánů, že prý Obroda je organizací „protispolečenskou“. V socialistickém státě nemůže být protispolečenskou organizace, která se výslovně k socialismu hlásí a navíc přesně vymezuje rámec svého pojetí socialistického působení.

Znepokojuje nás také, že redakce RP dosud nezveřejnila opravu některých nesprávných a urážlivých tvrzení na adresu naší organizace, které obsahoval článek J. K. Text naší repliky jsme Vám zaslali.

Do našeho vztahu vstupují tedy kladné i negativní momenty. Pokud vzniká nesoulad, nejsme si vědomi, že bychom k němu dali podnět. Jsme pro rozvíjení pozitivních pracovních vztahů. Vzhledem k živelně se rozvíjející politické diskusi, kterou zahájila mládež, považujeme za svou prvořadou povinnost a úkol postavit se v ní za obhajobu, vysvětlování i rozvíjení socialistických principů i projektu přestavby.

Nechceme ztrácet čas ani síly nepodstatnými záležitostmi. Žádáme proto stranické vedení, aby umožnilo naši legalizaci a tím i činnost, jejíž potřebnost, jak jsme přesvědčeni, bude každým dnem narůstat. – Jsme ochotni kdykoliv s Vámi dohodnout konkrétní kroky pozitivní spolupráce.

PV Obroda

Dokument č. 9 – Sdělení přípravného výboru klubu OBRODA č. 2

(podstatný výtah)

V Praze se dne 18. května 1989 sešel rozšířený přípravný výbor klubu OBRODA a projednal některé aktuální otázky své činnosti.

Delegace klubu ve složení Mencl, Kabrna, Kolmistr, informovala o jednání se zástupci ÚV KSČ Bouchalem, Skalickým a Cihlářem, které se konalo 4. 5. 1989…

Po důkladné diskusi o výsledcích tohoto jednání a o dalších záměrech a úkolech klubu schválili účastníci schůze tato stanoviska:

1) Podporujeme přestavbu československého společenského a státního uspořádání na základě svrchovaných národních zájmů, demokratických způsobů veřejného života a socialistického pojetí práce a rozdělování hmotných a duchovních statků.

2) Přestavba nutně potřebuje ucelenou programovou koncepci, kterou zatím postrádá. Dosavadní reformní kroky jsou nedůsledné a často trpí improvizací, takže jim chybí konzistence a hrozí nebezpečí, že přestavba skončí nezdarem a návratem k byrokraticko-direktivnímu systému. Zvláště se omezuje rozsah a opožďuje tempo demokratizačního procesu, ale i v preferované ekonomické sféře se změny zužují na polovičatá opatření, která situaci mohou ještě zhoršit a reformy zdiskreditovat.

3) Specifiku našich tradic a zvláštností je zapotřebí v pojetí a realizaci přestavby plně uplatňovat, avšak nestavět ji do protikladu se závěry nového socialistického myšlení ani se zkušenostmi sovětské perestrojky a s reformními procesy v dalších zemích. Soudíme, že je potřebí o těchto procesech a zkušenostech daleko otevřeněji informovat naši veřejnost. Nemůžeme se izolovat od obecných podstatných rysů nynějších historických proměn v celém socialistickém společenství. Nacionální omezenost v tomto smyslu odmítáme.

4) Vedle dlouhodobých dějinných zkušeností jsou v naší přestavbě zvláště cenné a poučné vědecké analýzy celého období socialistického vývoje od r. 1945. Podstatou tohoto vývoje bylo střetávání demokratického, humanistického pojetí socialismu se stalinskými totalitními deformacemi, které nebyly jen importem zvenčí, nýbrž i produktem dogmatických a sektářských tendencí v politice KSČ a státu. Úplně odhalit všechny projevy stalinismu v teorii a praxi je jednou ze základních podmínek nezbytnosti, hloubky a revolučnosti naší přestavby. Odmítáme názory, že se u nás vlivem působení stalinských praktik „tak mnoho nestalo“, že jsme neměli „miliony, ale jen pár mrtvých“, které nepřípustně bagatelizují obrovské ideové, morální, politické a další škody, spáchané na našem lidu.

5) Za nedílnou součást demokratického a humanitního dědictví československého socialismu považujeme antistalinistickou základnu obrodného procesu 60. let, zejména programové úsilí pokrokových sil společnosti v roce 1968, spjatého s politikou reformního křídla Dubčekova vedení KSČ. Objektivní vědecké zhodnocení tohoto pokusu o renesanci marxismu a demokratickou obrodu socialismu by nesmírně prospělo nejen k úspěchu nynější přestavby, nýbrž i k morálně politickému a vůbec duchovnímu povznesení celé naší společnosti, traumatizované již 20 let nespravedlivým a nezákonným intervenčním zásahem pěti spojeneckých zemí proti všemu, co se u nás z vůle všeho lidu obrozovalo a měnilo. Tuto intervenci nelze ničím ospravedlnit, ani extrémními výstřelky jednotlivců a skupin, ani chybami vedení KSČ a vlády, ani protireformním odporem dogmaticko-sektářské frakce, která volala o pomoc. Odčinit důsledky intervenčního zásahu považujeme za svatou povinnost všech pokrokových demokratů, socialistů a komunistů u nás i ve světě. – V této souvislosti požadujeme zastavit kampaň pomlouvačného osočování reformátorů a 60. let, včetně A. Dubčeka, jehož symbolizující osobnost podnes požívá v domácí i zahraniční veřejnosti vysoké morálně politické autority. Současně považujeme za nezbytné kriticky posoudit a revidovat dokument „Poučení z krizového vývoje“, jehož pseudomarxistický a pavědecký charakter potvrdil sám vývoj socialismu.

6) KSČ je politická síla, která od února 1948 nese odpovědnost za rozporné výsledky socialistického vývoje a zaostávání státu a společnosti za jinými evropskými zeměmi, podnes monopolně vládne a chápe svou vedoucí úlohu jako upevňování své moci nad ostatními občany a celým veřejným děním. – V naší zemi byla tradicí pluralitní demokratická soustava politických sil a společenských proudů. Monopolní moc jedné strany je spjata jen s obdobím socialismu ve stalinském totalitním pojetí. V nových podmínkách přestavby se stává anachronismem a hrozbou vývoje, který vyžaduje nový typ politického pluralismu, odpovídajícího demokratickému socialismu s hluboce diferenciovanou společností, naplněnou různorodostí potřeb a zájmů, názorů a postojů jejích občanů, vrstev a skupin. – Jsme si vědomi, že vládnoucí postavení KSČ je faktem, který má rozhodující platnost v řízení osudů naší země a může sehrát také úlohu hlavního faktoru v uskutečňování přestavby. To se ovšem stane jen za podmínky, že se sama strana myšlenkově a politicky hluboce obrodí, že svůj vnitřní život plně demokratizuje a odstraní přežilé „kasárenské“ prvky, že přijme rovnoprávné partnerství s jinými politickými stranami a společenskými organizacemi samostatně působícími a jednajícími. Jen tak si může uchovat své inspirující a organizátorské poslání v naší společnosti, ne již jako monopolně vládnoucí síla, nýbrž jako demokraticky formovaná a politickému soutěžení podrobená složka pluralitního spektra socialistické společnosti.

7) V tomto spektru je třeba počítat s plnoprávností všech nově vznikajících občanských seskupení, nezávislých iniciativ, klubů a jiných sdružení, které se hlásí k veřejné aktivitě a respektují ústavu a zákony republiky (se zřetelem k jejich potřebě důkladné revize a novelizace v duchu přestavby) – Náš klub považuje existenci těchto sdružení za pozitivní vklad do obrodného proudu přestavby, neboť přinášejí neotřelé myšlenky a originální přístupy k řešení společenských problémů. Vidíme v nich partnery s významným podílem na tvorbě veřejného mínění a příští nové, všelidové státní politiky, která by se vymanila z pout monopolismu a vyjadřovala syntézu všech reálných potřeb a oprávněných zájmů celé skladby naší společnosti. Usilujeme, aby tato sdružení mohla svobodně působit, byla považována za legální a podílela se na úkolech přestavby.

8) Také náš klub s vyhraněným programem demokratického socialismu považujeme za jednu z občanských iniciativ. Jestliže většinu jeho členů tvoří nyní bývalí reformní komunisté a jejich přátelé, neznamená to, že se chce sektářky uzavírat. Naopak, chce být platným partnerem a oponentem ostatním neformálním sdružením, stejně jako oficiálním strukturám. … Přes rozdílnost a rozpornost názorů a přístupů, které se dnes mohou zdát nepřekonatelnými, má takový dialog smysl a může a musí vést k žádoucím výsledkům. Aby se však mohl vůbec rozvinout, nemůže se konat v podmínkách, kdy se za svobodně projevované oponentní názory podrobují jejich nositelé nikoliv kritice a polemice, nýbrž represivním zákrokům, až po trestní stíhání a věznění. – Účastníci schůze přípravného výboru se rozhodli odeslat oficiálním místům protestní dopis proti křiklavému případu represe vůči Stanislavu Devátému, když je ve vážném zdravotním stavu držen ve vazbě a jeho život je ohrožen. …

10) V závěru svého zasedání rozhodl výbor svolat shromáždění všech členů a přátel klubu v měsíci červnu t.r.

V Praze dne 19. května 1989

Dokument č. 10 – Zastupitelstvo Obrody

(Federálnímu parlamentu a komisi, vedené J. Rumlem- pozn. L.K.)

Vyjadřuje podiv nad tím, jakým způsobem se poslanec J. Ruml ve Zprávě vyšetřovací komise o událostech 17. listopadu, přednesené 22. března t.r. dotkl minulého vývoje a role Obrody v listopadové revoluci.

Vývody, o některých faktech, týkajících se vzniku a činnosti Obrody jsou v této zprávě vytrženy ze souvislostí a navíc tendenčně uváděny tak, aby vzbuzovaly všemožná neopodstatněná podezření vůči politickému postupu jak zakládajících členů, tak celé organizace.

- tyto úvahy byly veřejně vyhlášeny, i když odporují dokladům, které má vyšetřovací komise k dispozici;

- takovým způsobem se navíc vytváří předpoklad, aby komisi ani v budoucnu nevycházeli vstříc další z těch, kteří mohli přispět k objasnění skutečného průběhu událostí.

Abychom některá tvrzení „Zprávy“ uvedli na pravou míru, sdělujeme následující: Klub OBRODA vznikl v průběhu let 1987-1988 jako levicové disidentské sdružení, které požádalo v únoru 1989 o legalizaci v rámci tehdy platných zákonů. – Zakladatelé Obrody usuzovali, že když Jakešovo vedení vznikající klub zakáže a policejně potlačí, ozřejmí tím svůj ultrareakční charakter nejen v celé společnosti, ale i v KSČ, čímž dojde k jeho úplné izolaci a pádu. Jestliže naopak Jakeš klub povolí, prolomí se tím bariéra zákazů totality a vzniklou mezerou vstoupí do širokého politického spektra i ostatní liberální a další demokratické skupiny.

Toto pojetí jsme prodiskutovali s představiteli Charty. A když nás z aparátu ÚV KSČ vyzvali k jednání, o průběhu jednání jsme zástupce Charty ihned informovali. – V jednání s pracovníky ÚV KSČ se po nás požadovalo, abychom uznali vedoucí úlohu KSČ, což jsme samozřejmě odmítli, a vytýkalo se nám, že chceme společnost vrátit až před Únor 1948. Obdrželi jsme jednoznačné sdělení, že naše žádost o legalizaci neprojde. – Obroda se pokusila svolat legální celorepublikové shromáždění, které však státní bezpečnost masivním zásahem potlačila. První celorepublikové shromáždění se proto muselo konat v soukromém bytě, při čemž všichni delegáti, jako první v republice, podepsali prohlášení „Několik vět“.

Tohoto shromáždění se jako hosté zúčastnili Saša Vondra, mluvčí Charty 77, a Radim Palouš za HOS.

Od jara 1989 státní bezpečnost věnovala Obrodě zvýšenou pozornost a v interním materiálu ÚV KSČ byla, jak známo, označena za hlavního nepřítele.

Je pochopitelné, že tak, jak to státní bezpečnost dělala vůči všem opozičním skupinám, pokoušela se infiltrovat svými agenty i Obrodu. Dnes víme, že z celkového počtu zhruba 180 (rozumí se, že původních; později bylo členů Obrody kolem tisíce – pozn L.K.) jich nebylo více než 6-7, z nichž některé se nám podařilo izolovat již před 17. listopadem. Žádný z nich však neměl vliv ani na vytváření politické linie Obrody, ani na její praktickou činnost. Jejich role byla zanedbatelná i proto, že Obroda vystupovala jako otevřená a nikoliv jako konspirativní organizace.

Obroda tedy silně přispěla k dovršení izolace Jakešova vedení, jeho pádu a k vnitřní diferenciaci KSČ, což obojí představovalo jednu z podmínek, bez které byl nebyl možný sametový průběh naší listopadové revoluce. Obroda se také od první chvíle vzniku OF stala jeho zakládající součástí a její členové sehráli významnou roli při stabilizaci demokratického politického systému.

Toto vše jsou fakta, která „Zpráva“ zamlčela, ačkoliv byla z vyšetřování v komisi J. Rumlovi známa. Proto soudíme, že způsob, kterým byla „Zpráva“ koncipována, nesvědčí o snaze podat objektivní analýzu skutečného vývoje, ale že jde o sklouznutí na úroveň pouhé novinářské rétoriky. Tato zpráva zatím nepřispívá ani k historické pravdě, ani k vytvoření tolerantního a demokratického prostředí našeho politického života.

Doufáme, že komise bude ve své činnosti pokračovat tak, aby tohoto objektivního hodnocení bylo dosaženo.

V Praze dne 23.3.1991

Zastupitelstvo OBRODY

Dokument č. 11 – Prohlášení ke kampani proti manifestu Několik vět,

Praha 4.7.1989

Seznámili jsme se s textem petice Několik vět a porovnali jej s tím, co píše Rudé právo z 30.6. 89 v článku Kdo seje vítr. Rudé právo o textu, z něhož nepublikovalo ani jedinou autentickou větu, tvrdí, že jde o výzvu ke konfrontaci a výprodeji socialismu, o návrat k neomezenému soukromému podnikání, rozbití jednotných odborů a společenských organizací. Nic z toho, co se uvádí v Rudém právu, jsme ve zmíněném textu nenašli.

Stanovisko Rudého práva je součástí představy konzervativní moci o tom, co jsou to společenské změny. Tato představa je však pro demokracii a socialismus větším nebezpečím, než přímý odpor proti nim. Konzervativní skupiny se cítí být ohroženy ve svých mocenských postaveních a privilegiích právě demokratickým vývojem a účastí veřejnosti na reformách. Proto jsou ochotny použít v určitých situacích k potlačení demokratických hnutí i síly. Jsou dokonce schopny takové situace vyvolat a naorganizovat. V prohlášení tiskového mluvčího ministerstva vnitra vidíme v této souvislosti nebezpečný pokus vykonstruovat neexistující spojení mezi demokratickými iniciativami a kriminálními zločiny.

Mnohokrát jsme upozorňovali, že naše veřejnost má důvody nedůvěřovat politikům, kteří dlouhá léta zastávají vedoucí funkce ve straně a státě. Jsme toho názoru, že nanejvýš potřebné demokratické reformy se nemohou v naší zemi uskutečnit, pokud budou v čele našeho politického života stát ti, kdo byli hlavními aktéry a asistenty potlačení reformního hnutí z r. 1968. Místo očekávané glasnosti, místo slibovaného nového politického klimatu a veřejného dialogu, jsme soustavně svědky útoků jak na jednotlivé kritické občany, tak nezávislé skupiny, projevující občansky odpovědná a realistická stanoviska. Mezi takové patří i reakce Rudého práva na petici Několik vět. – Obracíme se na všechny občany a zvlášť naléhavě na členy KSČ, aby se dříve, než budou organizováni k nejrůznějším projevům nesouhlasu a protestním akcím, opravdu seznámili s textem Několika vět a sami odpovědně posoudili jeho obsah. Je čas, abychom všichni jednali podle svého svědomí a přesvědčení a nepodřizovali se slepě záměrům a cílům, které jsou nám vnucovány shora.

Výkonný výbor socialistického klubu Obroda vyzývá své členy, stejně jako všechny občany, aby se seznámili s textem petice Několik vět a ve veřejnosti podporovali jeho základních sedm požadavků.

Dokument č. 12 – Ústřednímu výboru KSČ, Praha, 28.7.1989

Vážení členové Ústředního výboru,

od ustavení Obrody – klubu za socialistickou přestavbu došlo dvakrát k jednání mezi představiteli klubu a odpovědnými pracovníky ÚV KSČ. Tato jednání byla Vašimi pracovníky označena za počátek dialogu. Poté však ministerstvo vnitra znemožnilo konání schůze našich členů ve veřejné místnosti a v posledních dnech dosáhla represe ze strany státní bezpečnosti nového stupně. Sedm našich členů a funkcionářů bylo 25.7. zadrženo, 27.7. pak byly provedeny u Miloše Hájka, Vladimíra Kolmistra, Věnka Šilhána a Jana Urbana domovní prohlídky. Rozhodnutí o těchto prohlídkách nebylo opatřeno jménem a čitelným podpisem prokurátora. Současně proběhly prohlídky i u Saši Vondry, Stanislava Devátého a Jiřího Křižana.

Platí slova generálního tajemníka, pronesená nedávno v Plzni, že strana se v politických otázkách nemůže nechat zastupovat bezpečností?

Dialog – tato i Vámi uznávaná metoda řešení stěžejních problémů – je nutno vést se všemi demokratickými silami. A jak si ho představujete, když ho nejste s to vést ani se socialisty?

Jsme k dialogu nadále ochotni, protože jiné, nekonfrontační cesty není. Ale proti represím rozhodně protestujeme.

Miloš Hájek, předseda výkonného výboru, Náprstkova 10, Praha1

Dokument č. 13 – Otevřený dopis OBRODY, klubu za socialistickou přestavbu členům Komunistické strany Československa, Praha, 2.10.1989, výtah

…Již více než 40 let vládne KSČ bez opozice a veřejné kontroly. Nikomu neskládá účty ze své vlády. Skutečná moc ve státě je soustředěna v Předsednictvu ÚV KSČ a jeho sekretariátu. Vytvořil se tak způsob vlády a řízení, který postupně ochromil iniciativu společnosti a přivedl ji do stavu krize, Není nikdo, na koho by KSČ mohla přenést zodpovědnost za tento stav. K této odpovědnosti se však současné vedení strany nechce hlásit. Tento stav se nedá prodlužovat a je nutné ho změnit.

Východiskem mohou být jen hluboké společenské reformy, které přinesou změnu současných poměrů. …

Byrokratická představa se snaží vytvořit jenom zdání reforem, případně odstranit již všem viditelné chyby a vady v systému řízení společnosti, ale přitom zachovat podstatu diktatury nad společností a její základní mocenské vazby. Druhá představa je demokratická. Vyžaduje přestavbu politicko-hospodářského systému, odstranění svrchované moci stranické a státní byrokracie, celospolečenský dialog a vytvoření demokratického a samosprávného řízení občanské společnosti. Tato cesta je složitá, ale jedině ona má naději na úspěch.

Pokud se v této historické situaci vládnoucí Komunistická strana nedokáže vnitřně demokratizovat, budou všechny její pokusy o reformy povrchní a nepřinesou žádné výsledky. Dosavadní polovičatá ekonomická reforma a způsob přípravy nové ústavy spíše svědčí o snaze jakýmkoli větším změnám zabránit. Takovýto postup však způsobuje, že se slovo přestavba v očích lidí profanuje, že se dále diskredituje i sama myšlenka socialismu. Z některých členů se vytvořila privilegovaná kasta, uvnitř KSČ vznikla strana vládnoucích a strana ovládaných. Lidé kritizují honosné paláce sekretariátů, luxusní stranické hotely a rekreační střediska, sanatoria a nemocnice pro vysoké funkcionáře a jejich rodiny, zvláště zásobování i privilegovaný systém osobních důchodů. Není snad třeba rozvádět, jaké morální škody způsobuje tento systém institucionalizované korupce, která nabyla za posledních dvacet let netušených rozměrů. To pochopitelně vyvolává u většiny občanů averzi proti komunistům. …

My si zachováváme vůči dnešním členům strany střízlivý a diferencovaný vztah. Víme, že je mezi nimi dost lidí, kteří nepropadli úzce sobeckým zájmům mocenských skupin, sektářským představám o výlučnosti komunistů mezi ostatními občany, zachovali si kritičnost k politice vedení, nepodléhají politické a morální korupci, kterou jim členství ve straně nabízí. …

Podstatné společenské reformy by se mohly stát nenásilným a pokojným východiskem ze stagnace, do níž se naše společnost postupem doby dostala. Tyto reformy nelze uskutečňovat ani bez komunistů, ani proti nim. … Cesta k demokracii není možná jakýmsi svržením dnešní moci a převzetím moci opozicí. V tomto ohledu jsou nesmírně cenné zkušenosti demokratických a socialistických sil v Polsku, tak i v Maďarsku. Zvlášť významným pro vývoj demokracie a socialismu je složitý, ne bezbolestný proces reforem v Sovětském svazu. Vlastně teprve jeho zahájení otevřelo pro celou východní polovinu Evropy možnost politické, hospodářské a zejména mravní obrody. …

Víme, že mezi komunisty, podobně jako mezi ostatními občany, je mnoho vynikajících odborníků a dobrých pracovníků, bez jejichž talentu, schopností a úsilí se společnost nemůže obejít. Jsme pro to, aby se v naší zemi vážné politické a společenské problémy již nikdy neřešily pomocí masových čistek, existenčního vydírání, policejních a soudních represí a vynucené emigrace.

Demokratické reformy mají dnes v Československu velmi příznivé mezinárodní podmínky. Neohrožuje je žádná vnější konzervativní síla. Naopak, v mezinárodním vývoji kolem nás je možné najít mnoho podnětů, sympatií a podpory pro náš vlastní vývoj k demokracii. Je proto skličující, že Československo, které bylo před jednadvaceti lety předvojem demokratizace, tvoří dnes jeden z posledních ostrovů neostalinismu v Evropě. Překonat tento stav je především povinností členů vládnoucí strany, občanů – komunistů.

Přestavba společnosti, zejména v oblasti hospodářství, může vyvolat řadu obtíží a dokonce vyžadovat určité oběti. Ty může žádat pouze vedení, které bude mít důvěru většiny lidu.

Redakce: Doc. PhDr. Luboš Kohout, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí jako svou 240. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, červen 2008

Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz